Zrušte dopravní značky, napáchají víc škody než užitku

Přibude nám 450 kilometrů dálnic. V rekordně krátkém čase a s minimálními náklady. Heč. Abyste si rychleji uvědomili, kolik to je: dálnice D1 z Ostravy do Prahy má zhruba 350 kilometrů. Celkem zatím máme dálnic 750 kilometrů. Ani nebudete vědět jak a bude jich dvanáct set.

A ano, apríla už bylo včera.

Síla nezvyku

Fór je v tom, že by se od příštího ledna mohlo říkat dálnice taky některým rychlostním komunikacím. Ministerstvo trvá na tom, že nejde o žádné vylepšování statistik, ale o zjednodušení silniční systematiky, aby v tom řidič neměl nepořádek, respektive aby se stav na papíru přiblížil tomu, jak věc funguje v praxi: „Obecně řidiči nerozlišují, zda jde o dálnici nebo rychlostní komunikaci. Kategorii rychlostní silnice považují automaticky za dálnici,“ píše ministerstvo ve své obhajobě změny. Tu by spolu s dalšími novelizacemi zákona o pozemních komunikacích rádo mělo účinnou už od příštího ledna.

Aniž bych přeceňoval českého řidiče, myslím, že typů pozemních komunikací není tolik, aby se nezorientoval. Dokonce si myslím, že by to zvládla i většina cizinců. Ti možná dokonce ještě lépe než Češi: účelem dopravního značení přece není dopravní značení, ale bezpečný provoz. U vyznačení typu vozovky, jaký u nás doma nemáme, na jednu stranu víme, že nás neznalost nezabije. Stačí se chovat jako ostatní: ale o to víc budeme na druhou stranu dávat bacha, co ostatní dělají, o to víc se budeme soustředit na vlastní řízení.

Partner rubriky

Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada.

Seznamte se s jednoduchými myšlenkami, na kterých je založeno investování do akcií. Přední postava českého kapitálového trhu, odborník na investice do akcií a úspěšný autor Daniel Gladiš vydává v nakladatelství GRADA Publishing další knihu – Akciové investice.

Síla zvyku

Sjednocování se mi líbí, jako by ale ministerští úředníci až příliš upírali zrak do budoucnosti, na současný stav se neohlížeje. Nebo ještě jinak: v argumentaci ministerských úředníků jako by převládalo vidění stavitele dopravních staveb nad viděním občanů dopravujících sebe a své zboží z bodů A do bodů B. Rozlišení rychlostní komunikace a dálnice podle ministerstva „mělo význam především pro stavební normy, dnes se rozdíly stírají“. To je určitě pravda – jenže po komunikacích podle těch rozdílných stavebních norem stavěných teď jezdíme. A to, že se teď staví obojí skoro stejně, na tom nic nezmění.

Například rozdíl v tom, že dálnice musí mít vždy připojovací pruh, kdežto silnice ho mít nemusí, mi přijde jako docela velký. A dokážu si dost dobře představit zkušeného řidiče, který bude vjíždět na dálnici – byla tam přece značka –, bude čekat připojovací pruh a vykoukne na něj dej přednost v jízdě nebo dokonce stopka…

Paradoxně takové nebezpečí hrozí spíš zkušenějšímu řidiči – nezkušený by si při vjezdu z okresky na cokoli většího dal pořádně bacha, pokud není magor. Dotaženo ad absurdum: jistě jste už slyšeli názor, že dopravní značky jsou potenciálně nebezpečné, protože člověk od nich může podvědomě očekávat, že ho připraví na veškerá nebezpečenstva a záludnosti – což samozřejmě značky nemůžou nikdy splnit. Navíc očekáváte, že se podle nich budou řídit i ostatní: Přednost mám já, protože je tu značka, tak jedu. – Bohužel, chlapec si myslel, že přednost má on, protože je tu značka tatínkova auta a nezpochybnitelná, mocná kinetická energie… Spolehli jste na přednost, jako by ji ta plechová cedule ve skutečnosti nějak garantovala – a vaše auto je o čumák kratší, a vy jste ještě rádi.

Za dobré slovo knížku

Minulý čtvrtek jsme v rubrice Co si o tom myslíte? probírali nové možnosti sbírání osobních dat, a jak rádi a za co je odevzdáte:

• Jména hloupých ve všech sloupích? Prodáš, co o sobě víš i nevíš

Knížku bychom rádi předali, ale není nám přáno. Náš favorit se nepodepsal, e-mailu po sobě nezanechal. Škoda. 

Přes značku pytel 

Pochopitelně – není značka jako značka. Když vás cedule upozorní, že bude dvojitá zatáčka, nejspíš bude dvojitá zatáčka. A docela dobře se na to můžete spolehnout. Spoleh není na ty značky, které nějakým způsobem upravují lidské jednání a vztahy, ty, na jejichž základě od druhého očekáváte nějaké chování. Tedy přesněji, na značky je spolehnutí, spolehlivě něco přikazují a zakazují – záludná jsou naše očekávání, že druzí „účastníci provozu“ budou ta přikázání a zákazy tutově poslouchat.

Když jsem tu tuhle psal o vínu, s drzostí jsem se přiznal, že mu nerozumím. Věrný tradici teď píšu, že za volantem jsem odjezdil přesně tolik kilometrů, kolik mě v autoškole odjezdit. A že to bylo před tisícem let. I proto bohorovně říkám: udělejte aspoň jednou za rok na dva dny velkou akci Česko jezdí bez pravidel. Přes všechny značky – kromě těch, co říkají bacha boční vítr, bacha divá zvěř, bacha, bude se zužovat silnice a podobně – přes všechny značky ať se na ty dva dny hodí pytel – a schválně!

Vsadím svoje turistické botky proti vašim pneumatikám, že nehod ubude.

Napište mi do komentářů pod článkem, co si o tom myslíte vy. Nepůsobí dopravní značení víc škody než užitku? Není ho zbytečně mnoho? Jezdíte vždy podle předpisů a značek? A pokud ne, cítíte nějaké provinění, nebo jen doufáte, že vás při tom nechytí? Vaše odpovědi si přečtu ve vlaku, čeká mě delší cesta. Jen je prosím nepište za volantem.

A nechejte na sebe e-mail, jednomu z vás za dobré slovo pošleme knížku.

Kolik stojí fotovoltaika?

Do 2 minut vám online srovnáme cenové nabídky fotovoltaik na míru od prověřených dodavatelů z vašeho okolí.

Vyzkoušet zdarma

Sdílejte článek, než ho smažem