Očima expertů: Jak nejlépe spořit dětem?
14. 2. 2014 | Ondřej Tůma | 26 komentářů
Není nad to vychovat z dětí pořádné lidi. Snad jedině vychovat z dětí pořádné lidi a moct jim, když odcházejí z domova, povědět: Tady máš něco do začátku. Jak na to?
Velká bankovní trojka – Česká spořitelna, Komerční banka a ČSOB – si loni trošku kecly na zadečky. Ale žádné obavy, největší tuzemské banky dosedly do měkkého. Na pěkně naducaný polštářek. Spadly totiž na druhé nejlepší výsledky v historii. Dohromady vydělaly 41,8 miliardy korun. Čistá ruka. Předloni to bylo o čtyři miliardy víc. Jenže tehdy byla trochu jiná situace. Především: jiné úrokové sazby. Na podzim 2012 je centrální banka srazila na historické dno: na „technickou nulu“, přesně na 0,05 procenta.
Všechny české banky dohromady loni vydělaly 61,15 miliardy korun, tedy o 4,3 procenta míň než předloni. Z čísla je kromě jiného jasně patrné, že tři velikáni (zatím?) stále s přehledem drží prim, i když právě jim klesají zisky nejvíc.
K poklesu zisků přispívá tlak na snižování poplatků a provizí, za kterým stojí (vedle nevole klientů) sílící konkurence nových nízkonákladových bank a přesun klientů na internet. Jen České spořitelně klesl loni zisk z poplatků a provizí zhruba o 470 milionů korun.
O jednom poplatku se loni mluvilo víc než o těch ostatních. Peníze.cz se boji o poplatek za vedení úvěrového účtu důkladně věnují od samého začátku. Hovoříme se všemi aktéry sporu, s odborníky v zákulisí rozebíráme šance stran na úspěch, navštěvujeme soudy, které mají ve věci hlavní slovo. A vidíme jedno: i když „odpírači“ zatím výrazně prohrávají, obecná nechuť platit bankám poplatky (a často ani nevědět za co) pořádně roste. Malé dravé banky dávají hlasitě najevo, jak o ten či onen poplatek nestojí, velké se skřípěním zubů některé poplatky ruší, jiné odpouštějí při nejrůznějších marketingových akcích…
Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada. Z jeho nabídky by vás mohlo zajímat třeba...
Josef Jílek: Finance v globální ekonomice I
Publikace představuje jedinečné dílo v oblasti peněz a platebního styku v České republice i ve světě.
Josef Jílek: Finance v globální ekonomice II
Publikace komplexně zpracovává oblast měnové a kurzové politiky v České republice i ve světě.
Ještě větší roli však hraje klesající úroková marže. Jinými slovy – klesá rozdíl mezi sumou, kterou banky od klientů vyberou na úrocích za půjčené peníze, a sumou, kterou lidem naopak vyplatí na úrocích za bankovní vklady. U velké trojky se úroková marže v meziročním srovnání snížila o čtyři a půl procenta. Loni dělala zhruba 73 miliard.
S tím souvisí další problém českých bank: lidé si od nich nechtějí půjčovat. Až na hypotéky (které loni lámaly rekordy – jenže zejména kvůli refinancování, nejde tedy de facto o nové úvěry) a firemní úvěry – jenže ty by zase všichni rádi levně.
Poptávka domácností po jiných než hypotečních úvěrech klesá. Navzdory tomu, že se banky snaží jít klientům hodně naproti. O to, která z nich každému jednomu bude smět půjčit, svádějí nelítostný boj. A jejich úsilí občas dostává až úsměvné kontury. Se zajímavou nabídkou přišla nedávno například Equa bank: pokud k nám přejdete se svým úvěrem, dostanete 1500 korun jako „odškodné“ za úvěrové poplatky zaplacené minulému věřiteli. A to i tehdy, pokud jste ve skutečnosti nic takového neplatili. Informovali jsme vás:
A jak je tedy možné, že si v absolutních číslech (při pohledu na čistý zisk) banky stojí stále tak dobře? V uplynulých letech bankám podle komentátorů pomáhalo rozpouštění rezerv a útlum provozních nákladů – což mimo jiné znamenalo propouštění. Z toho ovšem nemohou čerpat věčně.
