Možností, jak zkombinovat různé druhy cenných papírů, je prakticky nekonečné množství. Jen na českém trhu si aktuálně můžete vybírat z nabídky více než 1300 domácích a zahraničních fondů. Není proto úplně snadné sestavit portfolio tak, abyste se nespálili.
Asi nejpestřejší je nabídka akciových podílových fondů. Ty se často vymezují podle geografického zaměření – buď jsou globální, nebo orientované na jednotlivé regiony a země. Běžně se používá také rozlišení na vyspělé trhy (kam patří zejména Spojené státy a Evropa) a rozvíjející se trhy, tzv. emerging markets. Sem patří země jako Čína a Brazílie.
Pokud jste začínající investor, nemá smysl lámat si hlavu s výběrem jednotlivých zemí, nechte to raději na manažerovi globálně diverzifikovaného fondu. Pokud ale chcete, můžete si portfolio sestavit podle toho, která ze společností je větším odborníkem na jednotlivé části světa – na americké akcie například U.S. Pioneer Fund, na evropské kupříkladu od BNP Paribas a ty exotické můžete nakupovat třeba od Franklin Templeton.
Škatulkovat je možné i podle odvětví, například akcie farmaceutických, potravinářských či ropných firem. Zavedená klasifikace používá celkem deset hlavních sektorů, ale samozřejmě se můžete setkat i se specializovanějšími fondy. Rada je opět stejná – pokud jste začátečník, raději na jednotlivé sektory příliš nesázejte.
Tip: přehled deseti hlavních sektorů najdete v našem Srovnání podílových fondů v záložce Oborové zaměření.
Chtěli byste začít s investováním, jen nevíte kde?
Nebo vyzkoušejte podílové fondy této společnosti:
Případně také populární fondy životního cyklu, v nichž se složení portfolia automaticky přizpůsobuje tomu, v jaké fázi životního cyklu se investice právě nachází:
Existuje i řada dalších škatulek, například podle velikosti akcií. V nabídce správců převažují fondy zaměřené na ty velké, existují ale i fondy orientující se na tzv. small caps, tedy akcie menších firem.
Další rozlišení může být tzv. hodnotová, nebo růstová orientace. Hodnotové investování, jehož nejslavnějším guru je Warren Buffett, se snaží vybrat kvalitní a stabilně ziskové firmy za nízkou cenu. Růstoví investoři naopak klidně koupí firmu, která je při pohledu na P/E (z anglického price-to-earnings ratio, jde o poměrový ukazatel používaný na akciových trzích. Vyjadřuje poměr mezi tržní kapitalizací dané firmy a jejím čistým ziskem, pozn. redakce) „drahá“, tedy obchoduje se za vysoký násobek ročního zisku. Jde jim totiž spíš o potenciál budoucího růstu. A pak jsou tu vyložené speciality, například eticky orientované fondy, které se snaží mít v portfoliu morálně či ekologicky „čisté“ firmy.
I když dluhopisové fondy mohou vypadat ve srovnání s akciemi jako nudné, opak je pravdou. Dluhopisové trhy jsou stejně zajímavé a pestré jako ty akciové, a tomu odpovídá i šíře nabídky. Následující odstavce jsou proto hrubým zjednodušením, nejčastěji se ale můžete setkat zhruba se čtyřmi základními kategoriemi.
Krátkodobé fondy nakupují, jak už název napovídá, dluhopisy se splatností zpravidla do 1,5 roku. Většinou jde o dluhopisy státu, bank a doplňkově dalších firem. Cílem je mírné zhodnocení při nízkém riziku – v době extrémně nízkých úrokových sazeb je to samozřejmě s tím zhodnocením komplikovanější, většina ultrakonzervativních fondů sotva drží krok se spořicími účty.
Stane se něco, když do podílových fondů investuji pravidelně a dostanu se do finanční nouze, takže nebudu moci nějakou dobu do fondů posílat peníze?
Odpovídá Richard Siuda ze společnosti Conseq:
„Ne. Investování vlastně znamená, že si každý měsíc za své peníze nakupujete nějaký majetek, konkrétně třeba podílové listy investičních fondů. Pokud peníze nepošlete, nic si nekoupíte, ale zároveň nikomu nic nedlužíte. Není to jako při pojištění, kde musíte platit, protože pojišťovna poskytuje pojistné krytí, a proto chce dostat své pojistné a může na klientovi i vymáhat dříve neuhrazené pojistné. U investování nic takového není. Jediné, co hraje určitou roli, je případný předplacený vstupní poplatek. Pokud neposílám peníze a nenakupuji podílové listy, potom nevyužívám cílovou částku, na kterou jsem si poplatek předplatil. Je to stejné, jako když si uzavřete například investiční životní pojištění a po pár letech přestanete platit nebo když si uzavřete stavební spoření, zaplatíte poplatek za uzavření smlouvy a potom nespoříte.“
Fondy s převahou státních dluhopisů v našich končinách nakupují hlavně české státní dluhopisy, doplňkově třeba polské státní nebo některé firemní dluhopisy. Díky poměrně nízkému riziku a slušným historickým výnosům jde o velmi populární investici, Češi v nich proto mají desítky miliard korun. Jelikož pětiletý český státní dluhopis nese aktuálně pod 1 % p.a., s výnosy do budoucna je to trochu slabší.
