Ideální výuka finanční gramotnosti? Na chrudimské základce.

Ve čtvrtek 17. prosince v pět odpoledne začne na dvoře chrudimské základní školy Dr. J. Malíka každoroční vánoční jarmark. Děti budou prodávat vlastnoručně vyrobené cukroví či štrúdly. Co vydělají, putuje do Fondu rodičů nebo školního nadačního fondu. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého, kdyby příprava jarmarku nebyla výborným příkladem, jak se dá dětem nenásilně dát finanční vzdělání. Tím ovšem finanční vzdělávání na chrudimské základce zdaleka nekončí.

V roce 2006 se chrudimská základní škola Dr. J. Malíka zapojila do pilotní fáze projektu Rozumíme penězům, který připravila ve spolupráci s GE Money Banknezisková vzdělávací organizace AISIS. Tento projekt má děti naučit, jak hospodaří rodina, jaké finanční problémy musí řešit a ukázat jim, jak se s některými životními situacemi vypořádat. (Více si o projektu přečtěte v článku Finanční gramotnost aneb když si děti hrají nejen na rodiče)

„Když jsme se do Rozumíme penězům zapojili, zjistili jsme, že některé aspekty finanční gramotnosti už dávno učíme. Jenže jsme tomu tak do té doby neříkali,“ vypráví Ivana Brožová, učitelka češtiny a výtvarné výchovy, která metody Rozumíme penězům vyzkoušela na škole jako první s žáky své osmé třídy. „Třeba ještě před tím jsme začali pořádat Vánoční jarmark, kterému předchází projekt Vánoční pečení,“ dodává Brožová.

Vánoční pečení je pro chrudimské páťáky jednoduchá forma, jak se naučí nakupovat, sestavovat základní rozpočet a zjistí, z čeho se skládá cena výrobku či služby. Nejdříve děti dostanou seznam surovin, které je třeba koupit. Ve skupinách obejdou pod dohledem učitele chrudimské obchody, aby zjistili, kde co stojí. „Druhý den si na základě zjištěných cen udělají orientační rozpočet, kolik na nákup potřebují peněz. Ty jim dáme z Fondu rodičů a jdeme s nimi nakupovat. V obchodě si ale děti vše vyřídí samy,“ vysvětluje Brožová. Ve škole pak vše vyúčtují a vrátí zbylé peníze.

Když páťáci podle návodu napečou cukroví, čeká je v matematice počítání, za kolik ho na jarmarku prodají. Sami musí přijít na to, co vše je třeba do ceny zahrnout a jak ji stanovit, aby nakonec dosáhli zisku.

„Podobných projektů máme několik. Třeba v jednom projektovém dni, který trvá pět vyučovacích hodin v kuse, probíráme, co dělá a jak funguje pošta. Formou hry se děti naučí vyplňovat složenky, posílat peníze či balíky a samozřejmě zjistí, kolik to stojí,“ říká Brožová. V rámci projektového dne nazvaného Voda v matematické části děti počítají, zda je výhodné koupit si levný, ale neúsporný spotřebič. Porovnají ho s dražším, ale úspornějším, a spočítají si, kdy se vyšší provozní náklady vyrovnají vyšším pořizovacím nákladům třeba u úsporné pračky. „Jindy zase řeší třeba příklady, v nichž porovnávají výhodnost nákupu nového a ojetého auta,“ dodává Brožová. ( Spočítejte si, kdy se vyplatí koupit benzínové a kdy dieselové auto)

Samotný projekt Rozumíme penězům tyto aktivity završí a doplní v osmé a deváté třídě, kde se děti seznámí s finančními a ekonomickými pojmy. Nejdříve se rozdělí do skupin, které představují fiktivní rodiny. Tyto skupiny jsou stejné po celou dobu projektu. Pak si sestaví rodinný rozpočet. „Když děti řešily tento úkol, několikrát od nich zaznělo: „To jsme nevěděli, že to rodiče mají tak těžké.“,“ říká Naděžda Cempírková, které učí zeměpis a přírodopis.

Právě v zeměpise s fiktivními rodinami řeší Cempírková úkol „Dovolená“. „Děti se rozdělí do rodin a začnou plánovat dovolenou,“ vysvětluje. Nejdříve si určí, kam pojedou. Pak z dříve sestaveného a průběžně aktualizovaného rozpočtu zjistí, jestli na ni mají dost peněz. Přinesou si do hodiny katalogy cestovních kanceláří, kde vidí, z čeho se skládá cena zájezdu. Děti si rovněž najdou informace o cílové zemi. Nakonec udělají plakát a vysněnou dovolenou představí ostatním. „To jsme začali dělat, až v rámci Rozumíme penězům. Ale už dřív si děti v zeměpise zkoušely najít trasy do různých míst a vyčíslit, kolik je bude stát doprava a další náklady na cestu,“ dodává Cempírková.

Pomyslným vrcholem projektu je sestavení osobního rozpočtu každého žáka. Nejdříve děti musí odhadnout, kolik peněz v rodině spotřebují. Následně doma ověří, kolik činí skutečná částka. „Samy jsou pak často překvapené, kolik peněz to je,“ říká Brožová. Ve třídě se konkrétní částky neuvádí, ale děti si aspoň řeknou, jaké náklady jsou největší. „Jeden chlapec například zjistil, že za měsíc projí několik tisíc korun,“ vzpomíná Brožová.

Rodiče jsou nadšení. „Nemohli byste ten osobní rozpočet s nimi dělat častěji?“ ptala se mě jedna maminka,“ vzpomíná Brožová. Nakonec z ní vypadlo, že její syn si dva měsíce neřekl o kapesné, protože s vědomím, kolik rodinu stojí, mu bylo trapné chtít další peníze.

V Chrudimi prolínání finančního vzdělávání do různých předmětů a jeho výuka formou hry funguje výborně. Jenže cesta k tomuto způsobu učení trvala řadu let. Vedení školy se už v první polovině devadesátých let rozhodlo, že škola bude učit jinak. Pak následovaly roky vzdělávání učitelů, kteří si zvykali na nové formy výuky. „Funguje to, protože kurzy absolvujeme společně. Navíc na vlastní kůži zažíváme to, co pak dělají děti,“ říká Cempírková. Všichni učitelé se tak naladí na stejnou notu. Pak jsou spolu schopni se snadno domluvit, že některé finanční úkoly se budou řešit v češtině, matematice a zároveň v zeměpise nebo v jiném předmětu. „Bez dobré komunikace by to nešlo,“ dodává Brožová.

Pak je výuka finanční gramotnosti vlastně úplně jednoduchá.

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem