Všichni asi víme, že dovolená je dobrá nebo špatná, v závislosti na tom, jak nám na ní pršelo. Zákoník práce ovšem pro své potřeby rozlišuje trojí druh dovolené:
- Dovolenou za kalendářní rok nebo její část
- Dovolenou za odpracované dny
- Dodatkovou dovolenou
Podíváme se na ně postupně, pak se podíváme na to, jak se dovolená počítá, kdy na ni můžeme odjet, jestli nám může dovolenou zaměstnavatel nařídit v době, kdy jsme nemocní – a také na to, kdy nám ji může i proti naší vůli zkrátit.
Dovolená za kalendářní rok
Za kalendářní rok máme nárok alespoň na čtyři týdny dovolené. Pokud jsme odměňováni platem, tedy jako státní zaměstnanci, pak si můžeme dopřát nejméně pět týdnů dovolené. Pedagogové a akademičtí pracovníci vysokých škol mají nárok dokonce alespoň na osm týdnů dovolené. Všimněte si prosím slůvek alespoň a nejméně. Znamenají, že do pracovní smlouvy si můžeme usmlouvat i dovolenou delší.
Dovolená za kalendářní rok se týká zaměstnance, který byl v nepřetržitém pracovním poměru k témuž zaměstnavateli a v rámci tohoto pracovního poměru konal práci alespoň šedesát dní v kalendářním roce. Pokud jsme u zaměstnavatele sice pracovali šedesát dní, ale neměli jsme u něj pracovní poměr celý rok, přísluší nám poměrná část dovolené. Ta činí za jeden celý měsíc trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené, která by nám příslušela za celý kalendářní rok.
Poměrná část dovolené dokonce přísluší zaměstnanci, který změnil zaměstnání, i za měsíc, kdy k této změně došlo, avšak pouze v případě, že pracovní poměry na sebe bezprostředně navázaly. Dovolenou pak poskytuje nový zaměstnavatel.
Dovolená za odpracované dny
Dovolená za odpracované dny se nás bude týkat, pokud nám nevznikl nárok na dovolenou za kalendářní rok – tedy v situaci, kdy jsme u zaměstnavatele nepracovali ani těch zmíněných šedesát dnů v kalendářním roce. Zaměstnanci v tomto případě náleží jedna dvanáctina dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dní v příslušném kalendářním roce.
Za odpracovaný den se pak pro účely dovolené považuje takový den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny. Části směn z různých dní se ale nesčítají.
Dodatková dovolená
Jelikož dovolená ve výše uvedeném rozsahu nemusí některým skupinám zaměstnanců stačit k tomu, aby si dostatečně odpočinuli, zavádí zákoník práce navíc takzvanou dodatkovou dovolenou. Ta přísluší jednak zaměstnancům, kteří pracují pod zemí, a dále potom zaměstnancům, kteří konají práce zvlášť obtížné (lékaři zdravotnické záchranné služby, zdravotníci infekčních oddělení, někteří pracovníci Vězeňské služby ČR a další uvedení v § 215 odst. 2 zákoníku práce). V případě, kdy pracujeme v některé z těchto profesí, máme nárok na dodatkovou dovolenou v délce jednoho týdne za kalendářní rok. Pokud pracujeme v těchto podmínkách jen část roku, přísluší nám dvanáctina z rozsahu dodatkové dovolené za každých 21 odpracovaných dní. Dodatková dovolená pak musí být vyčerpána vždy, a to přednostně.
Výpočet délky dovolené
Jak jsme si už řekli, máme nárok na dovolenou v tom rozsahu, v jakém jsme konali práci. Za práci se pro účely dovolené nepovažuje doba, po kterou jsme nepracovali z důvodu osobních překážek v práci, s výjimkou těch, které jsou uvedeny v nařízení vlády.
Mateřská dovolená a rodičovská dovolená zaměstnance čerpaná v rozsahu, v jakém by byla zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou, se však pro účely dovolené za výkon práce považují, stejně jako pracovní neschopnost v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
Na zaměstnance, který je zaměstnán na stanovenou týdenní pracovní dobu (více zde:), se bude pro účely dovolené pohlížet, jako by pracoval 5 dní v týdnu, i když je jeho pracovní doba rozvržena jinak.
V případě, že je dovolená počítaná zlomkem, protože zaměstnanec nepracoval u zaměstnavatele celý rok a výsledkem nejsou celé dny, zaokrouhlí se na půldny.
Kdy jdeme na dovolenou
Dobu, kdy budeme čerpat dovolenou, určuje především zaměstnavatel podle písemného rozvrhu čerpání dovolené, který musí předem odsouhlasit odborová organizace a rada zaměstnanců. Při sestavování tohoto rozvrhu musí vzít zaměstnavatel do úvahy provozní důvody, ale i oprávněné zájmy zaměstnanců. Dovolenou by měl zaměstnavatel umožnit zaměstnanci vyčerpat v celku a v tom kalendářním roce, ve kterém mu na ni vznikl nárok (pokud mu v tom nebrání překážky na straně zaměstnance nebo provozní důvody). Pokud je dovolená poskytována v částech, musí alespoň jedna část činit nejméně dva týdny v celku, pokud se s námi zaměstnavatel nedohodne jinak.
