V prvním díle rozhovoru s Andrejem Kiskou mladším jsme si povídali především o tom, co pro něj obnáší být synem Andreje Kisky staršího: podnikatele, filantropa a od letoška také prezidenta Slovenska.
Dnes bude v hlavní roli Andrej junior a jeho práce. Společně s ním se podíváme pod pokličku české start-upové scény. Jak se hledají jehly v kupce sena? Těžko, ale jde to!
Studoval na obchodní škole Virginské univerzity a při studiích se zaměřoval na finance a management. Pracuje ve firmě Credo Ventures, která vyhledává nadějné, zejména technologicky orientované start-upy a pomáhá jim s počátečním rozvojem.
Vystudoval jste prestižní vysokou školu v USA. Proč jste se nakonec rozhodl usadit v Praze?
Věděl jsem, že chci pracovat v investičním bankovnictví. Kde, to byla otázka. Hodně jsem váhal mezi Londýnem a Prahou. Shodou náhod psala moje kamarádka dizertační práci o private equity fondech a investičních bankách v Česku a na Slovensku a součástí té práce byl i seznam kontaktů. Takže jsem napsal motivační dopis a CV a poslal je každému ze seznamu. Ozvalo se mi pět firem. Jednou z nich byla i společnost Benson Oak. V té době jejich web působil jako web investiční, hned při prvním kole pohovoru mi ale řekli, že tím, co mají napsané na webu, už dávno nejsou, že investují vlastní peníze. Přišlo mi to zajímavé, navíc jsem si sedl s týmem, který je zčásti americký. Zakladatel společnosti Gabriel Eichler strávil dlouhé roky v Americe, takže tam byla i anglosaská kultura, na kterou jsem byl zvyklý ze školy.
Teď pracujete v rizikovém kapitálovém fondu Credo Ventures, jak jste se dostal tam?
Když jsem nastoupil do Benson Oak, byla jejich vlajkovou lodí firma AVG, zároveň měli podíly v ETA a Bochemii, postupně se ale klíčové podíly prodaly a řešilo se, co s volnými prostředky. Majitelé se rozhodli, že chtějí investovat taky do venture kapitálových fondů, ke kterým měli blízko. Jedním z nich bylo právě Credo Ventures. Brzy jsem pracoval na poloviční úvazek tam, další úvazek mi zůstal v Benson Oak. V praxi jsem ale měl místo dvou polovičních dva plné úvazky, takže jsem to musel postupně vybalancovat. Dnes věnuji osmdesát procent času Credu, zbytek pak práci pro Benson Oak. Firma taky investuje do start-upu v Izraeli, takže se mi práce hodně překrývá. Úkoly tak mám velmi podobné v obou společnostech, jen je plním v různých geografických zónách.
Jaký je rozdíl mezi private equity fondem a venture kapitálovým fondem?
Private equity fond je zaměřený na dlouhodobé financování vyspělejších firem, většinou jde o akvizici stoprocentního podílu. Venture kapitálový fond jako je Credo Ventures investuje do velmi malých rozbíhajících se společností, start-upů, obvykle pouze akvizicí minoritního podílu. Většinou jde o IT a softwarové firmy. Na globální úrovni je totiž velmi těžké prorazit s jiným typem produktu. Internet je skvělý distribuční kanál, produkt můžete poslat do celého světa. Spotřebiče ETA se budou v Americe prodávat těžko.
Investujete i do firem, které replikují globálně úspěšné nápady a lokalizují je do českého prostředí, nebo hledáte pouze české firmy, které chtějí jít ven s globálním nápadem?
Díky naší struktuře, složení našich investorů a zkušenostem jsme schopni přinést větší užitek českým firmám, které jdou do zahraničí, než projektům, které se snaží penetrovat jen český nebo slovenský trh. K tomu je potřeba úplně odlišné know-how.
... může to být totéž
Sebevědomí jsou čeští podnikatelé dost. O to bych se vážně nebál. Nerad bych zevšeobecňoval, ale mnohým úspěšným a talentovaným českým a slovenským podnikatelům chybí schopnost myslet ve velkém. Pořád si připouštějí nějaká omezení a limity. Proč bychom ale nemohli tvořit tady a prodávat třeba v Americe?
Anebo to může být parodie
Na stopu Fondu rizikového kapitálu mě přivedly vyplašené reakce účastníků podnikatelské konference Startup Summit. Před dravými kapitalisty tam sázel ministerský úředník jednu perlu za druhou. Hlášky jako „No my ty peníze jednoduše musíme vyčerpat!“ nebo „Nedostatek prostředků? My budeme mít opačný problém, tady se dostane na každého a ještě víc,“ naznačují, jak to asi bude s vybíráním projektů a snahou zhodnotit investice.
S jakou pracujete návratností a v jakém časovém horizontu? Kolik procent vašich investičních záměrů „krachne“?
