Zdroj: Pleska / Midjourney
Jako osamocenému spotřebiteli se vám nejspíš nevyplatí vymáhat pár stovek nebo tisíc korun po nepoctivé firmě. Soudit se o nároky v nižších částkách je zdlouhavé a stojí hodně peněz i energie.
Většina lidí se radši smíří tím, že o relativně drobnou částku přijde, než aby riskovala, že nakonec ztratí ještě víc. Hlavně velké firmy – jako pojišťovny, banky, e-shopy, cestovní kanceláře, dodavatelé energie, automobilky, mobilní operátoři nebo realitky – jsou mnohem zkušenější a můžou si nejspíš dovolit lepší advokáty.
Když se ale spojí hodně lidí, kteří jsou na tom stejně jako vy, budete silnější. A kdyby při tom nemuseli riskovat další ztrátu peněz a času, možná by se takových lidí našlo opravdu hodně.
Právě na tom stojí princip hromadných žalob. Nově je bude možné podávat i v Česku. Počítá s tím návrh ministerstva spravedlnosti, který včera podpořila vláda. Teď ho mají schválit poslanci tak, aby začal platit od začátku roku 2024.
Díky hromadným žalobám by se spotřebitelé mohli domáhat odškodnění efektivně a rychle – v jednom soudním řízení s jediným rozsudkem.
Hromadné řízení má pomoct i státu: zefektivní práci soudů. Vyřešit jediný společný spor bude pro justici pravděpodobně o dost levnější a celkově rychlejší, než kdyby o prakticky shodné věci rozhodovalo postupně třeba třicet různých soudců.
Výhodou má být i jednotný výsledek, zatímco v současnosti může – teoreticky – ve třiceti různých sporech padnout třicet odlišných rozhodnutí. A když se jedna nebo druhá strana odvolají, celkový počet sporů se ještě zdvojnásobí.
I dnes sice můžou soudci spojovat podobné případy do jednoho, využívají to ale minimálně – podle ministerského průzkumu skoro vůbec.
Velkým zastáncem zavedení hromadných žalob do českého práva byl advokát Robert Pelikán už v roce 2013, kdy se stal poradcem Andreje Babiše – a později ministrem. Konkrétní právní úprava se v Česku připravuje už přes pět let. Předchozí dva návrhy z dílny ministerstva spravedlnosti se ale nikdy nedostaly k závěrečnému schvalování v Poslanecké sněmovně. Do podzimu roku 2020, než přišla Evropská unie s vlastní směrnicí, už přitom umožnilo hromadné řízení dvacet členských států.
České ministerstvo nakonec navrhlo minimalistickou verzi, která je výrazně odlišná od původních záměrů. Hromadné řízení má být možné jenom ve sporech mezi spotřebitelem a podnikatelem – ne třeba vůči státu, samosprávě nebo zaměstnavateli. Zájemci se budou muset aktivně přihlásit. Žalobcem může být výhradně nezisková organizace, která se v ochraně spotřebitelů už delší dobu aktivně angažuje. Problém je i s financováním.
Česko má přitom opět zpoždění: lhůta pro zavedení hromadných žalob v souladu s evropskou směrnicí totiž uplynula už 25. prosince 2022, nejpozději od letošního června měl být zákon účinný. Na stoprocentně definitivní podobě se vládní koalice neshodla ani včera. Poslala sice návrh do sněmovny, nevylučuje ale úpravy, které prosazují hlavně Piráti – ti chtějí, aby hromadné žaloby byly snadnější a pro spotřebitele dostupnější.
Vládou schválený návrh počítá výhradně s principem opt-in, což znamená, že spotřebitelé se musí do řízení aktivně přihlásit. Někteří to udělají na samém začátku a právě díky nim spotřebitelské sdružení připraví návrh na hromadné řízení. Někteří se přihlásí až poté, co je k tomu spotřebitelské sdružení vyzve. Vedle nového veřejného rejstříku bude mít k dispozici třeba i média – přesto tento princip předpokládá, že lidé se aktivně zajímají o dění kolem sebe a taková příležitost jim neunikne.
Přihlášku má lidem usnadnit jednoduchý formulář dostupný na internetu. Budou na ni mít nejméně dva a nejvýše čtyři měsíce (od uveřejnění pravomocného usnesení soudu o přípustnosti hromadné žaloby v rejstříku hromadných řízení).
„Přihlašovací model opt-in respektuje volbu každého spotřebitele (zásada „bdělým náleží práva“), není spojen s rizikem zneužití a lépe zapadá do českého procesního práva,“ argumentuje teď ministerstvo spravedlnosti.
Žalobcem bude nezisková organizace. Poškození spotřebitelé se nestanou stranou sporu – nebudou ani žalobcem, ani vedlejším účastníkem. Ti, co se do řízení včas přihlásí, budou považování za „zúčastněné členy skupiny“, jimž zákon přizná zvláštní práva.