Když už jsme u statistik, čísel a propočítávání toho, kdo kolik vydělal, není od věcí zmínit také centrální banku. Ta si slušně polepšila po oslabení koruny. V roce 2012 dosáhla na zisk ve výši necelých tří miliard korun. Za rok 2013 to bylo přes 73 miliard. Za výsledkem stojí hlavně devizové intervence, které vedly k oslabení koruny. Oslabení kurzu totiž zvyšuje korunovou hodnotu držených devizových rezerv. Ovšem nutno dodat, že v případě ČNB není a nemá být hlavním cílem navyšování zisku, nýbrž péče o cenovou stabilitu. Vydělané peníze banka využije ke snížení kumulované ztráty 123,6 miliardy korun z minulých let.
O intervenci České národní banky z konce loňského roku jste toho na Peníze.cz četli hodně:
Minule se v rubrice Co si o tom myslíte? vyvlastňovalo. V národním zájmu, ve jménu motorismu, pro dobro všech, snadno, rychle bez milosti.
Debatovalo se. Poukazovalo se na svaté vlastnické právo a tenkou a možná neexistující hranici mezi vyvlastněním ve veřejném zájmu, znárodněním a krádeží, na druhou stranu se připomínal starý Řím – nechceš, aby se přes tvůj pozemek vedla státní cesta? Nepočítej, že si státních cest užiješ. Knížku za speciální příspěvek do debaty máme schovanou pro uživatele kaftrovaka.
Zajímavé také je, podívat se, jak jsme na tom my a jak svým chováním situaci bank ovlivňujeme. Nejaktuálnější data z České národní banky mluví jasnou řečí: zadluženost domácností u bank klesá, lidé drží spotřebu na uzdě. Za poslední dva měsíce klesly naše dluhy v bankách o 1,3 miliardy na 1,205 bilionu korun. Proti začátku roku 2013 však dlužíme zhruba o 44 miliard víc. Největší podíl mají na dluzích domácností úvěry na bydlení.
Na běžných účtech, spořicích účtech a vkladních knížkách mají české domácnosti uloženo podle posledních údajů centrální banky 1,257 bilionu korun. Tedy téměř o 39 miliard víc než na konci minulého roku a o 92 miliard víc než v lednu 2013. Na účtech s výpovědní lhůtou leží českým domácnostem dalších 320 miliard, což je ovšem o 22 miliard míň než na začátku roku 2013.
Když sečteme peníze na na všech vkladech – běžných a spořicích účtech, vkladních knížkách a termínovaných vkladech – a přepočteme výsledek na hlavu, dojdeme k číslu 158 tisíc korun. I pro batolata. Přirozeně, je to čistá, realitě vzdálená, teorie, protože peníze jsou v populaci dost nerovnoměrně rozložené. Když totéž uděláme s naším dluhem u bank, dojdeme k číslu 120 tisíc na hlavu.
Zdá se, že všeobecnému skuhrání navzdory, na tom české banky ani čeští spotřebitelé a domácnosti nejsou tak zle, jak by se mohlo zdát. Co si o tom myslíte vy? Cítíte na sobě, že se vám do bankovních půjček, a třeba i obecně „do spotřeby“ chce míň? Jakou známku byste dali českým bankám? A jakou té vaší?
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)
Diskuze
7. 6. 2014 14:08 | owen
Napíšte nám cez: owenfinane08@gmail.com
8. 3. 2014 16:04 | harry
Na druhou stranu, ekonomika potřebuje silný bankovní sektor, jinak se nemá ekonomicky růst o co opřít.
Porovnávat vklady a úvěry nemá smysl, protože na straně aktiv domácnosti nejsou započítana další aktiva jako stavebka, penze, podílové fondy a pod. Pozitivní saldo je výhodné pouze pro banky, které maji největší získ na spotrebitelskych uverech financovanych vklady na viděnou.
6. 3. 2014 21:41 | Hugo
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
6. 3. 2014 15:29
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
6. 3. 2014 15:23
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
6. 3. 2014 14:59 | MUDr Stehlík Josef
6. 3. 2014 14:01 | cml11
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
6. 3. 2014 7:21
Domácnosti totiž nemusí vyplácet hromadu sociální podpory, jen aby se udržel společenský smír. Stát tedy mnoha domácnostem pomáhá.
Lidí je nadbytek, to je celý. Tuhle jednoduchou věc ještě většina z nás nechápe, protože nás ubíjí všednodennost. A viníci se proto hledají mezi politiky.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
6. 3. 2014 6:31 | cml11
Domácnosti tak s přehledem hospodaří lépe než stát, jehož bilance je trvale mínusová. A od současné vlády žádný obrat čekt nelze. Postupnému zlepšování bilance, které po té minulé ještě stále doznívá, se chystá brzy zatnout tipec.
Zobrazeno všech 9 komentářů