Někdo investuje především do svého dalšího vzdělávání, aby dokázal vydělávat víc peněz, někdo investuje do podnikání, někdo do nemovitostí… Možností je mnoho. Obecně ale platí, že čím dřív se do toho člověk pustí, tím větší šanci má na stáří se hmotně zabezpečit.
Kolik vám (možná) dají
Pro ty, kteří si myslí, že nemá smysl zajímat se o možnosti dalšího příjmu ke stánímu (starobnímu) důchodu, uveďme několik příkladů toho, jak vysoký státní důchod mohou na stará kolena zhruba očekávat.
Člověk, kterému je nyní dvacet let a jeho hrubý měsíční příjem činí 15 tisíc korun, dostane podle současné metodiky Ministerstva práce a sociálních věcí v roce 2064, kdy půjde do důchodu, penzi ve výši 11 334 korun. Samozřejmě – je to hodně zjednodušená optika. Pravděpodobně jeho plat půjde nahoru. Stejně pravděpodobně ale půjde nahoru i cena chleba. A stejně pravděpodobně bude taky jiná metodika výpočtu důchodu. Přesto nějakou představu to číslo vyvolává… Ale pojďme ještě dál a zkusme chvíli věřit, že současné nastavení by přežilo…
Dvacetiletý člověk, který dnes bere 30 tisíc hrubého měsíčně, nechť v roce 2064 počítá s penzí ve výši 14 102 korun. A stejně starému člověku, který měsíčně bere třeba už docela pěkných 45 tisíc hrubého, stát bude od roku 2064 měsíčně vyplácet penzi ve výši 16 869 korun.
Podobné výpočty můžeme provést i na příkladu člověka, kterému je dnes 40 let a do penze půjde za 27 let, tedy v roce 2041. Ten, pobírá-li hrubý měsíční příjem ve výši 15 tisíc korun, dostane od státu penzi ve výši 10 866 korun, pokud bere 30 tisíc hrubého, nebude to o moc lepší, dostane 13 516 korun, a pokud bere již zmíněných 45 tisíc hrubého, stát mu bude vyplácet starobní důchod ve výši 16 143 korun.
Všechny uvedené příklady jsou samozřejmě jen ilustrativní, ale přesto ukazují na to, co můžeme od státu po celoživotní „dřině“ a placení jedněch z nejvyšších evropských odvodů (v poměru ke mzdě) na sociálním pojištění čekat.
Podle psychologa z poradenské společnosti New Perspective Petra Kornackého lidé dnes už vědí, že od státu toho, pokud jde o penze, příliš očekávat nemají, ale přesto většina z nich nemá dostatečnou motivaci zajímat se o to, jak se co nejvýhodněji finančně zajistit na stáří.
„Klasická ekonomie spoléhá na racionální uvažování, ale to se bohužel plete. Lidé se racionálně rozhodují v podstatě velmi málo. Přibližně jen z dvaceti procent. Naopak většina jejich rozhodnutí, aniž to tuší, probíhá na emočním základě. To je těch zbylých osmdesát procent. Proto vám v podstatě každý odkývá, že se určitě vyplatí spořit si na stáří, ale konkrétní kroky udělá pouze výrazná menšina. To z toho důvodu, že výrazná většina má pocit, že na spoření je ještě brzo nebo že ten vhodný čas ke spoření přijde, až začnou opravdu vydělávat majlant. Což se mnohým také nikdy nemusí povést. Zkrátka spoření nemají jako svou prioritu a naše priority stojí vždy na emočním základě,“ vysvětluje Kornacki.
Peníze jako sex: Každý si myslí, že jim rozumí
Přestože finanční experti upozorňují na nutnost co nejdříve pečlivě zvážit možnosti finančního zajištění na stáří, lidé o nich začínají obvykle seriózně uvažovat, až když přesáhnou třicet let.
