Ministerstvo práce a sociálních věcí dokončuje návrh zákona, podle kterého by lidé od roku 2017 platili sociální pojištění podle toho, kolik dětí vychovávají. Rozdíly v sazbách ale nebudou mít vliv na výši důchodu. Návrh vychází z doporučení důchodové komise – podle ní by změna měla napomoci zvýšení porodnosti, a tedy výhledově zvětšit počet přispívajících do důchodového systému.
Bezdětným a rodičům, kteří (už) mají děti z domu má celková sazba pojistného vzrůst z 28 na 29 procent hrubé mzdy. Jedno dítě v domácnosti by pro rodiče oproti dnešní sazbě neznamenalo žádnou změnu. Rodiče dvou vyživovaných dětí by pak odváděli státu 26,5 procenta hrubé mzdy, tří dětí 24 procent a čtyř a více dětí dokonce jen 21,5 procenta hrubé mzdy. Rodiče, kterým už děti odrostly, mají v ruce černého Petra – sami slevu neměli, platit víc ale budou.
Výpočty důchodové komise počítají s tím, že rodičům s průměrnou mzdou a dvěma dětmi v domácnosti díky slevám na pojistném zbude měsíčně o 850 korun víc. Rodinám se třemi dětmi pak dokonce o 2250 korun víc. „Jde o významnou pomoc pro rodiny s dětmi a především o důležitý signál, že vláda jejich situaci konečně bere vážně a chce ji systémově řešit,“ dodává vedoucí třetího pracovního týmu důchodové komise Otakar Hampl.
Co si o odměnách za rozmnožování myslí ekonomové, demografové a další odborníci? Je fér, aby výše sociálního pojištění zohledňovala počet vychovávaných dětí? Může tato finanční injekce opravdu ovlivnit porodnost a zvrátit demografické trendy?
Tomáš Fiala
demograf
Opatření považuji za velmi spravedlivé, mělo by být ještě doplněno o něco vyššími důchody pro rodiče. Důchody seniorů jsou vypláceny z příspěvků mladších generací do důchodového systému. Řádná výchova dětí – budoucích plátců pojistného – je tedy vlastně příspěvkem na budoucí důchody. Pro rodiče představuje podstatné náklady a měla by být oceněna obdobně jako platby důchodového pojištění. Z ryze ekonomického hlediska je totiž výchova dětí tím „nejhorším“ způsobem, jak se zabezpečit na stáří – mnohem „efektivnější“ je si místo dětí spořit či investovat. Příčinou vyšších nákladů na důchody je růst délky života (který je kompenzován zvyšováním důchodového věku), ale i pokles porodnosti (který by měl být kompenzován podporou rodičů). Poměrně malé snížení pojistného (které zdaleka nevykompenzuje náklady na děti) se týká pouze rodičů, kteří pracují, nikoli pobíračů dávek. Bezdětní můžou o něco vyšší pojistné snadno kompenzovat tím, že nemají finanční náklady na děti.
Petr Mach
ekonom a europoslanec
Rozhodně jsem proti jakémukoliv zvyšování sazeb pojistného. Proč má někdo začít platit najednou vyšší daně (pojistné), jen proto, že zatím – nebo už – nemá děti? Držím se zásady daně nikdy nezvyšovat! Stát tu není od toho, aby byl „velkochovem“ dětí a upřednostňoval rodiny s více dětmi. Zavání mi to sociálním inženýrstvím. Já bych snížil pojistné všem. Koneckonců, když mladým lidem, kteří ještě děti nemají, zbude víc peněz v kapse, dřív si budou moci dovolit osamostatnit se a založit rodinu.
Vít Samek
místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů, člen důchodové komise
Pojistné na sociální pojištění je příjem státního rozpočtu stejně jako daně z příjmů fyzických osob a právnických osob, popřípadě další daně. Neexistuje přímá finanční vazba mezi ním a výdaji na důchody, ty se hradí z veškerých daňových příjmů. Pokud je tedy zájem zvýšit daňovou podporu rodin s dětmi, pak je na místě prohloubit tu, která už máme – u daně z příjmů fyzických osob. Zavádění paralelního systému u pojistného představuje zbytečnou administrativní komplikaci.
