Případů, kdy klienti zkrachovalých cestovních kanceláří přicházejí o peníze za neuskutečněný zájezd, stále přibývá. Důvod je vždycky stejný – cestovní kancelář zatajila pravý rozsah svého podnikání, nebyla dostatečně pojištěná a na vyplacení klientů z její pojistky zkrátka nezbyly peníze. Ministerstvo pro místní rozvoj a zástupci asociací cestovních kanceláří tvrdí, že pojišťovna není ze zákona oprávněna odmítnout pojistné plnění v plné výši. Pojišťovny se naopak brání tím, že je česká legislativa v tomto ohledu děravá a že stát nedokáže klienty cestovek dostatečně chránit. Pomoci by mohla novela zastaralého zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, kterou má v tuto chvíli na stole Legislativní rada vlády. Je ale dost možné, že se novelu nepodaří schválit do letní turistické sezóny. A zas dalším turistům zbudou jen oči pro pláč.
Posledním případem, který jasně ukazuje vážnost celé situace, je krach cestovní kanceláře Globaltour a následné „vypořádání“ s poškozenými klienty. Cestovní kancelář, specializující se na zájezdy do Turecka, vyhlásila úpadek na začátku července 2012. V té době měla v zahraničí 186 klientů, dalších 220 na zájezd ani neodcestovalo. Jedním z nich byl také pan Marek, který u Globaltour nakoupil zájezd pro čtyřčlennou rodinu za víc než sto tisíc korun. „Zájezd jsme vybírali přes cestovní agenturu už během března. Zadali jsme základní požadavky (lokace, termín, počet osob, kvalita hotelu, cena) a agentura nám e-mailem posílala potenciální zájezdy. Nejvíc se nám líbil zájezd do Turecka od Globaltour. U agentury jsme si ověřili, že je cestovní kancelář pojištěna proti úpadku u České podnikatelské pojišťovny. Tato informace byla uvedena i v cestovní smlouvě, kterou jsme s cestovkou podepsali,“ popisuje zklamaný turista, který se o krachu cestovky dozvěděl z rádia čtyři dny před plánovaným odletem. „Že bude zájezd zrušen nám z Globaltour zavolali o den později. Informaci na vyžádání potvrdili i e-mailem a sdělili nám, že máme kontaktovat Českou podnikatelskou pojišťovnu a vrácení peněz sjednat s nimi. Nálada byla doma pod psa, na dovolenou jsme se těšili, děti byly hodně zklamané; ještě týž večer jsme si zarezervovali dovolenou u jiné cestovky. O peníze jsme se nebáli, cestovní kancelář byla řádně pojištěná,“ vysvětluje Marek.
Málo turistů si ovšem uvědomuje, že i když je cestovní kancelář pojištěna proti úpadku, nezaručuje to, že v případě jejího krachu dostanou zpátky všechny své peníze. „Koncem ledna 2013 nám přišel dopis z České podnikatelské pojišťovny, kterým nám oznamovali, že obdržíme jen 5,4 procenta z celkové ceny zájezdu. Hned na to jsme pojišťovnu kontaktovali telefonicky a chtěli znát další postup. Na otázku, jak příště správně postupovat při koupi zájezdu – jestli nám pojišťovna sdělí, jestli je daná cestovka pojištěná dostatečně, nám nedokázali odpovědět,“ dodává Marek. Česká podnikatelská pojišťovna mu vyplatila 5499 korun, za zájezd zaplatil 101 844 korun.
Na dotaz, jakým způsobem by se měli poškození klienti cestovní kanceláře Globaltour domáhat svých práv, odpověděla serveru Peníze.cz tisková mluvčí České podnikatelské pojišťovny Renata Čapková: „Vzhledem k tomu, že významnou okolností v tomto případu bylo porušení povinností ze strany cestovní kanceláře, která pojišťovnu včas neinformovala o nárůstu tržeb za zájezdy a vystavila tak své klienty riziku nedostatečné pojistné ochrany v případě úpadku, připravujeme v této věci podání trestního oznámení pro podvodné jednání na majitelku cestovní kanceláře Globaltour. Poškození klienti mají stejné právo vymáhat své pohledávky na cestovní kanceláři soudní cestou, tedy žalobou o náhradu škody.“ Otázka ovšem zní, co by na zkrachovalé podnikatelce reálně mohli vymoci. Nemluvě o tom, jak dlouho by takové souzení trvalo.
