Velkou výhodou účasti ve třetím pilíři (ve starých transformovaných i nových účastnických fondech) jsou bezpochyby státní příspěvky a daňové úlevy. Můžeme říci, že při úložce 500 korun za měsíc, ke které dostaneme od státu dalších 130 korun, se nám každá vložená pětistovka zhodnotí zhruba o 25 procent. Pro člověka pohybujícího se na finančních a kapitálových trzích zhodnocení z říše snů. Problém ovšem je, že touto sazbou úročíme pouze nově příchozí peníze. Následně celých 630 korun leží ve fondu po mnoho let a rozhodující je, jak s nimi bude fond (a inflace) hospodařit.
Reálný úrok tedy s přibývajícími prostředky a prodlužující se dobou spoření klesá, „zhodnocení“ ve formě státních příspěvků má nakonec spíš zanedbatelný význam ve srovnání se zhodnocením prostředků ve fondu. Na třicetiletém horizontu rozdíl jednoho procentního bodu v ročním zhodnocení fondu může znamenat desítky až stovky tisíc korun, mnohdy víc, než získáme na státních příspěvcích za celou dobu ve fondu.
A podívejte taky, jak se dařilo penzijním fondům:
Významným krokem vpřed je oddělení majetku účastníků a majetku správce. Tato změna přijde právě s reformou penzijního systému v lednu příštího roku. Střadatelé se tak už nebudou muset podílet na nákladných kampaních a ostatních nákladech penzijních fondů a společností. Tato výhoda opravňuje podílet se na transparentním zhodnocení fondu po zaplacení stanoveného poplatku, a ne čekat, až co nám fond připíše po odečtení jeho nákladů. Na společnosti samozřejmě dohlíží Česká národní banka, což zajišťuje klientům určitý klid v duši.
Dalším velmi důležitým aspektem penzijních fondů je možnost domluvit se se zaměstnavatelem, že nám do nich bude přispívat. Zaměstnavatelé tuto možnost často využívají jako přilepšení ke mzdě. Důvod je jednoduchý: nemusí z takto vyplacených prostředků hradit sociální a zdravotní pojištění. Podle posledních statistik přispívá svým zaměstnancům na penzijní připojištění zhruba jedna čtvrtina zaměstnavatelů. Nemůžeme tudíž tuto výhodu paušalizovat na všechny smlouvy, ale nezanedbatelné části populace se díky těmto příspěvkům zvyšuje reálné zhodnocení jejich vlastního účastnického příspěvku.
Pět let před důchodovým věkem bude možné zažádat o předdůchod. Fakticky jde o předčasné čerpání z nástupce penzijního připojištění, doplňkového penzijního spoření. Stát zároveň bude předdůchodci platit zdravotní pojištění a doba v předdůchodu nesníží budoucí penzi. Jenže ne každý bude mít nárok.
Prostředky v doplňkovém penzijním spoření mají velmi omezenou likviditu. Musíme si uvědomit, že odkládáme svoje peníze na desítky let, aniž máme možnost je vybrat bez ztráty připsaných úroků a státních příspěvků. U transformovaných fondů, dosavadního penzijního připojištění, zůstává možnost výsluhové penze, tedy možnost po patnácti letech vybrat až 50 procent naspořených prostředků.
U nově vzniklých účastnických fondů tato možnost už neexistuje, je zde ovšem novinka v podobě tzv. předdůchodů. Ty umožňují čerpat prostředky z účastnických fondů ještě před odchodem do důchodu. Podmínkou je dovršení věku, který je o pět let nižší než věk potřebný pro vznik nároku na starobní důchod. Dávky budou vypláceny měsíčně a celková suma naspořených prostředků musí být natolik vysoká, aby zajistila výplatu měsíčních dávek ve výši alespoň 30 procent průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství. Pro mladé lidi ovšem i tato novinka znamená likviditu doplňkového penzijního spoření prakticky nulovou.
S ohledem na likviditu můžeme tedy třetí pilíř doporučit hlavně starším lidem, kteří nemají tak daleko do penze.
Takhle je představuje expert ministerstva práce a sociálních věcí. Podotkněme, že grafy se daly klidně malovat i pesimističtěji:
To, co hraje proti transformovaným fondům, je jejich velice konzervativní investiční strategie. Transformované fondy zdědily z penzijního připojištění garanci nezáporného zhodnocení. A ta je pro mnoho klientů lákavá. Zdaleka ne všichni si uvědomují, že za tuto garanci pravděpodobně platí ve formě ušlých zisků, jakých je možné na dlouhodobých horizontech dosahovat. Opět se dostáváme do rozdílů v řádech desítek, u někoho i stovek tisíc.
Účastnické fondy nezáporné zhodnocení garantovat nemusí, budou nabízet vždy čtyři fondy s různou investiční strategií – a při volbě těch agresivnějších můžeme na dlouhém horizontu dosahovat vyšších zisků. Společnosti jsou ovšem stále vázány zákonnými limity (a riziko významných ztrát si stejně žádný fond na triko nevezme), nemůžeme tedy očekávat nějakou přehnanou angažovanost třeba v investování na rozvíjejících trzích. I v případě dynamických účastnických fondů očekáváme konzervativnější přístup ke správě, preferenci českých akcií a akcií velkých zavedených firem, kde je růstový potenciál omezenější oproti menším rozvíjejícím se firmám.
