Mnozí investoři (a nejen investoři) mají tendenci přemýšlet ve stylu „věděl jsem to celou dobu“. A skutečně, časování trhu je ve zpětném pohledu poměrně jednoduchá záležitost. Stačí se vyhnout velkým poklesům a výsledky budou oproti klasické strategii kup a drž nesrovnatelně lepší. Tak například Javier Estrada ve své analýze sledující výnosy patnácti vyspělých akciových trhů s názvem Black Swans and Market Timing: How Not to Generate Alpha píše, že pokud by se investoři vyhnuli deseti nejhorším dnům v historii, dosáhli by v průměru o 150 procent vyššího výnosu oproti investorům sledujícím strategii kup a drž. A protože je 150 procent hezké číslo, není divu, že se časování trhu stalo oblíbeným sportem.
V praxi je ale všechno mnohem složitější, což si uvedeme na příkladu, který je hodně aktuální.
Pouhý pohled na graf vývoje amerických akcií za posledních pět let vzbuzuje v některých investorech optimismus a touhu po dosažení podobných výnosů, v jiných naopak obavy z velkého poklesu. Tyto emoce výstižně popisují dvě anglická slova, která jsou v souvislosti s chováním investorů často používaná – greed a fear, tedy chamtivost a strach.
Jak to tedy je s těmi americkými akciemi? Jsou drahé? Pádné argumenty by se našly. Index amerických akcií S&P 500 vzrostl od poslední výraznější korekce v létě 2011 o víc než 60 procent, a to při velmi nízké volatilitě. Ve stejném období vzrostly zisky amerických firem jen o 18 procent. Dividendový výnos aktuálně akcie nabízejí pod dvěma procenty, takové výnosy historicky převážně předcházely dekádě spojené se spíš s nižšími výnosy akcií. Když se podíváme na valuační ukazatele (price to earnings a Shillerovo CAPE), dostaneme historicky nadprůměrná čísla. Ziskové marže amerických firem se aktuálně pohybují poblíž historických maxim; v minulosti měly poměrně silnou tendenci vracet se k průměru. A abychom nezapomněli, podle některých stojí za svižným růstem cen akcií téměř výhradně kvantitativní uvolňování Fedu.
Pro podrobnější informace o vývoji cen jednotlivých akcií i akciových indexů navštivte sekci Akcie na Peníze.cz
A teď pro zpestření argumenty ve prospěch amerických akcií. Americká ekonomika roste, výhled pro růst ziskovosti firem není špatný a podnikový sektor doslova sedí na hotovosti. Investoři hledající výnos stále nemají k akciím rozumnou alternativu, výnosy státních dluhopisů se pohybují na neatraktivních úrovních a „rizikovější“ dluhopisy (firemní a high-yield) už na tom byly také lépe. V prostředí nízkých úrokových sazeb je vyšší ocenění akcií ospravedlnitelné. Fed bude pravděpodobně ještě poměrně dlouho držet sazby poblíž nuly. V roce 2013 sice akciové fondy zaznamenaly velké přílivy peněz, nicméně obrovské sumy peněz jsou v Americe stále zaparkované ve fondech peněžního trhu, přestože svým majitelům nesou zanedbatelný výnos. A tito majitelé, retailoví investoři, jsou často poslední, kdo nastupuje během býčího trhu do rozjetého vlaku. Jestli se odhodlají naskočit do akciového vagonu, růst ještě nemusí být zdaleka u konce. Navíc současný býčí trh není z hlediska doby trvání v historickém kontextu nikterak výjimečný.
Pravdou je, že i autorovi článku se jeví americké akcie jako dražší, minimálně relativně dražší, ve srovnání například s evropskými akciemi. Zejména investoři, kteří chtějí peníze investovat na kratší dobu, by tedy měli být obezřetní. Jenže – to je pouhý názor, který nemusí mít nic společného s následným vývojem samotného trhu. Hezký příklad? V roce 1996 mnohé svědčilo o tom, že jsou americké akcie nadhodnocené. Index S&P 500 si předchozí rok připsal 34 procent a šéf Fedu Alan Greenspan v souvislosti s boomem akciových trhů použil výraz „irrational exuberance“, což by se dalo přeložit jako neodůvodněný optimismus, iracionální nevázanost. Přišel pád? Nikoli – akciový index S&P 500 vzrostl v roce 1997 o 31, v roce 1998 o 27 a v roce 1999 o 20 procent. Mohutný růst skončil až v roce 2000 splasknutím bubliny. Nejhůř dopadli investoři nadšení do technologií, kteří „sklízeli“ úděsné ztráty, samotný index S&P 500 ztratil v roce 2000 přibližně deset procent.
Jednoduše řečeno: trh nám jen zřídkakdy dá jasný signál, že je výrazně podhodnocený nebo výrazně nadhodnocený. Jasné signály přicházely koncem roku 1999 a začátkem roku 2009, nicméně profitovat z nich dokázalo relativně málo zkušených a odvážných investorů. Platí, že drtivou většinu času jsou valuace příliš nejisté, abychom na jejich základě dělali v portfoliu radikální změny. Trh navíc může mít určitou setrvačnost (momentum), která jakékoli pokusy o krátkodobé předpovědi ještě více komplikuje, ne-li znemožňuje.
