Klasická zákonem stanovená pracovní doba bez přesčasů trvá čtyřicet hodin týdně. U lidí, kteří pracují na dlouhé směny se, stejně jako například u horníků, počty pracovních hodin snižují. Jak přesně, vidíte níž v tabulce. Nejprve si ale řekněme, co znamenají sousloví dvou- a třísměnný a nepřetržitý režim, se kterými se v ní potkáme.
- Třísměnný pracovní režim: zaměstnanci se pravidelně střídají ve třech směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích
- Nepřetržitý pracovní režim: zaměstnanci se střídají ve směnách v nepřetržitém provozu (24 hodin denně, 7 dní v týdnu)
- Dvousměnný pracovní režim: zaměstnanci se střídají ve dvou směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.
Maximální délka jedné směny je dvanáct hodin. Tedy pokud nebereme v potaz přesčasy:
Délka pracovní doby |
Běžná pracovní doba | 40 hodin týdně |
Zaměstnanci pracující v podzemí | 37,5 hodiny týdně |
Zaměstnanci v třísměnném a nepřetržitém režimu | 37,5 hodiny týdně |
Zaměstnanci v dvousměnném režimu | 38,75 hodiny týdně |
Mladší 18 let | 40 hodin týdně; nanejvýš 8 hodin denně |
Rozvrh pracovní doby sestavuje zaměstnavatel a musí vás s ním – stejně jako s případnými změnami – seznámit nejpozději dva týdny předem. (V případě konta pracovní doby nejpozději týden dopředu). Pokud se tedy se šéfem dobrovolně nedohodnete jinak.
Ukážeme si to na ilustračním příkladu servírky, který jsme nechali okomentovat právníka portálu Vaše nároky.cz Petra Nováka.
Servírka má stanovený pracovní rozvrh pondělí až pátek a po týdnech se jí střídají odpolední a dopolední směny. Tento týden má mít směny dopolední (8.00–16.30), zaměstnavatel jí však v pondělí oznámí, že ve čtvrtek a v pátek bude pracovat od 12.00–20.30.
„Zaměstnankyně má právo tuto pracovní dobu odmítnout. Pokud by jí však zaměstnavatel změnu oznámil o čtrnáct dní dřív, například kvůli plánované dovolené její kolegyně, servírka by musela stanovenou pracovní dobu přijmout,“ vysvětluje právník Novák.
Povinné přestávky a pracovní volno
Šéf vám musí poskytovat dost času na odpočinek – rozsah přestávek upravuje zákoník práce. „Zaměstnavatel musí zaměstnanci poskytnout nejpozději po šesti hodinách přestávku v délce nejméně třicet minut. Ta přestávka může být v pracovní době rozdělena na části, jedna část však nesmí být kratší než patnáct minut. Povinná přestávka se nepočítá do pracovní doby a nesmí být na začátku nebo konci směny,“ vyjmenovává pravidla právník portálu Vaše nároky.cz.
Výjimkou, kdy se přestávka do pracovní doby započte, jsou následující dvě situace:
- Do pracovní doby se počítá bezpečnostní přestávka, pokud na ni má zaměstnanec nárok. A započte se, i když připadne na přestávku na jídlo a oddech.
- Pokud jde o práce, které nemůžou být přerušeny, musí zaměstnavatel zajistit zaměstnanci nějakým způsobem přiměřenou dobu na jídlo a oddech. Tato doba se však započítává do pracovní doby.
Kromě toho musí zaměstnavatel poskytovat svým lidem také dostatečnou dobu odpočinku mezi směnami. Obecně platí, že zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržité volno alespoň po dobu jedenácti hodin. „Zaměstnavatel je dále povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň třiceti pěti hodin,“ dodává Petr Novák.
Šéf porušuje zákoník práce? Stěžujte si
Jestli vás zaměstnavatel nutí do delších směn, než umožňuje zákoník práce, nedává dost volna, krátí přestávky nebo vás o rozpisu směn (případně jeho změnách) informuje pozdě, rozhodně si to nemusíte nechat líbit. Ozvěte se a upozorněte šéfa, že na takový postup nemá právo, a že tudíž žádáte okamžitou nápravu a změnu. Když vás bude zaměstnavatel krátit na právech, respektive porušovat své povinnosti, dál, stěžujte si u inspekce práce, přesněji: podejte podnět ke kontrole. Poradíme, jak na to.
