Státní rozpočet

Státní rozpočet má v Česku podobu zákona. Sestavuje ho ministerstvo financí, které ho předkládá ke schválení vládě. Ta následně pošle návrh zákona o státním rozpočtu ke schválení do poslanecké sněmovny, a to nejpozději tři měsíce před koncem roku. Senát státní rozpočet neschvaluje.

Sněmovna projednává státní rozpočet ve třech čteních. V prvním čtení poslanci schvalují pouze základní údaje rozpočtu, jako jsou celkové příjmy, celkové výdaje, saldo rozpočtu a způsob jeho vypořádání. Pokud státní rozpočet projde prvním čtením, nesmí se tyto parametry v dalším projednávání měnit. Ve druhém čtení poslanci mohou přicházet z pozměňovacími návrhy. Ve třetím čtení se schvalují už jen technické změny a nakonec i celý návrh státního rozpočtu.

Pokud poslanci neschválí státní rozpočet do konce kalendářního roku, musí stát hospodařit v dalším roce v režimu rozpočtového provizoria. Až do schválení řádného státního rozpočtu se hospodaření státu řídí předchozím státním rozpočtem. Výdaje státního rozpočtu se uvolňují jednotlivým kapitolám státního rozpočtu po měsících, a to až do výše jedné dvanáctiny jejich výdajů z předchozího roku. Překročení těchto částek je možné jen v případě financování výdajů, které nařizují jiné zákony. Ve výsledku je tak sice zachováno financování běžného provozu státu, nicméně v tomto režimu nelze financovat větší investiční projekty.

Největší část výdajů státního rozpočtu tvoří takzvané mandatorní neboli povinné výdaje. Ty musí stát hradit, protože mu to přikazují jiné zákony. Jde například o důchody, dávky sociálního zabezpečení, dávky státní sociální podpory, příspěvky na penzijní připojištění a stavební spoření či podpory v nezaměstnanosti. Skupinu takzvaných kvazimandatorních výdajů, které stát musí rovněž platit, tvoří výdaje na armádu, platy státních zaměstnanců či výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti. Ostatní výdaje stát nemá povinnost hradit. To je zdroj nejsnazších výdajových škrtů v případě nepříznivého vývoje státního rozpočtu.

Největším výdajem státního rozpočtu je kapitola ministerstva práce a sociálních věcí, z níž se platí důchody a sociální či nemocenské dávky. Na výdajích se podílí celkem 40 procenty. Druhou největší položkou je všeobecná pokladní správa. Nejde však o výdaje stejného durhu. Platí se z ní například podpory na stavební či penzijní připojištění či příspěvky do společného rozpočtu Evropské unie, které se nedají zařadit do jiných kapitol. Fakticky tak druhým největším výdajem státního rozpočtu je kapitola ministerstva školství (11 %). Třetí příčku mají úroky ze státního dluhu (6 %). Čtvrté je ministerstvo dopravy (6 %) a páté ministerstvo vnitra (5 %).

Největší část příjmů státního rozpočtu pochází z daní. Na celkových příjmech se podílí více než polovinou. Vybrané pojistné ze sociálního pojištění tvoří více než třetinu příjmů státního rozpočtu. Zbytek jsou nedaňové příjmy.

Pokud má státní rozpočet vyšší výdaje, než jsou jeho příjmy, jde o deficitní rozpočet. Tento rozdíl se financuje vydáváním státních dluhopisů. Kumulované deficity státního rozpočtu vytvářejí státní dluh.

Méně...