Všeobecně se říká, že jedna z deseti investic je skutečná hvězda, které vám zaplatí zbytek s průměrnými výnosy i totální propadáky. Myslím, že my kopírujeme vývoj amerických fondů – třetina portfolia je totální propadák, třetina je průměrná, takže se nám alespoň vrátí vložené peníze. Teprve poslední třetina udělá minimálně pětinásobné zhodnocení peněz a skutečně zaplatí ztráty. Měli jsme jeden velký úspěch – Cognitive Security, který jsme prodali Ciscu, firma Klick2Contact měla průměrné zhodnocení a taky jsme měli jeden velký propadák – diskuzní platformu Beepl. Technologie byla určitě zajímavá, bohužel se ale tým rozpadl dřív, než projekt stihli realizovat. Většina start-upů v raných fázích končí právě kvůli osobnostním neshodám.
Kolikaprocentní podíly průměrně kupujete?
Bereme si okolo dvaceti až třiceti procent. Nechceme mít příliš málo, protože by nás podnikatel mohl vnímat jako nedůležitého investora, který stojí v pozadí. Chceme mít dost na to, abychom se mohli k věcem vyjadřovat a podnikateli radit. Zároveň požadujeme, aby majoritu firmy a rozhodující slovo měl stále on.
Vaší ambicí tedy není firmu ovládnout, ale aktivně se zapojovat do řízení. Radit, doporučovat, vést…
My investujeme do lidí, takže nejhorší, co bychom mohli udělat, je zainvestovat do firmy a lidi vyměnit. Myslím si, že nositel myšlenky má největší potenciál firmu vést. On na tom dělá od začátku, nejlépe rozumí trhu, a pokud má ambici být ředitelem, tak ho v tom podporujeme. Často se ale v technologických firmách setkáváme s tím, že zakladatel takovou ambici nemá, alespoň ne na začátku. Je strašně zajímavé sledovat, co se takovým člověkem, pokud je správně nastavený, stane za rok po naší investici. Na mnohé věci změní názor, začne dorůstat do pozice ředitele a nakonec se mu to třeba i začne líbit. My jsme spíš v pozadí, snažíme se poskytnout rady, ale konečné rozhodnutí je vždy na samotných podnikatelích.
Zkoušíte si klíčové lidi „pojistit“, aby z firmy po vaší investici neodešli?
Je strašně těžké a vlastně i zbytečné kohokoliv do čehokoliv tlačit. Snažíme se proto klíčovým lidem poskytovat co největší flexibilitu. Podnikatelé, kteří projekt založili, jsou většinoví akcionáři, takže je samotné by mělo bavit rozvíjet firmu dál a zůstat v ní co nejdéle. Samozřejmě dojde k tomu, že se tým rozhádá, majitele to přestane bavit, nebo se ukáže, že na to zkrátka nemá, taková už jsou ale rizika podnikání. Externí manažery řešíme, pouze pokud to je nezbytně nutné.
Cesta od dobrého nápadu k rozjetí reálného byznysu je velmi dlouhá. Investujete i do firem, které ještě žádné tržby nemají? Co je vlastně definice start-upu? Přijde mi, že nějaký ten start-upík mají dneska všichni…
Chceme investovat do firem, které porostou o tři až sedm procent každý týden minimálně po dobu dvou tří let. Aplikujte tohle na firmy, které začínají a říkají si start-up. Zjistíte, že devadesát devět firem ze sta takovou ambici nemá. Za start-up se schovávají, aby omluvili, že nemají zisky, a taky proto, že to zní sexy. Firma nemusí generovat zisk, ale musí mít ambici generovat tržby. Pokud nebude dost agresivní v expanzi do zahraničí, tak dřív nebo později přijde konkurent ze západní Evropy nebo z Ameriky s velmi podobným nápadem, podobnou technologií, ale s desetkrát větším rozpočtem na marketing. V Americe je dostupnost kapitálu obrovská, takže naše projekty může kdokoliv lehce převálcovat. Proto podporujeme podnikatele, kteří mají ambici dostat se do zahraničí a za co nejkratší dobu dobýt svět. Takových projektů je ale hrozně málo. Máme na investování osmnáct milionů eur, ale není jednoduché najít projekty, které by měly potenciál zrealizovat tak agresivní růst.
Máte volný kapitál ve výši stovek milionů korun a hledáte, ale nenacházíte kvalitní projekty, do kterých byste byli ochotni investovat…
V zahraničí spousta fondů rozinvestuje kapitál v horizontu dvou až tří let, my jsme si stanovili pětiletý horizont. Oproti Západu zkrátka máme velmi malé procento start-upu, do kterých investujeme. Setkáme se třeba s pěti sty projekty ročně, ale ve finále investujeme pouze do čtyř. V tomhle to není jednoduché a je to velká výzva. Snažíme se ale rozvíjet ekosystém jako takový. Proto jsme stáli při zrodu coworking centra TechSquare, prvního akcelerátoru start-upů. Snažíme se ho aktivně podporovat, protože si myslíme, že nejdřív musí vyklíčit podhoubí komunity, ze kterého postupně začnou vycházet firmy, o nichž se dá mluvit jako o zajímavých start-upech.
Vnímáte jako konkurenci crowdfunding nebo crowdsourcing?
