Schválně – pokud už jste někdy investovali, znáte jméno manažera svého fondu? Nejspíš ne, v Česku nejde zrovna o celebrity, o kterých by se denně psalo v novinách.
Ve světě ale někteří manažeři tak trochu celebritami jsou – třeba Bill Gross, šéf největšího dluhopisového fondu světa PIMCO Total Return. Nebo svého času legendární „stockpicker“ Peter Lynch. O něm ještě bude řeč.
Chtěli byste začít s investováním, jen nevíte kde?
Nebo vyzkoušejte podílové fondy této společnosti:
Případně také populární fondy životního cyklu, v nichž se složení portfolia automaticky přizpůsobuje tomu, v jaké fázi životního cyklu se investice právě nachází:
Portfolio manažer odpovídá za řízení fondu, ale nemůže dělat cokoliv, co se mu zlíbí. Musí se mimo jiné řídit statutem fondu. Investiční společnost navíc zpravidla má takzvaný investiční výbor, kde se o strategii pravidelně diskutuje ve větší skupině.
Typický den portfolio manažera nezačíná ranní dávkou kokainu a nepokračuje křičením příkazů k prodeji a nákupu do telefonu. Mnohem spíš začne pohledem na vývoj trhů a čtením analýz. A pokračuje rutinními činnostmi, jako je třeba investování nově příchozích peněz.
Pak je tu samozřejmě ta zajímavější část: výběr investic. Správce akciového fondu stráví spoustu času studiem účetních výkazů firem a konferenčními hovory. Ve větší finanční skupině na to může mít vlastní analytické oddělení. Rozhodně ale neplatí, že dobří investoři akcie prodávají a nakupují jako na běžícím pásu. Právě naopak. Mnozí zdůrazňují, že je důležité mít dobře podložený názor a neměnit ho příliš zbrkle.
Za správcem portfolia stojí řada méně viditelných, ale neméně důležitých lidí. Například právníci, kteří hlídají dodržování přehršle regulatorních pravidel. A nesmíme zapomenout ani vypořádání obchodů a související administrativu, účetnictví či obchod a marketing.
Některé investiční společnosti patří do bankovních skupin a jejich fondy se tak prodávají hlavně na přepážkách mateřské banky, jiné sázejí na externí distribuci, tedy finančněporadenské firmy.
Když už jsme u bankovních a nebankovních správců – komu věřit? V zásadě není důvod být za každou cenu v investování věrný své bance jen proto, že tam máte deset let účet. Konkurence nemá pravděpodobně o nic horší nabídku.
V Česku momentálně působí víc než sedmdesát domácích a zahraničních investičních společností – některé z nich nenabízejí služby široké veřejnosti, i tak ale máte na výběr minimálně z několika desítek značek fondů.
Kupříkladu jen přes platformu společnosti Conseq lze koupit podílové fondy Aberdeen, BNP Paribas, Franklin Templeton, Pioneer Investments, Raiffeisen a další. Podle čeho se při výběru fondu orientovat, to důkladně probereme v příštích dílech seriálu.
Pokud už jste zjistili, že jenom šetřit nestačí, a chtěli byste se začít rozkoukávat ve světě investic pro obyčejné lidi, je tu právě pro vás náš nový Velký investiční seriál:
Proč nespoléhat jen na spoření, ale také investovat? Dobré důvody vám v rozhovoru představí Jan Vedral
V pravidelné anketě vám poradí odborníci
Vyplatí se investovat se zmíněnými „hvězdnými“ manažery? Ze zpětného pohledu ano: Peter Lynch se stal v USA legendou právě proto, že dokázal akciový fond Fidelity Magellan v letech 1977–1990 zhodnocovat o 29 procent ročně.
„Když se podíváte na deset firem, najdete jednu zajímavou… Když jich zanalyzujete sto, najdete deset. Kdo obrátí nejvíc kamenů, vyhraje,“ prohlásil v jednom rozhovoru. A lakonicky dodal: „Kupte si firmu, kterou by zvládl řídit každý idiot. Protože dřív nebo později ji pravděpodobně nějaký idiot řídit bude.“
Ani Lynch nebyl věštec, který by dokázal přesně odhadnout, kam půjde trh. V říjnu 1987 odletěl do Evropy na první dovolenou po dlouhé době – vzápětí přišel prudký propad na burze. Lynch se pro jistotu vrátil do Států, konstatoval, že firmy v jeho portfoliu jsou v dobré kondici a krizi „vyseděl“. Dobrý portfolio manažer tedy potřebuje přinejmenším pevné nervy.
Jak si Magellan vedl po Lynchově odchodu? Nijak špatně, ale hvězdné časy skončily. V 90. letech ještě překonával trh v průměru o 0,6 procenta ročně, za posledních deset let už ale za indexem S&P 500 zaostává. Další důkaz, že investovat podle zpětného zrcátka nemusí být dobrý nápad.
Opakovaně se ukazuje, že vybrat dopředu budoucí hvězdy je velice těžké až nemožné. To ale nutně neznamená, že by všechny portfolio manažery měl nahradit počítač. Ostatně, kdyby stejný přístup razil trenér Petry Kvitové, neměla by dnes na kontě dva tituly z Wimbledonu.
I zastánci čistě pasivního investování ale mají dobré argumenty a ještě se k nim v rámci našeho seriálu vrátíme.
Sdílejte článek, než ho smažem
