Slovo investovat má poměrně široký význam. Pro začátek si tedy řekněme, že investování, o kterém se dnes budeme bavit, nám dá právo mluvit o sobě jako o investorovi. Nebudeme tedy rozjímat o tom, jak se vyplatí investovat do vzdělání (i když je to nepochybně pravda): tomu, kdo investuje do vzdělání, se investor neříká. Vynecháme ale také investice do umění, do nemovitostí nebo třeba do vlastního lesa. Soustředíme se výhradně na finanční trhy. A i z nich si vybereme jen tu část, která je vhodná pro začátečníky a mírně pokročilé.
Na finančním trhu se dají peníze vydělávat různými způsoby: na dluhopisech, akciích, ale třeba i na pohybu kurzů měn. Investovat se dá také do komodit, tedy do surovin – od zlata či ropy přes bavlnu, dřevo, vepřové maso až ke kávě a pšenici: nakoupíte a čekáte, až se zvedne cena, abyste mohli prodat se ziskem. Tohle všechno je ale samo o sobě pro pokročilé: přímá investice do akcií nebo do komodit je pro zkušené (a pro ty, kteří mají čas věnovat se obchodování s nimi na plný úvazek). Zkrátka to nefunguje tak, že přijdete do obchodu a poručíte si dvacet akcií ČEZ, nakrájet, zabalit. Přímý nákup do akcií a obchodování na Forexu, o kterém jste možná už taky slyšeli, necháme stranou.
Co nám tedy zbývá? Podílové fondy, které výš zmíněné obchody provádějí – máme tak fondy dluhopisové, akciové, komoditní, ale samozřejmě i fondy smíšené, které obchodují trochu s tím a trochu víc zase s něčím jiným...
Přehled českých fondů s jejich rozdělením na kategorie podle toho, s čím obchodují, a s možnostmi porovnání podle mnoha parametrů najdete samozřejmě na Peníze.cz:
Správný správce nespouští oči ze svých monitorů, aby zapózoval fotografovi. Ilustrační správkyně ilustračního fondu si to může dovolit.
V zásadě to funguje takto: fond zakládá finanční instituce – to může být třeba banka, ale nemusí. Budeme takové instituci říkat investiční společnost. Ta jmenuje správce fondu a vymezí strategii fondu. Tedy co se bude nakupovat a jak moc se při tom bude riskovat. Správce fondu pak dostane sadu monitorů, na kterých sleduje, co se děje na finančních trzích, a snaží se levně kupovat a draze prodávat. Což je ostatně podstatou každého obchodu. Drobný investor si pak kupuje podíl na majetku a na ziscích fondu. A tento podíl mu investiční společnost musí vyplatit, kdykoli si podílník bude přát.
Investování samotné je pak technicky velmi jednoduché, prostě si vyberete fond, ten má svoje číslo účtu, vy dostanete variabilní symbol a pod tímto číslem tam pošlete peníze, třeba večer přes své internetové bankovnictví. Po nějaké době vám přijde výpis z účtu, kde bude napsáno, kolik jste tam dali a kolik tam teď doopravdy je. Opravdu, tak snadné to je.
Vyvstává několik otázek: Jak vybrat fond? Co se stane, když investiční společnost zkrachuje? Jak jistý je výnos a kolik to vlastně bude? Jak je to s poplatky?
Tohle je téma na samostatný článek nebo možná i malou knihu. Dnes výběr fondu rozhodně probírat nebudeme, povíme si jen nejdůležitější zásadu, týká se vašeho investičního horizontu.
Tím vznešeným souslovím se myslí, za jak dlouho budete chtít peníze vybrat. To je váš investiční horizont.
Takže teď už víte, z jaké kategorie máte vybírat. V rámci kategorie se naučíme vybírat někdy příště.
Padly tu pojmy konzervativní fond a fond „rizikový“. Souvisí se strategií fondu. Obecně platí, že čím větší chcete výnos, tím větší riziko budete muset být ochotni podstoupit. Konzervativní fondy do žádného většího rizika nejdou, kupují například státní dluhopisy, jejichž výnos není nijak závratný, zato za nimi stojí silný garant.
Jasně, že by každý chtěl co největší výnos s co nejmenším rizikem, ale bohužel to fakt nejde. Pokud vám někdo slibuje hory doly a vše naprosto bez rizika, je naprosto jasné, že se snaží vytáhnout z vás peníze do pochybného podniku.
Abychom tedy mluvili i trošku v číslech, tak „garantovat“ bych se dnes neodvážil více než čtyřprocentní výnos a i to za dost specifických podmínek. Pokud někdo garantuje víc, tak bude muset přednést jiné argumenty než „fakt, věřte mi, já tam taky vložil hromadu peněz“. Akciové fondy mají dlouhodobý průměrný výnos za posledních 84 let asi deset procent ročně, zhruba dvě procenta si vezme investiční společnost za správu, takže osm procent může jít do vaší kapsy. Upozorňuju, že je to dlouhodobý průměr, takže se klidně může stát, že nějaký fond udělá za rok šedesátiprocentní výnos, i větší, ale další rok to může být zas čtyřicetiprocentní ztráta. Raději se ptejte po dlouhodobém průměru.
V závislosti na tom, do čeho budete investovat, jsou vaše vklady buď pojištěny státem, nebo taky nejsou. Tak jako tak není čeho se bát. Pokud zkrachuje váš správce investic, v podstatě se nic neděje, vaše peníze tam pořád někde leží, jen se o ně nemá kdo starat. Do pár týdnů přijde jiný správce, který tuto pravomoc převezme a bude se starat dále, doufejme tedy, že lépe než ten předchozí. Vaše peníze vám nikdo nevezme.