Mnohem lepší opatření by bylo obnovení plošných přídavků na děti s odstupňovanou výší dávky s preferencí druhého a třetího dítěte, a zvýšení porodného, které představují velmi transparentní formu podpory rodin s dětmi a podpory rodičovství.
Otakar Hampl
analytik, člen důchodové komise
Jde o návrh našeho pracovního týmu, nesmírně důležitý pro spravedlnost i dlouhodobou udržitelnost celého systému. Budou to naše děti, kdo bude platit naše důchody a naše zdravotní a sociální služby, které v důchodu budeme potřebovat. Když se mladí lidé rozhodují, zda budou mít děti a kolik jich budou mít, důležité pro ně prokazatelně je srovnání materiálního postavení rodin a bezdětných. Bezdětní nenesou náklady na výchovu budoucí generace plátců a jejich důchody budou platit děti jiných. Z tohoto pohledu vůbec nehraje roli, jestli děti mít nechtějí nebo třeba nemohou. Mohou ale v rámci svých odvodů zase víc přispívat na úhradu závazků systému vůči generaci současných důchodců. Je to spravedlivé, zvyšující zásluhovost a přitom vzájemně solidární. Zároveň je to výhodné pro všechny, protože na základě doložených známých faktů můžeme mít reálnou naději, že se zase začne rodit víc dětí. Potom i naše důchody budou moci být o něco vyšší. Podobný systém procentických slev podle počtu dětí, odvíjejících se od výše mzdy a motivujících pracující rodiče, u nás fungoval do roku 1992. A to velice úspěšně. Zároveň se systémově řešila celá rodinná politika. Je potřeba si otevřeně přiznat, že změny v této oblasti se v minulosti moc nepovedly.
Aleš Tůma
finanční analytik Partners
Jako rodič něco takového samozřejmě vítám. Jinak je to ale složitější. Jestli je něco „spravedlivé“, se v dnešní spleti regulací, daní, pravidel a výjimek už dost těžko posuzuje. Je to spravedlivé vůči nedobrovolně bezdětným? A co dobrovolně bezdětní, kteří budou víc času věnovat kariéře a odvedou víc na daních? Co se týče efektivity, jako liberálovi je mi proti srsti uvažovat, jak to zařídit, aby se daňoví poplatníci co nejvíc množili. Nízká porodnost je komplexní problém, takže tohle asi nebude magické řešení. Budiž, uškodit to nejspíš nemůže. Možná by ale víc pomohlo zakázat v médiích Zemana a Babiše, jejich všudypřítomnost působí poněkud antikoncepčně.
Naďa Johanisová
ekonomka a pedagožka
Opatření zabije víc much jednou ranou. Nejenom, že může motivovat k větší porodnosti, ale hlavně ulehčí rodinám s dětmi a vyšle signál, že vládě na nich záleží. Z úzce ekonomického hlediska je pro jedince mít děti neefektivní, z hlediska dlouhodobého prospěchu společnosti je stabilní stav populace (cca 2,1 dětí na ženu) naopak velmi žádoucí. Navrhované opatření může tento rozpor zmírňovat. Kromě toho přispěje k rovnoměrnějšímu rozdělení bohatství ve společnosti, což – jak přesvědčivě ukazuje například nedávno do češtiny přeložená kniha Rovnováha od R. Wilkinsona a K. Pickettové – přispívá k omezení jevů, jako je duševní onemocnění, užívání drog či obezita. A do třetice takové opatření může finančně prospět ženám, zejména samoživitelkám, nebo tam, kde otec neplatí alimenty. Mohlo by to kompenzovat jiná opatření, která naopak ženám škodí, například změnu pravidel pro výpočet důchodu.
Jiří Cihlář
analytik Next Finance
Na první pohled je návrh líbivý. Přilepšíme těm, kteří mají víc dětí. Jenže zároveň návrh seká přes prsty ty, kteří děti nechtějí, mít nemohou, nebo už děti prostě vychovali a ty odešly z domu. Navíc už dnes přece existuje v daňovém systému prvek, který má rodinám s dětmi ulevit – sleva na dani. Proč tedy systém komplikovat změnami v sociálním pojištění? Pokud chceme rodinám s dětmi přilepšit, můžeme operativně zvyšovat slevu na dani. Navíc by to nebyla z pohledu celého systému tak dramatická změna. S velikostí slevy na dani se totiž dá pracovat pružněji.
