Pan Václav žil léta jako v bavlnce. Přišla však recese a on najednou přišel o místo. A nezůstalo jen u toho. Následoval rozpad manželství, a přestože mu zbylo vlastní bydlení, přišel o úspory a kvůli půjčce, kterou si vzal, nakonec i o byt. Naštěstí může bydlet u příbuzných. A přitom stačilo málo: důkladně si pročíst smlouvu od společnosti, která mu poskytla onu tak výhodnou půjčku. Včas by tak zjistil, že za úvěr zaplatí zbytečně vysoké úroky a ručí za něj bytem. A mohl by s předstihem hledat levnější půjčku od někoho jiného.
Podobné případy působí jako extrém, nejsou však zcela výjimečné. Finanční gramotnost (a někdy i logické uvažování) velké části dospělé populace ČR je katastrofální a ministr financí Miroslav Kalousek je její úrovní zděšen.
Co je platné, že se se základy finančního vzdělání v Česku začíná již na základních školách (způsob výuky tohoto předmětu závisí hlavně na rozhodnutí školy), když se většina problémů týká dospělé populace? Pokud se dospělí sami nechtějí vzdělávat, chodit na kurzy finanční gramotnosti je nikdo nepřinutí.
Celostátní projekt Měření finanční gramotnosti, z jehož výsledků vycházel ministr Kalousek, potvrdil ty nejčernější obavy. Celkem 92 % Čechů má sice hrubou představu o tom, kolik má aktuálně k dispozici vlastních peněz, rozpočet, který jim může pomoci vyhnout se řadě potíží, si ale pravidelně sestavuje jen 37 % domácností a 8 % nepravidelně. Část příjmu si jako rezervu na nečekané výdaje nebo na stáří pravidelně odkládá 60 % domácností, pro případ ztráty příjmu ale jen 35 %. (Vypočtěte si, jak si vybudovat finanční rezervu).
Roli mohou hrát jejich nízké příjmy. Varovné ovšem je, že jen 62 % Čechů zná rozdíl mezi debetní a kreditní kartou a mohou se tak dostat do vážných finančních potíží.
RPSN a úvěrové smlouvy
Finančně gramotný občan podle výsledků průzkumu mimo jiné platí své účty včas, sleduje svou finanční situaci (proto pravidelně sestavuje rodinný rozpočet), a než si něco koupí, pečlivě to zvažuje.
Zadluženost českých domácností nicméně postupně roste a stejně jako pan Václav využívají některý z úvěrů. Jen necelá třetina z nich ale ví, co znamená zkratka RPSN, tedy roční procentní sazba nákladů. Ta má zahrnovat veškeré náklady spojené s úvěrem a umožnit tak porovnání jednotlivých úvěrů. Čím je RPSN vyšší, tím je úvěr dražší. Pouhých 17 procent lidí si dokáže správně spočítat úročení úvěru. Jak drahý je váš úvěr, si můžete spočítat zde.
Třetina dotazovaných – a může jim to rovněž přinést velké potíže – nezná rozdíl mezi zkratkami p. a. (úročení nebo jiná data za rok) a p. m. (úrok nebo jiné údaje za měsíc). Úvěrovou smlouvu si přečte a na nejasnosti se ptá 36 % účastníků průzkumu. Všemu ve smlouvách rozumí jen o málo více než desetina Čechů. Jen čtvrtina pracovníků finančních institucí je na druhé straně vždy ochotna vysvětlit jim nejasnosti. Třetině lidí se stalo, že dostali tak dlouhou smlouvu, že ji nepřečetli celou, pro dvě pětiny byla komplikovaná a některým pasážím nerozuměli.
Jedna ze základních rad Sdružení českých spotřebitelů zní: podepsat můžeš, přečíst musíš. Pokud se tedy dostanete do finanční tísně, je třeba najít si dostatek času k prostudování nabízené úvěrové smlouvy. Jestliže máte trochu času a něčemu nerozumíte, můžete požádat o bezplatnou radu některou občanskou poradnu nebo Sdružení obrany spotřebitelů.
