Další změny v důchodech? Experti radí, jak dál s reformou

Ministerstvo práce a sociálních věcí v listopadu představilo návrh důchodové reformy, do několika málo měsíců chce předložit konečný návrh vládě a parlamentu.

Cílem je napravit neudržitelný stav, kdy ubývá pracujících lidí, kteří přispívají do důchodového systému, zatímco důchodců přibývá. Peněz na výplatu penzí je tak čím dál méně.

Současných důchodců se změny téměř nedotknou. Reforma míří především na mladší generace – má jim podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky zajistit důstojné důchody. Pokud by se důchodový systém nezměnil, musely by se v budoucnu zvyšovat daně. 

Co konkrétně se má v následujících dvou letech změnit?

• Prodlouží se věk odchodu do důchodu. Psali jsme podrobně: Kdy půjdete do důchodu? Nová kalkulačka ukáže změnu.
• Zvyšování důchodů zpomalí, protože se změní parametry pro výpočet. Cílem je, aby průměrné nové důchody nerostly rychleji než průměrná mzda. 
• Minimální důchod stoupne. Nově by při současné průměrné mzdě vyšel na 8080 korun, zatímco teď je 4810 korun. Podrobně: Minimální důchod výrazně stoupne. Převratná věc, říká Jurečka.
• Vznikne rodinný vyměřovací základ. I o něm jsme psali víc: Výchovné k důchodu zůstane jen někomu. Nahradí ho novinka.
• Manželé a registrovaní partneři budou moci sdílet své odvody na sociální pojištění a tím snížit rozdíly ve výši důchodů žen a mužů. Podrobně: Manželé se podělí o důchod. Jak má novinka vypadat a komu se vyplatí.
• Prodlouží se nárok na vdovské a vdovecké důchody. Psali jsme víc: Vdovský důchod. Kdo má nárok, kolik dělá a kdy se prodlouží.
• Dokončené doktorandské studium bude opět náhradní dobou pojištění, která je důležitá pro nárok na penzi. Podrobně o náhradních dobách: Studium, rodičovská, vojna. Co všechno se vám počítá do důchodu a jak.

Zeptali jsme se ekonomů, demografa, sociologa a odborníků na důchodový systém, jak navrhovanou podobu penzijní reformy hodnotí. A také na to, co by případně doplnili, nebo naopak vyškrtli.  

Filip Pertold

Ekonom z think‑tanku IDEA při CERGE‑EI

Návrh důchodové reformy je především užitečný v tom, že dává realistický pohled do budoucna ohledně délky kariéry při daném stárnutí populace. Též upravuje výpočet předčasných a částečně řádných důchodů, aby nedocházelo k nadměrným fiskálním tlakům v budoucnu. Fakticky tak ukazuje cenu toho, že se od 90. let rodilo velmi málo dětí, což se nutně dříve nebo později musí v průběžném systému projevit. Také navrhovaná opatření se dotknou především té generace lidí, kteří měli málo dětí.

Navrhovaná a částečně již schválená reforma je tedy základ pro to, abychom se dokázali popasovat s budoucími problémy, které stejně budou vyžadovat zvyšování daní a odvodů.

Na druhou stranu v některých oblastech reforma možná dál přispívá k nesrozumitelnosti současného penzijního systému. Vytváří se příliš mnoho kombinovaných ostrých hranic pro vstup do různých druhů předčasných důchodů. Ostré hranice kombinují věk a počet odpracovaných let. Toho se týká i to, že se neodstranila ostrá hranice 35 let pojištění pro nárok na řádný starobní důchod.

Chybí také provázanost s třetím pilířem. Bohužel ministerstvo financí odmítlo jeho výrazné změny, které byly navrhovány Národní ekonomickou radou vlády (NERV). Místo toho se ministerstvo zabývalo dlouhodobým investičním produktem, který nic systémově neřeší a nijak neřeší budoucí problémy prvního ani třetího pilíře.

V ideálním případě by mělo dojít k úzkému provázání prvního a třetího pilíře v tom smyslu, aby budoucí důchodci chápali, kolik je přibližně čeká důchod z prvního pilíře a kolik si mají spořit ve třetím, aby budoucí důchod byl v požadované a očekávatelné výši. Třetí pilíř je též třeba celkově předělat z hlediska druhu aktiv a investičních strategií, které mají reflektovat věk a možnosti střadatelů. Měl by též obsahovat možnost nízkonákladových pasivních fondů, které by maximálně omezily poplatky fondů.

