V demografickém vývoji většina našich zákonodárců dlouho neviděla (nebo nechtěla vidět) velkou hrozbu. Statistiky však čím dál jasněji ukazují, že se blíží pořádné problémy. Zatímco počet důchodců neustále roste, množství lidí, kteří do důchodového systému přispívají, stagnuje. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by se v budoucnu měl trend změnit k lepšímu. Naopak. V současné době je v důchodu „jen“ čtvrtina všech obyvatel České republiky, v roce 2050 to však bude víc než polovina. Porodnost je i přes mírný nárůst v posledních letech nejnižší za posledních 230 let.
Současný důchodový systém není udržitelný. Politici se nyní snaží důchodovou reformou napravit to, na co měli myslet už dávno. Již v roce 1995 přednášeli čeští demografové v parlamentu na téma nevyhnutelného stárnutí populace a důsledků, které to bude mít. „Politici o tom vědí velmi dlouho. Avšak kolik z těch, kteří tehdy přednášce naslouchali, je dnes stále ve významných funkcích? To ilustruje, že životnost politiků je krátká, a proto je krátký i jejich výhled. Když už nějaké problémy řeší, pak ty krátkodobé, které se týkají jednoho či dvou funkčních období,“ upozorňuje Lukáš Kovanda, ekonom a ředitel nadace Prague Twenty. Reformní snaha vlády však nebude úspěšná, když si lidé nezačnou mnohem víc než dosud na stáří sami spořit.
Co budete dělat v důchodu? Ať už na stará kolena budete milionářem, nebo budete mít jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou, dokud vás skleróza nezastaví, určitě budete – vzpomínat.
Tak ať je na co! Společně s UniCredit Bank jsme pro vás připravili soutěž o zážitek v hodnotě deset tisíc. Deset otázek, deset správných odpovědí – a deset Františků Palackých.
Soutěž o desetitisícový poukaz
Na konci června schválil vládní kabinet premiéra Petra Nečase podobu plánované reformy důchodového systému. V polovině září ji posvětila sněmovna parlamentu. Jejím cílem je dlouhodobá stabilizace českého penzijního systému a větší rozvrstvení možností šetřit na důchod. Zásadní změnou, kterou reforma přinese, bude zavedení takzvaného druhého pilíře českého důchodového systému. Ten dosud pouze pilíř první – povinné základní důchodové pojištění, které je dávkově definované a průběžně financované, a třetí – čistě dobrovolné spoření, kam kromě penzijního připojištění patří také další produkty komerčních pojišťoven.
Podstatou zaváděného „druhého pilíře“ bude možnost „vyvést“ část povinných odvodů na důchodové pojištění na účet u nově vzniklých soukromých penzijních fondů (penzijních společností). Konkrétně by mělo jít o tři procenta z odváděného sociálního pojištění, částku odpovídající dalším dvěma procentům by k nim ještě účastník musel přidat ze svého. Původně se sice plánovalo, že se občané budou muset do „fondového pilíře“ zapojit povinně, nakonec ale bude účast jen dobrovolná. To však podle mnoha odborníků výsledný efekt důchodové reformy značně znehodnotí. Dá se totiž očekávat, že druhý pilíř využije především nejbohatších 10–15 procent obyvatel, tedy ti, kteří se zajištěním na důchod nepotřebují tolik pomoci. „Ze současné důchodové reformy mám opravdu rozporuplné pocity. Přijde mi jako velmi zvláštní experiment s nejistým výsledkem. Pokud někdo chce investovat na důchod, tak si může najít lepší řešení, než je navrhovaný druhý pilíř,“ říká ekonom Pavel Kohout. Kritická je i jeho kolegyně Markéta Šichtařová: „Zavedením fondů se rozevřou nůžky mezi bohatými a chudými, ačkoliv právě varování před zchudnutím chudých je hlavní berličkou na podporu reformy. Chudí ve fondech skoro nic nenašetří a budou odkázáni na státní důchod. Ten ale bude oslaben. Nové fondy tak pomůžou vlastně jen bohatým.“
Sada penzijních kalkulaček na Peníze.cz
Spoléhat se na to, že by člověku v důchodu mohl nějak výrazněji pomoci ekonomicky neefektivní a zadlužený stát, není příliš rozumné. Každý by se měl proto snažit na penzi pravidelně šetřit sám a co nejdelší možnou dobu. Naléhavost situace navíc zvyšují snahy ministerstva financí radikálně omezit státní příspěvky u stavebního spoření, tedy jednoho z mála finančních produktů, do kterého se Češi naučili pravidelně ukládat peníze.
