Dost povrchních analýz! Běžně si autor takové analýzy všimne jen základních charakteristik a opomene důležité detaily a souvislosti. Náš nový seriál o zajímavých podílových fondech se takových chyb bude snažit vyvarovat. V prvním článku si představíme kritéria, na základě kterých budeme fondy hodnotit, a poskytneme stručný vhled do fungování fondového průmyslu. Pak každý týden představíme jeden podílový fond, který lze označit za kvalitní.
Podílové fondy. Pro zkušené a aktivní investory nezajímavé investiční nástroje, zkušení a aktivní nemusí spoléhat na schopnosti manažera fondu, můžou investovat podle svého uvážení, často i levněji. A taky na to mají čas. Pro drtivou většinu lidí ale fondy představují vhodný způsob, jak zhodnocovat volné finanční prostředky.
Sesbírali jsme podílové fondy, které jsou v Česku k mání. A sesbírali jsme k nim data. A uspořádali jsme to všechno a zařídili to tak, aby se fondy daly porovnávat, řadit, řídit.
Navštivte
Kořeny podílových fondů najdeme v roce 1774, tehdy už fungoval fond Eendragt Maakt Magt, v překladu „v jednotě je síla“. V žádném případě se sice nejednalo o fond v dnešním moderním pojetí, ale jeho název už naznačuje základní myšlenku, dodnes stejnou: Víc investorů shromáždí své finanční prostředky a společně potom jako majitelé určitého podílu ve fondu můžou dosáhnout na zajímavé investiční příležitosti, které by jim jako jednotlivcům s omezeným kapitálem jinak zůstaly odepřeny.
Časem vznikl celý fondový průmysl vystavěný na několika základních principech, které by se daly shrnout do pouhých tří slov: management, diverzifikace, služba. Investor svěří svoje finanční prostředky manažerovi, který poskytne disciplinovanou, profesionální správu. V zájmu ochrany investic podílníků takový manažer nevkládá všechny finance do jediného cenného papíru, který by se snadno mohl ukázat bezcenným. Naopak investice diverzifikuje, tedy rozdělí typicky do několika desítek cenných papírů a efektivně tak sníží rizika. Za takovou správu potom manažer obdrží přiměřenou odměnu.
Ale pozor. Výš uvedené jsou spíš ideály, praxe bývá až nepříjemně často jiná. Někteří manažeři fondů neváhají vystavit podílníky nepřiměřeným rizikům, například příliš velkými sázkami na jediné právě „žhavé“ odvětví. Některé podílové fondy si účtují tak vysoké poplatky, že už je lepší zašít svoje peníze do matrace. Pro další fondy jsou slova jako „služba“ nebo „zájmy podílníků“ poněkud prázdná, hlavně že se daří lákat stále nový kapitál, který je zdrojem tučných poplatků. Naštěstí existují i kvalitní podílové fondy, které mají pokoru a účtují si rozumné poplatky. Jak vybrat podílový fond a nespálit se?
Investoři často kladou velký důraz na vstupní poplatky. Přitom u nich platí, že ovlivňují výnos celé investice zrovna nejméně. Tedy za předpokladu, že investor drží podílový fond déle než pár měsíců. Daleko důležitější je manažerský poplatek, který se strhává každý rok a počítá se z objemu celého portfolia. Velmi užitečným ukazatelem nákladovosti fondu je potom tzv. ukazatel celkové nákladovosti, zkráceně TER (total expense ratio). TER uvádí pravidelné náklady, které jsou hrazeny z majetku fondu. Jeho výši lze dnes snadno nalézt v dokumentu Klíčové informace pro investory, který musí podílové fondy od roku 2011 podle zákona zveřejňovat.
