Možná jste začali přemýšlet, že to opravdu zkusíte v Unii, za hranicemi, a mohlo se stát, že vás v rozletu zarazila otázka No jo, ale jak to bude s důchodem? Různé systémy sociálního zabezpečení v různých státech jsou velký problém. Každý stát má navíc mnoho důvodů, proč považuje zrovna ten svůj systém za ten nejspravedlivější. V rámci Evropské unie tak není vytvořen jeden systém sociálního zabezpečení, ale národní systémy jsou nařízením č. 883/2004 koordinovány tak, aby občané Unie nebyli na svém cestování za prací škodni.
I když nás ze sociálních dávek asi nejvíce zajímá důchod, v nařízení č. 883/2004 nezůstalo jen u něj. Jeho tvůrci nařízení to vzali zgruntu, a tak se v článku 3 dočteme, že se toto nařízení vztahuje na dávky v nemoci, v mateřství, v invaliditě, ve stáří a v nezaměstnanosti, dále pak mimo jiné na rodinné dávky, na pozůstalostní dávky a na pohřebné.
Chcete-li se dozvědět, jakému systému sociálního zabezpečení podléháte, základní pravidlo najdete v článku 11 odst. 3, kde se praví, že se na zaměstnance a na osoby samostatně výdělečně činné vztahují právní předpisy toho členského státu, ve kterém pracují. V tomto státě požívají stejné dávky a mají v oblasti sociálního zabezpečení rovněž stejné povinnosti jako příslušníci tohoto státu. Nařízení č. 883/2004 se pak snaží určit pouze jeden právní řád a zamezit souběhu stejných dávek.
Začali jsme v našem seriálu od konce. To ovšem jen proto, že každý konec znamená zároveň taky nový začátek.
A ode dneška už na veselejší notu.
Důchod je určitě důležitý, ale když se vydáváme za prací, častěji nás trápí možná bližší budoucnost. Co když o práci, za kterou cestuju do ciziny, zase přijdu? Můžu někde požádat o podporu v nezaměstnanosti? Pomůže mi nějaký úřad práce najít si opět místo? Mám se v takovém případě otočit na patě a upalovat bezodkladně domů, nebo jsou jiné možnosti? Nařízení č. 883/2004 rozlišuje tři případy.
Prvním z nich jsou tzv. příhraniční pracovníci (pendleři), tedy pracovníci, kteří v jednom státě Unie pracují, ale denně nebo týdně se vracejí domů do jiného státu Unie. Ti budou pobírat dávky a přihlásí se na úřad práce ve státě svého bydliště. Můžou se zapsat také do evidence nezaměstnaných ve státu, kde byli původně zaměstnaní, ale jen za tím účelem, aby jim zdejší úřad práce pomohl najít pracovní místo. Ve státě bydliště je pak příhraničním pracovníkům zaručeno rovné zacházení, nařízení č. 883/2004 stanoví, že jim budou vypláceny dávky v nezaměstnanosti stejně, jako kdyby nebyli pracovali v cizině, ale doma.
Druhou skupinu tvoří lidé, kteří ztratili práci v členském státě, jehož občany nejsou, ale mají v něm bydliště. Ti pak žádají o podporu v nezaměstnanosti a pomoc s hledáním místa v tomto státě.
Třetím případem jsou osoby, které sice mají bydliště v jiném členském státě, než ve kterém pracují, ale do státu bydliště se vracejí méně často než jednou za týden. Tyto osoby si mezi výše uvedenými režimy mohou vybrat.
Pokud jste už v Evropské unii pracovali jako příhraniční pracovníci, možná si v tomto bodě říkáte, že tady něco nehraje. Dříve totiž, když ještě neplatilo už tolikrát zmiňované nařízení 883/2004 byla ještě vyčleněna (na základě rozsudku Soudního dvora EU ve věci Miethe) skupina tzv. atypických příhraničních pracovníků, takových, kteří měli ve státě svého zaměstnání obzvláště silné profesní a osobní vazby. Ti mohli žádat o podporu a poradenství úřady práce ve státě, kde původně pracovali. Novější rozsudek Soudního dvora (ve věci C-443/11) tuto možnost pro nařízení 883/2004 odmítl.
S důchodem už je to složitější. Základně platí, že koordinovat se budou nároky na důchod pouze z těch zemí, kde jsme pracovali alespoň rok. Pokud jsme pracovali např. ve třech zemích, budeme dostávat z každé z nich důchod, přičemž výpočet se provede podle čl. 52 nařízení č. 883/2004. Výpočet postupuje v několika dílčích krocích:
Karel, ano, ten co pracoval pro Švéda v Rakousích, strávil deset let prací v Německu, dvacet let v Rakousku a deset let v Česku. V prvním kroku budou Němci zjišťovat, jestli má nárok na důchod po odpracování 10 let, Rakušané po odpracování 20 let a Češi znovu 10 let. V druhém kroku budou všechny státy počítat s tím, že u nich Karel pracoval 40 let, přičemž Češi a Němci výsledek vynásobí ¼, Rakušané pak ½. V žádné ze zmíněných zemí nepracoval Karel dost dlouho na to, aby mu to stačilo na důchod samo o sobě. Všechny tři státy tedy Karlovi přiznají poměrnou částku, a to ode dne, kdy u nich dosáhne věku pro odchod do důchodu.
Rovněž v případě invalidity máte nárok na důchod. Vážný problém ovšem působí existence dvou systémů, které v Evropě pro přiznání invalidního důchodu fungují.
Nemilá situace může nastat, pokud budeme pracovat nějakou dobu v systému typu B různých států, případně pokud budeme pracovat v systému typu A i v systému typu B. V těchto případech se vypočítá poměrný důchod v invaliditě podobně jako u starobního důchodu.
U rodinných dávek je podstatné, kde bydlí rodinní příslušníci migrujícího pracovníka. Pokud v tom státě, kde on vykonává práci, bude celá záležitost poměrně jednoduchá, protože nárok na rodinné dávky jim vznikne v tomto státě. Pokud však bydlí v jiném státě, přičemž jim jak ve státě bydliště, tak ve státě, kde migrující pracovník pracuje, vznikne nárok na rodinné dávky, bude už celá věc komplikovanější. Ke slovu se dostane tzv. princip přednosti, který rozlišuje dvě základní situace:
Princip přednosti však může vést i k takovým výsledkům, že dávky oprávněné osoby určené na základě tohoto principu mohou být nižší než dávky, které by jí příslušely z důvodu, který se v konkurenci „neprosadil“. V takovém případě poskytne stát, který by takovéto dávky jinak vyplatil, dorovnávací příspěvek.
Fjola Hliddalová a Pierre Louis Bornard byli švýcarští občané a kapitáni letadel u letecké společnosti v Lucembursku. Oba se domáhali v Lucembursku příspěvku na rodičovskou dovolenou, jelikož i na občany Švýcarska (ač nečlena Unie) dopadá režim nařízení č. 883/2004 (stejně jako předcházejícího nařízení č. 1408/71). Příslušný úřad v Lucembursku jim ale odmítl dávky přiznat, jelikož jejich rodiny nebydlely v Lucembursku. Evropský soudní dvůr ale rozhodl, že příspěvek, který je poskytován pracovníkovi, který přerušil svou kariéru v rámci rodičovské dovolené, je rodinnou dávkou, je tedy předmětem koordinace, a je tedy nutné jej přiznat, i když rodinní příslušníci dotyčných nežili na území Unie.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
