Dejme tomu, že se blížíte odchodu do důchodu – jak velkou část portfolia budete ochotní dát do akcií? Pokud s rostoucím věkem nepřišel prudký úbytek duševních sil, sto procent to asi nebude. Obecně přijímanou zásadou v investování je, že čím víc se blíží čas, kdy budete chtít vybrat své zisky – v hantýrce: „čím víc se krátí váš investiční horizont“ – tím míň byste měli riskovat.
Pokud nakoupíte akcie s cílem prodat je za 30 let a za dva roky přijde propad o 50 procent, není nutně potřeba panikařit. Na dohnání ztráty máte dalších 28 let. Pokud ovšem propad přijde rok před tím, než plánujete portfolio zpeněžit, je to už podstatně méně příjemné. Když začnete z portfolia vybírat peníze v době poklesu, na následném růstu už v absolutní částce tolik nevyděláte a zbude vám menší penze.
Fondy životního cyklu proto, jak už název napovídá, stárnou – nebo spíše zrají, abychom někoho neurazili – s investorem. Postupem času snižují podíl akcií v portfoliu a zvyšují podíl méně kolísavých nástrojů, konkrétně dluhopisů.
Nejčastěji se používají pro spoření na penzi, ostatně i v doplňkovém penzijním spoření řada penzijních společností tuto strategii nabízí. Lze je ale použít i pro jednorázovou investici.
„Čím delší investiční horizont, tím dynamičtější investici si můžete vybrat: když bude nějaký čas hodnota investice klesat, tak si můžete počkat, až následný růst ztráty vymaže. Zároveň ale platí, že zvolená strategie musí odpovídat rizikovému profilu klienta – pokud má klient vysokou averzi k riziku, tak i když má dlouhodobý horizont, pokles hodnoty zkrátka psychicky neustojí a investici prodá, a to většinou v pro něj nejméně vhodný okamžik. Jiné je to samozřejmě u pravidelných investic, u kterých je v počáteční fázi riziko velmi výrazně sníženo průměrováním nákladů, takže dynamickou strategii si může zvolit i klient s vyváženým profilem, ideálně pokud si při tom zvolí program životního cyklu, který bude jeho investici s ubíhajícím časem postupně ‚zkonzervativňovat‘.“
Více nejen o riziku, strachu a investicích v rozhovoru s hlavním investičním manažerem společnosti Conseq Janem Vedralem: Nízké sazby na spořících účtech nahrávají investicím
Chtěli byste začít s investováním, jen nevíte kde?
Nebo vyzkoušejte podílové fondy této společnosti:
Případně také populární fondy životního cyklu, v nichž se složení portfolia automaticky přizpůsobuje tomu, v jaké fázi životního cyklu se investice právě nachází:
Cílem této strategie není maximalizovat výnos, v takovém případě by jednoduše držela celou dobu akcie. Kritici na tento fakt někdy zapomínají. Cílem je zkrátka postupně snížit riziko, že krize, která by mohla udeřit chvíli před výběrem peněz, vymaže podstatnou část vašeho portfolia.
Můžete namítnout, že propad může nastat před začátkem realokace, ale právě proto se akcie nevyprodávají najednou, nýbrž postupně.
Pořád tu ale je otázka z úvodu: jaký podíl akcií je optimální pro tu kterou fázi dlouhodobé investice (nebo, pokud mluvíme o zajišťování na stáří a chceme si to zjednodušit: jaký podíl akcií je vhodný v kterém věku)? Věřte nebo nevěřte, odpověď na to není jednoznačná. Přístup správců se liší – někteří skutečně dávají do akcií dlouhou dobu sto procent a vyprodávají je až v posledních deseti letech před cílovým datem. U jiných je přechod postupnější.
Naproti tomu třeba americká společnost TIAA-CREF, která spravuje penzijní úspory pracovníkům akademické sféry, má dynamickou strategii. I v prvních letech po odchodu do penze mají její klienti až 50 procent akcií. Pokud nejste Igor Hnízdo, takto agresivní přístup pro vás nemusí být vhodný.
Nulový podíl rizikových aktiv běžný v našich končinách ale může být až příliš konzervativní. S odchodem do penze neutratíte všechny úspory naráz, a protože z portfolia budete čerpat dalších patnáct či více let aktivního života, potřebujete alespoň malou část investic s vyšším výnosovým potenciálem kvůli ochraně proti inflaci.
Správná míra rizika je samozřejmě individuální, proto většina správců umožňuje individuální nastavení. Můžete začít třeba 15 let před penzí na stu procent akcií, do penze snížit podíl na dvacet pět až třicet procent a tam ho ponechat. Nebo nastavit cílové datum, ke kterému budou všechny akcie „překovány“ na dluhopisy na dobu pět let po začátku penze. Možností je zkrátka mnoho.
Samozřejmě záleží i na výši majetku. Pokud máte vyděláno tolik, že i při propadu na trzích vám to bude stačit na slušnou rentu, můžete investovat odvážněji a odkázat nějaké akcie budoucím generacím. Pokud naopak máte úspor velmi málo, i 25 procent akcií může být hodně.
