Česká spořitelna neuspěla ve sporu s mužem, jemuž někdo vybral z platební karty peníze poté, co o ni přišel v tureckém bankomatu. Případ došel až k Ústavnímu soudu, který se dnes zastal klienta.
Muž si chtěl v červenci 2013 vybrat v Turecku hotovost z bankomatu, ale po stornování nabídky v pro něj nesrozumitelném jazyce mu přístroj kartu nevrátil. Okamžitě to oznámil turecké policii. Turecká Deniz Bank, která bankomat provozovala, mu sdělila, že kartu vrátí do dvou týdnů na pobočku České spořitelny jako vydavatele karty.
Když ale klient o čtyři dny později – bezprostředně po svém návratu do Česka – přišel na pobočku spořitelny, dozvěděl se, že někdo mezitím vybral z jeho karty 102 tisíc korun. Muž proto kartu hned zablokoval.
Česká spořitelna mu ale odmítla peníze vrátit a reklamaci označila za neoprávněnou. Všechny transakce byly podle ní provedeny v době před blokací karty a byl při nich zadán správný PIN. Ukázalo se, že na turecký bankomat kdosi instaloval zádržné zařízení a díky takzvanému skimmingu zcizil kartu i kód.
Obvodní soud pro Prahu 4 se sice muže zastal, spořitelna se ale odvolala a uspěla u Městského soudu v Praze i u Nejvyššího soudu ČR. Muž podle nich nesplnil svou povinnost podle zákona o platebním styku, když ztrátu okamžitě nenahlásil spořitelně jako vydavateli karty a nenechal ji zablokovat.
Klient se však obrátil na Ústavní soud. Ten označil rozhodnutí odvolacích soudů za příliš formalistické, nezohledňující účel zákona. Postup klienta nelze označit za „hrubě nedbalý“. Ústavní soud zpochybnil i samotné naplnění pojmu „ztráta“, který není v zákonech přesně definován.
„Nemají-li v zákoně použité pojmy (v tomto případě ztráta karty – pozn. red.) specifický právní význam, lze je chápat tak, jak jsou vnímány v obecném základu spisovného jazyka,“ konstatoval senát Ústavního soudu složený z Vladimíra Sládečka, Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře.
Podle soudců nešlo o klasickou ztrátu, protože vlastník karty sice přišel o možnost s kartou disponovat, věděl ale, kde se jeho věc nachází, a předpokládal, že se o ní turecká banka či policie postarají.
„Zadržením karty tak nedošlo k její ztrátě a zcela zjevně ani odcizení, zneužití nebo neautorizovanému použití,“ uvedli ústavní soudci. Proto klient nemusel hlásit „ztrátu“ spořitelně jako vydavateli. To, že někdo kartu odcizil a zneužil, zjistil klient až po návratu do Česka, na což reagoval okamžitým zablokováním karty. „V jeho postupu proto nelze spatřovat hrubě nedbalý přístup,“ zdůraznili soudci.
Případ se teď vrátí k Městskému soudu v Praze, který bude při svém rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu.
Spořitelna dál trvá na tom, že i zadržení karty bankomatem je ztráta, a že nestačí nahlásit ji policii a provozovateli přístroje. „Vyjádření Ústavního soudu je pro nás překvapivé, protože klient nám ztrátu a žádost o blokaci sdělil až celé čtyři dny poté, co mu bankomat v Turecku kartu nevydal. Klient se tak dopustil hrubé nedbalosti, což potvrdily i soudy nižší instance. Všechny klienty pravidelně upozorňujeme, že při ztrátě karty včetně ztráty v bankomatu v zahraničí je nutné nás okamžitě kontaktovat, což mohou učinit zdarma nonstop telefonicky i skrze naše sociální sítě, digitální bankovnictví nebo webové stránky,“ říká mluvčí Filip Hrubý.
Petr Kučera
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
26. 2. 2020 19:04, Exklient spořky
"Spořitelna dál trvá na tom, že i zadržení karty bankomatem je ztráta, a že nestačí nahlásit ji policii a provozovateli přístroje."
Překlad: Spořitelnu nějaký trapný Ústavní soud nezajímá, protože na české zákony kašle.
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.