Když Česká národní banka loni v listopadu oslabila kurz koruny, zdůvodňovala svůj krok mimo jiné nutností bojovat proti nebezpečné deflaci. „Při nečinnosti měnové politiky by se česká ekonomika mohla v příštím roce dostat do deflace trvající přinejmenším dvě až tři čtvrtletí. To je ovšem velmi optimistický předpoklad, protože jak ukazuje historická zkušenost, deflaci může být velmi obtížné zastavit, jakmile se jednou rozjede. Proto její prevence je lepší než pokusy o následnou léčbu. Díky oslabení kurzu hrozba deflační pasti pomine a ekonomický růst zrychlí,“ stálo v oficiálním prohlášení centrální banky. Mezi odborníky se okamžitě vytvořily dva tábory – jedni centrální bankéře tvrdě kritizovali, druzí se Miroslava Singera & spol. naopak zastávali a boj proti deflaci považovali za rozumné řešení.
Zatímco tedy Pavel Kohout upozorňoval na to, že Česká národní banka chybně bojuje proti falešnému nepříteli, kterým je pokles cen, Aleš Michl v našem lednovém rozhovoru měnovou intervenci bránil: „Při deflaci firmám nerostou zisky, nemůžou zdražovat a zboží je levnější. Následkem je pak větší propouštění. Když tři roky po sobě nerostete a vaše ekonomika strádá, tak už to určitá hrozba je. Možnost nakopnout ekonomiku přes měnový kurz mi tak přijde jako celkem dobrý mechanismus.“ Avšak deflace v těchto dnech není velkým tématem jen v České republice. O hrozbě deflační spirály se diskutuje takřka po celé Evropě. Jsou tyto obavy na místě?
Přečtěte si, co si o riziku deflace myslí ekonomové, finanční analytici, podnikatelé a investoři. Má smysl, aby Česko proti deflaci bojovalo snižováním kurzu koruny? Jsou obavy některých evropských ekonomů, kteří varují před inflační spirálou na místě? A nemůže nám hrozit Japonský scénář?
ekonom a politik
Mírná deflace sama o sobě škodlivá není. Ve Švýcarsku také ceny klesají, a ekonomika přitom roste. Škodlivé je, když jde míra inflace ode zdi ke zdi, když není centrální banka schopná držet buď stabilní ceny, tedy přibližně nulovou inflaci, nebo když není schopná dodržovat stanovený cíl, v našem případě dvouprocentní inflaci. Česká národní banka viděla, že míra inflace je dlouhodobě pod dvouprocentním cílem, tak začala tisknout koruny a kupovat za ně eura a oslabovat tak korunu. To je podle mě špatně zvolená cesta k mírnému zvýšení inflace. Národní banka tak jedny zvýhodňuje a jiným škodí. Lepší by bylo, kdyby místo eur nakupovala české vládní dluhopisy, to je způsob zvyšování peněžní zásoby ve světě běžný.
investor a podnikatel
Děti se straší čertem, dospělí deflací. Hrozba deflace byla jedním z argumentů bankovních úředníků pro znehodnocení koruny. Pro připomenutí, ty další byly spotřeba a podpora exportu. Roztleskávat spotřebu je úsměvné, o co víc si občané nakoupí v jednom období, o to méně spotřebují v následujícím. A spotřeba na dluh je hloupost. Ovšem titul bankovní chucpe bych přidělil argumentu o podpoře exportu. V roce, kdy přebytky obchodní bilance trhaly rekordy, kdy máme historicky rekordní přebytek přes 350 miliard, běží bankéři devalvovat korunu. A co, ať devalvují i nadále a agresivněji, ať se práší za kočárem. Ale teď k té deflaci. Jsme malá otevřená ekonomika, v delším období se nám bude dařit podle toho, jak se bude dařit Německu. Lhostejno co si tady bude šmrdlat Česká národní banka. Umím si představit ty naše holubičky, jak sledují scénáře vývoje, optimistický, reálný a pesimistický. A jak s hrůzou civí na ten pesimistický „fous“ jak jim brnká o deflační pásmo. Razantní akce musela následovat. Teď se těším, jak se budou chválit po každém makročísle. Při pozitivním budou říkat, ano, to je díky nám. A po špatných datech, že nebýt intervence, mohla být ještě horší.
Pravda, ještě jeden argument jsem od singrovců zaznamenal. Že prý to viděli u Švýcarů. Ovšem jejich centrální banka přistoupila k intervenci poté, co švýcarský frank prudce posiloval, protože ho začali skupovat investoři a spekulanti v období nejistoty. Toho jsem si u koruny jaksi nepovšiml. Mohli si vymyslet argument ve smyslu, že museli přistoupit k intervenci, jelikož chceme časem přijmout euro a slabá koruna se v pásmu plus minus 15 % ERM II lépe udržuje, třeba.