Jan Kratochvil, předseda Občanského sdružení Krachy cestovek, k problému podpojištěných cestovních kanceláří:
Jaký postup v současné době doporučujete klientům zkrachovalé cestovky Globaltour, kteří dostali zpět jen malý zlomek ceny zaplaceného zájezdu?
Pokud chtějí mít opravdu reálnou šanci na vrácení všech peněz, měli by se jejich vyplacení domáhat na českém státu prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj. Z dřívějších rozhodnutí Evropského soudního dvora víme, že to je jediný účinný postup.
Pojišťovny se hádají se státem o to, kdo je za tento stav zodpovědný. Jak se díváte na tento problém, kdo je na vině?
Stát nezajistil, aby se do české legislativy dostatečně promítla evropská směrnice požadující stoprocentní ochranu klientů zkrachovalých cestovních kanceláří. Kdyby česká legislativa předmětnou směrnici řádně implementovala, k žádným dohadům o výkladu zákona by nemohlo dojít. Stát tedy nese vinu za situaci klientů nejen v případě Globaltour, ale předtím třeba BG Travel, I.Parkam Holidays a spousty dalších cestovek, které zkrachovaly od roku 2000, kdy nabyl zákon č. 159/1999 Sb. na účinnosti.
Problémy klientů cestovní kanceláře Globaltour nejsou vůbec ojedinělé. V poslední době se krachem smutně proslavily například kanceláře I. Parkam Holidays a BG Travel, které měly pojištění proti úpadku sjednané u pojišťovny Generali. Ani klienti těchto cestovek nedostali zpátky všechny své peníze. Zástupci Ministerstva pro místní rozvoj tvrdí, že pojišťovna Generali postupuje protiprávně: „Pojišťovna podle zákona není oprávněna odmítnout pojistné plnění, a to ani v případě, dozví-li se po pojistné události, že cestovní kancelář vědomě poskytla nepravdivé nebo neúplné podklady.“ S tímto výkladem souhlasí i Jan Papež, místopředseda Asociace cestovních kanceláří ČR: „Podle mě je řešení jednoduché. Generali by měla uhradit, co jí je zákonem přiřčeno, a nekomplikovat už tak dost komplikovaný trh. Všichni účastníci by se měli vrátit na úplný začátek, tedy k okamžiku vzniku zákona číslo 159, a měli by si připomenout, proč tento zákon vznikl a co bylo cílem zákonného uspořádání – byla to jednoznačně ochrana spotřebitele.“
Generali však namítá, že by takovýto výklad zákona byl pro jakoukoli pojišťovnu zcela zničující. Zajištění fungující legislativy, která dokáže ochránit spotřebitele, je podle ní povinností státu, který prý v tomto případě naprosto selhal. Postup pojišťovny Generali hájí také zástupci České národní banky. „Česká národní banka v rámci své dohledové činnosti v oblasti pojišťovnictví zjistila, že při výplatě pojistného plnění v případě úpadků cestovních kanceláří Parkam Holidays a BG Travel nedošlo ze strany pojišťovny Generali ke krácení pojistného plnění a toto bylo vyplaceno v plné výši limitu sjednaného v pojistné smlouvě cestovních kanceláří. Dle názoru České národní banky nebyl postup pojišťovny v rozporu se zákonem,“ vysvětluje Petra Hájková z oboru komunikace centrální banky.
