Zdroj: Shutterstock
Kdo se zranil v práci, dostal při stejných následcích výrazně menší odškodnění, než kdyby k úrazu přišel při dopravní nehodě. Naše společnost Vindicia dokonce v některých případech doporučovala klientům, kteří přišli k úhoně například při řízení služebního auta, aby své pracovní úrazy řešili spíše jako dopravní nehodu.
Pro výpočet kompenzace hraje klíčovou roli hodnota jednoho bodu: čím vážnější je zranění, jeho další následky a vliv na život poškozeného, tím více bodů a vyšší částka. Nacenění jednoho bodu na základě příčiny úrazu však bylo nerovné. U dopravních nehod je částka každý rok navyšována tak, aby odpovídala zvyšující se průměrné mzdě. Hodnota jednoho bodu pro rok 2022 stoupla 374,99 koruny. Naopak u pracovních úrazů se hodnota bodu drží na 250 korunách.
Hodnota 250 korun za bod pro pracovní úrazy platí od roku 2015, do té doby byla dokonce pouhých 120 korun. Oproti tomu hodnota bodu za dopravní nehody v mezičase rostla, protože odráží vývoj průměrné mzdy – z přibližně 260 korun za bod v roce 2016 až na letošních 375 korun. Mezi hodnotami obou bodů se tak široce rozevřely nůžky – rozdíl se změnil z 10 na 125 korun.
Ústavní soud si teď na tuto dlouhodobou nerovnost posvítil a přelomovým rozhodnutím umožnil lidem zraněným v práci získat vyšší kompenzaci.
Tomáš Beck se v rodinné firmě Vindicia dlouhodobě věnuje otázkám odškodnění po dopravních nehodách a pracovních úrazech. Do společnosti vnesl své know-how ze studia a pobytu v zahraničí, kde se proces vymáhání kompenzace do určité míry liší a získané částky jsou výrazně vyšší. Beck vystudoval archeologii, má titul Mgr. v oboru Bezpečnostní studie a dokončuje studium oboru Alternativní řešení sporů na Cevro Institutu.
Ústavní soud řešil případ zaměstnance, který se shodou okolností zranil právě při dopravní nehodě. Pravidlo je však použitelné i na běžné úrazy například ve skladech, kancelářích a podobně.
Zedník se velice vážně zranil, když cestoval autem se svým kolegou. Následkem bouračky bylo i snížení společenského uplatnění a trvalá invalidita prvního stupně. Muž tak zůstal omezen i ve svých koníčcích a možnostech dále vykonávat původní zaměstnání. První dva rozsudky soudů v tomto případu nedávaly poškozenému větší naděje.
Zásadní bylo, že se poškozený domáhal spravedlivého odškodnění, a to podle občanského zákoníku a metodiky Nejvyššího soudu. Chtěl, aby bylo odškodnění vypočteno metodou, která je pro něj výhodnější a finančně reálněji odráží dopady úrazu.
Na konci minulého roku zedník konečně uspěl. Ústavní soud uvedl, že muž má na výše zmíněný postup nárok. Toto rozhodnutí se vztahuje na všechny pracovní úrazy, u kterých si poškození nechají udělat oba posudky a tím prokáží nespravedlnost. Pokud se ukáže, že posudek podle metodiky Nejvyššího soudu je pro poškozeného výhodnější, může člověk žádat o plnění z této formy na základě daného judikátu.
Rozhodnutí soudu v podstatě otevřelo prostor pro spravedlivější řešení odškodnění, a to především u závažných případů. Lidé tak nebudou finančně biti za to, že k úrazu došlo v práci, nikoliv ve volném čase. Následky zranění jsou identické – není proto důvod, aby byl úraz v práci odškodňován nižší částkou.
Sdílejte článek, než ho smažem
