„Pokud budete investovat s námi, čeká na vás každý rok pohádkové zhodnocení deset až patnáct procent.“ Podobných reklam, lákajících na skvělé výsledky, je plný internet. Společné mají kromě nereálného slibu ještě něco – cílí na začátečníky, kteří nemají s investováním svých peněz žádné zkušenosti, a proto jim možná nepřijde avizované zhodnocení zas tak neobvyklé. Nástrah, čekajících na ty, kteří se rozhodli podstoupit trochu větší riziko a své peníze posílat i jinam než na spořicí účet, stavebko nebo penzijko, je však mnohem víc. Ještě předtím, než se člověk pustí do investování, by si proto měl dobře rozmyslet, kvůli čemu chce vlastně investovat a jak velké riziko si může dovolit podstoupit. Dalším krokem by pak měl být výběr ověřeného zprostředkovatele nebo poradce, který dokáže s prvními investičními krůčky pomoci.
Tři rohy – a jenom dvě nohy
Při každé investici bychom si měli položit tři základní otázky: Jakého výnosu chceme dosáhnout? Jak moc může hodnota naší investice kolísat a jak velký pokles jsme připraveni ustát? Jak rychle chceme mít možnost investici zpeněžit, tedy jakou likviditu má? Tím nám vzniká investiční trojúhelník s vrcholy – výnos, riziko, likvidita. Mezi vrcholy trojúhelníku je určitá závislost. Investor si musí uvědomit, že nemůže stát „ve“ všech třech vrcholech trojúhelníku současně. Pokud chce vyšší výnos, musí počítat s větším rizikem či nižší likviditou. Pokud chce minimální riziko, musí se smířit s nízkým výnosem a tak podobně. První krok odpovědného investora tedy je stanovení osobních očekávání a preferencí.
Co radí odborníci ze světa financí? Na co by si měl člověk, který začíná s investováním, dávat největší pozor? Jak postupovat, aby se hned v začátcích ošklivě nespálil?
Richard Siuda
ředitel prodeje Conseq
Začínající investor by si měl dát největší pozor na takzvané horké tipy, tedy nabídky velmi vysokých výnosů s údajně nízkým rizikem. Ať už taková nabídka vypadá jakkoliv lákavě a veškeré argumenty znějí na první pohled logicky, vždy je v tom nějaký háček. Možný výnos je totiž vykoupen rizikem a obráceně. Dobrým základem je si toto přiznat a potom se rozhodnout, jaké má být vyvážení mých investic. Většina drobných investorů se tímto postupem dobere k podílovým fondům. Pak už stačí najít vhodný fond – já doporučuji dobrou diverzifikaci a nízké náklady.
Spousta lidí se zamýšlí nad tím, jestli investovat do oblastí, ve kterých se moc nevyznají. Tady záleží na úhlu pohledu. Uvedu dva příklady. Nedávno jsme na jedné konferenci dostali otázku, zda bychom investovali do fondů zaměřených na africké akcie. Jeden z portfolio manažerů řekl, že ne, protože tamním akciím nerozumí. Já naopak, že ano. Rozumím tomu, co je podílový fond, a vím, jaké musí dodržovat zásady diverzifikace a za jakých podmínek může akcie nakupovat. Znám firmu, která takový fond obhospodařuje. Chápu, že tamní trhy jsou málo rozvinuté a nesou specifická rizika. To podle mě stačí k tomu, abych investici v rámci diverzifikace svého portfolia realizoval.
Druhý příklad: nedávno mi známý říkal o nabídce investice, kterou dostal. Věděl jen to, že daná firma má sídlo v Karibiku a že vyplácí výnos okolo jednoho procenta měsíčně. Když nevím, jestli je to vklad na účet, dluhopis, směnka, akcie nebo certifikát, když zároveň nevím, co firma dělá, v jakém oboru podniká, kam investuje peníze, které dostane, tak pro mě musí být naprosto zapovězené, abych se do něčeho takové nechal přemluvit.