Zde ovšem narazíme na jeden malý háček. Ukazatel celkové nákladovosti neukazuje celkovou nákladovost. Nezahrnuje totiž transakční náklady související s investiční aktivitou manažera fondu. Manažer fondu v průběhu roku některé cenné papíry (například akcie) prodá a jiné nakoupí. S tím jsou vždy spojeny poplatky, které musí fond uhradit za uskutečněné transakce. Tyto nepřímé náklady sice nejsou zahrnuty do TERu, nicméně samozřejmě snižují výnosy investorů. Špatnou zprávou je, že výše nepřímých nákladů může nezřídka soupeřit s přímými náklady, které zveřejněny jsou. Dobrou zprávou je, že výši transakčních nákladů lze zhruba odhadnout z hodnoty tzv. míry obratu portfolia (portfolio turnover rate). Tento ukazatel nalezneme v dokumentu „Sdělení dodatečných informací“ (Statement of Additional Information), popřípadě na stránkách výzkumné agentury Morningstar.
Abyste si dokázali představit, co poplatky dokážou provést s vaší investicí, přichystali jsme pro vás takovou kalkulačku nebo spíš kalkuhračku s modelovým příkladem:
Jestliže se hodnota ukazatele pohybuje v řádu několika málo desítek procent, potom budou transakční náklady nízké. Hodnota kolem 150 % nicméně bude znamenat, že manažer drží svou typickou akcii pouhých několik měsíců. V tomto případě budou poplatky za obchodování naleptávat výnosy investorů jako žíravina. Bohužel, soudě podle výše míry obratu portfolia u typického fondu, je mezi manažery příliš mnoho střelců.
Ve Spojených státech jsou co se týče fondového průmyslu přece jen dál. Zásluhou Komise pro cenné papíry (SEC) zde prospekty podílových fondů obsahují hypotetické ilustrace dopadu nákladů na výnosy investorů v období jednoho, tří, pěti a deseti let. Uveďme příklad na jednom akciovém fondu s průměrnými náklady. Investor vloží do fondu 10 tisíc dolarů a drží jej deset let. Jak velkou část z počáteční investice „spotřebují“ poplatky za předpokladu, že náklady fondu zůstanou neměnné? Přibližně pětinu vložené částky, konkrétně 1998 dolarů.. Tento příklad (průměrného, nikoli předraženého fondu) jasně ukazuje, proč jsou náklady nejdůležitějším kritériem pro výběr fondu. Zatímco vysoké výnosy jsou vždy dočasné, náklady jsou tu s námi, ať už trhy rostou, nebo klesají.
Osobnost portfoliomanažera je velice důležitá. Důvod je jistě zřejmý. Je to právě on, do něhož vkládáme svou důvěru, že bude dobrým správcem našich financí. Je proto nezbytné, aby se investoři zajímali o několik klíčových věcí. Jaké má manažer zkušenosti? Jakou investiční strategii sleduje, co může a co naopak nesmí? Jaké jsou jeho názory na aktuální dění? Jak dlouho drží svou typickou akcii? Investoval do fondu, který řídí, své vlastní peníze?
Velkými ctnostmi manažera jsou disciplína, uvažování v dlouhodobém horizontu a vlastní názor. Platí totiž, že mnohé fondy se dnes chovají jako stádo ovcí. Jaké má asi manažer šance, že jeho fond překoná svou výkonností trh, když se portfolio jeho fondu téměř neliší od akciového indexu nebo jiných fondů? Správně, minimální. Právě naopak, velmi pravděpodobně za trhem zaostane, protože je jeho fond zatížen poplatky. Toto chování je přitom tak rozšířené, že je finanční teoretici nazvali chováním stádním, „houfováním“ (herding).
A jak investor pozná, jestli se jeho manažer nemění v ovci? Užitečným ukazatelem je „R-squared“, což je statistické měřítko toho, do jaké míry manažer složením portfolia sleduje trh. Jestliže se blíží stu procent, potom se manažer od indexu téměř neodchyluje. Hodnota pod devadesát procent znamená, že portfolio se od trhu již značně liší, šance na vyšší výkonnost jsou proto větší.
