Dokonale bezpečná investice s výnosem dvacet procent ročně je snem každého investora, bohužel nedostižným. Pokud vám někdo slibuje vysoké zisky bez rizika, velmi pravděpodobně jde o podvodníka.
Solidní finanční poradce vás na možnost kolísání investice nebo dokonce ztráty vždy upozorní, jinak sám riskuje opletačky s Českou národní bankou. Někdy je však těch upozornění na různá rizika až příliš. Jak se v tom vyznat a nezpanikařit?
Nejviditelnější riziko se označuje jako tržní. Do této škatulky ve skutečnosti spadá několik rizik – akciové, úrokové, či měnové.
O měnovém riziku už byla zmínka v minulém díle seriálu. Obecně platí: čím konzervativnější investice, tím více kolísání měn vadí. Pokud máte v plánu koupit dluhopis s ročním výnosem dvě procenta, zjevně nemá smysl kupovat dluhopis vedený v euru a riskovat, že na změně kurzu proděláte třeba šest procent. Při investici do akcií už měnové riziko vadí méně, i když i tady je vhodné alespoň částečně využít některý z rostoucí nabídky fondů s měnovým zajištěním.
Úrokové riziko znamená kolísání cen dluhopisů v reakci na změny úrokových sazeb. Dejme tomu, že jste si koupili dluhopis s pevným tříprocentním úrokem a nominální hodnotou sto korun. Vzápětí stouply požadované výnosy na trhu, například proto, že vzrostla inflace. Emitent vašeho dluhopisu si nově půjčuje za pět procent. To znamená, že starší dluhopisy musí klesnout v ceně, aby se vyrovnaly novým podmínkám. Cena klesne pod sto korun a tato sleva spolu s původním úrokem dá novým investorům dohromady výnos pět ročně. To je v kostce důvod, proč dluhopisy (a dluhopisové fondy) kolísají v ceně spolu s vývojem úrokových sazeb.
I malé peníze si zaslouží velkou pozornost. Pokud už jste zjistili, že jenom šetřit nestačí, a chtěli byste se začít rozkoukávat ve světě investic pro obyčejné lidi, je tu právě pro vás náš nový Velký investiční seriál:
Proč nespoléhat jen na spoření, ale také investovat? Dobré důvody vám v rozhovoru představí Jan Vedral
V pravidelné anketě vám poradí odborníci
Jak se riziko měří? Kolísání investice popisuje ve statistice takzvaná směrodatná odchylka, cizím slovem volatilita. Pokud investujete do fondu, většinou ji najdete vyčíslenou v jeho měsíční zprávě.
Pozor, volatilita například deset procent neznamená, že riskujete desetinu vkladu. Pokud je průměrná míra výnosnosti fondu třeba pět procent, potom je přibližně dvoutřetinová pravděpodobnost, že se na horizontu jednoho roku trefíte do intervalu průměr plus minus jedna směrodatná odchylka. Zde tedy minus 5 až 15 procent. Ve skutečnosti je toto pravidlo hrubě zjednodušené, ale pro ilustraci postačí.
Investiční fondy zveřejňují skóre rizikovosti nazvané zkratkou SRRI. Je to v podstatě jen známka přidělená na základě volatility za posledních pět let, 1 znamená nejnižší kolísavost a 7 nejvyšší.
Volatilita je ale jen jednou podobou rizika. Fond státních dluhopisů může při pohledu na volatilitu vypadat jako bezpečná investice, i když ve skutečnosti může nést značné úrokové riziko.
O tom nám volatilita mnoho nenapoví, jeho měřítkem je takzvaná durace. Ta přibližně udává, o kolik procent klesne cena dluhopisu při růstu výnosu o jedno procento, tedy jak citlivě cena reaguje na změnu úrokové míry. I duraci portfolia obvykle najdete v měsíční zprávě fondu.
V případě firemních dluhopisů ale ani durace neposkytuje dostatečnou informaci o rizicích. Je potřeba hodnotit kreditní riziko, tedy možnost, že emitent dluhopis nesplatí. Fondy většinou udávají i strukturu svého portfolia podle ratingu – od nejkvalitnějšího AAA po nejrizikovější CCC.
Přemýšlíte o tom, že byste chtěli začít s investováním, ale nevíte kde?
