Jak si spořit na stáří? Dlouho a pravidelně.

Kdo by nechtěl jít do předčasného důchodu před padesátinami a finančně zůstat na svém. Tak tomu údajně bylo ještě v 90. letech minulého století v Rakousku. Rakušané ale tvrdí, že pokud to byla někdy pravda, dávno to neplatí. Jedna věc se ale nezměnila: Rakušané jsou zvyklí spořit či investovat na penzi od mládí.

Mnozí Češi naproti tomu stále žijí v iluzi, že se má o jejich důchod starat především stát. Pokud si sami spoří nebo investují na penzi, často až ve věku kolem padesáti let, nebo i později. Úspory někdy chybí i těm movitějším: lidé se prostě dělí na ty, kteří ušetří i z mála a jiné, kteří to vůbec nedokážou. Mnohdy přitom stačí dodržovat pár relativně triviálních pravidel.

Prvním je začít investovat na důchod co nejdřív. Teorie říká, že na důchod je třeba vydávat od mládí nejméně 10 procent platu. Čím později se spořením či investováním začnete (jako fiktivní padesátiletý, kterému zbývá do penze 14 let ve srovnání s někým, kdo investuje daleko déle - viz box), tím by měla být tato částka vyšší. Deset procent na penzi investuje málokdo. Je ale lépe začít třeba i s pár stovkami měsíčně a tuto částku zvyšovat, ovšem pravidelně a dlouhou dobu.

Porovnání investice na 14 a 30 let

Ideální je začít s penzijním připojištění a stavebním spořením . Především kvůli bezpečnosti a státní podpoře, i když jejich výnosy minimálně zpočátku nikoho nevytrhnou. Se státní podporou ale mohou u stavebního spoření činit šest i víc procent ročně.

Stavební spoření dá disciplinovaným lidem možnost naspořenou částku posléze investovat třeba do akcií. U penzijního připojištění stačí k maximální státní podpoře pět set korun měsíčně. Kdo si chce připojištění odečíst z daní, musí spořit víc.

Šance na vyšší výnos je spojena s větším rizikem. Jak rizikové jsou dluhopisy , akcie , nebo třeba komodity , napovídá doporučená minimální délka investice. To je doba, po jejímž uplynutí by neměly případné krátkodobé výkyvy trhů hodnotu investice ovlivnit. Zatímco u fondů peněžního trhu je to šest měsíců, u dluhopisových fondů jde o dva roky, u smíšených fondů (investují do akcií či dluhopisů, nebo obojího) tři a u akciových fondů pět let. U komodit je to ještě déle.

Jde o orientační údaj. Akcie v dost dlouhém časovém horizontu, tedy za 20 až 30 či více let v průměru ročně nesou podle různých údajů 7 až 10 procent, aktuálně je ale řada akciových trhů díky nedávnému prudkému poklesu ve srovnání s rokem 2000 stále v minusu. Z grafu vyplývá, že existují delší období, kdy akcie vydělávají a jiné, kdy je tomu naopak. Obecně ale v průměru dosahují výše zmiňovaného výnosu.

Index S&P 500 v době býčího a medvědího trhu

Čekat třeba nyní, až se situace na trzích zcela uklidní, nemá smysl. Recept na výkyvy trhů se nazývá pravidelná investice . Když totiž investujete ve špatné době, počítá se váš výnos proti nižšímu základu. Výsledky investic v různém období se navíc průměrují. Mohou tak být kladné i v době, kdy trhy ztrácejí. Problém je, pokud trhy rostou a pak klesají krátce předtím, než si chce investor peníze vybrat. Proto je důležité před ukončením investice postupně přecházet od akcií k bezpečnějším investicím, jako jsou dluhopisy či fondy peněžního trhu.

Tento postup investorovi připomíná důležité pravidlo: nelze sázet na jednu kartu, třeba jen na akcie. Investor by tedy měl mít v akciích či rizikovějších aktivech – a to na dlouhou dobu – uloženu jen část majetku. Další peníze by měl mít v bezpečnějších instrumentech , například v dluhopisech a fondech peněžního trhu. Trhy akcií, dluhopisů, komodit, nebo realit, totiž málokdy směřují stejným směrem. Akcie a dluhopisy by se měly pohybovat protichůdně. I když existují výjimky, kdy to, jako při nedávné finanční krizi, neplatí.

Kdo má dost času a zkušeností, může investovat sám, běžný investor asi využije akciové nebo smíšené fondy. V úvahu připadají globálně zaměřené akciové fondy. Nemá smysl hledat fond, který má aktuálně nejvyšší výnos, ale zaměřit se na renomovaného správce a vybírat si fond podle jeho dlouhodobé výkonnosti. Korunový investor by měl preferovat fondy, které jsou denominovány v české měně. I když jsou pokládány země BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína), nebo zemědělské komodity za zajímavé a dlouhodobá investice omezuje rizika, je třeba mít na paměti, že je investování do fondů zaměřených na jednotlivá odvětví, obory nebo regiony obecně riskantnější, než globálně zaměřené.

Jinou alternativu představují fondy životního cyklu , založené na deset a často ale i na daleko více let, které by měly v průměru ročně vynášet kolem šesti procent. Zpočátku investují většinu peněz do výnosnějších, ale rizikovějších akcií, případně i komodit, někdy také realit. Jak se blíží doba, kdy mají investorům vyplácet peníze, postupně stoupá podíl bezpečnějších aktiv, jako jsou dluhopisy nebo instrumenty peněžního trhu, které tyto fondy vlastní.

Další alternativou je investiční životní pojištění . Vždy ale záleží na nastavených parametrech, zda více kryje rizika nebo je zaměřeno více na vlastní investování.

I méně majetný Čech tedy může alespoň částečně vyzrát na nízký důchod . Důležité je, jak uvádí příklad (viz tabulka), začít s investováním na důchod již v mládí a dodržovat zmiňovaná pravidla.

Jak na důchod spoříte či investujete vy? Podělte se s námi o své zkušenosti!