Důležitá, ovšem z jiného důvodu, než si mnozí investoři myslí. Srovnávání historické výkonnosti fondů na jednoletém nebo tříletém horizontu velký smysl nemá. Na pětiletém a zejména desetiletém horizontu již můžeme něco o managementu fondu říci, nicméně vždy je nutné zkoumat výkonnost fondu více do hloubky. Představme si fond, který na pětiletém horizontu svou výkonností zaostává za konkurenčními fondy. Podílníci tohoto fondu budou mít silnou tendenci jej prodat. Takový krok může být ovšem chybný, nižší výkonnost může být daná specifickou investiční strategií. Manažer fondu může například uplatňovat striktně hodnotový přístup, kdy na trhu nakupuje akcie aktuálně neoblíbených, a tudíž podhodnocených společností. Trhu může trvat poměrně dlouho, než objeví „férovou“ hodnotu takových společností. Investoři tak mohou prodejem fondu přijít o velmi zajímavé zisky v budoucnosti. Proto je vždy důležité studovat historickou výkonnost víc do detailu a ptát se, proč fond zaostal. Dobrým zdrojem informací může být například výroční zpráva fondu, která obsahuje komentáře manažerů.
Dalším velmi důležitým kritériem pro posuzování fondů je volatilita, laicky řečeno kolísavost fondu, která se počítá pro majetek na jeden podílový list fondu. Investor by měl sledovat, jak se fond chová při poklesech a porovnat volatilitu se stejně zaměřenými konkurenčními fondy. Historická data totiž ukazují, že volatilnější, a tudíž rizikovější fondy pravděpodobně volatilními zůstanou.
Nejsilnějším spojencem investora do podílových fondů je jeho vlastní trpělivost. Když investor trpělivost postrádá a jen vyhledává rychlý zisk, nepomůže mu zpravidla ani to, že drží špičkový fond. Statistiky jsou bohužel neúprosné. Zatímco v roce 1970 držel průměrný Američan akciový fond 12,5 roku, v současné době ho drží pouhé tři roky.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
19. 10. 2012 19:23, Martin Tománek
Dobrý den,
děkuji za názor. Souhlasím, když něco dostanete zadarmo, zpravidla to nestojí za nic. A nebo zjistíte, že to zadarmo ve skutečnosti není. Teď k tomu, že si připlatíte za kvalitu. Obecně to funguje třeba v luxusní restauraci nebo když si necháte ušít oblek na míru. Bohužel, u podílových fondů to tak často nefunguje. Jedním z nejrozšířenějších mýtů u podílových fondů je názor, že dostanete to, za co jste si zaplatili. Jinými slovy, že vysoké výnosy jsou nejlepším ospravedlněním vysokých poplatků. Dlouhodobé výzkumy jasně prokázaly, že fondy s vyššími poplatky generují v čase nižší výnosy. Je to logické. Když budete fond držet třeba tři roky, vliv poplatků nebude tak zřetelný. Když ale chcete investovat dlouhodoběji, tak se vyšší poplatky projeví. Čas je u investování hodně podstatný: zvyšuje výnosy, snižuje rizika ale také umocňuje škodlivý dopad poplatků.
Investoři často připisují portfoliomanažerovi fondu až nadlidské schopnosti. Jistě, manažer může být zkušený a inteligentní, ale je to také jenom člověk. Někdy se zadaří, jindy méně. V dlouhodobém horizontu ale platí to, co napsal John Bogle v knize Common Sense on Mutual Funds: „Vysoce výkonné fondy včerejška se stávají zítřejšími zaostalci. Výnosy individuálních fondů se navrací k průměru trhu.“ A nesmím zapomenout na fakt, že úspěšní manažeři velice často migrují z jednoho fondu do druhého, protože je po nich poptávka. Jinými slovy, v době, kdy si koupíte „žhavý“ fond, který měl výborné výsledky v posledních pěti letech, může manažer, který za tímto úspěchem stál, už řídit jiný fond.
Náklady fondu jsou opravdu nejdůležitější. Jednoduché počty. Když má fond náklady (TER) ve výši 2,5 % (v ČR běžné) plus nepřímé náklady 1 % dané obratem portfolia, znamená to, že manažer fondu musí každý rok překonávat výkonnost trhu alespoň o 4 %, aby přinesl podílníkům fondu nějakou přidanou hodnotu. Jsou to zejména poplatky, které jsou příčinou toho, proč tolik fondů zaostává za svým benchmarkem.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (25 komentářů) příspěvků.