Při své poradenské praxi se u investorů poměrně často setkávám s negativním pohledem na podílové fondy. Někdy bývá kritika oprávněná, jindy nikoliv. Dnes se podíváme na šest nejrozšířenějších mýtů o fondech.
Mýtus 1: Vysoké vstupní a výstupní poplatky
Při investici do fondu se z investované částky standardně strhává vstupní poplatek. Jeho výše se zpravidla pohybuje podle typu fondu a objemu investice od půl procenta až po pět procent. Fondy zaměřené na krátkodobé investice mají nízké vstupní poplatky. Fondy zaměřené na akcie a jiné dlouhodobé investice mívají často vstupní poplatek až oněch pět procent, což je opravdu hodně. Ovšem to se týká drobných investovaných částek. Při vyšším objemu investice vstupní poplatek zpravidla klesá. Výrazně nižší vstupní poplatek lze získat také u vybraných bank při nákupu on-line přes internetbanking nebo obdobně při investici realizované jinak on-line.
Výstupní poplatek si dnes účtuje jen hrstka fondů, zpravidla při výběru investovaných prostředků před určitým termínem. Bývají to především různé zajištěné fondy s pevným termínem splatnosti fondu nebo třeba také fondy investující do zemědělské půdy. Ale klasické otevřené podílové fondy standardně výstupní poplatky nemají.
Mýtus 2: Drahá správa
Pravda je, že celá řada podílových fondů nabízí v drahé skořápce to samé, co může mít investor levněji prostřednictvím indexových ETF – tedy burzovně obchodovaných fondů. Ale neplatí to všeobecně.
Akciové fondy si zpravidla berou za správu ročně kolem 1,5 procenta z objemu majetku ve fondu. U dluhopisových fondů to bývá kolem jednoho procenta ročně. Pokud je fond spravován aktivně a snaží se vybírat akcie se zajímavým výnosovým potenciálem, pak je to férová odměna. Hodně fondů ale jen kupuje akcie největších firem, a kopíruje tedy zpravidla víceméně složení akciového indexu. Pak je výhodnější koupit levnější produkt vázaný na index.
V poslední době se ale přístup fondů mění. Některé se rovnou profilují jako pasivní, tudíž nízkonákladové. Jako příklad můžeme uvést fond Amundi Index Equity North America, který si účtuje roční správcovský poplatek pouhých 0,15 procenta. Aktivně spravované fondy si zase na místo vysokých poplatků za správu berou výkonnostní odměnu. Ukázkovým příkladem je nový fond All Weather růstový od společnosti WOOD & Company – má roční poplatek za správu jen 0,70 procenta a k tomu si bere 20 procent ze zisku.
Mýtus 3: Fondy nepřekonávají index
Většina fondů skutečně výkonností zaostává za srovnávacím indexem. Index pochopitelně nemá žádné poplatky za správu, takže každý fond, jehož portfolio se moc neliší od složení indexu, musí logicky za indexem zaostávat už kvůli nim. Proto někdo preferuje investice prostřednictvím burzovně obchodovaných fondů, které víceméně pasivně sledují index a mají nižší náklady na správu, zpravidla kolem půl procenta ročně.
Našli bychom ale také dost aktivně spravovaných fondů, které dlouhodobě překonávají svůj benchmark. Ukázkovým příkladem je dluhopisový fond Templeton Global Total Return. Ten za posledních deset let zhodnotil majetek podílníků o úctyhodných 176 procent, zatímco hodnota srovnávacího indexu Barclays Multiverse za stejné období stoupla jen o 67 procent. Podobně akciový fond Franklin European Growth vydělal za posledních deset let 158 procent, přitom hodnota srovnávacího indexu MSCI Europe Growth stoupla jen o 103 procenta.
Mýtus 4: Fondy nejsou transparentní
Často se setkávám s názorem, že fondy jsou neprůhledné, málo transparentní. Někteří investoři si raději nakoupí sami vybrané akcie, protože u fondu mají dojem, že vlastně nevědí, do čeho investují. Přitom prakticky všechny fondy uveřejňují měsíční zprávy o hospodaření, kde uvádí hlavní pozice ve fondu a komentují provedené transakce. Mnohé na webu uveřejňují kompletní složení portfolia. Osobně se občas portfolio manažerů doptávám na podrobnosti, proč zrovna této akcii věří nebo proč jinou prodal. Mám v tomto směru zkušenosti s velmi vstřícným a otevřeným přístupem.
Mýtus 5: Fondy nejsou flexibilní
Většina fondů má poměrně striktní zaměření, což z nich dělá málo flexibilní investiční produkt. Kupříkladu klasické akciové fondy musí zpravidla držet 80 procent kapitálu v akciích. Co má pak správce takového fondu dělat v době, kdy ceny akcií padají dolů? Může jen s povzdechem sledovat, jak hodnota majetku ve fondu klesá. Chce-li investor ochránit své investice, musí je z fondu zavčas vybrat. To je dost nepraktické a stírá se tím hlavní výhoda fondů – že můžete klidně spát, zatímco o investice se stará někdo jiný.
Nicméně i v tomto směru se situace mění. Poslední dobou vznikají fondy s mnohem volnější investiční strategií, které mohou flexibilně reagovat na vývoj na trzích. Dobrým příkladem je zmíněný fond WOOD&Company All Weather růstový. Jak název fondu napovídá, usiluje o kladné zhodnocení „za každého počasí“. Může flexibilně investovat do akcií, dluhopisů i komodit a může dokonce i spekulovat na pokles.
Mýtus 6: Fondy jsou jen pro drobné investory
Fondy jsou vhodnou alternativou pro drobné investice. Prostřednictvím fondu lze i menší částku dostatečně diverzifikovat do různých akcií a podobně. Ale to vůbec neznamená, že fondy jsou určené jen pro drobné investory. Naopak bohatší lidé dnes stále více preferují k investicím fondy, protože se o nic nemusí starat a je to pro ně časově i daňově efektivnější forma investování, ať už se jedná o investice do nemovitostí, nebo do akcií či dluhopisů. Zejména po prodloužení časového testu na tři roky se daňové výhody fondů dostávají do popředí i na úkor toho, že investor ztrácí plnou kontrolu nad tím, do čeho investuje.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
10. 8. 2014 16:02, milan
"Výhoda" je ta, že platíte daň dvakrát. Jednou jako podílník a jednou jako fond. Celý článek a následná diskuze je slušná demagogie prodavačú fondů.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
4. 8. 2014 2:07, Karásek
Fondy jsou jen pro lidi neschopné si vybrat akcie. Fondy jsou jen pro lidi, kteří nechtějí dostávat na konto každý měsíc dividendy, ale raději přispějí manažerovi na konto, aby on vydělal každý rok milion korun nebo milion euro pro sebe. Pokud se s investicí na burze začíná, tak do fondu investovat jen jeden rok a pak přejít už na akcie. Člověk pak musí hledat fond v tom prvním roce se vstupním poplatkem max. 2% a nejlépe platit jen poplatek 10 euro za ETF na DAX na Xetra Frankfurt.
V diskuzi je celkem (17 komentářů) příspěvků.