Bude 13. června vydražen ve světoznámé londýnské aukční síni Sotheby’s obraz Františka Kupky Pohyb za 500 nebo 700 tisíc liber, tedy v přepočtu za 14,5–20,23 milionu korun, nebo za jinou cenu? A prodají se v této aukci i další významná česká umělecká díla? Zájem o umění v zahraničí opět silně roste. V Česku to ale není zatím podle šéfredaktora časopisu o umění Art+Antiques Jana Skřivánka tak zcela zjevné.
Loni se nicméně podle Skřivánka prodalo v 60 aukcích 11 tisíc uměleckých děl a starožitností, tedy o několik set položek více než v roce 2009. Jejich celkový obrat dosáhl 700 milionů korun, o 50 milionů méně než v předchozím roce. Deset nejdražších obrazů bylo totiž loni levnějších než o rok dříve. Nejvíc, a to 19,5 milionu korun, stál obraz Emila Filly Zátiší s knihou (s lahví Cherry). V kurzu zůstává Toyen, jejíž obrazy Zbytek noci a Cirque Conrado (clowns) byly vydraženy za 15,84 milionu a 11,28 milionu korun. (Nejdražší obrazy najdete v naší galerii, ceny jsou včetně 15–20% provize).
Obrazy za více než milion korun tvoří jen asi procento českého trhu, na jeho obratu se však podílejí více než 46 %. Cena většiny vydražených děl ale měla loni k milionu daleko. Vždyť průměrná prodejní cena v aukcích, bez milionových položek, tedy u 99 % úspěšně vydražených děl, dosáhla podle Skřivánka jako předloni 34,5 tisíce korun. To je již částka, dostupná i pro méně movité, avšak uměnímilovné Čechy či investory do umění.
Koupíte si Hynaise, Marolda, Šimotovou či Medka?
Umění je založeno na emocích, určit přesně hodnotu obrazu či uměleckého díla, odhadnout co bude v módě a co se vyplatí koupit, třeba jako investici, je tedy obtížné. Podle Skřivánka zůstává v oblibě umění 19. století a díla z této doby, například malířů Václava Brožíka, Vojtěcha Hynaise nebo Luďka Marolda, jsou dál podhodnocena. Platí to i o poválečném umění, třeba dílech malíře Mikuláše Medka.
Podobný názor má i ředitelka společnosti Dorotheum Mária Gálová, podle níž je také jednoznačný zájem o klasickou českou modernu, tedy obrazy meziválečné éry 20. století. Nejvíc ceněna jsou díla Emila Filly, Jana Zrzavého, Václava Špály, Františka Kupky, Toyen a Josefa Čapka. Oproti 90. letům minulého století si dnes česká klientela mnohem více vybírá, do čeho bude investovat. V těchto případech jde většinou o milionové částky.
Gálová považuje za podhodnocená díla autorů poválečné moderny, například Zdeňka Sýkory, Václava Boštíka, Adrieny Šimotové, Jiřího Johna a Mikuláše Medka. Jejich ceny zatím většinou dosahují statisícových částek a jsou tak přístupnější pro více zájemců. Prověřil je již ale čas a tvorba těchto autorů má, jak upozorňuje Gálová „jasné místo v kontextu českého výtvarného umění“. Navíc mohou kvalitou a významem svých děl obstát v mezinárodním kontextu. Zahraničí je již ostatně zaznamenalo.
Rovněž majitel stejnojmenné galerie Martin Kodl, který je i soudním znalcem v oboru obrazy a starožitnosti, pokládá za dlouhodobý fenomén na našem trhu českou modernu a věří, že ceny děl některých autorů z této doby porostou. V posledních letech vidí i mírnou renesanci zájmu o české 19. století, kde lze rovněž očekávat růst cen. Celosvětově je pak podle jeho názoru podhodnoceno středověké a barokní umění.
