Hledáte-li práci, musíte mít na paměti, že si zaměstnavatel může svobodně určit, jakou kvalifikací a jakými dovednostmi musí uchazeč o nabízenou práci disponovat. Po uchazeči o zaměstnání však smí vyžadovat jen takové údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy.
Pracovní poměr se zakládá zpravidla pracovní smlouvou uzavřenou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Pokud to vyžaduje zvláštní právní předpis, musí se uchazeč o zaměstnání ještě před uzavřením pracovní smlouvy podrobit vstupní lékařské prohlídce.
Začali jsme v našem seriálu od konce. To ovšem jen proto, že každý konec znamená zároveň taky nový začátek.
Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně a vždy musí obsahovat následující náležitosti:
Druh práce nám říká, jaké úkoly nám může zaměstnavatel zadávat. Okruh těchto úkolů pak bude užší nebo širší podle toho, jak byl ve smlouvě vymezen druh práce. Zaměstnavateli bude vyhovovat spíše širší vymezení druhu práce, zaměstnanci užší.
Místo výkonu práce je místem, kde zaměstnavatel může zaměstnanci práci přidělovat. Rozhodně se nemusí jednat pouze o jednu obec, ale třeba i o více obcí, nebo o region. Místem výkonu práce může být třeba celá Česká republika. Tady platí to samé, co u druhu práce. Čím šíře je popsáno místo výkonu práce, tím lépe pro zaměstnavatele, čím úžeji, tím lépe pro zaměstnance.
Dnem nástupu do práce vzniká pracovní poměr (pracovní smlouvou se pouze „zakládá“). Od tohoto dne plynou jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele povinnosti z pracovního poměru podle § 38 zákoníku práce. Pokud zaměstnanec ve sjednaný den do práce nenastoupí, aniž by mu v tom bránila překážka v práci, nebo pokud se zaměstnavatel do týdne o takovéto překážce nedozví, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. Odstoupení musí být ale učiněno písemně a lze jej učinit, pouze pokud zaměstnanec ještě nenastoupil do práce.
Obliba pracovních poměrů na dobu určitou u zaměstnavatelů roste. Určitá pozitiva však může mít pracovní poměr na dobu určitou i pro zaměstnance – třeba když danou práci považujeme za přechodnou. zákoník práce nicméně respektuje, že zaměstnanec hledá v pracovněprávním vztahu především jistotu, a tak favorizuje pracovní poměr na dobu neurčitou. Pokud s námi tedy zaměstnavatel chce uzavřít pracovní poměr na dobu určitou, musí s námi výslovně sjednat, na jak dlouhou dobu s námi pracovní smlouvu uzavírá. Pokud by to neučinil, jednalo by se o pracovní poměr na dobu neurčitou.
Pracovní poměr na dobu určitou pak může být sjednán nejdéle na tři roky. Takový postup pak lze opakovat pouze dvakrát, přičemž za opakování se považuje i prodloužení. K předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou, který skončil před více než třemi lety, se nepřihlíží. Maximální délka po sobě jdoucích pracovních poměrů na dobu určitou je tedy devět let, může však být i kratší.
Fanda přemýšlí, zda jako zaměstnavatel může prodloužit pracovní poměr na dobu určitou s Honzou. Honza u Fandy původně pracoval na dobu určitou dva roky, těsně před skončením tohoto pracovního poměru ale lhůtu prodloužili o šest měsíců, protože Fanda získal velkou zakázku. Za rok měl Fanda zase napilno, a tak s Honzou sjednal pracovní poměr na šest měsíců. Teď by potřeboval Honzovo zaměstnání prodloužit, ale nemůže, ledaže by „se vešel“ do paragrafu 39 odst. 4 zákoníku práce…
Do tohoto ustanovení se zaměstnavatel „vejde“ pouze v případě, že jsou u něj dány vážné provozní důvody, nebo je daná práce natolik specifická, že nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnal na dobu neurčitou. Zákoník práce tady pomáhá zaměstnavatelům, kteří například nabízejí sezónní práce v zemědělství. Pokud chce ale zaměstnavatel této pomoci využít, musí být jeho postup přiměřený a je třeba celou věc podrobněji upravit v písemné dohodě s odborovou organizací, nebo ve vnitřním předpise, pokud u zaměstnavatele odborová organizace nepůsobí.
