Čistá mzda je (zjednodušeně řečeno) suma, kterou vám zaměstnavatel měsíčně doopravdy vyplatí. Jenže když hledáte práci a vyjednává se o tom, kolik budete brát, je obvykle řeč o mzdě hrubé.
K čisté mzdě se dopočítáte, když od hrubé mzdy odečtete odvody na sociální pojištění, zdravotní pojištění a daň z příjmů. Na sociálním pojištění měsíčně zaplatíte šest a půl procenta z hrubé mzdy, na zdravotním další čtyři a půl procenta. Daň z příjmů dělá patnáct procent, odečítá se z hrubé mzdy, ale pozor: počítá se ze superhrubé mzdy (zaokrouhlené na stokoruny nahoru).
Čistá mzda je to, co jako zaměstnanec přinesete domů, bez daní, bez důchodového a zdravotního pojištění. A hrubá mzda pak musí být vaše čistá mzda plus všechno další jmenované. Nebo ne? Ne. Kupodivu ne. Povinná pojištění si totiž platíte vy (odvádí je zaměstnavatel) a taky je za vás platí (a pochopitelně také odvádí) zaměstnavatel. V hrubé mzdě vidíte jen tu první část. Vydělat na obojí musíte pochopitelně jen vy – a rozdělení na dvě části je tedy v zásadě jen účetní trik.
A tak se někdy ve druhé polovině první dekády tohoto století objevuje sousloví superhrubá mzda, která by měla pojmenovat všechny mzdové náklady zaměstnavatele. Otcem – nebo vzorným adoptivním tátou – sousloví je Vlastimil Tlustý. Superhrubou mzdu sice nenajdete v žádném zákoně či vyhlášce, pojem se ale uchytil – a neblahý dopad triku s hrubou mzdou, tedy že zaměstnanec nevidí spoustu peněz, které ještě pro stát musí vydělat, je snad přece jenom trošku narušený: díky superhrubé mzdě si můžete uvědomit, že vaše cena není vyjádřena jen vaší čistou mzdou, dokonce ani vaší hrubou mzdou. Stojíte zaměstnavateli ještě za víc…
Superhrubá mzda je tvořena hrubou mzdou zvýšenou o odvody, které za zaměstnance platí na zdravotní a sociální pojištění zaměstnavatel. U sociálního pojištění je to dvacet pět procent z hrubé mzdy, u zdravotního pojištění devět procent – obojí ještě nad rámec pojistného, které platí zaměstnanec.
Lidé, kteří mají hodně vysoké příjmy, musí platit navrch takzvanou solidární daň. Týká se každého, jehož hrubá mzda je vyšší než čtyřnásobek průměrné mzdy, která v roce 2015 dosahuje 26 611 korun – její čtyřnásobek tedy dělá 106 444 korun. Z převisu hrubé mzdy nad tento limit musí zaměstnanec odvádět sedmiprocentní daňový příplatek. Zaměstnanec, jehož příjmy za rok 2015 překročí limit 1 277 328 korun, musí na začátku následujícího roku sám podat daňové přiznání a daň vyúčtovat. Pokud byl váš příjem zatížený solidárním zvýšením daně jen v některém měsíci nebo měsících roku, ale celkově jste uvedený roční limit nepřesáhli, můžete požádat o roční zúčtování zaměstnavatele.
Jiný limit, tentokrát ve výši 48násobku průměrné mzdy (pro rok 2015 dělá 1 277 328 korun), slouží jako maximální roční vyměřovací základ pro výpočet sociálního pojištění. Z peněz, které vyděláte nad tento limit, už sociální pojištění odvádět nemusíte.
Od loňska mohou rodiče s malými dětmi uplatňovat také takzvanou slevu na školku nebo též školkovné (zákon o dani z příjmů hovoří doslova poněkud legračně o „slevě za umístění“). Z daně z příjmů si jeden z rodičů dítěte může v roce 2015 odečíst výdaje na školku nebo jiné předškolní zařízení až do výše 9200 korun. Výdaje samozřejmě budete muset prokázat – potvrdí vám je provozovatel. „Sleva na školku“ se uplatňuje až zpětně, po skončení kalendářního roku.
Při výpočtu čisté mzdy hraje roli ještě jeden významný faktor: daňové odpočty a daňové slevy. Pokud máte nízké příjmy, může se docela dobře stát, že daň z příjmů nebudete platit vůbec. Když totiž od vypočtené daně odečtete daňové slevy, může klesnout na nulu – nebo se dokonce proměnit v daňový bonus, který vám stát vyplatí.
Každý poplatník daně z příjmů může uplatnit základní daňovou slevu na poplatníka, která dělá 24 840 korun ročně, tedy 2070 měsíčně. U člověka s hrubou mzdou přibližně do 10 250 korun už uplatnění této první, základní daňové slevy stačí k tomu, aby žádnou daň z příjmů neplatil.
Kromě toho je ale možné uplatnit také další slevy na dani. Na vyživované dítě, které s vámi žije ve společné domácnosti, si můžete odečíst z daně až 13 404 korun ročně, tedy 1117 korun měsíčně (slevu může vždy uplatnit pouze jeden z rodičů). Daňová sleva na druhé vyživované dítě dělá od letoška 15 804 korun ročně (1317 měsíčně), na třetí a každé další dítě pak dokonce 17 004 korun za rok (1417 měsíčně).