Vzhledem k historicky nízkým úrokovým sazbám a úrokům státních dluhopisů (desetiletý český státní dluhopis má výnos do splatnosti dvě procenta ročně) je málo pravděpodobné, že transformované fondy v příštích deseti letech překonají dvouprocentní roční výnos. Podobně na tom z nových účastnických fondů budou také fondy konzervativní a fondy státních dluhopisů, i zde musíme v příštích letech kalkulovat s velmi nízkým zhodnocením, které nebude schopné ani překonat spořicí účty.
V případě vyvážených fondů očekáváme na delším horizontu průměrné výnosy mezi třemi až pěti procenty ročně. Nejvyšší zhodnocení by měly dlouhodobě generovat dynamické fondy. Jak už bylo řečeno, i zde ale očekáváme ze strany penzijních společností opatrný přístup, dlouhodobé výnosy by se mohly pohybovat kolem pěti až sedmi procent ročně. Pro srovnání, akciové fondy se zaměřením na Latinskou Ameriku nebo jihovýchodní Asii vydělaly v uplynulých deseti letech v průměru kolem osmi až desíti procent ročně.
Státní příspěvky, daňové úlevy a příspěvky zaměstnavatele jsou velmi lákavé, ovšem musíme je brát s rezervou. Tato přilepšení má totiž možnost ovlivnit pouze politická garnitura, tudíž si nemůžeme být ničím jisti a už vůbec ne s nimi kalkulovat na desítky let dopředu. To nám ostatně nedávno pěkně v plném světle předvedli na stavebním spoření. Stát může kdykoliv snížit či úplně zrušit státní příspěvky i daňové úlevy. Brát je jako hlavní výhodu třetího pilíře by bylo velmi krátkozraké.
Hlavním přínosem reformy třetího pilíře je oddělení majetku účastníků od majetku správce fondu. Konečně bude správa majetku v „penzijních fondech“ transparentní a srovnatelná s klasickými podílovými fondy. Jinak zůstávají hlavní výhody a nevýhody stejné jako doposud.
Zdroj: www.reforma-duchodu.com | |
Výhody III. pilíře | Nevýhody III. pilíře |
|
|
Každý musí sám zvážit, zda mu nepříliš jistá státní podpora stojí za to vázat prostředky až do 60 či více let. Když navíc uvážíme konzervativnější charakter transformovaných i nových účastnických fondů, dojdeme k závěru, že doplňkové penzijní spoření je vhodné zejména pro konzervativní a konzervativnější jedince a starší lidi. Lidé mladší 45 let by měli investovat agresivněji – a k tomu třetí pilíř není nejvhodnější.
Autor působí jako junior investiční poradce FINEZ Investment Management a spravuje informační web www.reforma-duchodu.com
Jste připraveni na penzijní reformu? Zajímá vás, na jakou penzi jednou dosáhnete, pokud sečtete první pilíř (státní důchod), druhý pilíř (nově vznikající dobrovolné důchodové spoření v penzijních společnostech), třetí pilíř (stávající penzijní připojištění se státním příspěvkem, z nějž vzniknou transformované fondy, zachovávající stávající podmínky, a nové účastnické fondy se státní podporou, ale bez garance návratnosti) a další úspory (stavební spoření,termínované vklady, spořicí účty…)?
Tak naše kalkulačka penzijní reformy 2013 vám to poví.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
18. 12. 2012 6:10, Fredy
V článku je správně poukázáno na vliv inflace na smysl penzijního připojištění. Dokonce formou grafu. Škoda, že autor nepoužil stejný druh grafu i pro výsledky hospodaření jednotlivých penzijních fondů. Tam by bylo vidět, že až na jednu, či dvě výjimky, žádný z nich nedosáhl, co se týče zhodnocení, ani na tu inflaci. A už vůbec ne na průměrný nárůst mezd.
Je tam jen odkaz na článek pana Šídla, který to takto konstatuje.
A nyní si k tomu přečtěte toto:
"S rostoucím počtem penzijních připojištění roste také objem státních příspěvků, které jsou poskytovány ze státního rozpočtu ve prospěch účastníků penzijního připojištění na jejich příspěvky. V roce 2011 činil objem vyplacených státních příspěvků 5,60 mld."
Také to chápete tak, že těch 5,6 miliard byla vlastně bezplatná, nenávratná dotace nikoliv klientům, ale penzijním fondům, tedy finančním žralokům? Neměl by být za toto někdo hnán k odpovědnosti? Vždyť je to tunel, jak vyšitý.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
18. 12. 2012 9:09, expert
Opět tendenční článek autora. Po volbách to skončí stejně jako v okolních zemích rozpuštěním tohoto bludu který se vyplatí jen lidem s příjmem nad 100 000Kč. Má smysl dělat reformu pro 5% obyvatel?Každý realista jako je např. p.Rusnok už z toho raději tiše vycouvali.
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.