Odškodnění za pracovní úrazy se změní. Lidé dostanou víc

Čili nemyslím si, že je pravdivé tvrzení, že "Toto rozhodnutí se vztahuje na všechny pracovní úrazy, u kterých si poškození nechají udělat oba posudky a tím prokáží nespravedlnost."
Rozhodnutí se v prvé řadě vztahuje na případy, kdy je založena odpovědnost zaměstnavatele podle občanského zákoníku.

Pokud autor vychází z nálezu II. ÚS 2925/20, domnívám se, že jeho závěry nejsou správné. Totiž podstatou posuzované případu bylo to, že stěžovatel (poškozený) utrpěl úraz jednak při plnění svých pracovních a zároveň následkem nehody způsobené řidičem vozidla, které vlastnil zaměstnavatel stěžovatele. Zaměstnavatel zde tedy odpovídal za újmu zaměstnance jednak jako zaměstnavatel, ale zároveň i jako provozovatel vozidla podle par. 2927 OZ.
Obecné soudy se přitom držely toho, že úprava v zákoníku práce je lex specialis vůči OZ, a proto se věc musí považovat za pracovní úraz a posuzovat podle pracovněprávních předpisů.
Ústavní soud tak pouze judikoval, že v obdobných případech, kdy je zaměstnavatel odpovědný nejen z pozice zaměstnavatele, ale i podle OZ, jsou soudy povinny přiznat poškozenému náhradu ve výši nejméně v takové, na jakou by měl poškozený nárok postupovalo-li by se podle OZ.
V případech, kdy ale není založena odpovědnost zaměstnavatele i podle občanského zákoníku (například zaměstnanec uklouzne a zlomí si nohu), se i nadále postupuje podle pracovněprávních předpisů, tedy ohodnocení 250,- Kč za bod.
Viz bod 52 předmětného nálezu:
"Pracovním úrazem tak může kupříkladu být i úraz zaměstnance způsobený přírodní katastrofou nebo občanskými nepokoji, pokud v tu dobu zaměstnanec plnil pracovní úkoly. Zaměstnanec je tak v důsledku zvláštní právní úpravy do určité míry v privilegovaném postavení, jelikož mu vzniká právo na náhradu újmy i tehdy, když by mu za srovnatelných okolností při aplikaci obecné občanskoprávní úpravy nesvědčilo (tj. v porovnání s jinými osobami srovnatelně poškozenými za srovnatelných okolností, které ale dle obecné občanskoprávní úpravy nezakládají obdobnou povinnost k náhradě újmy, jako např. u vztahu mezi objednatelem a zhotovitelem). Právě v takových případech je dle názoru Ústavního soudu možné ospravedlnit, že se zaměstnanci dostane odlišného zacházení od obecné občanskoprávní úpravy."

Zvrácený to svět, promarnit život v otroctví a ještě být mrzákem.