Ale zpět do současnosti. Americké akcie sice nejsou levné, ale zároveň nepanuje žádná iracionální nevázanost, tedy možná s výjimkou sektoru biotechnologií. Investor, který bude čekat na tu svou velkou korekci, aby mohl levněji nakoupit, se třeba brzy dočká. Anebo se jeho čekání bude podobat čekání na Godota. Vždycky existuje nemalé riziko, že investorovi ujede vlak a bude sledovat, jakých zisků dosahují jeho přátelé a kolegové z práce. V takovém investorovi může nakonec získat převahu závist nebo hamižnost, která ho dovede k nákupu akcií. Jenže až v okamžiku, kdy už si jejich cena bude na vrcholku nasazovat lyže sjezdovky. Podobných příběhů je víc než dost.
Pravdu má (zase) Warren Buffett. (Autor připouští, že Buffetta možná cituje často; pokud by byl zkušenější a chytřejší než Buffett, citoval by sám sebe. Bohužel, není.) Buffett v zatím poslední výroční zprávě Berkshire Hathaway píše: „Americký byznys si v průběhu času povede dobře. A stejně se povede akciím, neboť jejich osud je svázán s výkonností podniků. Jistě, objeví se opakující se poklesy, nicméně investoři a manažeři hrají hru, která je nastavena hodně v jejich prospěch.“ Buffett následně svůj výrok opírá o výkonnost indexu Dow Jones Industrials, který si během dvacátého století připsal 17320 procent i přes čtyři nákladné války, velkou depresi a celou řadu recesí. „Z důvodu, že je hra tak příznivě nakloněná, je strašnou chybou pokoušet se naskakovat a vyskakovat [do trhu a z něj] na základě vykládání tarotových karet, předpovědí ‚expertů‘ nebo podle vývoje obchodní aktivity. Rizika toho, že jste mimo hru, jsou obrovská ve srovnání s rizikem toho, že jste ‚in‘.”
A za týden se podíváme na to, do jaké míry jsou investoři v časování trhu úspěšní
Snad poněkud divoký – leč pevně zakořeněný překlad anglického market-timing. Jde o investiční strategii, při které se investor snaží co nejlépe vystihnout co nejlepší načasování nákupu či prodeje. Jednoduše tak, aby kupoval levně a prodával draho. Mnozí odborníci od této strategie odrazují, a to zejména nezkušené investory. Používají při tom často sugestivní přirovnání, například že takový investor má ve skutečnosti pro své rozhodování právě tolik relevantních a podložených informací, že zcela rovnocenná strategie je rozhodovat se ke koupi či prodeji podle letu ptáků, fáze měsíce nebo počtu a barvy aut, která potkáte při nedělní procházce. Ovšemže – každý investor se snaží aspoň trochu svou investici načasovat, zhoubné je ovšem časování ve spojení s další investiční chybou: sázkou na jednu kartu.
Korekcí se většinou rozumí pád ceny aktiva po období růstu. Některé definice říkají, že by měl být výraznější, jiné ho dokonce vyčíslují a říkají, že by měl být třeba alespoň deset procent. Korekce (od latinského corrigere, opravit, napravit) tu má znamenat nápravu ceny přiblížením k férovějšímu ocenění. Zajímavé je, že se téhož slova většinou neužívá, když dojde k růstu cen, přitom férová cena (pokud připustíme, že něco takového by mohlo existovat) může být jistě i vyšší než cena tržní. Snad zde působí i vliv jiného současného významu slova korekce: samotka, kde se napravují hlavy vzpurných trestanců. Od toho tedy korekce k napravení příliš optimistických hlav investorů.
Zaměřením hodnotový investor. Předmětem jeho zájmu jsou především akciové trhy a podílové fondy. V Partners se věnuje exkluzivní službě poskytování nadstandardních produktů, sestavování portfolií pro bonitní klientelu a školení v oblasti investic.
Vyučuje mezinárodní politickou ekonomii na Univerzitě Hradec Králové.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
15. 1. 2014 16:51, Gabriel Pleska
Dobrý den, dnes Karásek? Začnu si dělat sbírku těch vašich pseudonymů. Jen nevím, jestli se na to dají balit holky jako na motýly.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
15. 1. 2014 3:20, Karásek
České děti by měly konečně přestat usuzovat, zda jsou akcie levné nebo drahé podle průměrného PE v indexu SaP 500. Vždyť jsou tam akcie s PE 100 jako Amazon a Facebook a to zkresluje. Akcie je nutno posuzovat jednotlivě po jedné. Zajímavé je tedy vypsat 5 drahých akcií z indexu Dow Jones a pět levných akcií z indexu Dow Jones, hlavně podle výše PS a PB. Sledovat PS a PB je důležitější než PE. Ale český investor by měl hledat nejprve levné akcie v indexu DAX, pak Eurostoxx50, pak Stoxx50, teprve nakonec akcie indexu Dow Jones. Ten článek by měl vypsat ty levné akcie indexu DAX, Eurostoxx50, Stoxx50 a Dow Jones. Jen tak by byl článek prospěšný i pro dospělé lidi z Čech, pokud maji milion korun volný na rozumnou investici.
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.