Čistá mzda je – prostě řečeno – částka, kterou vám šéf měsíčně vyplatí. Když se ale o práci teprve ucházíte a domlouváte podmínky, hovořit se bude pravděpodobně o mzdě hrubé.
Výchozím údajem pro výpočet čisté mzdy je mzda hrubá. Od té se odečítají odvody na sociální pojištění, zdravotní pojištění a daň z příjmů. Na sociální pojištění se každý měsíc zaměstnanci strhává šest a půl procenta z hrubé mzdy, na zdravotní pojištění čtyři a půl procenta z téhož.
Daň z příjmů dosahuje patnácti procent – odečítá se z hrubé mzdy, ale počítá se ze mzdy superhrubé, zaokrouhlené na stokoruny nahoru.
Superhrubá mzda je tvořena hrubou mzdou navýšenou o odvody, které za zaměstnance platí zaměstnavatel. Na sociální pojištění zaměstnavatel odvádí dvacet pět procent z hrubé mzdy, na zdravotní pojištění devět procent – obojí ještě nad rámec pojistného, které platí zaměstnanec.
Čistá mzda je to, co jako zaměstnanec přinesete domů, bez daní, bez důchodového a zdravotního pojištění. A hrubá mzda pak musí být vaše čistá mzda plus všechno další jmenované. Nebo ne? Ne. Kupodivu ne. Povinná pojištění si totiž platíte vy (odvádí je zaměstnavatel) a taky je za vás platí (a pochopitelně také odvádí) zaměstnavatel. V hrubé mzdě vidíte jen tu první část. Vydělat na obojí musíte pochopitelně jen vy – a rozdělení na dvě části je tedy v zásadě jen účetní trik.
A tak se někdy ve druhé polovině první dekády tohoto století objevuje sousloví superhrubá mzda; ta by měla zahrnout všechny mzdové náklady zaměstnavatele. Otcem – nebo vzorným adoptivním tátou – sousloví je Vlastimil Tlustý. Superhrubou mzdu sice nenajdete v žádném zákoně či vyhlášce, pojem se ale uchytil – a neblahý dopad triku s hrubou mzdou, tedy že zaměstnanec nevidí spoustu peněz, které ještě pro stát musí vydělat, je snad přece jenom trošku narušený: díky superhrubé mzdě si můžete uvědomit, že vaše cena není vyjádřena jen vaší čistou mzdou, dokonce ani vaší hrubou mzdou. Stojíte zaměstnavateli ještě za víc…
Kdo vydělává hodně, platí navíc takzvanou solidární daň. Hodně v tomhle případě znamená, že vaše hrubá mzda je vyšší než čtyřnásobek průměrné mzdy, která byla pro rok 2016 stanovena na 27 006 korun. Čtyřnásobek – 108 024 korun. Z peněz, které si vyděláte nad uvedený limit, odvádíte sedm procent do státní kasy jako solidární daňový příplatek. Když v roce 2016 vaše příjmy přesáhnou roční limit 1 296 288 korun, budete muset na začátku roku 2017 podat daňové přiznání a daň vykázat. Jestli překročíte limit jen v některých měsících, ale celkovou roční hranici nepřesáhnete, může za vás daň vyúčtovat zaměstnavatel v rámci ročního zúčtování. Pokud tedy nemáte povinnost podávat daňové přiznání sami z jiného důvodu – například proto, že jste během roku pracovali pro víc zaměstnavatelů naráz.
Jiné pravidlo člověka s vysokými příjmy spíš potěší: z peněz vydělaných nad určitou hranici už nemusí odvádět sociální pojištění. Stropem je 48násobek průměrné mzdy, v roce 2016 tedy částka 1 296 288 korun – maximální roční vyměřovací základ pro výpočet sociálního pojištění.
Každý poplatník daně z příjmů může uplatnit základní daňovou slevu na poplatníka, která se odečítá od daně z příjmů a dělá 24 840 korun ročně, tedy 2070 za měsíc. U člověka s hrubou mzdou přibližně do 10 250 korun už uplatnění základní daňové slevy stačí k tomu, aby daň z příjmů neplatil vůbec (znamená to ovšem, že měsíčně nemá ani minimální mzdu při sníženém úvazku je to možné).
Daňových slev je ale podstatně víc. Na vyživované dítě, které s vámi žije ve společné domácnosti, si můžete odečíst z daně až 13 404 korun ročně, tedy 1117 korun měsíčně (slevu může vždy uplatnit jen jeden rodič). Na druhé vyživované dítě je sleva vyšší: 15 804 korun (1317 korun měsíčně), na třetí a každé další dítě dokonce 17 004 korun za rok (1417 korun měsíčně).
