Narodil ses o rok později, půjdeš o dva měsíce později do důchodu. Narodila ses o rok později, půjdeš do důchodu o čtyři měsíce později. To je zhruba princip zvyšování důchodového věku, zakotvený v dnešním zákoně. A není v něm daný žádný strop, takže ten, kdo se narodí právě dnes, měl by jít do důchodu za třiasedmdesát let a dva měsíce.
Hlavním důvodem zvyšování důchodového věku je každoroční schodek důchodového účtu. Na sociálním pojištění stát ročně vybere zhruba 320 miliard korun, na důchodech musí vyplatit 370 miliard. Ztráta: 50 miliard korun. Počet pracujících, kteří platí sociální pojištění, neroste a zřejmě neporoste. Zvýšení důchodového věku tento problém pomáhá řešit hned dvakrát, přímočaře to pojmenovává aktuální materiál Ministerstva práce: „Zvyšování věkové hranice je velmi účinné, protože má dvojí efekt: zvyšuje počet plátců pojistného a snižuje počet důchodců.“
Věk odchodu do důchodu český stát doposud stanovuje, aniž jasně řekl na základě jakého mechanismu. Proto Evropská rada České republice doporučila, aby vnesla do výpočtů věku odchodu do důchodu více logiky.
Ministerstvo práce se do toho pustilo: „Při přípravě materiálu jsme vycházeli z průměrné doby, kterou dnes občasné ČR stráví v penzi. Tu jsme použili jako základ pro stanovení věku odchodu do penze s tím, že bychom každých pět let námi použité údaje revidovali a věk odchodu do důchodu případně upravili,“ říká jeden z autorů návrhu Evropskou radou požadovaného mechanismu Ministerstva práce a sociálních věcí, který si však s ohledem na vyznění tohoto textu nepřál být jmenován.
Průměrná doba, po kterou muži a ženy v Česku nyní pobírají starobní důchod, je kolem dvaceti let, přičemž ženy se oproti mužům dožívají vyššího věku. Ministerstvo práce a sociálních věcí proto ve svém návrhu mechanismu, na základě kterého by se měl nově stanovovat věk odchodu do důchodu, stanovilo rozpětí 19 až 21 let, se kterým se počítá jako se základní průměrnou dobou, po kterou by měli i budoucí penzisté čerpat z důchodového účtu. Podle ní by se měl určovat důchodový věk. A to tak, že se zjednodušeně řečeno odečte od předpokládané průměrné délky života lidí. Jednou za pět let se všechno propočítá a dojde-li k nějakým změnám v průměrných počtech, výpočet se upraví.
„Důvodem vzniku materiálu, který upravuje stanovování odchod do důchodu, je potřeba, aby bylo zřejmé na základě jakého mechanismu je věk odchodu do důchodu vypočítáván,“ znovu vysvětluje úředník ministerstva. Jak dodává, že znalost tohoto mechanismu je důležitá – jak pro lidi, kteří by se měli moci bezpečně orientovat v tom, kdy půjdou na penzi, tak pro stát, který zase bude moci lépe vyhodnocovat to, s jak vysokými příjmy a výdaji může na důchodovém účtu počítat.
Nechcete spoléhat na státní důchod? Uvažte, jestli by nebylo vhodné ukládat peníze do podílových fondů. Využijte bezplatnou Hot Line investiční společnosti Conseq, partnera našeho Velkého investičního seriálu
800 900 905
Nebo vyzkoušejte podílové fondy této společnosti:
Případně také populární fondy životního cyklu, v nichž se složení portfolia automaticky přizpůsobuje tomu, v jaké fázi životního cyklu se investice právě nachází:
Je zajímavé, že takto nastavený mechanismus ve výsledku de facto kopíruje dnes českým zákonem nastavené roky odchodů do důchodu. Dnes odcházejí do penze muži, kterým je 62 let a osm měsíců, u žen záleží na počtu dětí: právě teď dosáhly důchodového věku ženy, kterým je 57 let a osm měsíců (pět a více dětí) až 61 let a osm měsíců (bezdětné). Ovšem podle platného zákona, který zvyšuje odchod věku do důchodu každoročně o několik měsíců, a stejně tak podle návrhu Ministerstva práce a sociálních věcí půjdou lidé narození v roce 1977 do důchodu v 67 letech.
„Je v zájmu stability důchodového systému, aby důchodci v budoucnu pobírali starobní důchod v průměru po určitou stanovenou dobu,“ uvádí se v materiálu ministerstva. A tak se znovu dostáváme ke schodku důchodového účtu.
Pojďme se ale na peníze, které se na něm otáčejí, podívat nikoli optikou státu, ale optikou toho, kdo platí.
Každý výdělečně činný člověk v současnosti měsíc co měsíc na státní důchodový účet odvede 28 procent své mzdy jako sociální pojistné. Ekonomové spočítali, že například člověk, který vydělává 25 tisíc korun, za 45 let svého ekonomicky aktivního života zaplatí do důchodového systému více než 3,2 milionu korun. A jestliže je budoucí průměrná státní penze odhadována na přibližně sedm tisíc korun v dnešních cenách, pak takový člověk, bude-li v důchodu oněch „maximálních průměrných“ 21 let, jak stanovuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, státu de facto „nechá“ 1,5 milionu korun, protože ty ze svých odvedených peněz „nedočerpá“. Jakkoli tyto peníze stát použije na výplatu státních penzí, přesto je na místě otázka, zda je takový rozdíl ve vydaných a přijatých penězích fér.