---

František Boháček

Ředitel České správy sociálního zabezpečení

Průběžný důchodový systém má svoje limity. Jeho princip je v podstatě velmi jednoduchý. Osoby v aktivním věku financují důchody svých rodičů. Pokud už dnes víme, že budoucích důchodců bude výrazně více než osob v aktivním věku, jsou parametrické změny v průběžném systému logické a nevyhnutelné. Všechny pokusy o zavedení nějaké formy povinného spoření prozatím vždy ztroskotaly. Možnosti tak máme v tuto chvíli k dispozici pouze dvě. Buď navýšit příjmy, nebo snížit výdaje. Případně mix těchto dvou opatření, což je případ stávající důchodové reformy.

Z dlouhodobého hlediska je velmi pravděpodobné, že se úloha průběžného systému bude postupně snižovat. Bude tak nutné, aby se každý z nás více zamýšlel nad svým finančním zajištěním ve staří. Touto optikou postrádám větší korekce třetího pilíře. Určitě je pozitivní, že se v této oblasti rozšiřuje portfolio produktů, které budou ze strany státu nějakým způsobem zvýhodněny. Za zamyšlení ale stojí, zda je skutečně efektivní, aby stát podporoval spoření ve formě původního penzijního připojištění. Osobně si myslím, že není.

Za situace, kdy na trhu práce chybí zaměstnanci, by bylo určitě na místě více podpořit pracující důchodce, a to například ve formě slevy na pojistném. Jejich současná podpora v tomto směru příliš efektivní ani motivační není.

Za zmínku určitě stojí i opatření, které se týká ocenění období péče o děti nebo o osobu blízkou – takzvané fiktivní vyměřovací základy. Současný systém byl v této oblasti plně zásluhový a odvíjel se od průměrných celoživotních příjmů pečující osoby. Důchodová reforma v této oblasti kombinuje solidární přístup u pečujících osob s nižšími příjmy se zásluhovým principem u osob s nadprůměrnými příjmy. Pečujících osob je velké množství a v praxi bude nutné provádět více srovnávacích výpočtů, aby bylo možné posoudit, který z nich je v daném případě nejvýhodnější.

---

Daniel Prokop

Sociolog, ředitel výzkumné organizace PAQ Research

Plánované změny kombinující mírné a předvídatelné zvyšování odchodového věku, omezení předčasných odchodů a úpravy výpočtu důchodů určitě přispějí k dlouhodobé udržitelnosti prvního průběžného pilíře důchodů.

Chybí mi ale tři věci. Zaprvé je to větší motivace pro lidi, kteří mohou pracovat v důchodovém věku a odložit čerpání důchodu – třeba výrazným snížením odvodů. Zadruhé jde o vyřešení díry v příjmech dané velmi nízkými odvody vysokopříjmových OSVČ v nízkonákladových kancelářských profesích, což je dáno příliš vysokými paušálními výdaji a systémem paušální daně.

Zatřetí je to vyřešení časové nestability valorizací, kdy v době inflace důchody a náhradový poměr masivně rostou a pak roky rostou velmi pomalu, protože „čekají“ až růst mezd dožene ztrátu danou inflací. A až po letech se začíná valorizovat podle reálné mzdy. Na to nyní doplatí lidé, kteří vstoupí do důchodu v letech 2024 až 2027.

Jako zcela nedostatečnou pak hodnotím reformu třetího pilíře. I tady jsou změny k lepšímu – zejména snažší přechod z transformovaných fondů. Jejich podpora by se ale měla podle mě zcela ukončit, nebo by se měly redesignovat. Nemá cenu mít většinu třetího pilíře ve fondech s malými výnosy a vysokými poplatky, které navíc investují v drtivé většině do státních dluhopisů.

Taky chybí vyšší důraz na výběr prostředků anuitou či v delším období. Což je i jeden z problémů nově zavedeného dlouhodobého investičního produktu. Stát se taky neodhodlal k tomu, aby pomocí příspěvků a daňových slev motivoval ke vstupu do třetího pilíře výrazně mladé, u nichž to má smysl, a s věkem aby podpora klesala. Bojím se tedy, že stále budeme dávat ročně až 15 miliard z veřejných prostředků (daňové slevy a příspěvky) na dosti nefunkční třetí pilíř důchodů.

---

Tomáš Fiala

Demograf, odborný asistent katedry demografie na VŠE

Zvyšování důchodového věku by mělo být plynulé a mělo by spolu s růstem doby ekonomické aktivity zajistit i částečný růst doby pobírání důchodu. Podle aktuálních demografických prognóz by bylo optimální pro osoby narozené po roce 1965 zvyšovat důchodový věk pro každý následující ročník narození pouze o měsíc. Osoby narozené v roce 1966 by tedy měly důchodový věk 65 let a jeden měsíc, osoby narozené v roce 1977 by šly do důchodu v 66 letech.