Příliš dlouhé a komplikované smlouvy by měly občana varovat, že něco nemusí být v pořádku, stejně jako řádky psané malým písmem, nejasně vyjádřené RPSN nebo naléhání poskytovatele úvěru, že je vše třeba ihned podepsat na místě, aniž by vám dal možnost smlouvu si v klidu projít doma.
Problematická je i rozhodčí doložka, podle které případné spory neřeší klasický, ale rozhodčí soud. Rozhodce obvykle určuje poskytovatel úvěru a ten mu může jít na ruku. Co je tato doložka, ví ovšem jen 12 % účastníků výzkumu.
Od ledna sice platí v ČR nový zákon o spotřebitelském úvěru, který zpřesní či zpřísní stávající legislativu a mj. umožní, aby příjemce půjčky do 14 dnů odstoupil od úvěrové smlouvy. Když ale někdo nezná svá práva, není mu to nic platné. Ani přísnější kontrola zákona není, pokud dotyčný dobrovolně podepsal nevýhodnou, ale zákonu neodporující úvěrovou smlouvu, k ničemu.
Většina Čechů je konzervativní a má velký objem peněz v bance, nebo dokonce v hotovosti. Zhruba čtvrtina z nich by ovšem vložila peníze i do zjevně podezřelé investiční nabídky, která hovoří o vysokém výnosu při minimálním riziku.
Zmíněný výzkum, který pro ČNBa Ministerstvo financí uskutečnila agentura STEM/MARK, vycházel z odpovědí 1005 osob z celé ČR, starších 18 let. Výsledky najdete na serverech www.mfcr.cz nebo www.cnb.cz. Je součástí průzkumu dvanácti zemí, které jsou členy OECD. Jejich srovnání má být kompletně k dispozici přibližně za rok.
Co si o finanční gramotnosti českých občanů a své vlastní myslíte vy? Považujete ji za dostatečnou a dokážete se tak vyhnout podvodům či podvodníkům? Napište nám o tom!
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
15. 12. 2010 10:00, Světlana Rysková
Dobrý den,
dovolím si polemizovat s tvrzením autora, že se česká dospělá populace nechce vzdělávat ve finanční gramotnosti. Kde by to měla dělat a kolik k tomu má příležitostí? Kolik na to ve svém projektu zvyšování finanční gramotnosti věnovalo MF a do čeho konkrétně šly? Vsadila bych se, že projekt Měření finanční gramotnost stál víc, než kolik se věnovalo na podporu veřejné přednáškové činnosti, publikací, vzdělávacích pořadů do veřejnoprávních médií, podporu občanských finančních poraden a další užitečné aktivity.
Veřejnoprávní média na finanční vzdělávání kašlou, protože pro ně není dost atraktivní. Pokud přece jen něco odvysílají, je to nudné a bezzubé a většinou to je připraveno bankami, které tím podporují svou image. Pochopitelně mají jen omezený zájem informovat veřejnost o všech rizicích finančních produktů a služeb, které masově prodávají. O právech klientů na finančním trhu většinou nepadne ani zmínka.
Výjimkou jsou snad jen Krotitelé dluhů, kteří mají velkou sledovanost, a pokud mám správné informace, tak seriál vznikl jen díky finanční podpoře společnosti Partners.
Tisk žije z inzerce, a tu dnes zadávají hlavně finanční instituce. Více prostoru proto logicky zaujímají inzeráty na skvělé kreditní karty a ještě skvělejší úvěry, než trpělivé a opakované vysvětlování, jak mohou být zneužívány rozhodčí doložky, co je v pravomoci finančního arbitra, jako nedostatky má nový zákon s o spotřebitelském úvěru nebo proč investiční životní pojištění není spoření na stáří. Finanční gramotnost dospělé populace se zvyšuje většinou jen přes vlastní trpké zkušenosti, a to jde pomalu.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
14. 12. 2010 10:39, erika
Tady se automaticky počítá, že nás může kde kdo okrádat a má to povoleno. Dobrý podnikatel by si měl vážit zákazníku a ne je oškubávat podvodnými praktiky. Svádět na lidi, že si musí sami všechno hlídat je gangsterský
V diskuzi je celkem (11 komentářů) příspěvků.