Původně prosazovalo opačný princip – odhlašovací (opt-out). Někteří lidé by se tak stali účastníky hromadné žaloby, aniž by o tom vůbec věděli. K vystoupení ze skupiny by se museli aktivně odhlásit. Na první pohled to vypadá absurdně, ale najdou se i argumenty pro: Může jít o způsob, jak prolomit očekávanou pasivitu lidí, nebo jak rychleji zahájit spor v době, kdy ještě není (a třeba ani nemůže být) známa celková škoda, počet poškozených a jejich jména.
Chcete si splnit své sny? Investujte!
Do minuty vyhledáte nejvýhodnější investiční portfolia a přání vaše i vašich blízkých se začnou plnit. A nemusíte být profík.
Odhlašovací princip (opt-out) ministerstvo později zvažovalo alespoň pro bagatelní nároky do tří tisíc korun, nakonec ho ale zcela opustilo. Přitom ho vedle spotřebitelských organizací doporučuje například i Legislativní rada vlády. „Režim opt-out umožňuje reálně a efektivně podávat hromadné žaloby v případech, kdy individuální škoda je relativně malá, ale počet poškozených je naopak rozsáhlý. V takovém případě i celková potenciálně přisouzená částka je vysoká a hromadné žaloby mají v tomto ohledu nezanedbatelný prevenční efekt,“ argumentuje.
„Z hlediska vymahatelnosti práva je lepším nástrojem opt-out princip,“ myslí si také právník Jan Eisenreich z advokátní kanceláře Pikes Legal. „Kritici opt-outu poukazují především na to, že není v kontinentálním právu zažitý a je cizím prvkem. Podle našeho názoru je to však falešný argument – v některých státech EU je opt-out zaveden a s jeho fungováním jsou dobré zkušenosti,“ dodává.
Podle Eduardy Hekšové, šéfky spotřebitelského sdružení dTest, přihlašovací princip zvýší náklady spotřebitelských organizací už na začátku – když vyhledávají poškozené osoby, ověřují informace a vysvětlují poškozeným nutnost registrace.
Přihlašovací režim podle ní nemá odstrašující preventivní účinek, jak by bylo potřeba. „V situaci, kdy si je šmejd vědom, že odškodnění vyplatí jen zlomku poškozených, vyplatí se mu v protiprávním jednání dál pokračovat,“ upozorňuje ředitelka dTestu.
Přihlašovací princip může být v tomto ohledu pro podnikatele horší, než kdyby bylo řízení vedeno jako odhlašovací. Při přípravě žaloby bude muset spotřebitelské sdružení sehnat dostatek poškozených. „To nepovede k ničemu jinému než k informačním kampaním, které budou ve výsledku žalovaného podnikatele reputačně poškozovat ještě před tím, než vůbec dojde k podání žaloby,“ vysvětluje Hekšová.
Snaha vyřešit spor s firmou levně a rychle u mimosoudní instituce může klienta paradoxně připravit o víc peněz i času, než čeká. Vylepšit to má novela, kterou schválili poslanci.
Argumenty proti ale převážily. Třeba Česká národní banka a Česká bankovní asociace namítaly, že stát by neměl dělat z lidí nesvéprávné jedince, zapojovat je bez jejich vědomí nebo dokonce bez toho, aby se vůbec konkrétní člověk cítil jako oběť. Takový přístup by šel proti snahám o vyšší finanční gramotnost: proč by lidé měli být aktivní, zodpovědní a ostražití, když budou vědět, že případné problémy se samy vyřeší za ně.
„Opt-in je přiměřenější, spravedlivější a našemu právu odpovídající řešení,“ myslí si také právník František Nonnemann, analytik bankovních služeb a compliance skupiny Partners. „Hromadné žaloby mají zjednodušit cestu k vymáhání menších nároků, ale nějaká míra aktivity dotčeného spotřebitele tam podle mě je na místě. Pokud ani neudělá ten krok, že se k žalobě připojí, tak evidentně svůj nárok vymáhat nechce. A za druhé to sníží hrozbu různých spekulativních a jen za účelem zisku podávaných žalob, kdy by někdo takto zastupoval všechny klienty velkých společností – kteří by se o tom třeba obtížně dozvěděli nebo nevěděli, jak ze žaloby vystoupit,“ dodává Nonnemann.
Před možným zneužitím hromadných řízení varovali už v minulosti někteří zástupci podnikatelů. Závratná odškodnění známá z amerických filmů však u nás nehrozí. Americký systém je založen na principu punitive damages (sankční neboli exemplární náhrada škody), kdy může žalobce požadovat odškodnění převyšující reálnou výši škody, aby měla i dostatečně odstrašující účinek. Evropské právní řády ale fungují odlišně.
