Přišel čas fondů životního cyklu?

Když hledá nezkušený český investor cestu, jak se zabezpečit na důchod, málokdy uvažuje dlouhodobě, natož o investici na desítky let, a to jednorázové nebo pravidelné, jaké nabízejí fondy životního cyklu, nebo programy životního cyklu . Dlouhý horizont není u nás v oblibě a výsledky fondů životního cyklu, existující v ČR, jim většinou - logicky - neudělaly v době finanční krize i po ní příliš dobrou reklamu.

Nezkušené, líné či zaneprázdněné investory může lákat, že se o peníze ve fondech životního cyklu (existují i programy životního cyklu), nemusí starat. Vše za ně udělá jejich správce. Investorovy peníze jsou investovány v době jeho mládí riskantněji (až 80 i více procent jde do akcií , nebo třeba i do komodit ), když se blíží datum splatnosti fondu, jsou jejich investice daleko konzervativnější. Delší investiční horizont a postupně se měnící skladba majetku fondu mají zaručit, že zisky, realizované v akciích, budou díky opatrnějším investicím v závěrečné etapě existence fondu zachovány.

Nedávná finanční krize přitom fondům životního cyklu rozhodně neprospěla. Není divu, pokud musí i v nejisté době investovat převážně do akcií. Potvrdilo se také, jakou loterií je zvolit správné datum uvedení fondu na trh. Správce fondů životního cyklu sází na to, že dlouhý investiční horizont umožní smazat případné ztráty. Jak tomu bude u fondu životního cyklu ČSOB a dvou obdobných fondů České spořitelny (před sloučením byly čtyři), které byly uvedeny na trh v roce 2007?

Fond ČSOB Finanční nezávislosti, který má existovat do roku 2040, zatím od vzniku v červnu 2007 ztrácí asi 27 procent. Podobně si vedou i fondy životního cyklu ČS. První, který ukončí činnost v roce 2020, ztrácí od srpna 2007 asi 16 procent, druhý, který má o deset let delší životnost, ke stejnému datu kolem 33 procent.

Je již doba pro start dalšího podobného fondu příznivější? Šéf investic Raiffeisen Capital Management Kurt Kotzegger věří, že ano. Soudí, že je již globální recese za námi. Raiffeisenbank (RB) proto nabízí nový fond životního cyklu, splatný v roce 2040. Jeho investiční strategie je podobná jako u citovaných fondů. Zpočátku mají tvořit 70-80 procent majetku fondu cenné papíry (převážně tedy zřejmě akcie) a komodity a 20-30 procent dluhopisy . Časem by měl podíl rizikovějších investic klesat.

Investora vždy zajímá výnos, což může být u fondů životního cyklu problém. Zhodnocení modelového fondu životního cyklu, který by zahájil činnost v roce 1980, by podle analytika a portfoliostratéga Raiffeisenbank Aleše Michla dosáhlo v průměru devět procent ročně. Jenže 80. a 90. léta byla, jak připustil i Michl, akciovou bonanzou a nemusí se opakovat. Nic na tom nemění fakt, že by zmíněný fond prošel akciovou bublinu v roce 2000 a finanční krizi.

Výnosy akcií mohou být, jak uvedla ING, nižší než dosud. Teorie, zvaná nový normál hovoří o pomalejším růstu ekonomiky vyspělých zemí kvůli větším dluhům a vyšší míře úspor a menších výnosech akcií na vyspělých trzích, zatímco rozvíjející se na tom mají být lépe. Kolik budou vynášet fondy životního cyklu, zůstává otázkou, stejnou jako u klasických akciových , akcií či jiných tříd aktiv.

Investoři, zejména ti zkušenější, mají vedle fondů životního cyklu k dispozici programy životního cyklu. V ČR je nabízí Atlantik Finanční trhy, Conseq Invest, ČP Invest a Pioneer Investments. Programy umožňují investovat do vlastních fondů i fondů jiných správců.

Výhodou těchto programů je, že si může investor jejich délku (od roku po 40 let) vybrat sám, stejně jako třeba více či méně agresivní strategii.

Tak jako většina fondů životního cyklu jsou ovšem programy životního cyklu založeny na rozložení investic do různě rizikových fondů. Investora by mělo zajímat, zda jde o fondy ze stejné finanční skupiny, jaká nabízí fond životního cyklu. Zpravidla tak sice vydělá na poplatcích, které jsou mnohdy nulové, často ale platí, že fondy z téže skupiny mívají podobnou výkonnost. Buď jsou tedy dobré, nebo špatné, což se pak promítá do výnosů fondů či programů životního cyklu.

Důležité je položit si i další otázku – jak agresivní či konzervativní jsou fondy či programy životního cyklu, které jejich správci nabízejí? Zatímco třeba fond Životního cyklu IS ČS, splatný v roce 2020, tedy za 10 let, má podle statutu aktuálně již jen 39 procent akcií a 57 procent dluhopisů, program životního cyklu Partner Invest ČP Investu má v portfoliu na 9-12 let nastaveno 75 procent v akciích a 25 procent v dluhopisech. 

Je to vždy věc nátury, řada investorů je navíc po finanční krizi opatrnější. Má ale smysl mít fond životního cyklu, který ukončí činnost za 10 let a má s desetiletým předstihem podobnou strategii?

Co si myslíte o dlouhodobém investování a fondech či programech životního cyklu? Uvažujete, že byste je využili při svých investicích?