Zdroj: Shutterstock
Nárok na uznání covidu jako nemoci z povolání mají hlavně zdravotníci. To potvrzují i čísla z Národního registru nemocí z povolání, který eviduje všechny uznané případy. Na oblast zdravotní péče připadá v Česku podle předběžných údajů 92 procent všech uznání covidu jako nemoci z povolání.
„Z hlediska profese jsou nejvíce zastoupeny zdravotní sestry (47 %), následují lékaři (15 %), ošetřovatelé a sanitáři (10 %) a také pracovníci v sociálních službách," upřesňuje Zdenka Fenclová, předsedkyně Rady Národního registru nemocí z povolání.
Vyšší riziko nákazy mají podle ministerstva zdravotnictví vedle zdravotníků také sociální pracovníci, pečovatelé, studenti s nařízenou pracovní povinnosti, uklízeči ve zdravotnických a sociálních zařízeních, pedagogičtí pracovníci při práci se zdravotně znevýhodněnými skupinami s obtížnější schopností obecně dodržovat hygienická pravidla či strážníci u obecní policie, kdy nelze zcela jednoznačně vyloučit přenos infekce při rizikovém kontaktu s osobou, která nedodržuje domácí karanténu či izolaci.
Naopak uznávání covidu jako nemoci z povolání se nepředpokládá u prodavačů či pokladních, u administrativních pracovníků na úřadech, v bankách, v pojišťovnách, na pobočkách pošty, u řidičů z povolání, u pracovníků v gastronomii, v restauracích, při výrobě potravin, v průmyslu, stavebnictví, hornictví, v energetice, v lesnictví nebo zemědělství a podobně.
Covid-19 spadá do kategorie přenosných a parazitárních nemocí, které jsou na seznamu nemocí z povolání už z dřívějška – nebylo tedy potřeba rozšiřovat seznam přímo o něj.
Definitivní čísla o uznaných nemocích z povolání za loňský rok budeme znát až zhruba na přelomu února a března. Už teď je ale jasné, že nárůst oproti předloňskému roku je obrovský.
„V roce 2021 bylo do registru nahlášeno celkem 5394 případů tohoto onemocnění. Covid-19 tedy představuje přibližně 89 procent všech případů nemocí z povolání včetně ohrožení nemocí z povolání hlášených v tomto roce,“ říká Fenclová. V roce 2020 přitom bylo uznáno 1112 případů covidu jako nemoci z povolání.
Fenclová připomíná, že vzhledem k času, který je potřeba k posouzení, zda se jedná či nejedná o nemoc z povolání, je mnoho případů ještě ve fázi šetření a ve statistikách se objeví až letos.
Seznam nemocí z povolání se po mnoha letech příprav rozšíří o chronická onemocnění bederní páteře. Nedostanou se však na něj například nemoci krční páteře, nemoci bederní páteře z celotělových vibrací a třeba ani syndrom vyhoření.
„Počty zdravotníků, kteří onemocněli, jsou mnohem vyšší. Jen v prvním roce pandemie – 2020 – onemocnělo podle předsedy České lékařské komory Milana Kubka téměř 35 tisíc zdravotníků. Do konce roku 2021 podle Kubka zemřelo 101 zdravotníků, z toho 42 lékařů, přitom v registru nemocí z povolání je uvedeno pouze osm zemřelých zdravotníků,“ říká Daniela Pelclová z Kliniky pracovního lékařství I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Případy covidu uznaného jako nemoci z povolání porostou ještě několik let, očekává Pavel Urban ze Státního zdravotního ústavu. „Covid přepíše celou statistiku nemocí z povolání – jak počty, tak strukturu. V posledních deseti letech jsme byli zvyklí, že se ročně hlásilo 1100 až 1200 případů nemocí z povolání. Teď ta čísla budou mnohem vyšší. Do pandemie byl nejčastější nemocí z povolání syndrom karpálního tunelu, teď je to jednoznačně covid-19,“ řekl Výzkumnému ústavu bezpečnosti práce.
„Nemoci nervů z přetěžování horních končetin dominovaly v posledním desetiletí a vznikají především v automobilovém průmyslu. Nejčastější diagnózou byl syndrom karpálního tunelu se slabostí, brněním a bolestmi v oblasti ruky a předloktí,“ upřesňuje Pelclová. Připomíná, že infekčních nemocí z povolání bylo před pandemií v roce 2019 hlášeno jen přibližně 100 případů. Počty všech přenosných a parazitárních onemocnění v posledních 10 letech nepřesáhly 230 případů ročně.
Na několikanásobný vzestup si vzpomíná naposledy v letech 1990-1991, kdy celkový počet nemocí z povolání přesáhl 11 tisíc případů. „Tehdy k tomu došlo administrativní cestou v důsledku tlaku horníků při uzavírání černouhelných dolů: překlasifikováním lehčích stupňů onemocnění pneumokoniózou z černého uhlí, a to z ohrožení nemocí z povolání na nemoc z povolání. Tato nemoc má i po ukončení práce v dolech trvale progresivní charakter a do požadovaného stupně se obvykle během dalších let rozvinula,“ vysvětluje Pelclová.
Sporné je podle ní uznávání covidu jako nemoci z povolání u zdravotníků, kteří odmítli očkování v době, kdy to už bylo možné. „Domnívám se, že by neměli mít na nemoc z povolání nárok, když se dostatečně nechránili,“ říká.
Za nesprávný považuje také požadavek Společnosti nemocí z povolání, že za nemoc z povolání není možné uznat takovou, o kterou se pacient hlásí s odstupem více než šesti měsíců. „Neznám jeho legislativní zdůvodnění a považuji jej za diskriminační,“ dodává Pelclová.