Jaroslav Šura
investor a podnikatel
Začínající investor by si měl zhodnotit celou řadu faktorů. Jaké riziko může unést, jestli je konzervativně založen, nebo spíše střelec. Podle toho zvážit finanční instrument. Obecně, čím vyšší potenciální zhodnocení, tím vyšší riziko ztráty. Také je důležité si uvědomit, jak dlouho můžou být peníze postrádány. Jestli je investor bude potřebovat za půl roku, nemá smysl investovat třeba do akcií. Samozřejmostí je neskočit na nabídku náhončího makléře z nějaké vypečené firmy. O finance je potřeba dbát, zjišťovat si informace, poradit se, vyzvídat, učit se. Na základě tohoto si vytvořit svůj názor. Zároveň nikomu nevěřit - makléři, novinářům… Protože odpovědnost za investici nese jen a pouze investor. Aby školné nebylo zbytečně vysoké. Nepřehánět to s diversifikací, hlídat si poplatky, likviditu atd. Tak jak se investor stará o své zdraví či spíše o svoje auto, musí se starat i o svoje finance.
Jan Traxler
privátní investiční poradce
Za prvé: Nehoňte se bezhlavě za výnosy. Nikdy nevybírejte investice podle výnosů v uplynulých letech. Za druhé nevěřte makléřům, prodejcům zlata ani jiným „šmejdům“, zvlášť pokud vám někdo slibuje výnosy nad deset procent ročně a ještě mluví o Švýcarsku, Lichtenštejnsku a podobně. A konečně za třetí – investujte jenom do toho, čemu rozumíte a k čemu máte velkou důvěru.
Lukáš Kovanda
ekonom a novinář
Začínající investor by měl dávat předně pozor na výběr správné třídy aktiv, do nichž investovat nejdříve. Mám za to, že by to měla být nemovitost. V nějaké perspektivní lokalitě. Stačí garsonka, pokud jde o byt na investici, a klidně větší, pokud se jedná o střechu nad hlavou a dotyčná či dotyčný plánuje v daném místě nějaký ten pátek setrvat. Klidně pochopitelně na hypotéku. Nemovitosti, pravda, nejsou tak sexy jako akcie, forex, zlato nebo bitcoiny, ale v oblasti investování hrají podobnou roli jako polévka v gastronomii – jsou jakýmsi „gruntem“. To „maso“ může přijít potom. Anebo také vylámané zuby. Ale hlavně, ať tou dobou už máme něco teplého v žaludku.
Aleš Tůma
finanční analytik Partners
Platí: dvakrát měř, jednou řež. Základ je dát si dohromady finanční plán a stanovit, kdy budete peníze z portfolia potřebovat, a jak moc nebo málo by vás pálila případná ztráta. Při investici peněz určených na koupi bytu bude riziko zjevně vadit víc než v případě milionů z dědictví po bohaté tetičce. Každý bychom samozřejmě chtěli garanci vkladu a vysoké zhodnocení k tomu, ale to je nemožné. Kdo chce jistotu, musí obětovat výnos. Kdo se rizika nebojí, ten by naopak neměl podléhat přílišné sebedůvěře. Věnovat se „stockpickingu“, na vlastní pěst je sice lákavé a nepochybně i poučné, ale pro začátečníka nevhodné. Ne každý může být nový Warren Buffett.
Dalších postřehů by se dala napsat celá kniha. Obvyklé „nepodléhejte nervům“ a „neskákejte na lep slibům pohádkových výnosů“ můžu jedině podepsat. Ještě přidám, že lidé mají často sklon kupovat investice, které „znají“. Jsem na Facebooku, koupím si jeho akcie při první veřejné nabídce. Mám doma zásuvku a v bance účet, koupím si portfolio složené z akcií ČEZ a Erste… podle mě velká chyba. Podobné je to, když investuji velkou část majetku v oboru, kde pracuji, a nesu tak jeho riziko jako zaměstnanec i jako investor. Něco by o tom mohli vyprávět zaměstnanci Enronu, kteří si onehdy na penzi spořili v akciích firmy.
A jak jste začínali investovat vy? Nebo se teprve začít chystáte?
Sdílejte článek, než ho smažem