Miloši Vedralovi je 56 let. Podnikat začal v roce 1992. Měl reklamní agenturu, kterou po určitém čase prodal a stal se zaměstnancem.
„Několik let jsem působil jako ředitel lázeňského domu v Karlových Varech. Nakonec jsem s tím však skončil a znovu se dal do podnikání,“ říká Miloš Vedral, který se marketingu aktivně věnuje od roku 2010. „Pro mě je podnikání nejkomfortnější způsob obživy. Nevadí mi v uvozovkách ta nejistota, nutnost se starat se sám o sebe. Naopak cením si možnosti, dělat si věci po svém. Mám rád svobodu volby.“
Na otázku, jestli je v podnikání úspěšný, odpovídá, že si na nedostatek práce nemůže stěžovat, i když jeho původní představy o „snadnosti“ podnikání v České republice byly zkraje jiné. Jako jeden ze současných problémů svého oboru uvádí, že u nás není úplně ještě tak zavedeným zvykem platit za znalosti. A že, co Čech, to nikoli muzikant, ale marketingový specialista.
Práce s penězi
Práce v oboru financí je podle slov Miloše Vedrala v mnoha ohledech poučná. Podle něj by lidé měli nad svými penězi uvažovat hlavně s ohledem na životní situace, které se u většiny z nich dřív nebo později dostaví: pořizování vlastního bydlení, narození dětí a nakonec stáří.
„Z našich analýz bohužel vyplývá, že lidé si v tomto ohledu svoje finance moc neplánují, že s penězi neumějí hospodařit. Že o své peníze přicházejí, a to kvůli své pohodlnosti, anebo nevědomosti,“ říká a jako příklad uvádí miliardy korun, které Češi nechávají ležet ladem na běžných účtech a spořicích účtech, místo aby s nimi nějakým způsobem pracovali.
„Problém je v tom, že se lidé bojí přijmout riziko. To za prvé. A za druhé, jen nemnozí jsou schopni uvažovat o svém životě v dlouhodobé perspektivě. Což je třeba na západ od našich hranic běžné. Výsledkem je, že lidé tam také více plánují své finance. Přemýšlejí nad tím, jaké finanční produkty budou využívat a proč. Jaké finanční produkty jsou pro ně přínosné,“myslí si.
Sám Miloš Vedral dává přednost kolektivnímu investování. Své peníze tedy investuje prostřednictvím podílových fondů a penzijních fondů. Do samostatného investování například přímo do akcií, se ale nepouští. „Pokud bych to dělal sám, ušetřil bych na poplatcích, na druhou stranu bych se tím ale musel více zabývat, musel bych se tomu věnovat, dávat tomu svůj čas. A to si nemohu dovolit vzhledem k tomu, že jsem časově zaneprázdněn kvůli svému podnikání, které se neomezuje jenom na marketing,“ vysvětluje. „V případě investic se omezuji na běžný standard. To znamená penzijní fondy, podílové fondy a v minulosti jsem uzavřel investiční pojištění, což beru jako takovou svou mladickou nerozvážnost,“ říká.
Investuje do českých podílových fondů. Stejně jako mnozí jiní v minulosti uzavřel smlouvu na penzijní připojištění, a když loni byla možnost vystoupit z penzijního připojištění a přestoupit do účastnického fondu doplňkového penzijního spoření, udělal to. Zajímavé je, že i když Miloši Vedralovi do penze zbývá deset let, přesto si z nabízených investičních strategií zvolil dynamickou strategii, tedy tu nejodvážnější. „Myslím, že deset let je dostatečně dlouhá doba, aby mi penzijní společnost moje úspory zhodnotila. A navíc zvolil jsem si program životního cyklu, tedy čím blíže budu penzi, tím více z mých úspor bude převedeno z volatilních akcií do bezpečných státních dluhopisů,“ tvrdí.
Za další pilíře svého finančního zajištění na stáří Miloš Vedral považuje rozvoj svých podnikatelských aktivit, do kterých stále investuje, a pak také pravidelné investice do podílových fondů.