Situace nakonec dospěla tak daleko, že o celé věci bude muset rozhodovat soud. Už na konci listopadu loňského roku začalo soudní řízení mezi klienty zkrachovalé cestovní kanceláře Parkam Holidays a pojišťovnou Generali. Pojišťovna se zase rozhodla podat žalobu na stát, který ji prý svými výroky poškozuje. Právní kroky údajně zvažuje i vůči Jan Papežovi z Asociace cestovních kanceláří ČR. „Prostřednictvím Advokátní kanceláře Jana Kalvody jsme podali žalobu na Ministerstvo pro místní rozvoj, aby se zdrželo nekalosoutěžního jednání a poškozování dobrého jména naší společnosti,“ říká generální ředitel pojišťovny Generali Štefan Tillinger. Generali požaduje omluvu a finanční kompenzaci ve výši nejméně 18,5 milionů korun. „Směrnice Rady č. 90/314/ EHS již v roce 1990 zavázala členské státy k určité právní úpravě podnikání cestovních kanceláří,“ zdůrazňuje advokát Jan Kalvoda. Podle něj je zcela nepřípustné, aby stát přenášel tíhu plnění tohoto závazku na soukromé subjekty, v tomto případě na pojišťovny. „Je povinností státu, nikoliv pojišťoven, aby naplnil příslušnou směrnici,“ dodává Kalvoda.
Soudci nebudou mít vůbec jednoduchou úlohu. Jejich rozhodnutí ukáže, jakým způsobem by v podobných případech mělo probíhat odškodnění klientů zkrachovalých cestovních kanceláří. Můžeme očekávat, že se soudní řízení potáhne hodně dlouho.
Tolik potřebný klid před letní turistickou sezónou by klientům cestovních kanceláří mohla přinést novela problematického zákona č.159/1999 Sb. „Rozhodně vítáme, že novela stanovuje pevně danou minimální pojistnou částku, na kterou se bude muset každá cestovní kancelář pojistit. Mělo by jít o částku čtyři miliony korun, což by podle našich statistik mohlo zabánit víc než 95 procentům případů, kdy nebyla poškozeným klientům cestovních kanceláří vyplacena částka v plné výši. Zbytek by pak mohl pokrýt například garanční fond, který by měly na starosti asociace cestovních kanceláří,“ říká tiskový mluvčí pojišťovny Generali Jiří Cívka. Vše ale zatím nasvědčuje tomu, že se schválení novely jen tak nedočkáme. „Novela má obrovské zpoždění. Ministerstvo pro místní rozvoj tvrdí od dubna 2012, že je ‚prakticky hotová‘. Podle plánu legislativních prací vlády ji ale měl kabinet projednat až v prosinci 2012. Ani k tomu dosud nedošlo, Ministerstvo pro místní rozvoj novelu stihlo v tomto termínu jen odevzdat k posouzení Legislativní radě vlády, která projednání návrhu zatím odložila. Z toho bohužel plyne, že bez ohledu na kvalitu novely se letní turistická sezóna 2013 bude opět řídit zákonem starým 13 let, který podpojištění cestovních kanceláří a poškozování jejich klientů umožňuje,“ varuje Jan Kratochvil, předseda Občanského sdružení Krachy cestovek. Vypadá to tedy, že nákup letní dovolené bude i tento rok pro mnohé turisty adrenalinovou záležitostí.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
7. 2. 2013 11:55, Pavel
Principiálně špatně je to, že subjekt A (stát) nařídí subjektu B (cestovce), aby se dohodla se subjektem C (pojišťovnou) jak ochránit zájmy objektu D (zákazník), aniž by je dokonce znaly (jen je předpokládají). Z toho pak vyplývá, že onen objekt D nemá vůbec žádný vliv na to, jaký jeho zájem je chráněn, jak je chráněn, a dokonce nemá ani možnost kontroly, jestli je opravdu chráněn (dohoda mezi B a C je samozřejmě předmětem obchodního tajemství).
Správně to má vypadat tak, že subjekt D se dohodne se subjektem C jak se ochránit proti škodě způsobené objektem B a nějaké A do toho nemá vůbec co kecat.
Mimochodem, naprosté stejně nesmyslný postup státu je i důvodem chátrání našeho zdravotnictví.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (22 komentářů) příspěvků.