Podle plánů vlády se měla sleva na dítě od ledna 2016 zvýšit takto: na druhé dítě 17 004 korun za rok (1417 korun měsíčně) a na třetí a každé další dítě 20 604 korun za rok (1717 korun měsíčně). První dítě beze změn. Vláda ale návrh zákona předložila pozdě, pravděpodobně začne platit v průběhu roku. Další zvyšování daňové slevy na děti vláda plánuje v roce 2017. O novinkách budeme včas informovat.
Daňová sleva na dítě jako jediná z daňových slev zakládá nárok na daňový bonus. Když se vypočtená daň dostane po zahrnutí slevy na dítě do mínusu, vyplatí vám stát tuto sumu jako bonus – maximálně však 60 300 korun ročně. Podmínkou vzniku nároku na bonus je, že váš roční příjem je aspoň šestkrát vyšší než minimální mzda. Počítá se vždy s minimální mzdou platnou k prvnímu lednu daného zdaňovacího období – pro rok 2016 platí částka 9900 korun (šestinásobek: 59 400 korun).
Rodiče s malými dětmi můžou uplatňovat také slevu na školku (zákon o dani z příjmů hovoří o „slevě za umístění dítěte“). Z daně z příjmů si jeden z rodičů může v roce 2016 odečíst výdaje na školku nebo jiné předškolní zařízení až do výše 9900 korun. Výdaje samozřejmě budete muset prokázat – potvrdí je provozovatel. „Sleva na školku“ se uplatňuje až zpětně, po skončení kalendářního roku.
Využít můžete také daňovou slevu na manžela nebo manželku / registrovaného partnera či partnerku. Podmínkou je, že jeho nebo její roční příjmy nepřevýší 68 tisíc korun. Výše daňové slevy – 24 840 korun za rok. Když je zákonný partner držitelem průkazu ZTP/P, sleva se dvojnásobí na 49 680 korun. Na rozdíl od slevy na poplatníka nebo daňového zvýhodnění na děti ale není možné slevu uplatňovat průběžně během roku. Uplatňuje se až zpětně za celý rok, podobně jako školkovné.
Když se vezmete během roku, dosahuje sleva dvanáctiny z částky 24 840 Kč za každý měsíc, ve kterém jste byli (od prvního kalendářního dne) svoji.
Při posuzování nároku na daňovou slevu se nezohledňují:
Do příjmů se započítají:
Zaměstnanci mohou využít také například daňovou slevu pro studenta nebo pro zdravotně postižené. Stačí zadat vstupní údaje a naše kalkulačka čisté mzdy všechno propočte za vás. Zaměstnavatelům zase přehledně ukáže, kolik za jednoho zaměstnance se vším všudy zaplatí.
Daňový kalendář pro rok 2015 přináší přehled termínů podstatných pro včasné placení daní a pojistného.
Obsahuje daňové povinnosti jak pro fyzické osoby, tak pro firmy a OSVČ.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
19. 1. 2016 7:44, Fredy
Dobrý článek, ale nepostihuje vše. Náklady zaměstnavatele, spojené se zaměstnáváním, jsou daleko rozmanitější.
Kam zařadit například dovolenou, nemocenskou, stravenky, cestovné, školení, pracovní pomůcky, FKSP, finanční a jiné benefity apod?
Že by nový výraz - HYPER-hrubá mzda?
PS: Poctiví zaměstnavatelé, kteří mají erudované a poctivé zaměstnance (jsou tací) a hrají-li fér, s otevřenými kartami, tak mají budoucnost a je radost tam pracovat. Takový zaměstnavatel ví, že se, bez zaměstnanců, neobejde. Tudíž jim musí vytvořit co nejlepší podmínky k tomu, aby od nich mohl požadovat 100% výkon. Pokud si to uvědomují i ti zaměstnanci, tak je vyhráno.
Kdy tohle bude takto fungovat i v ČR (myšleno ve většině firem) je ve hvězdách .....
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
19. 1. 2016 14:46, Pavel
Promiňte, ale zahrnovat dovolenou do nákladů zaměstnavatele je nesmysl. Zaměstnanec na to musí stejně vydělat a pro zaměstnavatele je jedno, jestli vyplatí 11 měsíců 12/11 dohodnuté mzdy a jeden měsíc dá zaměstnanci neplacené volno, nebo jestli mu platí o tu jedenáctinu měsíčně méně a dá mu pak volno "placené". Vlastně ne, on na tom zaměstnavatel vydělá, protože dokud si zaměstnanec dovolenou nevybere, tak vlastně zaměstnavatele úvěruje (je placen méně, než co odpovídá skutečně vykonané práci v daném období).
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (18 komentářů) příspěvků.