Minulý čtvrtek se Česká národní banka rozhodla zahýbat s kurzem koruny. Poprvé od roku 2002 tak přistoupila k intervenci na devizovém trhu. A vyhlášený cíl byl jasný, poslat korunu směrem dolů – zhruba ke kurzu 27 korun za euro. Výrazné oslabení domácí měny má podle zástupců centrální banky zabránit nebezpečné deflaci a zároveň zvýšit spotřebu domácností. „Ukázalo se, že recese a útlum na trhu práce odeznívají jen velmi pomalu a jejich protiinflační dopady vedou spolu s poklesem cen surovin a energií k dalšímu snižování inflace. Ta začátkem příštího roku klesne k nule, po očištění o úpravy spotřebních daní na cigarety dokonce úhrnná cenová hladina začne klesat. Ceny mnoha položek spotřebního koše přitom klesají již delší dobu. Proto ČNB jednala, aby dostála svému zákonnému mandátu, kterým je péče o cenovou stabilitu,“ stálo v tiskovém prohlášení České národní banky z minulého týdne.
Národní banka pod palbou kritiky
Většině odborníků se měnová intervence ani její zdůvodnění vůbec nelíbí. A tak se na centrální bankéře snáší kritika ze všech stran. Ekonom Pavel Kohout ve svém komentáři například píše: „Česká národní banka udělala velkou chybu v měnové politice. Neexistuje žádný důvod věřit, že spotřebitelé reagují na inflační očekávání ‚spekulativním‘ způsobem.“ Zřejmě zaskočení zástupci České národní banky svůj krok začali poměrně zevrubně vysvětlovat. Novinářům dokonce rozeslali prezentaci na téma oslabení měnového kurzu. Na podobnou aktivitu ze strany centrální banky nejsme rozhodně zvyklí.
Co české ekonomice a peněženkám obyvatel nakonec měnová intervence přinese (nebo sebere), budeme moci vyhodnotit až časem. Jisté je zatím jen to, že Česká národní banka ve svém stávajícím počínání nemá příliš zastánců.
Jak na snahu České národní banky oslabit kurz koruny dívají ekonomové, politici, finanční analytici, podnikatelé a investoři? Souhlasí s ní? Dojde díky intervenci České národní banky ke slibovanému oživení české ekonomiky a udržení měnové stability? A jaké dopad můžou očekávat české firmy, ale také především běžní spotřebitelé?
Karel Havlíček
předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
Krok České národní banky byl trochu překvapivý a z pohledu podpory exportu bude krátkodobě zřejmě účinný. Podle prvních reakcí mám rovněž dojem, že se podařilo trochu namotivovat spotřebitele k rychlejším nákupům, a to z obavy z růstu cen. Bylo-li to cílem, potom tam určitý efekt vidím. Dlouhodobě bych ale na intervence nesázel, velký vliv na kurz koruny nemají, rozhoduje se na devizových trzích mimo náš dvorek.
Jiří Rusnok
premiér
Důvody, které vedly Českou národní banku k tomuto kroku, chápu. Rozumím jim a mám plnou důvěru v to, co bankovní rada a vedení České národní banky činí. Na druhou stranu chápu i bouřlivou reakci odborné a laické veřejnosti, protože jde o neortodoxní krok, který mohl mnohé překvapit, i když ho Česká národní banka už zhruba tři čtvrtě roku naznačovala. Z hlediska ekonomického dopadu si myslím, že zásah České národní banky v krátkém a zejména středním časovém období několika let české ekonomice prospěje. Došlo de facto ke zvýšení české konkurenceschopnosti o řádově pět procent, vyjádřeno ve vztahu k euru. Mělo by to tedy posílit jak české výrobce, kteří exportují, tak i výrobce, kteří se střetávají se zahraniční konkurencí na domácím trhu. Samozřejmě, že nastanou také nějaké doprovodné efekty, ty se ale podle mého názoru poněkud přeceňují. Když se podíváme na vývoj v minulých dekádách, tak už tady pohyby kurzů řádově do pěti procent několikrát byly a nikdy to žádnou inflační vlnu neznamenalo a nebude to znamenat ani tentokrát.