Nebo vyzkoušejte podílové fondy této společnosti:
Případně také populární fondy životního cyklu, v nichž se složení portfolia automaticky přizpůsobuje tomu, v jaké fázi životního cyklu se investice právě nachází:
Kdy má smysl podstupovat riziko? To záleží na konkrétní situaci každého investora. Rozhodně se ale vyvarujte jedné chyby. Nepodléhejte dojmu, že čím víc vsadíte, tím víc automaticky vyděláte.
Kdyby to platilo, nejlepší investiční nápad byl pořídit si portfolio z egyptských a venezuelských akcií a státních dluhopisů, přidat trochu Ukrajiny a ještě si na celou operaci půjčit v bance. Vždycky je potřeba zhodnotit, jestli je riziko vyvážené odpovídající šancí vydělat a co by pro nás znamenalo o investici přijít.
V některých případech vám nic jiného než trochu zariskovat nezbude. V roce 2009 nabízel pětiletý státní dluhopis České republiky výnos slušných 4,3 procenta ročně. Dnes nese méně než procento ročně, nad čtyři procenta za rok se dostanete až při investici do firemních dluhopisů s ratingem BB, tedy výrazně rizikovějších.
Pokud hledáte „lepší spořicí účet“ pro peníze na koupi bytu za rok či dva, zjevně nemá smysl za ně nakupovat spekulativní dluhopisy.
V některých situacích je naopak chybou mít v portfoliu příliš málo rizika. Pokud vyplníte investiční dotazník a vyjde vám, že jste konzervativní, znamená to, že si nikdy nesmíte koupit ani jednu akcii?
Ne nutně. Slovo konzervovat znamená uchovat – v našem případě kupní sílu peněz. Pokud přemýšlíte o zabezpečení na penzi za 20 či 30 let, nějaké akcie byste v portfoliu pravděpodobně mít měli, protože čistě dluhopisové portfolio nemusí udržet krok s inflací.
| Franklin Gold and Precious... | 15,88 % |
| Parvest Equity Turkey EUR... | 14,66 % |
| CPR Invest - Global Gold Mines... | 14,44 % |
| CPR Invest - Global Gold Mines... | 13,85 % |
| ESPA Stock Istanbul VT – Erste... | 13,84 % |
| * měsíční výkonnost | |
Někdy investoři pro stromy nevidí les. Už byla řeč o kreditním riziku: v poslední době řada menších českých firem nabízí dluhopisy s kuponem sedm a více procent ročně. Některé na ně ještě dávají nálepku „garantované investice“.
Každá garance je samozřejmě jen tak dobrá jako ten, kdo ji poskytuje. Kdo se nechá zlákat pravidelně vypláceným vysokým úrokem, často si neuvědomí, jak moc riskuje jistinu investice.
Jiný příklad z podobného soudku: koupíte si akcii s vysokým dividendovým výnosem a těšíte se na pravidelné příjmy. Dividendový výnos se definuje jako poměr dividendy a ceny akcie – akcie může být dočasně levná třeba v důsledku paniky na trhu, nebo taky naopak: z velmi dobrého důvodu. Opět platí, že jedno číslo vám to neřekne.
Mezi konzervativními investory v Česku jsou nesmírně populární zajištěné fondy s garancí vkladu a možností vysokého zhodnocení. Sice nesou kreditní riziko emitenta, ale tím bývá většinou některá ze stabilních bank.
Háček je jinde – zajištěný produkt slibuje výnos třeba „až“ deset procent ročně. V letáku už ale nenajdete informaci o pravděpodobnosti (tedy riziku), že výnosu dosaženo nebude. Ve skutečnosti výměnou za garanci v průměru obětujete podstatnou část výnosu. Některé zajištěné produkty mohou být vhodné pro krátkodobé zaparkování peněz, ale zázraky od nich většinou čekat nejde.
Výnosy na oltář garancí obětovalo i penzijní připojištění, dnes transformované fondy. Vzhledem k povinnosti připsat každoročně nezáporné zhodnocení jsou jejich portfolia extrémně konzervativní.
Některá rizika mají lidé sklon naopak zveličovat. Kupříkladu riziko vytunelování fondu. Divoká 90. léta zanechala hlubokou stopu v podvědomí české veřejnosti a řada lidí má dodnes jasno o tom, že investiční společnosti jsou banda podvodníků.
Nic nemůže být dál od pravdy – česká fondová legislativa je na evropské úrovni a transakce fondů hlídá depozitář (banka). Možnost, že by s penězi investorů někdo utekl na Bahamy, je zcela mizivá. Celý sektor je navíc pod přísným dohledem České národní banky.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