„Náš běžný klient si uzavírá penzijní program nejčastěji v 35 letech. Vzhledem k tomu, že důchodový věk je u této věkové skupiny okolo 67 let, jedná se o dostatečně dlouhou dobu spoření. Pokud takový klient bude mít disciplínu dlouhodobě spořit, respektive investovat, potom složené úročení na takto dlouhé době již může vybudovat velmi výrazný výnos, který bude financovat jeho penzi,“ říká člen představenstva a ředitel prodeje společnosti Conseq Investment Management Richard Siuda.
Podle Siudy stejně jako podle všech ostatních finančních expertů platí v případě zajištění na stáří, že čím dříve na něm člověk začne pracovat, tím lépe. „Je ale otázka, jestli mladší lidé mají zdroje na spoření na penzi. A i když zdroje mají, je otázka, jestli to má být pro ně finanční priorita, jestli by pro ně například financování vlastního bydlení nemělo stát výš,“ dodává Siuda.
Jenže už nastavení priorit je podle psychologa Petra Kornackého u většiny lidí problém. „S penězi je to jako se sexem, všichni s ním zacházejí, pro všechny je důležitý, takže si také automaticky myslí, že ho znají a umí s ním zacházet. Realita je však často jiná, stále jsme v zajetí mnoha mýtů, zavádějících či účelových informací a mnohdy i nevědomosti. A to platí i pro peníze,“ tvrdí Kornacki, který je přesvědčen o tom, že celou věc navíc ještě komplikuje skutečnost, že v dnešní společnosti je sexu stejně jako penězům přikládán tak mimořádný význam, že v jejich případě dochází až k nepochopitelným posunům ve vnímání reality.
„Jako příklad lze uvést třeba exekuce. Jejich počet stoupá, ale média a potažmo veřejnost neřeší, proč stoupá. V jejich zorném poli je převážně to, jestli jsou nebo nejsou exekutoři gauneři. Tak se opomíjí podstata věci. Tento přístup se odráží i v otázce řešení efektivního finančního zajištění na stáří,“ vysvětluje Kornacki.
Na otázku, co by měla být první úvaha každého, který začne přemýšlet o tom, jak se zajistit na stará kolena, Richard Siuda ze společnosti Conseg Investment Management odpovídá, že obecně je dobré řešit věci s nadhledem a komplexně.
„Jeden produkt na spoření na penzi není všelék, každý člověk musí vedle běžných potřeb financovat i jiné cíle než jen penze, například bydlení nebo vzdělání dětí. Podnikatelé určitě velkou část svých příjmů vracejí zpět do své firmy, aby zvýšili její obrat a vybudovali stabilní společnost, která také může tvořit významný polštář, který bude financovat jejich potřeby v penzi. A možná i dříve,“ říká.
Finanční plánování by navíc podle Richarda Siudy mělo stát na víceru pilířů a spoření či investování na penzi ve finančních produktech by mělo být jen jedním z nich. Zároveň by se prý ale nemělo opomíjet.
Hračka politiků
Zatímco dříve byly nejvyužívanějšími produkty investiční životní pojištění a penzijní připojištění, v posledních letech se stále více prosazují pravidelné investice do podílových fondů. Ty mají tu výhodu, že lidé si z nich mohou kdykoli vybrat své peníze bez jakýchkoli omezení.
Penzijní připojištění má stále sjednané zhruba pět milionů lidí. Dál už budou jen ubývat, možnost sjednat si penzijko už neexistuje. Klasické penzijní připojištění bylo nahrazeno novým doplňkovým penzijním spořením. To už sice negarantuje klientům každý rok takzvanou kladnou nulu, fondy ale investují dlouhodobě. Jejich klient má tedy velkou šanci, že pokud s nimi bude investovat déle než třeba jen pět let, jeho úspory penzijní společnost skutečně zhodnotí.
„Bohužel tento nový systém stojí prozatím mimo zájem veřejnosti, protože je natolik limitován na straně nákladů a provizí, že ani samotné penzijní společnosti, ani nezávislí poradci a zprostředkovatelé nejsou motivováni výhody tohoto nového systému lidem vysvětlovat,“ říká Siuda.