Navíc je tu jedno riziko. Pokud by případné změny v sociálním pojištění znamenaly výraznější výpadek příjmů rozpočtu, ve vzduchu by se vznášelo zvýšení přímých daní. Pro všechny. A to by byl krok, který by ekonomice rozhodně nepomohl.
Jiří Šatava
ekonom, CERGE-EI
Je to jedna z možností podpory rodin s dětmi. Zlepší finanční situaci domácností s nezaopatřenými dětmi. Výše přilepšení bude růst s počtem dětí, ale také s příjmy, což je zásadní rozdíl od nyní používaných daňových slev.
Nicméně – toto opatření pravděpodobně nebude mít výraznější vliv na porodnost ani významněji nepřispěje ke zvýšení zaměstnanosti žen s malými dětmi, která je – v mezinárodním srovnání – velmi nízká.
Opatření navíc možná mohlo být nastaveno efektivněji, například mohlo cílit pouze na ženy s dětmi předškolního věku, které jsou ve velké míře mimo trh práce. Podpora pro takovou maminku by pak mohla být vyšší, protože tytéž prostředky by se vyplácely mezi menší okruh žen. Ženy by takovou podporu také víc ocenily, protože lidé při svém rozhodování dávají přednost příjmům v blízké budoucnosti než stejně vysokým příjmům rozloženým v delším čase. Navíc by tato forma podpory víc motivovala ženy s malými dětmi k práci, protože by z ní na daních odváděly podstatně méně.
Lukáš Kovanda
hlavní ekonom finanční skupiny Roklen
Socialisté nejrůznějších odstínů se v otázce porodnosti tak trochu chytli do vlastní pasti. Léta prosazují rovnost pohlaví, třeba i mzdovou. A třeba i za cenu vážného pokřivení trhu. A tak dnes ženy rozhodnutím mít děti obětují mnohem víc než dřív, kdy jejich mzdy výrazně zaostávaly za mzdami mužů, případně byly doslova nicotné („slušná žena“ byla ještě před sto lety z trhu práce prakticky vyloučena). To není tesknění za „starými časy“, nýbrž pouhé konstatování faktu.
Někteří ekonomové, třeba Alessandro Cigno z Florentské univerzity, proto za nejlepší propopulační opatření považují zvýšit daň ze mzdy vdaným ženám a zároveň ji snížit ženatým mužům. To je ale pochopitelně politicky a vlastně i společensky neprosaditelné, takže nakonec skončíme u opatření v duchu právě předkládaného návrhu. Historická zkušenost ovšem říká, že na porodnost taková opatření nevykazují žádný dlouhodobý vliv, pakliže nemají opravdu zásadní dopad na peněženky těch, kterých se týkají.
Odvozování výše sociálního pojištění z aktuálního počtu vychovávaných dětí je tak podle všeho jen dalším líbivým návrhem ze socialistické dílny, který svůj deklarovaný cíl, tedy zvýšení porodnosti, nesplní. Zato však splní cíl nedeklarovaný: zajistí navrhujícím politikům (a vládním stranám vůbec) další lístky do volební urny.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
13. 11. 2015 17:37, Rada
Sleva na soc. pojištění pomůže jen částečně (slevu bude moct uplatnit jen jeden pracující z rodiny) v době, kdy je žena (nebo muž) na rodičovské "dovolené" a rodina se většinou musí vyrovnat s brutálním poklesem příjmu (např. v našem případě o 10 tis. měsíčně a to neměla manželka kdovíjak vysoký příjem) a zároveň s nárůstem výdajů (za dítě/děti).
Podle mě by se měla důchodová komise zabývat především zvýšením rodičovského příspěvku, který je většinou ostudně nízký. Osobně bych navrhoval změnit tuto dávku na 70% příjmu ženy před mateřstvím, tedy dorovnat tento příspěvek na úroveň mateřské.
Pro nás je překážkou pro třetí dítě spíš to tříleté živoření během kterého jsme vyčerpali většinu úspor.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
13. 11. 2015 19:26, John
Na to je jednoducha rada. Rodicovsky prispevek je mozne rozlozit na kratsi dobu a paralelne s nim mit prijem ze zamestnani. Trilete "zivoreni" je svobodna volba, nikoli chyba systemu. V Evrope je delka ceske rodicovske vubec nejdelsi ze vsech.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (33 komentářů) příspěvků.