Jaké možnosti spoření jsou tedy dnes nejlepší? Rozhodně nemá cenu riskovat a sázet všechno na jednu kartu. Klasickými finančními produkty pro spoření jsou především spořicí účty a termínované vklady, které se rozhodně vyplatí víc, než když vám peníze leží ladem na běžném účtu. I tyto produkty ovšem prohrávají boj s inflací. Chcete-li svoje prostředky uchovat, měli byste jich alespoň část uložit jinam. Nabízí se například státem podporované penzijní připojištění, která má dnes zřízeno přes čtyři a půl milionu lidí. Další možností jsou podílové fondy. Lidé, kteří finančním trhům rozumějí, mohou investovat i přímo do akcií.
Cest, jak si zajistit bezproblémové stáří, je mnoho. Jedna však nad ostatními vyčnívá: každý by měl při úvahách o budoucnosti začít u vlastního bydlení. Vysoký nájem totiž z malého důchodu „utáhnete“ jen stěží. Zatímco akcie mohou klesnout k minimu a v rukách vám zůstane jen cár papíru, i v případě, že ceny nemovitostí půjdou dolů, budete mít stále jistotu střechy nad hlavou. Vlastní nemovitost by se tak postupem času měla stát prioritou.
A jak zní rady odborníků? „Fondy podle mě mají smysl jako jedna z několika investic na stáří, a to i tehdy, pokud výnosy sotva pokryjí inflaci. Člověk by se ale neměl spoléhat jen na státní důchod a na rentu z fondů. Je rozumné si své zajištění rozšířit ještě o nějakou jinou investici – ať už se jedná o vlastní živnost, bydlení nebo zlato,“ říká ekonom Petr Mach. O pomocné roli státu pochybuje i Lukáš Kovanda: „Zajistit se na stáří je třeba prostřednictvím vlastních investic do čehokoli hmatatelného, například nemovitostí a zlata. Možnost představují i akcie soukromých firem. Hlavní je nespoléhat na to, co je ‚státní‘, ať už jde o peníze, státní dluhopisy, penze, či akcie (polo)státních firem.“
Všichni oslovení ekonomové se shodují na jednom. Základem spokojeně prožitého stáří je stabilizovaná rodina. Pokud člověk dobře vychová své potomky, neměl by se bát, že zůstane na stará kolena bez prostředků a pomoci.
Psáno pro Lidové noviny
Penze, penzijní systémy, penzijní reforma v kostce: videorozhovory s Vladimírem Bezděkem:
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
19. 9. 2011 12:24, Mýtus vlastní nemovitosti
Problém porodnosti není ani tak v možnostech seberealizace.
Podívejte se, proč si lidi pořizovali děti po staletí: aby se o ně ve stáří postarali.
Sociální stát tyto důvody odstranil, rozbil mezigenerační rodinnou solidaritu, dává lidem falešnou iluzi, že se o ně postará (ale naše generace se toho již nedožije, ale zjistí to bohužel už podě).
Dnes si lidi děti pořizujou jako domácího mazlíčka, pro radost. Stačí jim jedno. A možná si raději pořídí psa, protože to vyjde levněji.
Řesením může být pouze odstranění sociálního (tedy podle mne asociálního) státu. Vyřeší to jak problém porodnosti, tak problémy další, o kterých píšu v příspěvcích výše.
A to zatím mluvím čistě technicky. Ale jsou zde i morálně právní problémy sociálního státu:
Jaký právem jsou lidé nuceni ke členství v průběžném systému? Podle mne k tomu neexistuje legitiní obhajitelný důvod. Každý svépravný a svobodný jedinec má nezadatelné právo se na penzi zajistit dle svého uvážení. Neexistuje nárok na cizí peníze.
Proč mají moje děti živit i lidi, kteří si místo detí pořídili pejska?
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
19. 9. 2011 21:35, Mája
maminčin mazánek
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (52 komentářů) příspěvků.