Oproti původním plánům ministerstvo výrazně omezilo okruh možných žalobců. Ve výsledném návrhu počítá jen se státem prověřenými neziskovými sdruženími. Jejich seznam povede ministerstvo průmyslu a obchodu. Aby se na něj dostalo, musí spotřebitelské sdružení splnit několik podmínek: mimo jiné alespoň roční aktivitu (návrh původně počítal s přinejmenším třemi lety), transparentní informování o financování a organizační struktuře, solventnost a další. Žaloby v Česku nicméně budou moct podávat i organizace z podobných seznamů v jiných členských zemích, pokud splnily tamní podmínky.
Sdružení bude muset nejdříve přesvědčit soud, že jsou splněny podmínky pro vedení hromadného řízení: především, že existuje aspoň dvacet poškozených osob, jejich nároky jsou na obdobném skutkovém základě, sdružení (žalobce) není ve střetu zájmů nebo že žaloba není financována konkurentem žalovaného. Soud pak do dvou měsíců rozhodne o přípustnosti hromadného řízení.
Hromadné řízení má být v Česku možné jenom ve sporech mezi spotřebitelem a podnikatelem (firmou). Původně se zvažovalo, že by lidé mohli žalovat i úřady (stát, samosprávu) nebo třeba zaměstnavatele. Také podle Legislativní rady vlády by bylo vhodné umožnit hromadné žaloby například u ekologických škod, pracovně-právních sporů či poškození drobných akcionářů.
Omezení na nezisková spotřebitelská sdružení s dlouhodobější aktivitou je výsledkem obav, že se z hromadných žalob stane specifický druh podnikání, tedy že by na nich někdo cíleně vydělával.
Ministerstvo poslalo do vlády dvě varianty odměn pro žalobce. Jedna počítá s maximálně pěti procenty „provize“ z úspěšně vedeného sporu (hodnoty přisouzeného plnění), jedna s maximálně 25 procenty. Konečné slovo o výši podílové odměny by měl soud, měla by být přiměřená vzhledem k očekávané složitosti a délce hromadného řízení. O částku odměny se sníží kompenzace pro spotřebitele. Vláda se včera přiklonila k nižšímu limitu pěti procent, nevylučuje ale ještě změny během schvalování ve sněmovně.
Tohle není podvod, který by měl každý poznat hned na první pohled. Není to amatérsky působící web se špatnou češtinou, bez kontaktu na provozovatele, s podezřele nízkými cenami a podobnými varovnými znaky. Proto snadno zmate i průměrného spotřebitele.
Výslednou podobu návrhu kritizuje také sdružení dTest, v posledních letech zřejmě nejaktivnější ze spotřebitelských organizací v Česku. Vadí mu mimo jiné přísné požadavky a na druhé straně nedostatečné možnosti jejich financování. Ministerstvo také nad rámec unijní směrnice požaduje, aby i spotřebitelská sdružení byla povinně zastoupena advokátem.
„Očekává se, že spotřebitelské organizace budou v podstatě jednat ve veřejném zájmu, přičemž jsou na ně kladeny vysoké nároky typické spíše pro správní orgány či soudy. Návrhy však neodpovídají na otázku, z čeho mají neziskové organizace celý systém hromadného řízení financovat, aby všem nárokům a očekáváním vyhověly,“ říká Eduarda Hekšová, ředitelka dTestu. Jde nejen o náklady na přípravu řízení, potřebné analýzy, spolupráce s advokáty, ale také na informování spotřebitelů o hromadné žalobě.
„Příznačné pro návrhy je, že za nesplnění povinností žalobce nehrozí jenom neúspěch ve sporu, ale také pokuta ve výši až pěti milionů korun. Za těchto podmínek se žádná rozumná spotřebitelská organizace do hromadných žalob nejspíše nepustí. A šmejdi budou dále klidně žít a profitovat ze svých obchodních modelů založených na porušování spotřebitelských práv,“ upozorňuje Hekšová.
Samo ministerstvo spravedlnosti přiznává, že financování sporu je největším úskalím – při neúspěchu ve sporu totiž může být pro spotřebitelské organizace v podstatě likvidační.
„Navržený model může velmi reálně znamenat, že sice budeme mít zákon o hromadných řízeních, ale nebude tu existovat žádný subjekt, který by byl ochoten hromadné žaloby podávat. Těch pět procent opravdu nebude nikoho motivovat, to podle mě zákon skutečně efektivně zabije,“ varuje právník František Nonnemann.
Evropská směrnice předpokládá několik variant: přímé financování neziskových organizací z dotací (ty však podle českého ministerstva není kde čerpat), snížení nebo osvobození od soudních poplatků (s tím se počítá i v Česku) nebo možnost zakotvit vstupní poplatek pro spotřebitele, jichž se žaloba týká (což by je ale mohlo odradit).
„Jako ideální varianta by se jevila kombinace různých druhů financování – zvláštního fondu kolektivního odškodnění, který by vyžadoval pouze prvotní investici a dále by byl průběžně financován z úspěšných kauz a například výnosů pokut udělených dozorovými orgány na spotřebitelském trhu, právního pojištění a komerčního financování třetí stranou,“ navrhuje Hekšová z dTestu.
Petr Kučera
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