Článek vychází z obsahu knihy Průvodce úspěšného investora: Vše, co potřebujete vědět o fondech. Vychází v září v nakladatelství Grada.
Fondy životního cyklu jsou v Česku vcelku populární, jeden z důvodů je nepochybně jejich jednoduchost. Můžete se setkat se dvěma variantami – častější jsou programy životního cyklu, kde vám správce nakupuje nejdříve akciové fondy, poté ty konzervativní. Investiční horizont si zvolíte na smlouvě. Druhá alternativa je samostatný fond, který má cílové datum přímo v názvu.
Nejsou vhodné vždy a pro každého, ale jejich výhodou je, že umožňují investovat i malou částku, typicky od pěti set korun měsíčně, do kvalitně diverzifikovaného portfolia. Pokud tedy chcete jednoduše spořit na penzi nebo třeba dětem na studia, můžou být fondy životního cyklu dobré řešení.
Pokud už jste zjistili, že jenom šetřit nestačí, a chtěli byste se začít rozkoukávat ve světě investic pro obyčejné lidi, je tu právě pro vás náš nový Velký investiční seriál:
Jakou cenu má vaše nemovitost?
Získejte na pár kliknutí jediná certifikovaná data o realitním trhu a rozhodujte se na základě správných informací.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
20. 8. 2014 3:13, Karásek
Zkrátka a dobře s prvním dnem důchodu by měl mít rozumný člověk už 100% svých úspor v západních blue chips akciích s nadprůměrnou dividendou. A mít vyšší příjem v dividendách než bude důchod. Tim může jeho příjem v dividendách růst 10% ročně a každých 8 let se zdvojnásobit. Pokud někdy bude nějaká z těch 10 až 20 akcií v minus, nevadí, vždyť se nemusí nikdy prodávat. A nebo prodat jen v době extrémního předražení jako bylo počátkem roku 2000. Pokud někdy klesnou ty západní blue chips na 1/3, ta ztráta -66% bude jen na papíře, ale nic se neprodá a za 4 roky bude portfolio zas na maximu. Proti velkým výdajům za novou střechu se má člověk chránit tim, že bude mít byt ve velkém domu spolu s 10 rodinami a žádný vlastní domek. A cesty kolem světa už může mít člověk v 65 dávno za sebou. Taktéž s odchodem na hřbitov má mít každý důchodce 100% peněz v akciích - mladá vdova a děti budou moc vděčné, když zdědí balíky západních blue chips akcií a každý z nich dostane měsíčně 1000 euro dividend. Hlavní akcionář BMW nebo VW taky neprodá jeho akcie, až bude v důchodu, protože z nich má miliony euro dividend. A kdo má jen 1000 euro dividend měsíčně a 500 euro důchod od státu, ten samozřejmě taky nesmí prodat akcie, vždyť je to jeho nejlepší příjem v důchodu a bude i pro jeho vdovu a děti.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
3. 9. 2014 15:28, Jan
Tak jsme se pobavili a teď vážně...
Programy životního cyklu, aneb investiční buřtguláš, jsou výhodné nejvíce pro subjekt
obchodníka. Druhotně pro "poradce", resp. zprostředkovatele, který si uváže klienta na danou dobu
a nemusí se o něj starat, protože tuto "práci" udělá tupý nástroj. Nástroj, který zcela bez ohledu na
tržní situaci nakupuje a prodává.
Modelová situace 1: začínáme investovat dejme tomu na 20 let. Na začátku vše do akcií, které jsou
zrovna nahoře. Levné dluhopisy nebrat, na ty je čas. Rok co rok se něco z akcií odprodá a dokoupí
se dluhopisy, navzdory korekcím na akciových trzích a oživení dluhopisů. Tedy draze koupit a pod
cenou prodat. Super byznys. V posledních letech můžou akcie krásně růst, ale vše bude v
dluhopisech, které zrovna jsou v poklesu.
Modelová situace 2: nebudeme líní a více se rozhlédneme po trhu. Místo toho nechat se zlákat
pojišťovákem a podobnými, využijeme služeb fundovaného investičního poradce, který se bude o
portfolio starat a nikoliv jen ždímat výnosy za nulový servis. Tento poradce navrhne portfolio
podílových fondů na přímo dle rizikového profilu a potřeb klienta a nikoliv podle tabulek. V
ideálním případě využije fondů střešních, které už od tisícovky měsíčně obsáhnou více než tisíc
firem, více kontinentů, měn a hlavně, správu mají aktivní, která dle trhu upravuje složení akcií,
dluhopisů, hotovosti, derivátů atd.
Ale pro někoho, kdo si chce ukládat pětistovku na pár let a moc nad tím nepřemýšlet dejme tomu...
Akorát musí počítat s tím, že výnos sotva pokryje inflaci.
V diskuzi je celkem (12 komentářů) příspěvků.