V České republice máme dnes zhruba dva a půl milionu starobních důchodců a půl milionů invalidních důchodců. Celkem tu tedy máme tři miliony důchodců, zatímco výdělečně činných lidí je pět milionů. Na jednu penzi tak dnes vydělávají dva ekonomicky aktivní lidé. A to je málo. Například ještě v roce 1985 na jednu penzi vydělávali prostřednictvím odvodů na sociálním pojistném čtyři lidé, protože tu byl pouze jeden a půl milionu důchodců a šest milionů výdělečně činných.
Podle demografických prognóz bude v naší společnosti za čtyřicet let skoro čtyři miliony důchodců, ale plátců pojistného bude ještě méně než současných necelých pět milionů lidí.
Jakkoli ekonomové upozorňují na to, že předpoklad mnoha lidí, že výše státních penzí poroste úměrně s výší průměrné mzdy, je kvůli stárnutí populace a nižší porodností předpokladem mylným, Česká republika se s nerentabilností svého důchodového systému prozatím nedokázala nijak vyrovnat.
„Demografický vývoj je neúprosný. Vážné problémy očekávejme hlavně v momentě, až půjdou do důchodu silné ročníky takzvaných Husákových dětí, protože ročníky těch, kteří půjdou ve stejný čas do práce, se jim v počtu nikterak nevyrovnají,“ říká člen představenstva a ředitel prodeje Richard Siuda společnosti Conseq Investment Management.
Podle ekonomů, kteří se důchodovým systémem zabývají, by Česká republika měla dát lidem možnost vzít odpovědnost za výši svého příjmu v penzi víc do vlastních rukou, což nelze udělat nijak jinak, než jim umožnit, aby sami mohli ovlivnit, kam půjde alespoň část jejich sociálního pojistného. Určitým náznakem byl loni zavedený druhý pilíř důchodového systému, ale o tom, jak „výhodně“ byl nastaven, jakou měl politickou podporu, velmi výmluvně vypovídá to, jak mizivé procento lidí do něj vstoupilo. Anebo to, že i mnohé společnosti, které jsou aktivní na trhu s investováním a spořením, ho docela ignorovaly.
„Naše společnost fondy druhého pilíře vůbec nezakládala, soustředíme se na takzvaný třetí pilíř, tedy klasické penzijní spoření,“ říká například již zmíněný Richard Siuda, který zastává názor, že dokud Česká republika nepřistoupí ke komplexní reformě důchodového systému, může současnou stále zvyšující se ztrátu na důchodovém účtu řešit pouze prodlužováním věku odchodu do důchodu, snižováním státních penzí, anebo zvyšování zátěže pojistných odvodů.
Pokud už jste zjistili, že jenom šetřit nestačí, a chtěli byste se začít rozkoukávat ve světě investic pro obyčejné lidi, je tu právě pro vás náš nový Velký investiční seriál:
Spořit nebo investovat na důchod by si měly zejména mladší ročníky. Ti, kterým je nyní třeba 50 let, stále ještě dostanou od státu relativně solidní důchod ve výši zhruba dnes průměrných 11 tisíc korun státní penze. Třicátnici nebo čtyřicátníci ale podle propočtů Ministerstva práce a sociálních věcí, nedojde-li ke změně financování důchodového systému, budou mít už nárok jen na zhruba sedm až osm tisíc státní penze, a to v dnešních cenách.
V minulých dílech Velkého investičního seriálu byla řeč zejména o dlouhodobém investování do podílových fondů, jako jedné možnosti, jak se na penzi zabezpečovat. V těch příštích se podíváme na zoubek speciálním investičním produktům, těm které zvýhodňuje stát: penzijnímu připojištění, doplňkovému důchodovému spoření a také – budiž mu země lehká – důchodovému spoření v takzvaném druhém pilíři důchodového systému.
Jakou cenu má vaše nemovitost?
Získejte na pár kliknutí jediná certifikovaná data o realitním trhu a rozhodujte se na základě správných informací.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
17. 9. 2014 11:32, Produktivní jedinec (člen malé menšiny)
1) Jen si spořte, ať má stát co znárodňovat, nebo aspoň znehodnocovat inflací a intervencemi ČNB
2) A co ženy? Pracují kratší dobu, ale v penzi jsou naopak významně déle, než muži. Měli by mít tak čtvrtinové penze...
3) A co chudák horník, zvlášť pokud kouří, pije a baští bůček - ten si navzdory statistikám penzi taky dlouho neužije.
4) Tzn. vládo, jdi někam. Já si své peníze chci spořit dle vlastního uvážení. Určitě ne v tvojí průběžné pyramidové hře. To letadlo s strč někam, stejně tak 3.pilíř vycpaný tvými dluhopisy, které za 20 let mohou mít cenu NULA. Jako svobodný jedinec mám právo spořit si kolik chci a jakou formou chci - moje peníze, můj život, moje úspory, moje penze. A hodlám tohoto svého přirozeného práva využít a své úspory umístit co nejdál od nenechavých rukou politiků.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
17. 9. 2014 8:34, Adam Varmuža
Ono by stačilo, pokud by byl důchod adresován potřebným ...
V diskuzi je celkem (28 komentářů) příspěvků.