O tom, jak vysoký důchod v budoucnu dostanete, rozhodujete do značné míry sami. Každý odpracovaný rok vám ho zvýší. Vliv samozřejmě má i výše vašich příjmů ze zaměstnání či podnikání.
Každý odpracovaný rok má přitom stejnou váhu. Není to tedy tak, že by roky těsně před důchodem byly důležitější. Takže když se někdo celou pracovní kariéru živil jako OSVČ a odváděl jenom minimální sociální pojištění, nezvýší si pak zásadně důchod jednoduše tím, že se na poslední chvíli před penzí nechá krátce zaměstnat.
Základní pravidla stanoví zákon o důchodovém pojištění. Pro běžného člověka jsou ale příliš složitá, což připouštějí i členové Komise pro spravedlivé důchody – proto by se podle nich měla změnit.
Pojďme si vysvětlit, jak to tedy v současnosti funguje.
Kolik dostanete
Kdo chce jít do řádného starobního důchodu, musí splnit dvě základní podmínky: Dožít se důchodového věku a zároveň získat alespoň 35 let na době pojištění. Podrobně tahle pravidla popisujeme v samostatném textu: Starobní důchod 2020. Kalkulačka a přehled pravidel.
Kdo to splní, může o důchod požádat na okresní správě sociálního zabezpečení v místě trvalého bydliště. A ta vypočte penzi podle dat o jeho profesní kariéře.
Důchod se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra je pro všechny důchodce stejná a odpovídá 10 procentům průměrné mzdy, jak ji vyhlašuje ministerstvo práce. Pro rok 2020 dělá základní výměra 3490 korun.
K tomuto základu se pak počítá procentní výměra, která je pro každého důchodce individuální a odvíjí se od jeho kariéry. Nejprve je potřeba vypočítat osobní vyměřovací základ. To je zjednodušeně řečeno průměrný měsíční výdělek za celou kariéru. Do výpočtu přitom vstupují příjmy od roku 1986.
Proč právě od této doby? „Rok 1986 byl stanoven jako hranice pro hodnocení příjmů pojištěnce s ohledem na předchozí právní úpravu účinnou do konce roku 1995, která určovala rozhodné období jako 10 kalendářních roků před rokem přiznání důchodu,“ vysvětluje Ivana Žáčková, ředitelka kanceláře ústředního ředitele České správy sociálního zabezpečení.
Aby vám předchozí příjmy nesebrala inflace a růst průměrné mzdy, přepočítají se vaše výdělky z každého kalendářního roku, které do výpočtu osobního vyměřovacího základu vstupují, takzvaným koeficientem nárůstu. Ten se stará o to, aby se nominální výše příjmů v jednotlivých letech co nejvíc blížila reálné hodnotě v roce, kdy vám stát důchod přiznává.
Například příjmy roku 1986 se tak v roce 2020 násobí koeficientem 11,7525. A třeba příjmy roku 2010 se násobí koeficientem 1,4203. Znamená to, že vaše příjmy z roku 2010 jsou pro účely výpočtu důchodu v roce 2020 navýšeny o 42,03 procenta.
„Koeficient nárůstu zjednodušeně představuje „zreálnění“ příjmů dosahovaných v minulosti na stav co nejvíce se blížící roku přiznání důchodu,“ shrnuje Žáčková.
Výsledky za jednotlivé roky se pak sečtou a následně vydělí celkovým počtem dnů vaší pracovní kariéry. Získaný průměrný výdělek na jeden den vaší pracovní kariéry se pak vynásobí průměrnou délkou měsíce v roce (365/12 = 30,4167 dne).
Takto vypočtený osobní vyměřovací základ se potom „prožene“ redukčními hranicemi. V roce 2020 je první redukční hranice nastavena na 15 328 korun, druhá redukční hranice na 139 340 korun. Z toho získáme takzvaný výpočtový základ. Z osobního vyměřovacího základu se stanoví tak, že částka do první redukční hranice náleží v plné výši, z částky mezi první a druhou redukční hranicí získá budoucí důchodce 26 procent a k částce nad druhou redukční hranicí se nepřihlíží.