Myslím si, že ne. Jsou dva typy crowdfundingu . První funguje na principu sbírky, třeba Kickstarter.com. Ten vnímáme spíše jako marketingový nástroj, ale taky jako validaci produktu – lidi ukázali, že mají zájem produkt koupit, i když není na trhu. Uspět na Kickstarteru je ale čím dál tím těžší, projektů je mnoho. Lidé si také stále myslí, že úspěch na Kickstarteru stačí – projekt začne, sám nabobtná a vykvete a ještě díky tomu získají marketingovou kampaň. Přitom je to opačně – musíte si udělat velmi dobrou marketingovou kampaň na to, abyste podpořili kickstarterový projekt. Stále není dost projektů, které by si tím prošly. Jak jsem říkal, pro nás je to skvělý validátor, ale jenom sebrat peníze z něčeho jako Kickstarter nestačí, nedostane k tomu žádné know-how. Možná stačí pro ty, kteří rozjíždí třeba čtvrtý projekt, ti už vědí, jak na to. Ale asi 95 procent našich firem zakládají lidé, kteří předtím žádný start-up neměli. Proto potřebují relativně hodně pomoci.
Pak jsou tu ještě webové stránky typu AngelList, které agregují investory a dovolují jim investovat on-line. To je přímější konkurence, ale u nás se zatím moc nevyskytuje. Trpí ale stejným problémem – anonymně dostanete peníze, ale nedostáváte pomoc, která by se vám mohla hodit.
Není frustrující neustále potkávat další a další projekty, když víte, že reálně vyjde každý stý?
Na tohle člověk musí mít povahu. Musíte si říct, že děláte charitativní práci. Scházíte se s podnikateli a na 99 procent víte, že do nich v nejbližších dvou letech určitě investovat nebudete. Ale navzdory tomu se jim snažíte pomoci – dáte jim zpětnou vazbu a radíte tak, aby měli v budoucnu potenciál start-up založit. A pak musíte doufat, že budete v pozici, která vám dovolí do nich zainvestovat. Nemůžeme čekat, že z každého, s kým se potkáme, hned vypadne zajímavý, tedy nejlépe milionový start-up.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
20. 12. 2014 19:39, Veterán
V mém okolí vyrostlo několik dobrých firem. Měl jste vidět, jak rychle se na ně sesypali zájemci o spoluúčast, i když tyto firmy o ně neměly zájem. Za získání podílu na firmě byli tito lidé ochotni investovat až nesmyslné částky, které by v danou dobu firmě při její velikosti asi i ublížily. Přesto se tato situace opakovala dost dlouho, než tito lidé pochopili, že o jejich peníze výměnou za nápad není zájem. Tito lidé skutečně již nemají žádné vlastní nápady a hledají jen způsob, jak své peníze ochránit a zhodnotit na nápadech druhých.
A odpověď "ve své malosti", "jste určitě neúspěšný" jen ukazují, že když chybí argumenty, nastávají urážky. Napište, když jste určitě velmi úspěšný a znalý postupů těchto investorů o firmách, které se díky nim prosadily na trhu a jak jim vyjma peněz pomohli.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
3. 6. 2015 23:52, Lenka
Tohle, jako všechno ostatní se prodraží. Ale je logické, že si to investor nechá zaplatit. Proč by to taky jinak dělal. Ale kdo má zkušenosti s podnikáním, ví, že z ničeho v tomhle špatném tržním prostředí se fakt špatně vaří. Obvykle se lidé zadluží dříve, než jim vůbec vydají papír.. zadluží je už nekonečné průtahy úřadů. Pak se na ně sesype konkurence, která se je snaží o nápad obrat.. každý patent každý nápad pojistit nejde, když jde něco to stojí.. a taky čas. Než se nadějete 15 Vašich přelomových nápadů má na stole někdo jiný a vy jste zahodili měsíce práce. Mám s tím značné zkušenosti. U nás se nápady kradou jako o život, jen je vyvěsíte na stránky, jen je dáte inzerentovi, už tady tečou Vaše nápady velkým konkurenčním firmám. Ani vám je nemusí zveřejnit. A ty provize jsou na polovině vašeho obratu (nikoli zisku) jen za hloupou reklamu či podobnou pomoc. Investoři jsou podle mě dobrá věc. Je to něco za něco. Když je investor poctivý. Samozřejmě že na to člověk musí mít taky rozum. Lidi se skvělými nápady co pracují od rána do noci na tom, čemu věří a co má potenciál často troskotají jen kvůli podvodníkům, co je oberou dříve, než se stačí rozkoukat. Se silným partnerem v zádech se snad lépe dýchá. Musí to být samozřejmě partner, ne podvodník. Já pracuji 14 i 16 hodin denně 7 dní v týdnu. Za první měsíce jsme strmě stoupli. Kdyby nebylo prvních zlodějů (a to i mezi úředníky) vydělávali bychom teď na sebe a krásně, ne na ty, co nás obrali. Za tu dobu co podnikám mě okradli o nápady mockrát.. skvělé nápady které nyní vydělávají miliony, o penězích raděj nemluvím. Ale bohužel obchod není férová hra. Kdo tvrdí, že je, lže jak když tiskne. A když jste malá rybka, velké ryby se na vás nažerou.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (11 komentářů) příspěvků.