Jak postupovat, když chcete žádat o uznání covidu jako nemoci z povolání?
Pokud jakýkoliv ošetřující lékař, ať už praktik, odborník nebo závodní lékař nabude podezření, že onemocnění covid-19 u pacienta může souviset s prací, má zákonnou povinnost takového člověka odeslat na spádové středisko nemocí z povolání. Obracet se tam mohou přímo i samotní pacienti.
Stejně jako u jiných nemocí musí žadatel splnit podmínky uvedené v seznamu nemocí z povolání. „Onemocnění musí být prokázáno klinicky a zároveň potvrzeno laboratorním vyšetřením. Hygienickým šetřením musí být ověřeno, že jsou splněny podmínky práce uvedené v seznamu nemocí z povolání, tedy, že k nákaze došlo v zaměstnání,“ vysvětluje předseda Společnosti pracovního lékařství Milan Tuček. Předpokládá se, že jde o takovou pracovní činnost, při které je člověk vystaven nebezpečí nákazy více než v běžném životě.
S žádostí o uznání covidu jako nemoci z povolání a všemi dostupnými lékařskými nálezy se můžete obracet na jedno z třinácti středisek pro nemoci z povolání. Jejich seznam zveřejňuje ministerstvo zdravotnictví. Odborníci konkrétního zařízení provedou vyšetření a poté požádají hygienu, aby ověřila, zda choroba mohla vzniknout v souvislosti s výkonem povolání.
S jakou kompenzací můžete počítat?
„Obecně může zaměstnanec s uznanou nemocí z povolání uplatňovat nárok na bolestné, ztížení společenského uplatnění, ztrátu na výdělku, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a věcnou škodu,“ upřesňuje Pelclová. Bližší částky specifikuje v následující tabulce. Na jaké odškodné má zaměstnanec nárok, určuje počet přidělených bodů. Jeden bod má hodnotu 250 korun.
Výpočet odškodného za covid jako nemoc z povolání | |
| Akutní nemoci přenosné z člověka na člověka: | |
| Onemocnění objektivně trvalo kratší dobu než 1 měsíc nebo nevyžadovalo pracovní neschopnost | 50 až 200 bodů (= min. 1250 Kč) |
| Onemocnění trvalo 1 až 2 měsíce, vyžadovalo hospitalizaci i pracovní neschopnost | 201 až 400 bodů |
| Onemocnění trvalo déle než 2 měsíce, vyžadovalo hospitalizaci i pracovní neschopnost | 401 až 600 bodů (= max. 150 000 Kč) |
| Chronické formy nemocí nebo stavy s trvalými následky: | |
| Lehké formy nemoci nebo její následky s omezením funkce mírného stupně s mírným omezením celkové výkonnosti | 1000 až 1400 bodů (min. 250 000 Kč) |
| Středně těžké formy nemoci nebo středně těžké následky nemoci s poruchou funkce středně těžkého stupně nebo chronické formy pomalu progredující s výrazným omezením celkové výkonnosti | 2400 až 3400 bodů |
| Těžké formy nemoci se závažnými trvalými poruchami funkce orgánů nebo systémů vedoucí k trvalému, závažnému omezení výkonnosti nebo vleklé, trvale silně aktivní onemocnění vzdorující léčbě | 4000 bodů |
| Zvlášť těžké formy se selháváním orgánů | 6000 bodů (= max 1 500 000 Kč) |
| Autor: Daniela Pelclová | |
Když následkem nemoci z povolání zaměstnanec zemře, mají pozůstalí nárok na náhradu nákladů na výživu, jednorázové odškodnění a náhradu věcné škody.
Obvyklý interval mezi vznikem onemocnění covid-19 a jeho uznáním za nemoc z povolání je podle lékařky přibližně 12 měsíců, protože posouzení je časově náročné a střediska nemocí z povolání i hygienické stanice jsou přetíženy, i když pracují na maximum.
Někdy může být tento interval i kratší, jako třeba ve Středočeském kraji. „Doba, po kterou jednotlivé případy šetříme, je individuální, záleží na každém případu. Nicméně v průměru jsou to přibližně dva až tři měsíce. Žádosti se snažíme vyřizovat v co nejkratším termínu, a to i přes současnou vytíženost,“ říká mluvčí Krajské hygienické stanice pro Středočeský kraj Dana Šalamunová.
Počty uznaných nemocí v Praze jsou překvapivě nižší, než by se dalo očekávat při vysoké koncentraci velkých nemocnic. „Podle předběžných údajů z registru nemocí z povolání bylo v roce 2021 nejvíce profesionálních onemocnění covid-19 hlášeno na území kraje Moravskoslezského (19 %) a Olomouckého (19 %), zatímco v kraji Praha jen 3 %, což jistě neodpovídá podílu zdravotníků v pražských nemocnicích,“ upozorňuje Pelclová.
Příčin může být více a lze je obtížně rozklíčovat. „Může to být nižší informovanost zdravotníků, nižší zájem osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) nebo nejednotná kritéria pro posuzování nemocí z povolání,“ vysvětluje lékařka. Bohužel chybí statistika zamítnutých (neuznaných) nemocí z povolání kvůli nesplnění klinických kritérií (diagnóza s klinickým obrazem a laboratorním nálezem) nebo neprokázání dostatečné expozice na pracovišti pacienta (hygienické kritérium) v jednotlivých krajích nebo hlásicích střediscích. Taková čísla by pak mohla napovědět, jestli mají různé kraje rozdílný přístup v posuzování.
Podnikatelé (OSVČ) nemají na uznání nemoci z povolání podle zákona nárok, ani když si dobrovolně platí nemocenské pojištění. Jedinou možností je pro ně tedy komerční pojištění.
Jana Divinová
Sdílejte článek, než ho smažem