Podnět je třeba podat příslušnému oblastnímu inspektorátu práce (podle místa, kde práci vykonáváte), případně Státnímu úřadu inspekce práce.
Jednoznačně identifikujte zaměstnavatele, proti kterému podnět směřuje; uveďte jeho název, sídlo, IČ i místo výkonu práce, pokud je jiné než sídlo. Uvést musíte také své jméno, doručovací adresu, telefon nebo jiný kontakt. Ale nemějte strach – inspekce má podle zákona povinnost zachovat mlčenlivost o totožnosti člověka, který podnět podal, a chránit jeho osobní údaje. Dál v podnětu popište, jakým způsobem zaměstnavatel porušuje zákon. A přiložte kopie dokumentů, které tvrzení dokládají. Jaký důkazní materiál budete potřebovat?
„Může jít například o evidenci pracovní doby, rozvrh směn nebo svědectví ostatních spolupracovníků. Zaměstnavatel je podle zákona povinen vést u každého zaměstnance evidenci začátku a konce směny, práce přesčas, noční práce a pracovní pohotovosti. Zaměstnanec má právo do evidence nahlížet a pořizovat si její kopie. Tohle by mohl být jeden z nejlepších způsobů, jak protiprávní jednání zaměstnavatele prokázat,“ míní právník Petr Novák.
Podnět můžete podat písemně poštou nebo elektronicky, případně i osobně. Kontakty na inspektoráty práce najdete zde.
Na základě podnětu je u zaměstnavatele provedena kontrola, která prověří, zda k pochybení skutečně dochází. Po jejím ukončení obdržíte písemně informace o výsledku. Když inspekce zjistí, že zaměstnavatel pochybil, hrozí mu až dvoumilionová pokuta. Přesná výše trestu závisí na závažnosti prohřešku.
Kdybyste dostali výpověď proto, že odmítnete přistoupit na zaměstnavatelovy protiprávní požadavky – kupříkladu vás bude tlačit do šestnáctihodinových směn nebo zakazovat pauzy – obraťte se na soud. „Zaměstnanec může soudně napadnout neplatnost takového rozvázání pracovního poměru. Jestliže je zaměstnanec se žalobou na určení neplatnosti ukončení pracovního poměru úspěšný, bude mít nárok také na náhradu mzdy. Určitě mohu doporučit, aby zaměstnanec jednal co nejdřív, protože odkládání řešení může způsobit prohlubování problému a třeba narůstání dluhu zaměstnavatele. Ve sporech bývají zaměstnanci úspěšní, mimo jiné z důvodu, že jsou ze zákona jako slabší strana chráněni,“ uzavírá právník Vaše nároky.cz Novák.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
4. 12. 2015 17:05, KM
O „kousání ruky, která nás krmí“ jste psal vy. Sugerujete tím dojem, že zaměstnanec je zaměstnavatelem krmen a oplácí mu nevděkem. Já tvrdím, že se nejedná o krmení, ale že plat je odměnou za práci, čas, invenci a loajalitu, které zaměstnanec poskytuje zaměstnavateli. Vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem má nějaká zákonná pravidla a ta je třeba oboustranně dodržovat. Co je na tom divného?
Vy se ovšem domníváte, že zaměstnavatel tato pravidla nemusí respektovat a když se to zaměstnanci nelíbí, a nedokáže si u nadřízeného vyjednat lepší podmínky, tak má na blbého šéfa vypláznout jazyk a táhnout o dům dál – to cituji vás. Čili na předpisy může vesele kálet a každých pár měsíců prostě vymění zaměstnance, kterým se to nelíbilo a kteří hrdě s vyplazeným jazykem odešli jinam. Proč se při podnikání zdržovat nějakými zákony, že? Jako bych to už jednou někde slyšel.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
3. 12. 2015 13:43, jezevec
:-) kousat ruku, která nás krmí, je zřejmě náš národní sport
V diskuzi je celkem (25 komentářů) příspěvků.