První redukční hranice je stanovena na 44 procentech průměrné mzdy, druhá redukční hranice na čtyřnásobku průměrné mzdy. Kdo vydělává víc než ten čtyřnásobek, neodvádí už z těchto příjmů sociální pojištění, proto se příjmy nad touto hranicí do výše důchodu vůbec nezapočítávají.
Zpátky k samotnému výpočtu procentní výměry důchodu. Osobní vyměřovací základ jsme tedy „očistili“ přes redukční hranice a máme výpočtový základ. Ten teď vynásobíme koeficientem za „odpracované“ roky. Za každý rok získané doby pojištění se procentní výměra zvyšuje o 1,5 procenta výpočtového základu. Když tedy lidé dnes do důchodu odcházejí s průměrnou dobou pojištění 41 let, získají 61,5 procenta (41*1,5) ze svého výpočtového základu.
Pak už jenom sečteme základní a procentní výměru a máme konečnou výši starobního důchodu.
Protože je to celé opravdu komplikované, pojďme si to ještě jednou shrnout na konkrétním příkladu.
Každý rok se počítá
Zmíněná pravidla jsou základ. Trochu se například změní, když budete v důchodovém věku dál pracovat. Tím si zvyšujete procentní výměru. Naopak si ji snížíte, když se rozhodnete pro předčasný důchod.
Pro všechny situace ale platí, že každý odpracovaný rok se počítá. Důležité je to především pro živnostníky a další podnikatele. Většina z nich totiž platí jen minimální odvody, takže pak mají nízké důchody. Starobní důchod takových celoživotních OSVČ by v současných podmínkách dosahoval kolem 8500 korun měsíčně. To je zhruba jenom 60 procent průměrného důchodu. A hlavně je to 30 procent pod hranicí příjmové chudoby pro jednotlivce.
Pro OSVČ a živnostníky by tedy mělo být základem, aby si na důchod vytvářeli i soukromou rezervu. Tedy aby si například spořili se státním příspěvkem v penzijním fondu a nespoléhali jenom na státní důchod. Situaci nezachrání ani tím, že se třeba na pět let před důchodem nechají zaměstnat. Důchod si tím sice o něco zvýší, ale většina důchodu se i přesto bude počítat z jejich podnikatelské činnosti.
„Díky principu solidarity zabudovanému do výpočtu důchodu to nebývá až takový problém u osob, které mají dobu podnikání a dobu zaměstnání třeba v poměru jedna k jedné. Ale kdo většinu svého života podnikal, má opravdu důchod velmi nízký,“ říká Eva Nešverová, která poskytuje důchodové poradenství.
„Těžko přitom podle mě ty lidi obviňovat, že si za to můžou sami. Celý život pracovali, zaslouží si tedy důchod v obdobné výši jako zaměstnanci. Jistě, měli nízké odvody, ale v rámci zákonem stanoveného rozsahu. A nelze po každém chtít, aby byl odborníkem v důchodové problematice. Podle mého názoru je celý systém odvodů pro OSVČ ze strany státu špatně nastaven,“ hodnotí současný stav Nešverová.
OSVČ a živnostníci odvádějí sociální pojištění z poloviny svého daňového základu, tedy zjednodušeně řečeno z poloviny čistých příjmů. Proto pak mají z podnikání malý vyměřovací základ.
Změnit to v rámci důchodové reformy chce ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Navrhuje, aby se pojištění počítalo ze 75 procent daňového základu. To by znamenalo růst minimální zálohy z dnešních zhruba 2500 na 4000 korun.
Jiří Hovorka
O osobních financích píše od roku 2009. Začínal v Měšci, pak se stejným tématům věnoval v Aktuálně.cz, po sloučení s vydavatelstvím Economia se jeho texty objevovaly i v Hospodářských novinách. Dlouhodobě se věnuje důchodům,... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
11. 2. 2020 9:12, eďa
Podívám-li se na růsty meziročních životních nákladů, na to, jak se rozkrádají daně, kupčí s hlasy, odtékají miliardové zisky, vykrádá hodnota koruny, tak je jasné, že už teď je vymalováno. Ano, už je líp... dá si někdo koblihu ?
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
12. 2. 2020 0:03, já
osvč má sice možnost odvádět si stejně, jako zaměstnanec, ALE:
zaměsnanci finančně PŘISPÍVÁ ZAMĚSTNAVATEL, (což by u osvč nefungovalo).
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (59 komentářů) příspěvků.