Určovat důchodový věk pro určitý ročník narození na základě hodnoty naděje dožití ve věku 50 let není korektní, neboť tato hodnota závisí pouze na úmrtnosti v daném roce. Její vypovídací schopnost týkající se celkové délky života daného ročníku narození tím může být značně zkreslená.

Doba pojištění potřebná pro přiznání důchodu by se měla výrazně zkrátit, například na 10 až 15 let, s tím, že nejen procentní, ale i základní výměra by byla snížena podle doby pojištění.

Protože náš důchodový systém je průběžný, měl by výrazněji zohledňovat nejen dobu pojištění a odvedené pojistné, ale i počet dětí. Nejen formou vyššího důchodu, ale i formou sníženého pojistného, která by cílila na řádně pracující rodiče. Podmínkou by byla řádná výchova dětí, například v případě, kdy děti nechodí řádně do školy, by rodiče ztráceli na tento bonus nárok.

Manželé a dlouhodobí partneři by měli mít společný vyměřovací základ pro výpočet důchodu. Zajistil by se tím (v případě rozpadu manželství či partnerství) odpovídající důchod pro ženy, které se částečně či zcela věnovaly domácnosti a dětem, zatímco jejich manžel či partner výrazně zajišťoval rodinu finančně.

Valorizace důchodů by měla odrážet nejen růst cen základních potřeb, ale i růst mezd. Měl by být zachován poměr mezi mediánovou hodnotou důchodů a mediánovou hodnotou mezd. Důchody by mohly být částečně hrazeny i z jiných zdrojů než z pojištění, především z daní. Jednalo by se především o invalidní či pozůstalostní důchody, případně základní výměru starobních důchodů.

---

Vít Hradil

Hlavní ekonom společnosti Cyrrus

Změny v důchodovém systému jsou podle mě to nejkvalitnější, s čím v hospodářské politice vláda dosud přišla. Příležitost pro skutečnou reformu důchodového systému jsme již pravděpodobně dávno promeškali a to nejlepší, co s tím ještě můžeme udělat, je alespoň si to přiznat a přijmout realitu. A právě to vláda dělá.

Většina předchozích politiků se k důchodovému systému vyjadřovala jenom v momentech, kdy chtěla někomu přilepšit. Že se celý systém řítí nezadržitelně do zdi budoucích gigantických deficitů buď zcela ignorovali, nebo to odbyli neurčitými prohlášeními ve stylu okřídleného „zdroje jsou“. Ostatně i poslední z řady důchodových komisí ve svých závěrech přišla s několika doporučeními, kdo všechno by si zasloužil vyšší důchod, ovšem s žádnými konkrétními návrhy na jejich financování.

Demografická realita je neúprosná a každému, kdo ovládá trojčlenku, je z ní jasné, že v blízké budoucnosti prostě nebude dost mladých pracujících na to, aby starší generaci zaplatili dnešní důchody. Pokud někdo trvá na tom, že důchody v budoucnu musí být tak štědré, jako jsou dnes, pak ať zároveň předloží i detailní plán jejich financování, na které by chybělo zhruba 350 miliard korun ročně.

Současná vláda nepředstírá, že se 350 miliard korun v budoucnu někde zázrakem objeví, a důchodové parametry tedy raději v předstihu upravuje tak, aby byly levnější. To samozřejmě znamená, že budou důchody méně štědré, ovšem tyto změny jsou dělány citlivě tak, aby nikoho nezasáhly příliš silně ani náhle.

Osobně patřím jakožto třicátník ke generaci, jejíž důchodové vyhlídky jsou vzhledem k demografické realitě vůbec nejhorší. Aktuální reforma, která tuto realitu akceptuje, tedy nejvíce zhorší důchod právě nám. Tato otevřenost je mi ovšem mnohem milejší než strávit desetiletí v nejistotě, jestli se ty peníze „někde najdou“, a pak být překvapen, že se nenašly.

---

Martin Kohoutek

Expert na důchodové poradenství

Nazývat plánované změny reformou je jen politický marketing. Nic reformního v tom není. Na skutečnou reformu důchodů jsme všichni čekali – a máme tu akorát návrh na změny několika parametrů, které se v podobném rozsahu dělaly už vícekrát a nikdo to tak nadneseně, reformně, nenazýval. Ale chápu, že když slibujete reformu, a pak se zmůžete jen na úpravu několika parametrů, že to přiznat veřejnosti nechcete.

Do důchodu se bude chodit později a důchody budou nižší, to je to zásadní. Některé negativní změny jsou plánované pro důchody přiznané již v roce 2026, což je na můj vkus strašně brzy. Jestli si dobře pamatuji, hovořilo se o tom, že se změny nebudou týkat lidí těsně před důchodem. Na druhou stranu mají alespoň pozvolný a mírný náběh, což třeba změny předčasných důchodů od 1. října 2023 nepochopitelně neměly – to byla zásadní změna ze dne na den. Nic podobného nás snad již nečeká.

