Dnes popáté s Vladimírem Bezděkem, ekonomem a členem Národní ekonomické rady vlády, v seriálovém videorozhovoru o důchodech, důchodových systémech a důchodové reformě. Viděli jste v předchozích dílech:
Zatímco předchozí části videorozhovoru představovaly spíše teoretickou přípravu, dnes přejdeme k praxi. Názorný příklad toho, jakým způsobem se v České republice vypočítává starobní penze, jistě přijde každému vhod. Vladimír Bezděk předvede penzijní kalkulačku v praxi.
Redukční hranice vám důchod řádně zredukují
Celkový důchod každého penzisty v České republice tvoří dvě složky – základní výměra a procentní výměra důchodu. Základní výměra důchodu, která je pro všechny důchodce stejná, nyní činí 2 170 korun. Procentní výměra se liší podle toho, kolik důchodce dřív vydělával a jak dlouho platil důchodové pojištění.
Pro výpočet procentní výměry důchodu je důležitý pojem „redukční hranice“. Musíme nejprve spočítat, kolik peněz daný penzista během svého produktivního věku průměrně měsíčně vydělával (výsledná částka je přepočítána na dnešní cenové poměry). Tuto částku následně rozdělí na tři části takzvané redukční hranice (které se, aby toho nebylo málo, každý rok mění). Až do první redukční hranice, tedy do jisté sumy, má člověk nárok na 100 procent všech peněz (v roce 2008 to bylo 10 000 korun). Z částky mezi první a druhou redukční hranicí však důchodci zůstává jen 30 procent. Z peněz, které jsou nad druhou redukční hranicí, se pak započítává jen jedna desetina. Vyjdou nám tak tři čísla, jejichž sečtením dojdeme k osobnímu vyměřovacímu základu.
K procentní výměře důchodu pak dojdeme tak, že počet let, po která člověk platil důchodové pojištění (včetně let náhradní doby pojištění – např. rodičovská dovolená, oficiální nezaměstnanost), vynásobíme koeficientem 1,5 procenta a osobním vyměřovacím základem. Když k výslednému číslu, která představuje procentní výměru, přičtete základní výměru (tedy 2 170 korun), dostanete se k částce, na niž byste měli mít v důchodu nárok.
Sdílejte článek, než ho smažem