Poplatkům se nevyhnete. To je prostě fakt. Buď jsou jasně vidět na první pohled, nebo vidět nejsou, ale stejně je tam máte nějak zadrátované. Smiřte se s tím.
K rychlé orientaci a snazšímu porovnávání fondů slouží ukazatel TER, Total Expense Ratio, neboli index celkových nákladů na provoz fondu. Vyjadřuje se procentem z majetku a zahrnuje například náklady na mzdy, marketing, audit. Všechny tyto náklady snižují výnos fondu. Jestliže tedy například fond docílí za rok zhodnocení sedm procent a TER je dvě procenta, zisk pro investory se tedy snižuje na zhruba pět procent. Čím nižší je TER, tím méně poplatků.
Bez ohlednu na to, zda jsou poplatky viditelné nebo neviditelné, jsou započítány do něčeho, čemu se říká TER (Total Expense Ratio, tedy něco jako ukazatel celkové nákladovosti fondu), je to obdoba RPSN u půjček. Vždy se tedy ptejte na to, jaký TER ten který fond má. TER se může pohybovat od půl procenta u konzervativních fondů do čtyř procent u rizikových fondů – to už je opravdu hodně drahé. Narazíte-li na TER nad čtyři procenta nebo vám ho nebudou schopni říct, už se na nic neptejte a jděte pryč.
Někdo už vám jistě vnucoval (nebo vnutil) pojištění spojené s investicemi. Proto alespoň pár slov i o něm:
Je úplně jedno, co vám navykládal pojišťovák, když vám prodával třetí pojistku, nebo co tvrdí ta sympatická paní v pojišťovně – dělat si pojistku čistě pro investice je hloupost.
Pozor, neříkám, že je hloupost mít pojistku se spořením. Většina lidí nějakou pojistku potřebuje, a když vás pojišťovna bude nutit v pojistce spořit, moc s tím nenaděláte. Nastavte si ji ale tak, že částka na spoření bude co nejnižší. A jedna pojistka stačí, každá další je zbytečná, i kdybyste za to měli slíbené kdovíjaké daňové výhody nebo milióny na konci spoření.
Důvody, proč se do investování přes pojistky nepouštět, jsou zejména dva:
Nejistota – peníze, které svěříte pojišťovně k investování, se stávají penězi pojišťovny. Když zkrachuje, máte prostě smůlu. Nepanikařte ale, pojišťovny krachují minimálně, a když už, tak přijde jiná pojišťovna, která závazky té předešlé převezme. Přesto je to důvod, proč se investování přes pojistky vyhnout.
Dvojí poplatky – pojišťovna si strhne svoje poplatky, to, co zbude, pošle do investiční společnosti, ta si ukousne svůj díl koláče a teprve pak zainvestuje zbytek vašich peněz. Je jasné, že levnější je investovat rovnou do fondu.
Tak to bylo letem světem o investicích. Dozvěděli jste se, že investovat může každý, protože s podílovým fondem nejde v jádru o nic jiného než posílání peněz na účet. Víte, co je investiční horizont a že výnosy jsou přímo úměrné rizikům. Víte rovněž, že investiční společnosti vždycky za správu fondů vybírají nějaký poplatek a víte, že údaj, podle kterého se můžete mezi fondy hrubě orientovat, se označuje zkratkou TER. Jinak ale předpokládám, že teď máte víc otázek, než jste měli na začátku. A tak to má být, protože v základech každého vzdělání, nejen finančního musí být zvědavost, zvídavost a chuť se něco dozvědět. Takže se těším na další lekci, kde se podíváme na investování trochu hlouběji.
Autor je finanční poradce Partnres
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
7. 12. 2011 21:53, Investujfondy
Vážený Tomáši,
zcela s Vámi nesouhlasím. V jedné z největších bank jsem pracoval, ale z důvodu, že jsem poznal nejlepší podílové fondy, které se zaměřují na investice do globální ekonomiky, tak jsem musel z banky odejít. Prostě jsem to nedokázal klientům prodávat, co se v ČR nabízí za produkty, které klientovi nic nevydělají. Nelze srovnávat investiční možnosti přes banky a napřímo bez prostředníka. V případě banky, klient je věřitelem, u nás je klient majitelem svého depozitního účtu. Nemluvě o průměrném ročním zhodnocení. Jistě ani sám netušíte, co znamená "Cost average effect", na kterém jsou podílové fondy postaveny. :-)
Sám jsem to jako zaměstnanec banky neznal, proto Vás chápu. Ale nemůžete hanit něco, co ve světě je běžné, pouze český klient toto nezná, jelikož nemá informace. Proto je rozdíl mezi českým a americkým důchodcem. Tam si každý spoří na svou penzi sám a kam? Do nejlepších podílových fondů (např. Franklin Templeton Investments), které v průměru generují 12% p.a. klientovi čisté zhodnocení (a to jsem při zemi).
Ale musím říci, že konečně to i čeští spoluobčané začínají chápat, že banky jsou tu od toho, aby nám vedly účet a půjčovali levně fin. prostředky (hypoteční úvěry). Investování není nejlepší volba přes ně. Od toho jsme tu my. :-)
Pěkný večer přeji L.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
2. 8. 2011 10:16, Zdenek
Jednou jsem chtěl investovat, pochopitelně v malém. Dal jsem 50tis.do ČS do fondu Sporobond. Po roce, kdy jsem se cítil jako velký investor, jsem dostal zpět 47 tis. No nekup to, když to je tak výhodný. S investováním končím. Kdybych náhodou přišel někdy k penězům, koupím nemovitost.
V diskuzi je celkem (11 komentářů) příspěvků.