O termínu čerpání dovolené nás musí zaměstnavatel písemně vyrozumět alespoň čtrnáct dní předem. Pokud by pak zaměstnavatel změnil termín našeho nástupu na dovolenou nebo nás z dovolené odvolal, aniž bychom tyto situace zavinili, musí nám nahradit náklady, které nám tím vznikly.
Dovolenou zaměstnavatel v zásadě nesmí nařizovat na dobu překážek v práci na straně zaměstnance. U některých překážek v práci je sice možné, abychom zaměstnavatele požádali o čerpání dovolené v jejich průběhu, to ale neplatí v případě pracovní neschopnosti, rodičovské a mateřské dovolené a vojenských cvičení. Na tuto dobu nám zaměstnavatel čerpání dovolené určit nesmí. Zaměstnankyně pak může zaměstnavatele žádat, aby dovolená bezprostředně navázala na její mateřskou dovolenou nebo rodičovskou dovolenou, zaměstnanec je pak oprávněn žádat zaměstnavatele, aby mu dovolená navázala na rodičovskou dovolenou, pokud ta končí v okamžiku, kdy by zaměstnankyni končila mateřská dovolená. V těchto případech je zaměstnavatel povinen žádostem vyhovět.
Po dohodě s odborovou organizací a radou zaměstnanců může zaměstnavatel určit takzvané hromadné čerpání dovolené. Dovolená může být hromadně čerpána nejdéle dva týdny (čtyři týdny u uměleckých souborů).
Pokud v průběhu dovolené nastoupila zaměstnankyně na mateřskou a rodičovskou, případně zaměstnanec na rodičovskou, dovolená se přerušuje. Stejně tak se přerušuje dovolená zaměstnanci, který byl v průběhu dovolené uznán dočasně práce neschopným, ošetřoval nemocného člena rodiny, nebo byl povolán na vojenské cvičení – v posledních dvou případech se ale dovolená nepřerušuje, pokud ji zaměstnavatel takto stanovil na žádost zaměstnance. Do doby dovolené se pak nezapočítávají svátky, které připadnou na obvyklý pracovní den zaměstnance. Pokud by na dobu dovolené připadlo náhradní volno za práci přesčas nebo ve svátek, je zaměstnavatel povinen určit pro náhradní volno jiný termín.
Churaví nebo v jednom kole
Může se stát, že pro provozní důvody nebo překážky v práci na naší straně nevyčerpáme veškerou dovolenou, na kterou nám vznikl nárok v kalendářním roce. Tuto dovolenou musíme potom vyčerpat do konce následujícího kalendářního roku. Pokud nám v průběhu tohoto roku zaměstnavatel do 30. června neřekne, kdy máme dovolenou konečně čerpat, můžeme určit termín čerpání dovolené jako zaměstnanci sami. Zaměstnavateli však o tom musíme dát vědět alespoň čtrnáct dní předem. Pokud se ani tak nepodařilo dovolenou vyčerpat, protože jsme byli uznáni dočasně práce neschopnými nebo protože jsme čerpali mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, je zaměstnavatel povinen určit čerpání dovolené po skončení těchto překážek.
Náhrada za nevyčerpanou dovolenou nám přísluší pouze v případě skončení pracovního poměru a bude dosahovat výše průměrného výdělku. Náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dodatkovou dovolenou se však neposkytuje.
Odpočinek zasloužený a oceněný
Abychom v důsledku čerpání dovolené finančně nestrádali, přísluší nám po dobu jejího čerpání náhrada mzdy nebo platu, a to ve výši průměrného výdělku. Pokud bychom však čerpali dovolenou, na kterou nám nevzniklo právo, nebo na niž jsme právo ztratili, jsme povinni v tomto rozsahu náhradu mzdy nebo platu vrátit.
Krácení dovolené
Dovolená je odpočinkem zaslouženým, což ovšem dává zaměstnavateli možnost dovolenou krátit, není-li jaksi za co ji zaměstnanci dát. První případ, kdy nám může zaměstnavatel dovolenou zkrátit, představují situace, kdy zmeškáme sto započatých směn (pracovních dní) z důvodů překážek v práci, které se za výkon práce nepovažují. V takovém případě zaměstnavatel krátí dovolenou o dvanáctinu, za každých dalších 21 takto zmeškaných směn (pracovních dní) pak může zaměstnavatel dovolenou krátit o stejnou část. Tato pravidla se však uplatní pouze u dovolené za kalendářní rok (nebo jeho poměrnou část). Ještě razantněji pak může zaměstnavatel krátit zaměstnanci dovolenou v případě neomluveně zmeškané směny (pracovního dne). Tady může být dovolená krácena o jeden až tři dny za zmeškanou směnu. Navíc, neomluveně zmeškané části směn se sčítají! Takto krátit lze zaměstnanci nejen dovolenou za kalendářní rok, ale i dovolenou za odpracované dny a dodatkovou dovolenou. Zaměstnavatel však musí zaměstnanci, který u něho pracoval celý rok, ponechat alespoň dva týdny dovolené.
Sdílejte článek, než ho smažem