Podle psychologa Petra Kornackého to ale není nikterak překvapivé.
„V případě důchodového systému tu stále chybí jasná a smysluplná vize, která by byla lidem srozumitelná a nepodléhala změnám na základě aktuálního rozložení politických sil. Lidé dobře chápou jednoduchou informaci, že když si budou něco odkládat stranou, stát jim k tomu něco přidá. Ale změny řešení, závislost zúročení vložených prostředků na délce investování, to všechno je pro ně mnohem hůře pochopitelné, a pro mnoho lidí také nedůvěryhodné. “ tvrdí Kornacki, který upozorňuje na to, že v případě vysvětlování takzvané penzijní reformy a nutnosti nějakým způsobem si aktivně sám spořit na stáří stát selhal. „Problém důchodového systému se u nás stal nástrojem politického boje a podstata i s veřejným zájmem jdou stranou,“ tvrdí Kornacki.
Strach z investování. Někdy oprávněný
Bohužel investování je v Česku pro mnoho lidí synonymem hazardu nebo podvodu – ostatně první očekávání v devadesátých letech byla vysoká a pády, zapříčiněné mimo jiné děravou legislativou, adekvátně hluboké. Proto se držíme zpátky. Klasický příklad: když penzijní reforma nabídla lidem možnost přestoupit od nevydělávajícího penzijního připojištění k novému doplňkovému penzijnímu spoření, které už by mělo být schopné peníze skutečně dlouhodobě zhodnocovat, nevyužili ji, zůstali v transformovaných fondech penzijního připojištění. „Jejich správci,“ upozorňuje Richard Siuda, „musí ze zákona investovat s ohledem na to, aby žádný rok nic neprodělali, tedy bez ohledu na to, aby něco svým klientům také vydělali pro moment, kdy půjdou do důchodu.“
Kdy tedy začít spořit na penzi, abyste nedopadli jako virtuální klienti odkázaní na bídu státního důchodového systému, o nichž píšeme v úvodu článku? Odpověď je jednoduchá: Vhodná doba pro to, aby člověk začal, je vždy. Vše je jen o nastavení investiční strategie, která se musí přizpůsobit časovému horizontu, na který se mohou peníze odkládat,“ uzavírá Richard Siuda.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
29. 10. 2014 10:06, Honza
Hodně lidí se vymlouvá na cokoli, ale ono to nespoření má i spoustu objektivních důvodů.
1) hotovost stát cíleně ničí inflací
2) spořící produkty prosazované státem mění pravila za běhu
3) spořící produkty prosazované státem tlačí na nákup státních dluhopisů
4) akcie (i prostřednictvím fondů) jsou ve skutečnosti záležitostí pro odborníky a profesionální investory, praktické výsledky normálních lidí bývají žalostné
5) rady, jak spořit bývají dost zběsilé, protože je dávají lidé z finanční branže
Ve skutečnosti by se lidi měli držet co nejdál od bank a spořitelen, pořídit si bydlení s nízkými náklady. V 50 letech být s vlastním bydlením a vůbec se vším, co člověk chce mít a hlavně bez dluhů, s platem v plusu a teprve v 50-55 postupně začít spořit na důchod i v penězích. A samozřejmě diverzifikovat, ideálně mít nějvětší hodnoty v tom, čemu člověk rozumí. Někdo umí pronajímat byt, někdo řídit malou firmu, někdo dobře vychavat děti, které se o něj postarají.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
29. 10. 2014 14:41, xXx
Citace - Josef / 29.10.2014 07:37
Vicemene to tak je, akorat i presto, ze se k nim velci paraziti a jiny ksindl nedostanou, mohou pracovat. Inflace vas totiz dobehne i pokud vam budou plesnivet doma. Vymenit za pozemky, drahe kovy, zbrane a strelivo a dalsi veci, u nichz se da ocekavat, ze jejich cena poroste vice, nez inflace.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (19 komentářů) příspěvků.