Jaroslav Šura
podnikatel a investor
Intervence České národní banky zjevně překvapila mnohé ekonomy a politiky. Nelze ale říct, že by v České národní bance jednali netransparentně – verbálních intervencí proběhla celá řada, leč s mizivým účinkem. Bylo kouzelné sledovat jednu takovou intervenci a následnou reakci koruny, která na chvilku oslabila, pak se kurz vrátil zpět a následně dokonce posílila, Singerovi na truc. Co mě překvapilo, byla spíš ta agresivní razance vstupu na trh. Razantní umělé zásahy do trhu těžko někoho přesvědčí o správnosti počínání. A důvody intervence? Prý hrozba deflace jako například v Japonsku. Vznik deflace v Japonsku měl ale jiné příčiny. A stahovat kalhoty tak daleko od brodu kvůli případným několika deflačním desetinkám? Ani roztleskávání spotřeby v dnešním předluženém světě není optimální, pár desetinek procenta nárůstu HDP za to nestojí. Export má smysl podporovat, ale takto? Pánové se jistě zhlédli ve svých makroekonomických modelech, což by se v jejich věku dalo tolerovat, kdyby však neřídili ČNB. Nebo se pánové zhlédli v „Helicopter“ Benovi – –ten má ovšem trošku větší vrtulník (a taky panickou hrůzu z deflace). Zajímavé je i četné vysvětlování zejména Singera a Tomšíka, proč intervence. Obvykle svoje zásahy nevysvětlují – možná si jen nejsou tak úplně jisti svým počínáním.
Jana Kašparová
tisková mluvčí Českomoravské konfederace odborových svazů
Českomoravská konfederace odborových svazů vnímá rozhodnutí nezávislé České národní banky intervenovat na finančním trhu v neprospěch kurzu české koruny nákupem cizí měny v řádech desítek miliard korun jako velmi problematické. Náklady tohoto opatření pocítí především domácnosti s nízkými a středními příjmy již v dohledné době předvánočních nákupů, kdy se zdraží především elektronika, potraviny včetně ovoce z dovozu, ale také třeba zahraniční dovolená. Je velkou otázkou, zda se v delším časovém odstupu dostaví slibované přínosy. Tyto národohospodářské efekty jsou centrální bankou očekávány v důsledku měnové podpory exportně orientovaných průmyslových oborů. Podle ČMKOS jde o posílení zatím jen doutnajících ohnisek ekonomického oživení, následovaného případným zvýšením zaměstnanosti, potažmo i mírného zrychlení růstu mezd. Vedení ČMKOS bude od bankovní rady na společném jednání požadovat další argumenty dokladující, že snaha o oslabení české koruny přinese pro zaměstnance více užitku než škod.
Petr Mach
ekonom a politik
S intervencí národní banky nesouhlasím. Stabilita cenové hladiny má být podle ústavy prvořadým cílem. Tento cíl byl nyní centrální bankou obětován. ČNB provedla svojí intervenci s cílem oslabit měnu a zvýšit inflaci. Dělá tedy pravý opak toho, co ji ukládá ústava: Stabilitu cenové hladiny obětovává jiným zájmům. Nelíbí se mi, že akt centrální banky je nespravedlivý. Někomu pomůže, někomu pohorší. Každý, kdo si bude chtít koupit euro nebo dolar, to bude mít kvůli ČNB dražší. Každý, kdo bude chtít prodat dolar nebo euro, dostane víc peněz.
Za každé nakoupené euro centrální banka natiskne a vydá 27 korun. Zaplatíme to všichni vyšší inflací. Růst peněžní zásoby povede k růstu cen, na který doplatí všichni. To, že růst množství natisknutých peněz vede k růstu cen je neošiditelný zákon ekonomie. Inflace dvě procenta ročně ukrojí za 14 let čtvrtinu úspor. Centrální bance narostou devizové rezervy. Budou ale vykoupeny ochuzením lidí o úspory vlivem vyšší inflace. Inflace prostě okrádá lidi o úspory a předpoklad centrální banky, že zdražení přiměje lidi více nakupovat, je lichý, když lidé už nyní často sotva vyjdou s penězi. Pokud lidé budou nyní více nakupovat, budou mít méně peněz na nákupy za měsíc. Národní banka tak ekonomiku spíš rozkolísá, místo aby pečovala o stabilní vývoj. K čemu nám budou vyšší devizové rezervy? Co si za ně koupíme? Nic. Až jednoho dne budeme muset zavést euro, přejdou na základě smlouvy o přidružení České republiky k Evropské unii všechny eura z devizových rezerv na Evropskou centrální banku a nebudeme mít nic. Rozhodnutí ČNB intervenovat na devizovém trhu s cílem uměle oslabit korunu je podle mě centrální plánování svého druhu. Stát nemá určovat, jaký kurz koruny je správný. Kurz měny každý den odpovídá tomu, jaký je zájem o korunu ze strany investorů, turistů, obchodníků. Umělé oslabení koruny vede k tomu, že stát zvýhodní jedny na úkor druhých.