Za možnost investovat do podílových fondů platíte správcovským investičním společnostem poplatky. Z těch kryjí své náklady a vytvářejí zisk. Při uzavírání smlouvy je dobré zajímat se o jejich výši. „Poplatky bývají jednak vstupní při nákupu podílových listů, následně se pak platí poplatky za správu, které jsou hrazeny ročně, a velmi výjimečně také poplatky výstupní. Vstupní poplatky se standardně pohybují do cca šesti procent v závislosti na typu fondu, manažerské se pohybují také v závislosti na typu fondu do dvou procent. Spíše než na investiční společnosti tedy záleží na typu fondu – zda se jedná o fond peněžního trhu, dluhopisový, smíšený nebo akciový. Zda jsou poplatky vysoké nebo nízké, je velmi relativní, protože když fond vydělá ročně deset procent, pak dvouprocentní poplatek, vysoký není, ale když fond vydělá pouze procento, pak poplatek ve výši dvou procent není nic příjemného, “ říká ředitelka AKAT Jana Michalíková. Při výběru podílového fondu se nezapomeňte zaměřit ani na ukazatel celkové nákladovosti (TER).
Další podrobnosti o poplatcích u podílových fondů vyčtete z článku investičního specialisty společnosti Partners Martina Tománka: Poplatky zleva, poplatky zprava, investice K. O.
V poslední době tak roste nabídka fondů zaměřených na firemní dluhopisy s měnovým zajištěním do české koruny. Firemní dluhopisy jsou rizikovější, a tedy potenciálně výnosnější. Tady pozor – kreditní riziko není automaticky odpověď na nízké výnosy. Pokud máte krátký horizont a nechcete riskovat, nezbude vám než se skřípěním zubů vydržet na spořicím účtu. Dlouhodobě jsou ale firemní dluhopisy poměrně zajímavá alternativa, ostatně některé firmy hospodaří lépe než leckterá státní kasa. Fondy s výraznějším podílem dluhopisů tzv. spekulativního stupně (high yield dluhopis, méně poeticky junk bonds) se ale svojí rizikovostí již blíží akciím.
Čtvrtou škatulkou jsou dluhopisy emerging markets – vlády exotických zemí musí platit exoticky vysoké úroky. Jde tak pochopitelně o lehce adrenalinovou záležitost.
Další velmi populární investicí jsou u nás různé smíšené fondy a fondy fondů. Jak už název napovídá, jsou smíchané z různých druhů aktiv – buď jde o klasické vyvážené portfolio, tedy 50:50 akcie a dluhopisy, nebo libovolný jiný poměr. Před takovou investicí není zcela od věci podívat se do měsíční zprávy fondu, abyste věděli, co vlastně kupujete. Může jít o dobré řešení pro menší investice nebo pro začínající investory, ale je fakt, že jistou nevýhodou smíšených fondů je jejich menší přehlednost. Pod tu jde také schovat vyšší poplatky – existuje například fond jisté banky, který má v portfoliu 90 % dluhopisů. Za správu si ovšem účtuje 2 % ročně, jako by byl čistě akciový. Fondy fondů mohou mít smíšenou, nebo čistě akciovou strategii – to platí například pro fondy řady Active Invest společnosti Conseq.
Tématem na samostatný článek by byly také zajištěné fondy – další extrémně úspěšný druh investic, zvláště na přepážkách bank. Ve skutečnosti ale někdy platí, že výměnou za „garanci“ vkladu obětujete podstatnou část výnosu. Rada je tedy stručná: než takový fond koupíte, nechte si od svého bankéře vysvětlit, za jakých podmínek fond dosáhne maximální inzerovaný výnos a jak pravděpodobné to je.
Pro pořádek ještě odpovězme na otázku z úvodu článku. Ne, komoditní fondy samozřejmě barely (ani tankery) ropy nekupují. Jednak by to bylo poněkud nepraktické, jednak většině běžných fondů legislativa fyzickou investici do komodit výslovně zakazuje, a to platí i pro zlato. Ceny komodit se proto kopírují za použití finančních derivátů. Netušíte, o co jde? Více si povíme v dalším díle našeho seriálu.
Zajímavou alternativou čistě akciové strategie pro konzervativnější investory může být fond životního cyklu, který s blížícím se koncem investičního horizontu snižuje svoji rizikovost. Této strategii budeme ještě věnovat samostatný článek, stejně tak nemovitostním fondům a dalším alternativám.
<>Pokud už jste zjistili, že jenom šetřit nestačí, a chtěli byste se začít rozkoukávat ve světě investic pro obyčejné lidi, je tu právě pro vás náš nový Velký investiční seriál:
Proč nespoléhat jen na spoření, ale také investovat? Dobré důvody vám v rozhovoru představí Jan Vedral
V pravidelné anketě vám poradí odborníci
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
