Akcie

Existuje jeden léty ověřený způsob, jak relativně nejlépe zhodnotit vlastní úspory, pokud nemáte sami odvahu začít podnikat: investovat do akcií. Investováním svých peněz do akcií společností získáváte jedinečnou možnost, jak pohodlně profitovat z úspěšných obchodních počinů ostatních.

Nákupem akcií se stáváte majitelem poměrné části společnosti. Samozřejmě, že není majitel jako majitel. Když si koupíte jednu akcii Microsoftu, tak jednoduše nemůžete přijít za Billem Gatesem a začít se s ním dohadovat o tom, kterým směrem se má Microsoft v budoucnosti ubírat. Hlavní ovšem je, že jste si koupili podíl ve společnosti, byť by byl sebemenší. Málokdo by si ale koupil akcie Microsoftu jenom proto, že je nadšeným uživatelem produktů této firmy a proto, že by nevěděl, co s penězi. Investor zpravidla za to, že si koupí akcie, požaduje určitou kompenzaci. Tou je pro držitele podíl na hospodářském výsledku ve formě dividendy. Tady je první zádrhel, protože nikde není psané, že společnost skutečně dosáhne zisk, ze kterého by posléze mohla věrné akcionáře odměnit. Samotný dividendový příjem by byl ovšem chabým soupeřem nepoměrně jistějšího pravidelného příjmu z držby dluhopisů. Akciový investor se proto nespokojí s pouhým dividendovým příjmem, ale žádá ještě něco více, aby měl důvod preferovat akciovou nejistotu před bezpečnými příjmy z dluhopisů. Druhým a hlavním tahounem výnosů z akcií je kapitálové zhodnocení, tedy rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou akcie. Celkový výnos akcie je pak dán součtem dividendového a kapitálového výnosu.

Jak jsme již zdůraznili, investor se zajímá o to, jaký výnos obdrží a za jakou cenu. Akcie přinášely svým držitelům výnosy vskutku královské, pokud je porovnáme s výnosy ostatních investičních instrumentů. Dlouhodobý reálný výnos akcií se pohybuje ve vyspělých zemích s dlouhou a nepřerušenou historii obchodování na kapitálových trzích kolem sedmi procent ročně.

Ve druhé polovině dvacátého století se stalo hlavním tahounem výnosů akcií kapitálové zhodnocení, zatímco dříve se větším dílem na celkovém výnosu podílel dividendový výnos. Nic ovšem není zadarmo, takže majitelé akcií zažívali, zažívají a jistě budou zažívat spoustu bezesných nocí. Pokud byste investovali do slušně diverzifikovaného burzovního indexu S&P 500, který představuje téměř tři čtvrtiny celkové tržní kapitalizace americké ekonomiky, tak jste se během jednoho roku mohli nadát ztráty až čtyřicet procent nebo naopak šedesátiprocentního výnosu. Ceny akcií jsou v zásadě vysoce volatilní, což znamená, že jejich výše výrazně kolísá kolem svého dlouhodobého průměru. Co je však důležité je to, že s rostoucím časovým horizontem tato volatilita výrazně klesá a v horizontu deseti až patnácti let je riziko ztráty dokonce nižší než u "bezpečnějších" dluhopisů či pokladničních poukázek.

Cena, za kterou akcii nakupujete, je vyjádřením toho, jak si akcii v danou chvíli cení trh, respektive ostatní investoři. Jejich představy o správné ceně se však mohou diametrálně lišit, a to i dokonce i v průběhu jednoho obchodního dne. Cena akcie je jakýmsi kompromisem mezi oceněním toho, jak si společnost vedla v minulosti, v jakém stavu se nachází v současnosti a jaké jsou její vyhlídky pro budoucnost. Dlouhodobě jsou skutečně hlavním tahounem růstu cen akcií hospodářské výsledky, avšak investoři jsou lidé z masa a kostí, takže často mají sklony přeceňovat či naopak podceňovat fakta. Jinými slovy investoři mohou vyhnat ceny akcií do závratných a neopodstatněných výšin v euforických dobách, stejně tak mohou naopak dávat od akcií ruce pryč a uměle ceny akcií devalvovat. Podívejte se na indikátory, kterými investoři akcie oceňují.

Pokud se už rozhodnete, že budete investovat přímo do konkrétních titulů (alternativou jsou akciové fondy), tak se určitě nespoléhejte na "zaručené" analytické zprávy nebo doporučení svých známých. Udělejte si sami svůj "domácí úkol" a veďte si záznamy o tom, proč jste akcie nakoupili. Jedině tak budete schopni určovat, zda vámi nakoupené akcie stále plní svou roli ve vašem portfoliu nebo zda se nezměnily okolnosti, kvůli kterým jste akcie kupovali.

Říká se, že ten, kdo chce dobře spát, by se měl akciím vyhnout a naopak ten, kdo chce dobře jíst, by měl investovat do akcií. Realita je ovšem taková, že pokud je váš investiční horizont delší než minimálně deset let, tak by akcie měly tvořit větší část vašeho portfolia. I přesto, že si myslíte, že nemáte dostatečně silný žaludek na to, abyste snesli nestálost akciových trhů nebo z nějakého objektivního důvodu si nemůžete dovolit vydat vaše úspory napospas výkyvům cen akcií, měli byste investovat alespoň část vašich peněz do akcií, a to kvůli diverzifikaci. Nikdo na světě neumí předpovědět budoucí výnosy akcií či dluhopisů, takže bude nejrozumnější investovat do více investičních instrumentů a čekat, co přinese budoucnost.

Méně...