A ještě jednu poznámku: je zajímavé, že když je nějaký ekonom blíž politickým výšinám, tak se míra souhlasu s intervencí někdy hraničící až s devótností zvyšuje. A to i přesto, že sami bankovní úředníci byli ve svých názorech rozpolceni. Inu, koho chleba jíš…
analytik České spořitelny
Deflace v Evropské měnové unii nebo v Česku sice není naším hlavním scénářem, tím je pokračující nízká inflace, ale k obavám z deflace je momentálně víc důvodů než k obavám z příliš vysoké inflace. Hlavní příčinou současného dezinflačního trendu, který by eventuálně mohl přejít do deflace, je slabá poptávka jak globálně, tak v Evropské měnové unii i Česku. K tomu se přidává přestávka v trendu růstu cen komodit, přitom právě komodity dlouhodobě udržovaly ceny ve světě v růstu. Růst evropských ekonomik je vesměs slabý a bude zrychlovat jen pomalu, v řadě států je vysoká nezaměstnanost. To všechno obavy z možného přechodu do deflace zesiluje.
Příkladem, jak vypadá ekonomika postižená deflací, bylo Japonsko v posledních dvaceti letech – všeobecná stagnace, domácnosti odkládající nákup kvůli očekávanému poklesu cen, nízké investice, problémy finančního sektoru. A v neposlední řadě také to, co k deflaci neoddělitelně patří: dlouhodobý pokles mezd. To jsou ve stručnosti důvody, proč se centrální banky včetně té české deflace obávají.
hlavní ekonom UniCredit Bank
Japonská deflační spirála je nepochybně nežádoucí scénář. K jeho uskutečnění v Evropě ale podle mého názoru chybí systematické posilování měny, které bylo v Japonsku nedílnou součástí deflační epizody. Pravděpodobnost poklesu inflace do záporu zatím není v eurozóně nijak vysoká. I kdyby k němu ale došlo, záleželo by na tom, zda se tento pokles vyhodnotí jako přechodný jev nebo začátek systematického propadu cen. Přechodný pokles cen může podpořit spotřebu díky nárůstu kupní síly domácností. Systematický propad cen se stává problémem. Pokud jde o Česko, nemyslím si, že jsme byli blízko deflační spirále. Rozumím nicméně obavě České národní banky v tom smyslu, že byly zdejší ekonomické subjekty zvyklé na každoroční posilování koruny. K posilování koruny v letech 2010–2012 docházelo, aniž bylo podložené zlepšováním stavu české ekonomiky. Intervence České národní banky tuto nežádoucí závislost narušily.
hlavní ekonom Ery
Riziko deflace nelze zlehčovat – inflace i měnově-politická inflace v Česku v uplynulých dvou letech výrazně poklesla a je na dosah od nuly. Nižší inflace by se mohla promítnout do inflačních očekávání. Na druhou stranu bilance českých domácností zůstávají zdravé, stejně tak jako bilance bank. Česko je tak například na rozdíl od Řecka více imunní vůči klasické deflační spirále, která je primárně roztáčena potřebou rychle splácet dluh, pročistit bilance a vede k poklesu cen, které činí splácení dluhu ještě méně snesitelné. Deflace je proto větší téma pro řadu zemí eurozóny, kde za sebou banky a domácnosti táhnou výrazně těžší dluhové koule.
ekonom a žurnalista
Riziko deflace v eurozóně a potažmo i v zemích EU je nyní zhruba dvacetiprocentní. Nejde o úplně malé číslo, ale na místě na druhou stranu není ani srovnávání s Japonskem a tamním táhlým, takřka již čtvrtstoletí trvajícím deflačním prostředím. Evropa prostě v tomto ohledu není Japonskem, kde je nedostatečná poptávka, bezprostředně související s deflací, z velké části výsledkem například citelného stárnutí populace a úbytku pracovní síly, jež je umocněno relativní uzavřeností trhu práce cizincům. Aby se v Evropě snížila pravděpodobnost deflační spirály na nulu, musí dojít vedle extrémního rozvolnění monetárního prostředí také k rozvolnění prostředí ekonomického. Evropská centrální banka například svým programem přímých monetárních transakcí již v monetární oblasti razantně zasáhla. Nyní je řada na europoliticích, aby podobně razantně zasáhli v oblasti reálné ekonomiky a provedli nutné strukturální reformy. K nim patří – a je to stále dokola – redukce byrokratické zátěže či odbourání řady legislativních, harmonizačních a dalších norem, s nimiž se ještě popasují velké korporace, ale které tlumí malé a střední podnikání a podvazují inovativní schopnost firem. Dále je také nutné omezit sociální přerozdělování či neklást překážky volnému obchodu, například s africkými zeměmi. Jakýkoli z těchto cílů je však z hlediska typického europolitika potenciálně značně nebezpečný, pročež tito politici preferují rozvolňování monetární oblasti. Jenže snížení úrokových sazeb, případně tisk nových eur ve velkém a další monetární zásahy ekonomickou aktivitu samy o sobě nepodnítí. Naopak mají ten efekt, že politici se jim nechají ukolébat a k nepříjemným reformám reálné ekonomiky se vůbec neodhodlají. Bez nich však riziko deflace neopadne.