„Podílové fondy mají tu výhodu, že si z nich peníze můžu kdykoli vybrat, tedy jsou takovou pojistkou pro případ, pokud bych náhle potřeboval větší obnos peněz. Z podílových fondů je mohu vybrat, aniž bych je musel brát ze svého spoření na stáří, což je důležité, protože jakýkoli předčasný výběr ze spoření se státním příspěvkem je nevýhodný,“ vysvětluje Miloš Vedral.
Peníze na ruku
Na otázku, jestli si peníze z doplňkového penzijního spoření nechá vyplatit najednou, nebo si je nechá vyplácet pravidelně jako měsíční rentu, odpovídá, že s největší pravděpodobností je vyzvedne najednou a dál s nimi bude sám hospodařit. „Něco si nechám pro svoji potřebu, zbytek, počítám, budu zhodnocovat prostřednictvím investování dál,“ říká a upozorňuje na to, že s jednorázovou výplatou má člověk jistotu v tom, že si o svých naspořených penězích rozhodne sám, protože nikdo neví, jak dlouho „tady ještě bude.“
„Podle mého je lepší si sám rozmyslet, co s úsporami dál udělat. Já si navíc nemyslím, že v momentě, kdy půjdu do penze, pro mne všechno skončí. Rád bych si i v důchodovém věku udržoval nějakou mentální svěžest. Jistěže uberu ze svých aktivit, ale třeba bych se dál rád nějakým způsobem věnoval podnikání nebo svým koníčkům. Také bych rád nějakým způsobem pomohl svým dětem,“ uzavírá.
Co pro své já v důchodovém věku děláte vy? Vyděláváte jak diví, spoříte, investujete? Nebo se radši trénujete na umělce v hladovění? Jsou i jiné možnosti? Zapojte se do diskuze.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
19. 11. 2014 14:09, Galileo
Nevím, zda v posledních letech mají podílové fondy tak úžasnou bilanci. Ačkoliv tyto sleduji průběžně, jen menšina se může pochlubit kladným zhodnocením. Vždy platí vyšší zisk - vyšší riziko. Ale zvláště u akcií bych byl velmi opatrný. Také svého času nám finanční analytici unisono říkali. Kupujte akcie např. NWR, Orco, CETV, Český Telecom (dnes O2) a pokud bych tyto rady našich hvězdářů vyslyšel, tak jsem dnes už nejen bez přilepšení k důchodu (víc si stejně běžný i mírně nadprůměrný střadatel nenasyslí) ale pravděpodobně i bez veškerých úspor a střechy nad hlavou. Příklady výše uvedené byly v časech mnohých doporučení na mnoha stovkách, či několika tisících korun, dnes se nabízí doslova za pár korun, či jen zlomku korun. A už zase slyším kupujte žetonky... kolotoč se znovu roztáčí.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
19. 11. 2014 23:14, Hunter
Citace - Mirek / 19.11.2014 18:53
Mohl bych prosím vidět tu statistiku?
Něco podobného jsem slyšel (bez důkazů a čísel) o pákovém tradingu na forexu, kde bych tomu i věřil, ale že by to platilo obecně, to se mi nezdá.
Třeba pražská burza se pohybuje tak pomalu a poklidně, že v zásadě není důvod, proč by měl někdo, kdo tam dá svoje peníze, zkrachovat nebo "přijít o účet" (byť to beru obrazně).
Jasně, někdy to jde o desítky procent nahoru, někdy o desítky procent dolů - to je burza, ale kdo diverzifikoval a neměl pouze šílenosti typu AAA, KITD, CETV ... tak nikdy "nezkrachoval" (a pokud je prodal včas, tak taky nezkrachoval ... nějakých -50% se občas stane, taky se mi podařilo na NWR - ale to bylo jen 10% mého portfolia a s takovými chybami se dá žít a poučit se).
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (17 komentářů) příspěvků.