Když začaly na jaře roku 2003 akcieprakticky v celém světě po dlouhé době růst, zeptal se Jaromír manželky Jitky, zda si nekoupí za část úspor, které má v banceakcie, nebo akciový fond. To je příliš riskantní, odpověděla Jitka. Když pak akcie stále rostly a média pravidelně psala, kolik za rok vydělaly, změnila názor. „Chci si koupit akciový fond, a to hned teď,“ řekla Jitka manželovi na jaře roku 2007.
Jaromír se o investovánízajímal a z toho, co četl na zahraničních serverech získal pocit, že něco není v pořádku. Doporučil jí proto, aby do jím vybraného fondu rozhodně investovala pravidelně, nebo alespoň rozdělila peníze na víc částek. Jitku však nepřesvědčil. Když ten fond loni vydělal několik desítek procent, proč by to mělo být letos jiné? A proč by tedy měla investovat po částech?
Zmíněný fond ještě nějakou dobu vynášel, po pádu banky Lehman Brothersvšak akciové trhy prudce klesaly, což se odrazilo i ve výsledcích tohoto fondu. Jitka ho chtěla okamžitě prodat. Jaromír ji však přesvědčil, aby počkala. Od jara 2009 pak sice fond vymazal část ztrát, ve srovnání s původní investicí je ale dál v minusu. A Jitka, která není zvyklá investovat dlouhodobě, znovu řeší dilema: prodat či neprodat?
Teoreticky mohla být klidnější, kdyby před investicí vyplnila investiční dotazník a zjistila, že patří mezi konzervativnější investorya akcie či akciové fondy má mít jen v omezené míře. Kdo by ale vyplňoval investiční dotazník v době, kdy akcie tak hezky rostly!
Kolik peněz má mít vlastně investor v akciích a kolik v bezpečnějších investicích, například bance, ve fondech peněžního trhuči dluhopisových?Univerzální recept neexistuje. Někdo může mít v akciích třeba vše, jiný jen minimum peněz, případně dokonce žádné. Investiční dotazníky přitom naznačí, co je investorovinejbližší.
Má to však háček. Když trhy dlouho rostou, ostražitost investorů klesá a mnozí riskují víc, než odpovídá jejich naturelu. V době poklesu trhů bývají logicky naopak přehnaně pesimističtí. Každý by měl proto vyplnit dotazník nejméně dvakrát - v době růstu i poklesu akcií - a najít kompromis.
Investor přitom obvykle řeší dvě velká traumata – bojí se ztrát kvůli promeškané příležitosti, ale také klesající hodnoty své investice. Čechům obvykle vadí hlavně druhý případ. Mnozí proto raději riziko (a tím i šanci na vyšší výnos) vůbec nevyhledávají. A přitom by, pokud tedy chtějí vydělat nějaký ten peníz na důchod, měli. Třeba i proto, že trhy rostou víc, než padají – když například cena akcie klesne ze 100 na 80 korun, ztratila 20 procent, pokud ale vzroste z 80 na 100 korun, je to růst o 25 procent!
Kdo zažil pád akciových trhů v roce 2000 a jejich růst od roku 2003, přesvědčil se, že akcie zpravidla ztráty časem vyrovnají. Nedávná finanční krizea globální recesepřinesly daleko prudší pád trhů, ve světě dál panuje nejistota. Proč přesto neinvestovat část volných peněz na delší dobu, a to i do akcií či dalších rizikovějších instrumentů, které nesou historicky nejvíc? Nejlépe pravidelně, aby bylo možné eliminovat možné výkyvy trhů. Je to i věc nátury. Chce to, jak dnes nejspíš tuší i Jitka, trpělivost a pevné nervy.
Za bezpečnější jsou přitom pokládány fondy, které mohou investovat do více aktiv. Nikoliv tedy jen do instrumentů peněžního trhu a dluhopisů, ale také, třeba z 5-10 procent, do akcií. I když to vždy neplatí, akciové a dluhopisové trhy jdou často proti sobě – pokud jeden ztrácí, druhý vydělává, což investorovi zpravidla kompenzuje možné ztráty.
Investiční test tedy Jitce napoví, jak velké riziko je ochotna přijmout. Pak jí stačí, když si vybere fond s takovým podílem akcií, dluhopisů nebo instrumentů peněžního trhu, jaký odpovídá riziku, které je ochotna přijmout podle těchto testů.
Řada správců proto vytvořila profilové fondy s větším či menším podílem rizikových a naopak bezpečnějších aktiv pro více či méně konzervativní investory. A různá, obdobně sestavená typová či profilová portfolia. Klient má tedy k dispozici fond, který by mu měl vyhovovat. Stačí, když do něj bude pravidelně investovat.
Část Čechů má však vedle fondu peníze v bance, na stavebním spořeníči v penzijním připojištění, které jsou považovány i díky státní podpoře, za bezpečné. Pokud tedy hledá Jitka vhodnou investici a podle svého rizikového profilu by měla mít například 30-40 procent peněz v akciích, měla by do svých úvah zahrnout i ony peníze v bance, na stavebním spoření či v penzijním fondu.
Protože to jsou (nebo by měly být) bezpečněji uložené peníze, může tuto jistotu "kompenzovat" ve formě akcií a investovat vlastně daleko agresivněji, než na první pohled odpovídá oněm 30-40 procentům akcií. Vyjdeme-li tedy z celkové výše úspor, které má Jitka na spořicím účtuv bance, na běžném účtu, ve stavebním spoření a v penzijním připojištění, dojdeme k překvapivému závěru. Že se totiž zmíněný akciový fond příliš nevymyká jejímu doporučenému investičnímu profilu! Jen kdyby s akciemi - a finančními trhy vůbec - občas nebyly takové nervy!
Navíc na tom Jitka nakonec možná i vydělala. Dlouhodobé výsledky korunových profilových fondů nejsou totiž nijak povzbudivé. A co je horší, až na výjimky nebyly oslnivé ani v době, kdy pro to byly ideální podmínky. Proto má smysl zvážit – po poradě s finančním poradcem či zkušeným investorem - zda raději nepreferovat přímou menší investici do vybraného akciového fondu, nebo smíšeného fondu s velkým podílem akcií. Nebo do vybraných akcií.
Existuje nějaká částka, s níž jste ochotni při investici více riskovat? Nebo patříte mezi konzervativní investory? Napište nám o tom!
Sdílejte článek, než ho smažem