Investiční chyby: bezmezně věříte expertům
Investiční chyby: podléháte davovému šílenství
Investiční chyby: přehnané sebevědomí
Každá firma, každé odvětví, každý region – všechno má pro investora svůj příběh. Někdy je vzrušující, jindy to může být pořádná nuda. Ani jedno neznamená dobrou či špatnou investici, ani jedno nepodmiňuje dobré či špatní investiční rozhodnutí. Důležité ale je snažit se vyprávění přiblížit skutečnosti, nenechat se strhnout...
Někteří investoři mají tendenci slepě důvěřovat příběhu rozvíjejících se zemí. Argumentace je vždycky v podstatě stejná: rozvíjející se ekonomiky jsou málo zadlužené, až na výjimky mají příznivou demografii, utěšeně v nich přibývá střední třída a především – rostou. Z těchto důvodů tedy nedává velký smysl investovat v rozvinutých ekonomikách, které v dalších letech nečeká nic dobrého. Dluhy kam se podíváte, růst nikde, stárnoucí populace a všude samá byrokracie. Jednoduché jak facka, perfektně srozumitelné. A jistě v mnoha ohledech i pravdivé.
Poutavost příběhu o rozvíjejících se zemích – a příběhů podobných – tkví právě v jeho přímočaré srozumitelnosti. Za srozumitelnost se ovšem platívá. Zjednodušováním a osekáním o nepohodlná fakta, zamlčením ohledů, které by mohly posluchače odvádět, rozptylovat a znejišťovat. Takové zjednodušování může mít místo u příběhů krásné literatury nebo filmových scénářů. Při investování je ovšem nebezpečné, při investování je lepší držet se faktů a tvrdých dat.
V příběhu rozvíjejících se ekonomik je to například mnohem složitější s oním zadlužením. Když totiž kromě veřejného dluhu vezmeme v úvahu dluhy domácností, podniků a bank, perspektiva se podstatně změní. To je ale téma na samostatný článek. Ani růst už není, co býval. Rusko, Jižní Afrika a Brazílie ve skutečnosti nedávno zveřejnily slabé hospodářské výsledky, Brazílie třeba minulý rok nerostla prakticky vůbec. Taky z Indie a Číny je slyšet skřípění brzd. Emerging markets prostě neexistují ve vakuu, ale jejich vývoj je do velké míry svázán s osudy velkých rozvinutých ekonomik, ať se to komu líbí, nebo ne. S hospodářským růstem je navíc z pohledu investora spojený jeden paradox...
Hospodářský růst nerovná se růst cen akcií
Ekonomové Elroy Dimson, Paul Marsh a Mike Staunton z London Business School ve své analýze devatenácti zemí v časovém rozmezí let 1900 až 2011 zjistili, že vztah (respektive korelační koeficient) mezi hospodářským růstem a výnosy akcií je záporný, konkrétně minus 0,39. Podle výzkumu by tedy investoři udělali lépe, kdyby investovali v ekonomikách, které co do hospodářského výkonu zrovna nezáří. Podobná analýza patnácti rozvíjejících se zemí, pokrývající období let 1988 až 2011, zjistila pozoruhodně podobnou korelaci, minus 0,41. Určitě je férové zmínit, že některé další analýzy přinesly korelaci blíž nule, ale závěr je jasný. Vysoký hospodářský růst automaticky neznamená vysoké výnosy akcií. Paradoxně je to často přesně naopak.
Proč? Zpravidla se paradox vysvětluje tím, že investoři mají tendenci přeplácet za růst. Řečeno jinak, očekávání silného hospodářského růstu investory motivuje k investicím, ceny akcií rostou, akcie jsou dražší a dražší – a nakonec přijde nevyhnutelný pokles. Jiné vysvětlení přináší Jay Ritter z University of Florida, který negativní korelaci mezi růstem HDP a výnosy akcií zdůvodňuje tím, že investory zajímá růst zisku na jednu akcii (EPS), a nikoli růst firemních zisků v celé ekonomice. Tyto dvě proměnné se mohou hodně lišit. Jinými slovy, když si investor koupí akcie francouzské farmaceutické společnosti Sanofi, nekupuje si francouzskou ekonomiku, ale zisky a cash flow dané firmy. A tady se dostáváme ke globalizaci.
Investorem v Číně proti své vůli
V dnešním globalizovaném světě je velmi těžké rozlišovat mezi domácím a zahraničním. Také podniky generují čím dál větší podíl svých příjmů v rozvíjejících se zemích. Klasickým příkladem je společnost Unilever, která zahrnuje takové značky, jako jsou Flora, Lipton, Knorr, Cif, Domestos, Signal nebo Hellmann’s. S velkou pravděpodobností máte alespoň něco z toho doma. Přestože má firma sídla v Londýně a Rotterdamu (a její akcie se prodávají a nakupují na evropských burzách), pochází pouhá čtvrtina tržeb z Evropy. Dalších 16 procent pochází z USA a celých 55 procent tržeb potom z rozvíjejících se zemí. Tím, že si koupíte nějaké francouzské, německé či třeba americké akcie, se zároveň podílíte na růstu rozvíjejících se ekonomik. Je to sice poněkud nepřímý způsob, ale také méně rizikový. A právě rizika se vám v investování na rozvíjejících se trzích občas připomenou.
Emerging markets fungují jinak…
Známý investor Mark Mobius ve své knize Passport to Profits poznamenal, že „emerging markets fungují (jestliže fungují vůbec) odlišně od trhů rozvinutých industrializovaných zemí“. Po přečtení knihy přijdete na to, proč i ti největší nadšenci sestavují z akcií rozvíjejících se trhů maximálně třetinu svého akciového portfolia. A třetina je už vysoké číslo, vhodné pouze pro velmi dynamické investory s dlouhým horizontem, který se počítá v desetiletích. Častěji si investoři v portfoliu vystačí s mnohem nižší vahou.
Sečteno podtrženo, rozvíjející se trhy jsou pro investice vzrušující místo, ovšem vzrušení nepřináší to, jak sledujete jednoduchý příběh růstu, na který jste vsadili. Vzrušení přinášejí peripetie, se kterými jste nejspíš vůbec nepočítali. Na emerging markets na vás prostě čekají rizika, která třeba v takovém nudném Německu potkáte jen stěží.
A nezapomeňte na nejdůležitější riziko: některé rozvíjející se země se budou už pořád jenom rozvíjet, aniž se někdy rozvinou.
Sdílejte článek, než ho smažem