A jak je takovým politickým nešvarem, aby se ty zásadní negativní změny lidem lépe prodávaly, okoření se drobnými pozitivními změnami, které moc nestojí a pomyslný důchodový účet moc nezatěžují. Za některé jsem samozřejmě rád, byť se dotknou nemnoha lidí.

Pozitivní novinkou je takzvané ocenění za péči. Především se dotkne lidí dlouhodobě pečujících o nemohoucí. Tato skupina je teď doslova bita na svém důchodovém nároku. Za takovou dobu péče získáte tzv. vyloučené doby, což znamená, že toto období negativně neovlivní výpočet vaší životní průměrné mzdy, která vstupuje do výpočtu důchodu. To je sice hezké, ale když vám v kariéře chybí třeba 10 až 15 let doby péče, těžko ve zbytku života dosáhnete nějaké zajímavé kariéry, mzdy.

Za poměrně přísných podmínek lze už nyní započítat místo vyloučené doby vyměřovací základ, ten je ale směšně nízký. A to se (snad) bude měnit. Místo vyloučených dob se bude počítat průměrná mzda v Česku, pokud to bude pro někoho výhodnější.

Obdobný režim bude platit i pro pečující o první dvě děti do tří let jejich věku. Pomůže to těm, kteří vydělávali méně, než je průměrná mzda v Česku. Ti, co vydělávali více, žádné ocenění za péči mít nebudou. Spolu se zavedením ocenění za péči o děti se bude postupně snižovat výchovné (500 Kč za vychované děti). Nakonec se bude přiznávat jen za třetí a další dítě.

Nově by se měla jako náhradní doba počítat doba doktorského studia. Nárok na důchod těm, kteří „odpracovali“ málo let, vznikne dříve než dosud. Pro lidi, kteří odpracovali alespoň 45 let, bude méně krácen předčasný důchod. Těch 45 let je tak tvrdá podmínka, že se to významného počtu lidí netýká. Navrhuje se i zvýšení minimální procentní výměry důchodu. To se dotkne lidí, kteří pobírají opravdu nízké důchody - moc jich není.

Navrhuje se sdílený vyměřovací základ manželů, to je dost komplikovaná změna, podle mě s minimálním efektem. Mně osobně je třeba jedno, jestli budu mít důchod 20 tisíc a manželka 18 tisíc, nebo oba budeme mít 19 tisíc korun. Může to mít nějaké pozitivní dopady, ale ty by šly řešit jednodušeji.

A to je víceméně všechno. Těšil jsem se na něco zásadního. Rád bych vedl veřejnou debatu o následujících tématech: Nyní je prakticky nemožné spočítat přesně důchod, který vás čeká třeba za 15 let. Jak se pak chcete na tu situaci připravit? Kolik si naspořit? Výpočet je silně závislý na růstu průměrné mzdy v Česku (a vůbec ne na inflaci).

Místo sledování vyměřovacích základů (zpravidla hrubých mezd) a výpočtu důchodu s ohledem na průměrnou mzdu v Česku, bych raději viděl sledování reálného odvodu sociálního pojištění a výpočet důchodu po přepočtu o inflaci. Na pomyslném osobním kontě by pak mělo být vidět, kolik jste odvedli sociálního pojištění, kolik z toho smaže sociální solidarita (či naopak kolik solidárně dostanete) a s jakým důchodem můžete počítat v dnešní hodnotě peněz.

Zabezpečení na stáří by se mělo povinně rozkročit mezi stávající průběžný i fondový systém. Průběžný systém má nějaké výhody, ale neumí reagovat na demografický vývoj. Mně osobně by se líbil třeba státní protiinflační fond jako doplněk ke třetímu pilíři. V něm totiž chybí ona kýžená jistota, že neproděláte, což někteří vyžadují. Zajímavé by mi rovněž přišlo větší zapojení firem do důchodového zabezpečení zaměstnanců – zaměstnanecké fondy.

Postrádám zásadnější ocenění těch, kteří mají děti, které přispívají do důchodového systému skrze sociální pojištění. Na nich totiž průběžný důchodový systém stojí a padá. Souhlasím s tím, že kdo děti nemá, má daleko širší možnosti, jak se zabezpečit na stáří právě skrz spoření vlastních prostředků.

Přehlednosti celého systému by prospělo oddělení zabezpečení na stáří (starobní důchody) a svízelné sociální situace, tedy invalidní a pozůstalostní důchody.

Sdílejte článek, než ho smažem