Asi každý, kdo se nad úkolem zamyslel, v první řadě uvažoval o tom, že by pokračoval tak, jak čára začala, a dotáhnul ji do pravého horního rohu. Proč ne. Mohlo by to být správně. Potíž je v tom, že správně by to mohlo být i jakkoli jinak. Člověk ovšem tak nějak počítá se setrvačností: když nějaká věc, řekněme třeba ekonomika nějakého státu měla doposud jisté vlastnosti, jistý směr a rychlost, bude mít tendenci v nich setrvávat.
Je tu ovšem několik důvodů, proč v nich nejspíš nesetrvá. Jsou to jednak vnější vlivy, které nedokážeme odhadnout, jednak vnitřní vlivy, které nedokážeme odhadnout – a obojí může vlastnosti, směr i rychlost výrazně proměnit. A pak je tu ještě ta nemilá věc, že takové věci, jako je například ekonomika státu, bývají tak komplexní, že i ti nejučenější z nás jejich vlastnosti, směr a rychlost dokážou poznat jen velmi nedokonale. Můžeme tedy poněkud upravit větu z předešlého odstavce: Ekonomika kteréhokoli státu měla doposud nejisté vlastnosti, nejistý směr a rychlost a i my bychom měli v nejistotě setrvávat.
Nečiníme tak.
Dokonce i ti nejučenější z nás se nechají svést a domnívají se, že na základě svých jistě hlubokých znalostí dokážou odhadovat budoucí vývoj. Například proslulý (a nedávno bohužel zesnulý) ekonomický historik Robert Fogel v roce 2007 předpověděl, že k roku 2040 dosáhne hrubý domácí produkt Číny 123 bilionů dolarů. V té době se podle něj má země podílet na světovém domácím produktu čtyřiceti procenty a má být superbohatá. Na USA má připadat čtrnáctiprocentní podíl a na Evropskou unii („původní“ patnáctku zemí) pouhých pět procent.
Už dnes, po pouhých sedmi letech, se tento scénář jeví jako velmi nepravděpodobný. Fogel totiž evidentně počítal s příliš optimistickým tempem hospodářského růstu. Je těžké odolat, když vidíte zemi, která déle než dvě dekády roste setrvale dvouciferným tempem. Fogel přitom příliš neuvažoval nad tím, že růst bude v průběhu času velice pravděpodobně zpomalovat. Chyb se prostě dopouštějí i držitelé Nobelovy ceny.
Fogel se nejspíš spletl, nicméně jeho omyl ho nestál nic. Koneckonců to vypadá, že jeho chyba spočívala spíše v tom, že příliš spoléhal na předpovědi třetích stran. Existuje ovšem jedna skupina lidí, která je v praktické aplikaci naší dnešní chyby doslova nedostižná. Zároveň jde o skupinu, která kvůli tomu neustále ztrácí hodně peněz. Jsou to investoři. Pojďme se ve stručnosti podívat na dva příklady.
O investicích do zlata se v poslední době hodně mluvilo. Jeho cena totiž dlouhou dobu stoupala: v roce 2000 se cena pohybovala kolem tří set dolarů za trojskou unci, dnes je o tisíc dolarů výše. A není to tak dávno, kdy se pomalu blížila hranici dvou tisíc dolarů.
Člověk, který nezná skutečně dlouhodobá data, tak může snadno podlehnout iluzi, že zlato je schopné přinášet velmi zajímavé výnosy. Tuto iluzi navíc zdatně živí prodejci zlata. Například jeden přední český obchodník s cennými kovy se na svém webu potenciálních zákazníků ptá: „Hledáte konzervativní investici s potenciálem zhodnocení v dvouciferných číslech?“ Firma potom investory vybízí, aby „investovali chytře a sázeli na jistotu“.
Skutečnost je ale hodně odlišná. Je pravda, že dvouciferné výnosy nelze vyloučit. Jedna zlatá mánie vrcholila v roce 1980, druhá potom v roce 2011. Při pohledu do studie banky Credit Suisse, která obsahuje dlouhodobá data výnosnosti různých aktiv, získáme ale úplně jiný pohled. Zlato na velmi dlouhém horizontu „pouze“ víceméně drží krok s inflací, takže na dvouciferné výnosy můžeme zapomenout. Rovněž tvrzení o konzervativní investici se nezakládá na pravdě, cena zlata totiž historicky hodně kolísala. Z tradičních investic byla vlastně pouze jedna volatilnější, než zlato – akcie. A známe dlouhá období, během kterých byl žlutý kov hodně ztrátovou investicí. Naposledy období let 1980 až 2000.
Prodejci vám s nejvyšší pravděpodobností ukazují jen pravou polovinu grafu
Bohužel platí, že řadě investorů se nákup zlata vůbec nevyplatí. Investoři musí počítat s marží producenta (rafinerie) a prodejce. A budou to s nejvyšší pravděpodobností právě tyto náklady, co se bude moci pyšnit dvěma ciframi. U různých „zaručeně výhodných“ spořicích programů do zlata je i vstupní poplatek. Potom jsou tady náklady skladování. Když k tomu přidáme fakt, že řada investorů nakupovala zlato, když se cena pohybovala poblíž vrcholu, dostáváme se jednoznačně k záporným výnosům.