Nakupovat se dá i za desetitisíce
„Investovat do umění se dá i v desetitisícových částkách. Musíte ale potom samozřejmě počítat s odpovídajícími zisky. I při stoprocentním zhodnocení se tedy nedostanete na milionové částky. Pokud nemáte štěstí, že získáte dílo autora, z něhož je za pár let „hvězda“. To se může stát spíše u investice do děl začínajících autorů,“ říká Gálová. Zatímco ve výtvarném umění, kam patří především oleje, jsou dosahovány nejvyšší částky, zajímavé příležitosti nabízejí podle jejích slov také grafika, kresby, kombinované techniky, sochy, nebo fotografie.
Také podle Kodla lze najít velice kvalitní obrazy i za nižší ceny, především u kreseb a grafiky, které jsou u nás ve srovnání s evropským trhem podhodnoceny. Pokud někdo hodlá investovat do uměleckých děl desetitisíce, měl by se zaměřit právě na ně.
Vytipovat třeba zajímavé začínající umělce a soustředit se na jejich díla není podle Kodla tak jednoduché, jako v dobách jeho dědy, který významně rozšířil rodinnou sbírku. Vzhledem k velmi snadné a mimořádně účinné možnosti prezentace, marketingu, PR aj. bývají často prodeje podloženy faktory, které nejsou pro budoucí cenový vývoj určující. Zdánlivě drahý obraz a úspěšný autor se tak může cenově rychle propadnout. Kodl se velice rád věnuje i současnému výtvarnému umění, při posuzování těchto děl je však poměrně opatrný.
Na díla soudobých umělců se zaměřují některé galerie, například Aukční síň a prodejní galerie Vltavín. Její majitel Róbert Hédervári považuje za zajímavá díla žáků profesorů Michaela Rittsteina a Jiřího Sopka. Není ale zcela přesvědčen o tom, že jsou u nás ceny grafiky podhodnoceny. Díla Zdeňka Sýkory se například prodávají za trojnásobek děl proslulého Victora Vasarelyho. Souhlasí naopak s tím, že až na špičkové fotografy, jako jsou František Drtikol, Jaromír Funke, Josef Sudek či Jan Saudek, nejsou u nás ve srovnání se zahraničím příliš oceňovány fotografie. Za podhodnocené považuje i práce na papíře, včetně kreseb.
Na co si dát pozor při koupi uměleckého díla
Stejně jako jiné investice vyžaduje také úspěšná koupě uměleckého díla znalosti. A často i štěstí. Kodl doporučuje nakupovat v renomovaných kamenných galeriích v komisním a aukčním prodeji ve spolupráci s kvalitním poradcem, a to jen obrazy posouzené několika kunsthistoriky, abyste nekoupili padělek.
„Když si chcete pořídit dílo současného umělce, obraťte se na galeristu, který ho zastupuje. U umělců, kteří ho nemají, lze samozřejmě koupit dílo jen od autora,“ říká Gálová. Starší díla je možné koupit v aukčních domech, které mají mnohem širší nabídku, ať jde o jednotlivá díla, počet nabízených autorů, uměleckých směrů i stáří děl. Jde o „použitá“ díla, prodej je ale veřejný, transparentní a kupec má jistotu, že si koupil dílo za tržní cenu, nikoliv jednostranně stanovenou autorem či majitelem galerie. Proto by měl kupující podle Gálové preferovat aukční domy. Jinou alternativou je samozřejmě kupovat díla z druhé ruky „neoficiálně“ mimo trh s uměním, což je ovšem spojeno s řadou rizik.
O prodeji díla uvažujte už při jeho koupi
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
26. 2. 2011 12:08, Karel
Myslím že investice do umění je spíš pro ty co mají opravdu hodně peněz a navíc se vyznají. Kamarád co obchoduje se starožitnostmi mi popisoval prudký propad v r. 2008 s tím že ceny se od té doby zvedly jenom málo. Navíc v případě další krize půjdou znovu níž. Sám obrazy mám, ale pouze proto že se mi hodí k nábytku, jsou celkem hezké a nebyly drahé. To už je lepší investice do starožitností z drahých kovů, hlavně je to jistější, pokud už někdo chce mermomocí investovat.......
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
26. 2. 2011 8:13, Milan
Nejen od renomovaných malířů se dá koupit zajímavé dílo, mrkněte sem, i zde se dá potěšit http://www.fler.cz/zbozi/cesta-i-vi-1494445
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.