Se slevou na dítě se pojí ještě jedna příjemná věc – na rozdíl od jiných daňových slev zakládá nárok na daňový bonus. Jinými slovy: když se dostane vypočtená daň po započtení slevy na dítě do záporných hodnot, vyplatí vám stát tuto částku jako bonus. Strop bonusu dělá 60 300 korun ročně. Nárok na daňový bonus je ovšem podmíněn tím, že váš roční příjem je alespoň šestkrát vyšší než minimální mzda. Vždy se přitom počítá s minimální mzdou platnou k prvnímu lednu daňového období. Od letošního ledna dosahuje minimální mzda 9200 korun, šestinásobek tedy dělá 55 200 korun.
Pokud má vaše manželka či manžel (nebo registrovaný partner či partnerka) roční příjmy do limitu 68 tisíc korun, můžete na ni nebo na něj uplatnit daňovou slevu ve výši 24 840 korun za rok. Jestli je váš zákonný partner držitelem průkazu ZTP/P, je možné slevu uplatnit dokonce ve dvojnásobné výši, tedy 49 680 korun. Na rozdíl od slevy na poplatníka nebo daňového zvýhodnění na děti ovšem nelze tuto slevu uplatňovat průběžně během roku. Uplatňuje se vždy zpětně za celý rok.
Do příjmů manžela/manželky se při posuzování nároku na daňovou slevu nezahrnují:
Do příjmů se naopak započítají:
Dále je možné uplatnit také daňovou slevu pro studenty nebo slevu pro zdravotně postižené. To vše dokáže započítat naše kalkulačka čisté mzdy pro rok 2015. Hodit se může i zaměstnavatelům, kterým snadno propočte, na kolik je měsíčně celkem jeden zaměstnanec přijde.
Rozšířená verze kalkulátoru – mzdová kalkulačka 2015 – dokonce umí zohlednit i nezdanitelné části základu daně, tedy například úroky z hypotečního úvěru, dary a příspěvky na penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření, životní pojištění, vzdělávání, výzkum či odborové příspěvky, které taktéž napomáhají k daňové optimalizaci a výslednou daň z příjmů snižují.
Daňový kalendář pro rok 2015 přináší přehled termínů podstatných pro včasné placení daní a pojistného.
Obsahuje daňové povinnosti jak pro fyzické osoby, tak pro firmy a OSVČ.
Petra Dlouhá
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
23. 2. 2015 19:45, Magda
Obávám se, že takzvaná Superhrubá mzda je opravdovým neštěstím. Vytváří skutečně propastný rozdíl mezi tím, kolik zaměstnavatele coby zaměstnanec stojí, a kolik skutečně obdrží. Když zaměstnavatel se zaměstnancem vyjednává o mzdě, číslo, o kterém spolu mluví, je takzvaná mzda hrubá: nespokojenost však panuje na obou stranách, pro zaměstnavatele je částka, o které je reč, ve skutečnosti vyšší, pro zaměstnance pak dokonce ještě nižší. Na výplatní pásce se dočte o svých srážkách za daně a pojištění, už tam ale nevidí, kolik za něho musel ještě připlatit sám zaměstnavatel. Je až zarážející, odvody státu pak jsou z 1 vaší mzdy prakticky hrazeny 2x. Obávám se, že právě tato daňová opatření jsou skutečným důvodem pro Stagnování mezd v česku. Zaměstnavatel svým zaměstnancům nepřidá, protože i poměrně rozumná částka je pro něho ve skutečnosti vyšší, zaměstnanci z ní však naopak ve skutečnosti uvidí "pár šušnů", pročež zaměstnavatel zvyšování mezd raději vzdá úplně, neb lidé "by stejně reptali". A za tuto nezáviděníhodnou situaci můžeme poděkovat státu. Ten vám jako zaměstnavateli ukládá takové povinnosti, že v naší republice je takřka nevýhodné někoho zaměstnávat, a už teprve slušně ho zaplatit. Pokud totiž žádáte slušný plat, pro zaměstnavatele budete vždy moc drazí, a dá vám to pocítit. Zatímco paradoxně vy z těchto drahých peněz mnoho neuvidíte. Obávám se, že ani takzvaná daň "ze solidarity" nastavená u platů vyšších situaci nenapomáhá, a ve výsledku pak ani ne solidaritě. Potom nás ve skutečnosti nic nemotivuje něco v životě dokázat a dobrat se i k příjmu vyššímu: pokud víte, že vám ho nakonec z podstatné části "sežerou" daně. A tak stejně jako u přímů nízkých je PRAKTICKÝ VÝSLEDEK stejný: občan je motivován k tomu, že pokud se chce pro život hmotně zabezpečit, být zaměstnancem k tomu nestačí. Cestou je pouze samostatné podnikání nebo nejrůznější nedaněné příjmy, a všichni si dovedeme představit, k čemu tyto potom v naší republice vedou. Nejhorší je, že jsme k tomuto od státu tlačeni. Stále od státu slyšíme, na co vše nejsou peníze. Zároveň však odvádíme jedny z nejpřísnějších daní na světě, a máme jeden z nejpozdějších odchodů do důchodu. Čistá logika každému napovídá, že peníze JSOU. Otázka je, KDE. Na tuto svoji politiku, kdy trestáme pracující, ale sami doplácíme. Slabě placení zaměstnanci mají slabou kupní sílu, a tím oslabují ekonomiku v celé zemi. Zároveň mají slabou motivaci k podávání kvalitního výkonu, i ke koupi kvalitních služeb a zboží pro sebe. Stáváme se pak "popelnicí Evropy"......
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
4. 6. 2015 7:11, Bob
K tomu je však třeba připočítat průměrné DPH každý měsíc min. 2000.-Když odečtete nájem tak jste někde mezi 300 co vám zůstane na jídlo. Jaká to slast
V diskuzi je celkem (19 komentářů) příspěvků.