A pojďme dál.
Rozvíjejícím se trhům jsem se věnoval v jednom z předchozích dílů seriálu, dnes tedy jen k dlouhodobým výnosům. Řada investorů si myslí, že akcie rozvíjejících se trhů přinášejí ve srovnání s nudnými rozvinutými trhy mnohem vyšší výnosy. Vlastně je to téměř všeobecně přijímaná pravda. Pravda v uvozovkách ovšem, nezakládá se na faktech.
Znovu narážíme na stejný problém, tedy že investoři vyvozují z nedávných trendů chybné závěry do budoucna. Nedávný trend je totiž celkem lákavý, alespoň v grafu:
STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…
Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.
V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.
Zdroj: Credit Suisse
V grafu je srovnání výkonnosti akcií rozvíjejících se trhů (červená) s akciemi rozvinutých trhů v období let 1999 až 2013. I když se to tak nemusí jevit, jedná se o příliš malý vzorek dat, ze kterého bychom neměli dělat ukvapené závěry.
A dlouhodobá data Credit Suisse? V letech 1900 až 2013 přinesl akciový index rozvinutých trhů reálný (o inflaci očištěný) výnos 8,3 procenta ročně, zatímco index rozvíjejících se trhů 7,4 procenta. V historii se potom neustále střídala období nadvýkonnosti rozvíjejících se trhů s obdobími nadvýkonnosti trhů rozvinutých.
Přestože autoři studie vyslovují názor, že v budoucnu mohou rozvíjející se trhy přinášet o něco vyšší výnos než trhy rozvinuté, nelze na to v žádném případě spoléhat. Pokud se předpověď vyplní, bude to s největší pravděpodobností za cenu výrazně vyšší volatility. U každého rozvíjejícího trhu navíc podstupujete nemalé riziko toho, že se nakonec – prostě nerozvine. Připomeňme, že ve dvacátém století se podařilo jen hrstce zemí dosáhnout statusu rozvinuté ekonomiky. Mnohem častější byly neúspěšné reformy, vojenské převraty a vleklá období makroekonomické nestability. Zažili jsme i pády z výsluní. Kdo dnes ví, že Venezuela byla kdysi velmi bohatou zemí, která se svým příjmem mohla srovnávat s USA nebo Kanadou? Dnes Venezuela kraluje jen žebříčku počtu vražd na obyvatele.
Rada k tomu, abyste zbytečně neztráceli peníze, tedy zní: zajímejte se o dlouhodobá data a ignorujte krátkodobější trendy.
Zaměřením hodnotový investor. Předmětem jeho zájmu jsou především akciové trhy a podílové fondy. V Partners Financial Services se věnuje exkluzivní službě poskytování nadstandardních produktů, sestavování portfolií pro bonitní klientelu a školení v oblasti investic.
Vyučuje mezinárodní politickou ekonomii na Univerzitě Hradec Králové.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
29. 5. 2014 20:31, Martin Tománek
Dobrý den,
zlatý standard (respektive Brettonwoodský měnový systém) byl de facto zrušen v roce 1971 za prezidenta Nixona, společně s dalšími opatřeními se tomu říkalo New Economic Policy. Definitivně se potom systém rozpadl o dva roky později.
Důvody zlaté mánie, která vyvrcholila v roce 1980, jsou ale jiné. Ve zkratce: ropný šok a s ním související vysoká inflace (nejvážnější v USA, GB a Francii). V USA se míra inflace dokonce dost dlouho držela nad 10 %. K mánii přispěla i krize amerických rukojmí v Teheránu 1979 a invaze SSSR do Afghánistánu. To všechno vytvářelo skvělé podmínky pro spekulace se zlatem. Nejzajímavější byl leden 1980, kdy během prvních dvou obchodních dnů cena zlata vzrostla o 110 dolarů za unci.
Každopádně v dalších letech, když se politická a ekonomická situace uklidnila, šla cena zlata dolů. Investoři si postupně uvědomovali, že období vysoké inflace skončilo a zlata se hromadně zbavovali. V průběhu cca osmi let klesla cena o víc než 60 %.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
27. 5. 2014 2:15, Wokurka
Dvouciferné výnosy se zlatem, to je například 10%, skutečně budou dosaženy, když ne za rok, tak za více let. Začal ten článek o vysokém IQ a skončil s velice nízkým IQ. Neboť tvrdí, že dvouciferné výnosy se zlatem nebudou. Ale popravdě zlato vynese i stovky procent, ovšem za desítky let. Tedy dvouciferné výnosy se zlatem budou a i trojciferné výnosy budou. Výnos se nevstahuje jen na jeden rok.
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.