Situace na trhu práce zaměstnavatelům nepřeje, mají často problém sehnat nové lidi. A čím dál víc se musí snažit, aby si kvalitní pracovníky taky udrželi. Dobří a zkušení zaměstnanci si uvědomují svoji cenu a řada z nich je připravena změnit dres, jakmile dostanou zajímavou nabídku.
O pracovní sílu firmy soutěží samozřejmě výší mzdy, ale také zaměstnaneckými benefity. Mezi ty nejvyužívanější patří příspěvky zaměstnavatele na životní pojištění a na penzijko – penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření.
Stát zaměstnavatele k nabízení těchto příspěvků solidně motivuje – a bude motivovat víc. Do třiceti tisíc na osobu a rok je příspěvek zaměstnavatele daňově uznatelný výdaj. A od roku 2017 to bude dokonce padesát tisíc na osobu a rok. Navíc se z těchto peněz neodvádí zdravotní a sociální pojištění, které by firma zaplatila, kdyby se rozhodla vyplácet zaměstnancům peníze přímo ve mzdě.
Výhoda pro zaměstnance je jasná: dostane víc peněz. Nevýhoda je stejně zřejmá: hned tak si na ně nesáhne. Tato nevýhoda se ale může snadno převrátit v plus: za firemní peníze se můžete pojistit, nebo můžete odkládat peníze do penzijka – jednak se ve stáří peníze hodí a je možné, že byste nenašli disciplínu k pravidelnému a dlouhodobému aktivnímu spoření, a jednak máte při výběru rozumné investiční strategie šanci, že se odložené peníze také zhodnotí (pro úplnost: ve starém penzijku, tedy penzijním připojištění, je šance na zhodnocení nižší než v novém penzijku, tedy doplňkovém penzijním spoření, u kterého pak záleží na volbě investiční strategie).
Pro zaměstnavatele jsou podmínky pro poskytování příspěvků na životní pojištění i penzijko stejné. Čemu by ale měl dát přednost zaměstnanec, co se víc vyplatí jemu? Pokusme se o rychlé srovnání výhod i nevýhod.
Penzijní připojištění a doplňkové spoření
Šikovné u penzijka (jak penzijního připojištění, tak doplňkového penzijního spoření) je to, že příspěvek vám zaměstnavatel může začít posílat na už existující smlouvu. Nic se nemusí měnit, předčasně ukončovat, nově uzavírat. Zaměstnavatel vám navíc nemůže říct, že přispívat bude jedině na penzijko u té nebo onaké penzijní společnosti, výběr je čistě na vás; ovlivňovat v tomto směru zaměstnance je zakázáno a trest může být až pět milionů.
Kromě zaměstnavatele přispívá na penzijko i stát. Zaměstnavatel může, stát musí – tedy pokud si sami na penzijko posíláte aspoň tři sta korun měsíčně. Ke třem stovkám dostanete 90 korun. Maximální státní příspěvek 230 korun dostanete k tisícovce z vlastních zdrojů, víc v boxu vpravo.
Část peněz, které si posíláte na penzijko, je také možné odečítat z daňového základu, od ledna to budou až dva tisíce na měsíc (doteď tisícovka). Odečítá se ale až to, co je měsíčně zaplaceno nad tisíc korun. Pokud tedy chcete maximální odpočet – znamenal by snížení daně z příjmů o 3600 korun – posílejte na penzijko tři tisícovky měsíčně.
Další plus pro doplňkové penzijní spoření představuje státní regulace a přísný dohled ČNB. Stát reguluje množství a výši poplatků, které si můžou penzijní společnosti účtovat. Z tohoto hlediska je nové penzijko nízkonákladový produkt. Česká národní banka pak přísně dohlíží na hospodaření a kondici penzijních společností.
Doplňkové penzijní spoření nabízí několik způsobu výběru nastřádaných peněz, jeden z nich pak umožňuje výplatu bez nutnosti danit jak výnos, tak příspěvky zaměstnavatele.
Obecně uznávaných nevýhod doplňkového penzijního spoření moc není. Nejčastěji se mluví o malé likviditě finančních prostředků. Obyčejným jazykem: peníze v penzijku nejsou snadno dostupné. Smlouva se sjednává často na desítky let dopředu, a pokud se dostanete do finančních problémů, nevyplatí se penzijní spoření zrušit. Přijdete o všechny státní příspěvky a z výnosů a z příspěvků zaměstnavatele vám penzijní společnost strhne daň z příjmů ve výši 15 procent. Produkt má ale ve svém názvu slůvko penzijní. Je konstruovaný tak, aby člověku zajistil finanční polštář ve stáří, z hlediska tvůrců penzijka tedy nejde o nevýhodu, ale o požadovanou vlastnost.