Aleš Tůma
finanční analytik Partners
Deflace by prý přiměla lidi odkládat spotřebu, říká Česká národní banka. Myslím, že to ukazuje odtržení mainstreamové ekonomie od reality. Bude snad někdo skladovat jídlo na balkóně a čekat, jestli náhodou ledničky nezlevní? Další hřích ekonomů je ztotožnění výdajů (HDP) a prosperity. Prý příliš mnoho úspor škodí. Vyšší úspory ale snižují náklady na financování pro firmy, což zase ekonomický růst podporuje. Možná jsem jen hloupý analytik, který nerozumí finesám měnové politiky, dvě věci jsou ale jisté. Zaprvé: ČNB se nemůže přetlačovat s trhem donekonečna. Zadruhé: Daleko větší problém než reálná či domnělá hrozba deflace je nekvalitní podnikatelské prostředí. To, že padáme v žebřících konkurenceschopnosti, ČNB nezachrání, za to může vláda. Pozitivní efekt intervence ale je, že o hospodářské politice se teď debatuje v každé hospodě. Ono to nakonec možná bude fungovat – pivní pípy rozpumpují ekonomický růst!
Jan Bureš
analytik Era Poštovní spořitelny
Cesta od slabého kurzu k vyšší inflaci je zdánlivě přímočará. Slabý kurz v řádu týdnů až měsíců začne zdražovat dovážené zboží a tlačit cenovou hladinu vzhůru. Otázkou ale je, zda se jednorázový šok v podobě dražšího dovezeného zboží, natrvalo zabydlí ve vyšších inflačních očekáváních. Nebo zda inflace časem jednoduše vyšumí. Dezinflační tlaky v české ekonomice totiž primárně souvisí se slabou domácí poptávkou. Pokud tedy slabý kurz nepřispěje k rychlejšímu růstu domácí poptávky, neurychlí se nijak výrazně ani trvalý návrat inflace k cíli. Centrální banka musí věřit, že intervencemi rozhýbe i slabou domácí poptávku, i když to není její primární cíl. Obecně se dá ale říct, že dopady intervencí jsou hodně nejisté. Pokud mají mít určitý význam, bude je ČNB muset nasadit skutečně na dlouho a dobře si promyslet ústupný manévr.
Lukáš Kovanda
ekonom a žurnalista
Podívejme se na intervenci České národní banky ze širšího pohledu. Navzdory dvojímu selhání keynesovských doktrín (utrácení peněz za účelem utrácení peněz), a sice ve 30. letech a pak v 70. letech, během stagflace, dostaly tyto přednost potřetí, coby recept na léčbu finanční krize let 2008 a 2009. Selhaly potřetí. I když přesvědčení keynesovci jako Paul Krugman budou tvrdit, že je to tím, že stimulační výdaje nebyly dost vysoké. Ve skutečnosti je hlavní problém v tom, že přednost nedostaly jiné ekonomické doktríny, pro politiky méně atraktivní, třeba takzvaná ekonomie nabídkové strany. Její stoupenci hlásají, že zvyšování daní, nestabilita daňového prostředí či růst regulatorní zátěže vytvářejí nepříznivé klima na nabídkové straně ekonomiky. Firmy například nejsou v nejistém prostředí s to dobře kalkulovat své budoucí náklady, přičemž zároveň mohou směle předpokládat třeba to, že vládní stimul provedený dnes se promítne do zvýšení daní zítra. Keynesovská fiskální opatření však navzdory svému třetímu fatálnímu selhání nebyla nahrazena jinou doktrínou, nýbrž jsou dnes suplována jen jinou formou stimulů – výdajové stimuly byly ve velké míře vystřídány těmi měnověpolitickými. Nejsou to tedy už primárně vlády, nýbrž centrální banky, které se snaží nastartovat ekonomiku. Jenže stále se odhlíží od „jádra pudla“, tedy od strukturálních nedostatků – v podobě přebujelé regulatorní zátěže, poměrně vysokých daní a drahé práce, nestabilního daňového prostředí, neúměrného veřejného zadlužení atp. Tyto nedostatky, působící na nabídkové straně mnohdy velmi ničivě, se následně přelévají do slabší agregátní poptávky, jelikož regulatorně zatížené a celkově znejistělé firmy se pochopitelně zdráhají zaměstnávat a investovat, což ve spotřebitelích zpětně vyvolává obavy z budoucnosti, zejména ze ztráty zaměstnání – a pocit, že musí šetřit stůj co stůj. Dokud nebudou odstraněny strukturální nedostatky, jež dusí stranu nabídky, nemůže být žádné měnověpolitické opatření centrální banky, aktuální intervenci ČNB nevyjímaje, dlouhodobě úspěšné.
Ondřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
15. 11. 2013 9:29, Majhan
Ano, vypadá to tak, že se nedej Bože chce jít tímto směrem.
A navíc se obávám, že to nebyl ani krok zcela suverénní, ale zákulisní politikou poskoků a lísavých úplatných psíků našich politicko-ekonomických špiček odkývaný požadavek amerických finančních oligarchů, kteří všemi možnými prostředky škodí celému světu a myslí jen na vlastní prospěch a tzv. redukci lidstva.
V diskuzi je celkem (21 komentářů) příspěvků.