Kdy je práce natolik specifická, že nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnal na dobu neurčitou, vysvětlil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ve věci 21 Cdo 1611/2012. Specifika práce nemusejí podle názoru Nejvyššího soudu spočívat pouze v práci samotné (charakter práce, její četnost atd.), ale rovněž ve vnějších okolnostech, za kterých vůbec přichází v úvahu, aby byl pracovní poměr na dobu určitou uzavřen. Příkladem může být financování některých výzkumných činností, jelikož teprve s ohledem na skutečnost, zda se podaří zajistit pro takovou činnost prostředky, může zaměstnavatel uvažovat o tom, jakým způsobem uzavře pracovní smlouvy pro nový výzkumný úkol, případně, zda je vůbec uzavře.
Pracovní poměr na dobu neurčitou je pak takový pracovní poměr, který nebyl sjednán na dobu určitou. Tento pracovní poměr však může vzniknout mnohdy i nechtěně – především pro zaměstnavatele.
První případ už známe, je to situace, kdy není výslovně sjednána doba trvání pracovního poměru na dobu určitou. Druhý případ nastane, pokud se zaměstnavatel pokusí sjednat pracovní poměr na dobu určitou v situaci, kdy tak nemůže učinit – tedy na dobu déle než tři roky, nebo pokud od posledního pracovního poměru na dobu určitou ještě neuplynula doba tří let a zaměstnavatel sjedná pracovní poměr opět na dobu určitou, i když u něj nejsou dány vážné provozní důvody nebo práce, kterou poptává, není nikterak specifická. V tomto druhém případě ale musíme zaměstnavateli před uplynutím sjednané doby navíc písemně sdělit, že trváme na tom, aby nás i nadále zaměstnával. Až poté se bude jednat o pracovní poměr na dobu neurčitou.
Třetí případ je obdobný – pokud po uplynutí sjednané doby pokračujeme s vědomím zaměstnavatele i nadále v práci, jedná se již o pracovní poměr na dobu neurčitou.
Jak u pracovního poměru na dobu určitou, tak i u pracovního poměru na dobu neurčitou si lze sjednat zkušební dobu. Zkušební doba však musí být sjednána písemně a to nejpozději v den nástupu do práce. Se zaměstnavatelem se pak nemůžeme vzájemně zkoušet déle než tři měsíce (vedoucí zaměstnanci šest měsíců). Pokud jde o pracovní poměr na dobu určitou, zkušební doba nesmí být delší, než je polovina doby, na kterou byl tento pracovní poměr jednán. Sjednaná zkušební doba už nesmí být ani u pracovního poměru na dobu určitou ani u pracovního poměru na dobu neurčitou dodatečně prodlužována, je ale možné ji „prodloužit“ o dobu celodenních překážek v práci a celodenní dovolené, pokud k těmto událostem došlo ve zkušební době.
Jakmile vznikne pracovní poměr, mají zaměstnavatel i zaměstnanec určité povinnosti, které blíže vymezuje § 38 zákoníku práce. Zaměstnavatel tak mimo jiné musí zaměstnanci přidělovat práci, vytvářet mu podmínky pro plnění pracovních úkolů a platit mu mzdu nebo plat. Zaměstnanec je pak především povinen osobně konat práci podle pokynů zaměstnavatele.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
18. 2. 2014 12:14
V naší republice se už není čemu divit, stále se tvoří nové zákony, kterým spousta lidí nerozumí. Tyto nesmysly vytváří ti, co si chtějí udržet svoje koryta nahoře.Podívejte se na televizi, jací dobře krmení pantatíci tam diskutují o ničem. Kdyby pracovali fyzicky, tak by nepřemýšleli nad tím, jak ostatním znesńadńovat život, ale právě naopak, jak zjednodušit veškeré zákony, aby se v nich vyznal i laik. V každé práci, v každé organizaci se najde někdo, kdo Vám chce tu práci znepříjemnit/ viz. šikana /, nikdo si nikoho neváží a nikdo se za Vás nepostaví, kdo se ozve - musí z kola ven. Potom jsou tací, kteří lezou vedoucím do,lidově řečeno, zadku. Ti se mají celkem dobře, ale co je to za charakter?
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
18. 2. 2014 12:07, Raději Nejmenovat
Kdyby chtěl někdo vědět, jak můžu o těchto praktikách mít tak podrobné informace? - přiznám se bez mučení, že se jedná o kamarádku přítelkyně, a to jsem slyšel jen část diskuse mezi nimi, když k nám do Náchoda z Paskova přijeli i s rodinou na návštěvu - nechápal jsem, jak je to možné!!!
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (9 komentářů) příspěvků.