Soudů je jako máku, těžko se v tom vyznat – který je ten pravý pro zaměstnance v pracovních sporech? Pracovní spory mají v popisu práce soudy okresní. Ze všech okresních soudů bychom si pak podle § 85 občanského soudního řádu měli vybrat ten, v jehož obvodu má zaměstnavatel (žalovaný) bydliště, případně pokud se jedná o právnickou osobu, soud, v jehož obvodu má právnická osoba sídlo. To vůbec nemusí být v místě, kde pracujeme, dobře nám poslouží obchodní rejstřík.
Obdobně to platí i v případě, že se zaměstnavatel rozhodne žalovat nás – příslušný pak bude soud, v jehož obvodu máme jako žalovaní bydliště my. Další příslušné soudy pak určuje § 87 občanského soudního řádu. Žalobu je podle něj možné podat také u soudu, v jehož obvodu došlo ke škodě nebo v jehož obvodu se nachází organizační složka zaměstnavatele, které se spor týká. Zaměstnavatel nás může také žalovat u soudu, v jehož obvodu se nachází naše stálé pracoviště.
Pokud budeme mít za to, že rozhodnutí okresního soudu je chybné, můžeme se odvolat k soudu krajskému, a to ve lhůtě 15 dní od doručení rozhodnutí. Pozor ale – odvolání se podává u toho soudu, proti jehož rozhodnutí se odvoláváte. Proti rozsudku krajského soudu je možné podat dovolání k Nejvyššímu soudu, tato možnost je ale v občanském soudním řádu omezena jen na některé případy, dovolání už není opravným prostředkem řádným, ale mimořádným.
Pro zaměstnavatele i zaměstnance. Základy pracovního práva v seriálu na Peníze.cz
Zastoupení před soudem není levná záležitost. Občanský soudní řád nám ale dává jako zaměstnancům možnost, abychom byli zastoupeni odborovou organizací, které jsme členem. Výjimka je v případě dovolání k Nejvyššímu soudu – tady je přípustné jen zastoupení advokátem.
Určitou možnost, jak zmenšit náklady na proces, nám pak dává § 138 občanského soudního řádu, který říká, že na základě návrhu můžeme být předsedou soudního senátu osvobozeni od soudních poplatků, odůvodňují-li to naše poměry a pokud je zřejmé, že si se soudem nechceme jen. Osvobozeni od soudních poplatků však můžeme být pouze výjimečně. Pokud jsou u nás ale dány předpoklady, abychom byli od soudních poplatků osvobozeni, může nám předseda soudního senátu na naši žádost ustanovit zástupce (v některých případech dokonce z řad advokátů), pokud je to nezbytně třeba k ochraně našich zájmů (§ 30 občanského soudního řádu).
Zákoník práce skrývá mnohá úskalí a někdy nám ten život možná i zbytečně komplikuje. Vkrádá se tedy otázka: „Stojí nám to opravdu za to řídit se zákoníkem práce?“ Nejeden zaměstnavatel nám totiž bude tvrdit, že to nemá smysl a lékem, který nám nabídne, bude účast na takzvaném švarcsystému (ve stručnosti jde o to, že pro zaměstnavatele sice pracujeme de facto jako zaměstnanci, ale pro úřady jsme samostatnými podnikateli, které si jiný podnikatel objednává k vyhotovení té či oné zakázky, od zaměstnavatele nedostáváme mzdu, ale fakturujeme mu sjednanou odměnu – kromě jiného tak oba můžeme radikálně ušetřit na odvodech na zdravotní a sociální pojištění).
Myslíte si, že se švarcsystému říká švarcsystém, protože se jedná o černotu? Samá voda. Jmenuje se podle svého vynálezce. Za toho je považovaný podnikatel Miroslav Švarc z Benešova. Na začátku 90. let přišel na způsob, jak ušetřit na zdravotním pojištění a sociálním pojištění, které musel měsíc co měsíc odvádět za své zaměstnance. Všechny do jednoho propustil, aby pro něj záhy začali pracovat na živnostenský list nebo dodavatelskou smlouvu. Stát se ale rozhodl, že mu jeho byznys zarazí, a roku 1992 „švarcsystém“ poprvé zakázal.
V takovém případě se nebudeme muset držet zákoníku práce. Ani my, ani zaměstnavatel. Ovšem zákoník je psaný především ve prospěch zaměstnance. Takže kdo bude na tomto kroku v konkrétním případě škodný, budeme nejspíše my. Nebudeme už automaticky chráněni proti výpovědi a nebude se na nás vztahovat odstupné, pokud si vezmeme dovolenou, nebudeme ji mít placenou, budeme moci zapomenout na úpravu minimální mzdy, příplatky za práci přesčas a ve svátek, překážky v práci, náhrady a v neposlední řadě přijdeme taky o limity naší odpovědnosti vůči zaměstnavateli. Jako „bonus“ pak dostaneme administrativní zátěž spojenou s podnikáním, jako je například daňové přiznání.
Skutečnost, že se výše uvedené otázky nebudou řešit podle zákoníku práce, ještě automaticky neznamená, že se to „zaměstnavatele“ nebude týkat. V první řadě si můžeme obdobná pravidla sjednat ve smlouvě (třeba náhrady, výpověď smlouvy atd.) nebo se na případ, který by se jinak řešil podle zákoníku práce, budou vztahovat obecné normy občanského práva (např. odpovědnost „zaměstnavatele“ za škodu).
Úskalí má ale takovýto postup pro zaměstnavatele především s ohledem na § 555 nového občanského zákoníku, který říká, že se právní jednání posuzuje podle svého obsahu, a má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se právní jednání podle jeho pravé povahy. Jinými slovy: pokud švarcsystémák a jeho „zaměstnavatel“ dojdou před soud, ten bude vztah, který mezi nimi je, posuzovat podle toho, co je jeho obsahem, a ne podle toho, „jak se to tváří“. Využívat právní úpravu podnikání pro realizaci právních vztahů typicky zaměstnaneckých je zkrátka jako použít k mytí nádobí namísto běžného přípravku směs do ostřikovače.
Ve svém rozsudku ve věci 21 Cdo 2687/2012 se Nejvyšší soud vyjádřil v tom smyslu, že není rozhodné, jak je právní úkon označen, podstatné naopak je, jaký byl obsah projevu vůle účastníků. Není tedy důležité, jak byla smlouva nazvána, že v ní byl „zaměstnanec“ označen jako podnikatel pomocí IČ, nabízel své služby rovněž prostřednictvím internetové prezentace, účtoval své služby pomocí daňových dokladů a sám si platil zdravotní a sociální. Tyto okolnosti jsou pouze tzv. jevovou stránkou věci a musely dokonce být součástí předstíraného jednání, pokud mělo být předstíráno úspěšně. Naopak je třeba brát v úvahu např. to, zda byl mezi subjekty smlouvou založen vztah nadřízenosti a podřízenosti (charakteristický pro vztah zaměstnavatel–zaměstnanec), zda byla práce vykonávána podle pokynů jedné strany, zda byla předmětem smlouvy opakující se práce, kterou musela druhá strana konat osobně po předem sjednanou dobu, za předem stanovenou úplatu, dále zda byla docházka do místa výkonu sjednané činnosti evidována nebo jestli bylo poskytováno nějaké pracovní volno.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