Pokud tedy budete mít hluboko do kapsy, nerušte penzijko, snižte platbu na stovku měsíčně nebo si udělejte „platební prázdniny“.
Životní pojištění
Investiční životní pojištění se dřív nabízelo jako spořicí produkt, případně jako kombinace pojistky a spoření. Je to ovšem hrubě zavádějící, investiční pojištění je kombinace pojištění a investic do podílových fondů. Kdo ještě dneska mluví o životním pojištění jako o spoření, riskuje tvrdý postih ze strany České národní banky.
Sjednat si životní pojištění pouze za účelem investování není výhodné. Jedná se o velmi drahý způsob vytváření finanční rezervy. V pojistce se pojistěte. Pokud vám jde o spoření, využijte výhodnější produkty. Poplatky u životního pojištění nejsou v porovnání s penzijkem tak přísně regulované. I když i u investičního pojištění svým způsobem přituhuje. Ve prospěch klientů.
Do letošního prosince například platilo, že z pojistného, které platil klient, se v první řadě umořovala řada poplatků a počátečních nákladů na pořízení pojistky. Pokud tedy člověk vypověděl pojistku do dvou roků po uzavření, nedostal zpátky prakticky nic. Při nevýhodném nastavení navíc člověk mohl dopadnout tak, že nejenomže nedostal nic zpátky, ale ještě musel zdanit jako příjem všechny příspěvky zaměstnavatele, a dostal se tedy do minusu.
Životní pojištění jako benefit přesto není nesmysl. To ovšem tehdy, když minimalizujete platby na do investiční složky smlouvy a soustředíte se na správné nastavení připojištění. Být pojištěný za firemní peníze není k zahození. Učebnicový příklad správného nastavení pojistky s příspěvkem zaměstnavatele: máte hypotéku nebo rodinu a pro případ smrti jste pojištěni například na dva miliony. Svou platbu nebo její část můžete nahradit příspěvkem zaměstnavatele a každý měsíc ušetřit zajímavé peníze. Kvůli příspěvkům zaměstnavatele nemusíte zakládat novou smlouvu, dají se kdykoli začít posílat na smlouvu stávající.
Pozor!
Příspěvky zaměstnavatele nemůžou jít na krytí jakéhokoli rizika – jediné daňově uznatelné riziko je smrt. Nikoliv invalidita, trvalé následky úrazu, nikoli připojištění dávky v pracovní neschopnosti. Pokud by zaměstnavatel přispíval i na daňově neuznatelná rizika, jedná se o platbu podléhající dani, tedy bez daňového zvýhodnění.
Někteří zaměstnavatelé ve snaze snížit si administrativní zátěž spojenou se zavedením příspěvků, nebo dokonce s vidinou určité provize od pojišťovny poskytují příspěvky jen na jedno konkrétní pojištění jedné konkrétní pojišťovny. To u životního pojištění – na rozdíl od penzijka – pořád ještě jde. Jasně jsou na tom biti ti, kteří už svou pojistku mají u jiné pojišťovny. Musí si sjednat novou smlouvu s novými poplatky. Ostatní přicházejí o možnost těžit z výhod, které nabízí konkurenční boj.
Pozor!
Pokud odejdete od zaměstnavatele nebo zaměstnavatel přestane na pojistku přispívat, je potřeba reagovat: buď začít stejnou sumu platit ze svého, nebo smlouvu (a výši pojistného) upravit. Samozřejmě lze také smlouvu vypovědět, ale to znamená doplácení daní a značné ztráty. Přesto je to to, co se v praxi stává nejčastěji.
Autor je specialista firemních obchodů Partners
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
20. 12. 2016 17:25, kozina
mno...autor je specialista firemních obchodů Partners...aha....Ještě si dobře pamatuji, když se jedna obchodní multilevelová skupina OVB odtrhla a vzniklo Partners. Tehdy se rozplývali nad tím, jak výhodné je v investičním životním pojištění zhodnocovat své prostředky.
http://finmag.penize.cz/financni-poradenstvi/261572-konec-predrazenych-pojistek
Jejich poradci celá léta potom bouchali klientům IŽP byť s nižšími poplatky než některá konkurence, ale systémově stejně špatně, protože pojištění je pojištění a investice jsou investice a míchat to je nesmysl...joo, jak někdy paměť může být krátká...
V diskuzi je celkem (11 komentářů) příspěvků.