V minulých dílech Vladimír Bezděk vysvětlil, jaký je rozdíl mezi dvěma hlavními modely důchodového systému. V modelu PAYG (Pay As You Go), který je založený na průběžném financování, platí pravidla mezigenerační solidarity a plně kapitálový model FF (Fully Funded) je naopak postavený na celoživotním spoření jednotlivce. Představeny byly také konstrukce důchodových systémů: Defined Benefit (DB) – dávkově definovaný systém, ve kterém není výše budoucího důchodu závislá jen na zaplaceném pojistném, a Defined Contribution (DC) – příspěvkově definovaný systém, u kterého není dopředu určena koncová dávka, ale je definováno pouze to, kolik bude člověk do systému platit. Dozvěděli jsme se již také o rizicích spojených se zaměstnavatelskými fondy, které jsou součástí soukromého důchodového systému.
Jak naložit s přebytky?
V dnešním výkladu se zaměříme na význam diverzifikace důchodového systému. Řeč bude především o průběžném modelu Pay As You Go, jehož pozitivum tkví ve schopnosti odolávat cyklickému vývoji ekonomiky tím, že se v ekonomicky příznivých obdobích vytvářejí přebytky. Na českém příkladu si však ukážeme, jak to může s takovými přebytky také dopadnout. Český důchodový systém sice vytvářel přebytky až do roku 1997 – ty však byly „rozpuštěny“ ve státním rozpočtu.
Na začátku devadesátých let nebyl důchodový systém viditelněji rozlišen od státního rozpočtu, takže se přebytky separátně neevidovaly. Přebytek důchodového systému tak pravidelně sloužil pouze ke snížení schodku státního rozpočtu. Od roku 1996 se podle zákona přebytek převádí do státních finančních aktiv. O možnost investování největších přebytků důchodového systému jsme však přišli. Od roku 1997 totiž důchodový systém končí (s výjimkou let 2005 a 2006) pravidelně v deficitu.
Zásadní nevýhodou dávkově definovaného modelu Pay As You Go může být politické zneužívání. Politici totiž dnes většinou uvažují maximálně s výhledem na volební období a preferují okamžitý politický zisk pro sebe před dlouhodobým prospěchem země. Prostředky určené na budování důchodového systému se velice snadno promění na prostředky na populistické rozdávání. Důchodový systém ale nelze stavět na období od voleb do voleb, takový přístup místo mezigenerační solidarity zadělává na mezigenerační nespravedlnost.
Sdílejte článek, než ho smažem