finanční analytik Partners
Obavy o českou ekonomiku mám zejména kvůli stavu zdejšího podnikatelského prostředí. Na jedné straně dotace, investiční pobídky a malé domů, na druhé straně permanentní daňová revoluce a spousta nesmyslné byrokracie. Jestli je nějaký cenový index zrovna dělá 1 % nebo -1 %, to myslím skutečně není hřebíček do rakve. Navíc je potřeba rozlišovat cenovou a úvěrovou deflaci. Ta druhá se u nás nekoná, objem úvěrů soukromému sektoru stále mírně roste. V eurozóně je situace složitější.
analytik společnosti Colosseum
Škodlivý dopad nízké deflace na ekonomický růst je mýtus. Když jsou inflace i deflace nízké (tempo meziroční změny cen do dvou procent), tak to na hospodářský rozmach nemá zásadný vliv. Deflace by brzdila ekonomiku až v případě jejího tempa přesahujícího pět procent ročně. V současnosti sledujeme v Evropě obnovování ekonomického rozmachu, což bude vytvářet poptávkovou inflaci. Centrální bankéři zatím nechtějí utahovat opasky a evropské firmy zvyšují svoji aktivitu. Míra nezaměstnanosti začala v posledních měsících klesat. Taktéž je důležitý opětovný růst cen komodit. Podle našeho názoru se v polovině letošního roku tempo inflace mírně zrychlí, ale až do konce roku zůstane výrazně pod dvěma procenty.
Aleš Michl
ekonom, analytik Raiffeisenbank
Ano, Evropě stále hrozí japonský scénář. Ostatně posuďte sami – tohle je z mé nové knihy.
Srovnejte si sled událostí:
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
1. 3. 2014 9:54, jp
Deflace, tj. klesající ceny, znamenající, že si mohu koupit více za stejnou výplatu (příjem), je špatná. Inflace, tj. rostoucí ceny, znamenající, že si mohu koupit méně, je dobrá. Podivná logika.
„Deflace je hrozba, klesnou všechny ceny, lidé si toho všimnou, nebudou nic kupovat, všechny peníze nacpou do matrací a počkají si, až všechny ceny klesnou, roztočí se deflační spirála, firmy nebudou mít odbyt, začnou propouštět, zkrachují, katastrofa.“ Nesmysl. Co se to snaží lidem namluvit?
Neklesnou ceny všech výrobků a služeb najednou, některé ceny klesnou, jiné se mohou zvýšit. I s klesajícími cenami je možné hledat ziskové příležitosti, deflace prověří konkurenci, ti nejslabší z kola vypadnou, ostatní je nahradí, poté případně zvýší ceny (můžeme zase jásat). Ekonomika je živoucí organismus. Budou-li ceny klesat, nebo stoupat, záleží na každém z nás – co, kdy, od koho kupujeme atd. Nepotřebujeme centrální orgány, „odborníky“, kteří by o tom rozhodovali za nás, a kteří pouze zvýhodňují jedny na úkor druhých. Inflace navíc neznamená, že firma může zdražit – často spíše musí, protože jí vzrostou náklady na vstupy. Někdy si navíc firma kvůli konkurenceschopnosti zdražit dovolit nemůže, a tak jí klesnou marže v důsledku rostoucích nákladů. Pak může skutečně dojít k propouštění.
Centrální banka že pomohla ekonomice? Pomohla (možná) několika exportérům, hoteliérům apod. Drtivá většina obyvatel bude mít dražší potraviny, pohonné hmoty (na ně je navázáno prakticky vše) atd. Klesne jejich životní úroveň. Nyní si budeme připadat ještě jako větší žebráci, vyrazíme-li někam do (vyspělého) zahraničí. Cizincům se zlevnily naše nemovitosti o 6 až 10 %. Větší poptávka ze zahraničí zvýší ceny našincům, omezí dostupnost bydlení (opět bychom z toho vlastně měli mít radost).
Deflace je pro obyčejného člověka dobrá, inflace špatná, a nikoliv naopak, jak se nám snaží namluvit. Deflace je hrozba akorát pro dlužníky a největším dlužníkem je stát – to je hlavní důvod pro obhajování inflace po celém světě! Inflace dluh snižuje, deflace zvyšuje.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
11. 4. 2014 11:49, Radílek
Ovšem pro jakého obyčejného člověka je deflace lepší ? Pokud by jste věci alespoń trochu rozuměl, pak by jste věděl, že Váš obyčejný člověk by neměl práci a nakupovat levnější věci by neměl za co. Více zatím studujte příteli...pak komentujte.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (6 komentářů) příspěvků.