Probleskla zpráva, že banka J&T se zhlédla v podpoře nadějných nových firem. Banku nechme protentokrát stranou a pojďme se podívat, do koho vrazila své pracně vydělané peníze. Kromě jiných je to v Německu sídlící firma Ice Gateway. Její byznys je založený na dvou dobrých nápadech.
První z nich: Na světě je bžilion měst, ve kterých lidé chtějí v noci vidět na cestu. A tak si za těžké peníze postavili bambilion pouličních lamp. A od té doby do nich jen a jen cpou peníze. Tu a tam obyvatele potěší, že díky nim ušetří na tesařích, protože kandelábr se dá využít jako improvizovaná šibenice. Tyto případy jsou naštěstí zřídkavé. A tak platí, že se platí a platí. Za provoz, za údržbu.
Díky technickému pokroku by se ale dalo ušetřit. Ice Gateway zdaleka není jediná ani první firma, která nabízí přeosazení pouličních lamp moderními diodami LED. Ještě před pár lety byla většina odborníků k jejich využití skeptická, vzhledem k obrovské dynamice vývoje ale také většina z nich říkala, že za pár let může být všechno jinak. LEDky žerou podstatně míň a prý už dokážou i rozumně a dlouho svítit, i jako lampy.
Prostá výměna svítidel za úspornější by jistě stála za řeč, zvlášť kdyby se jich měnil bambilion. Jenže to není všechno, to ještě není celý první nápad.
Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada.
Seznamte se s jednoduchými myšlenkami, na kterých je založeno investování do akcií. Přední postava českého kapitálového trhu, odborník na investice do akcií a úspěšný autor Daniel Gladiš vydává v nakladatelství GRADA Publishing další knihu – Akciové investice.
Druhá půlka nápadu je v tom, že díky miniaturizaci není problém zabudovat každému jednomu kandelábru jeho vlastní řídicí jednotku, primitivní elektronický mozek, který dokáže vyhodnotit, kdy lampu zapnout, vypnout, kdy ubrat na intenzitě. Díky tomu klesne spotřeba energie ještě víc – a nápad na výměnu žárovek tím získává na jakési eleganci, hlavně asi proto, že nebude třeba vůbec měnit mobiliář.
Samozřejmě už teď bychom se vás mohli ptát, co si o tom myslíte. Jestli je rozumné měnit výbojky za LEDky, jestli se nemá ještě čekat, protože budou ještě levnější a ještě lepší. A jestli v tom může uspět víceméně začínající německá firma. Ale popravdě: Kdo z vás tomu fakt rozumí, ať zvedne ruku. Až ji dá zase dolů, ať nám k tomu samozřejmě něco napíše, budeme rádi za trochu ponaučení.
A teď k druhému nápadu. Rovněž není úplně originální, něco takového si zavedli před olympiádou v londýnské City.
Minulý čtvrtek jsme v rubrice Co si o tom myslíte? měli pana senátora Velebu s jeho nápady proti České televizi.
Knížku bychom rádi předali
Zůstaňme v kandelábru, prosím. Už jsme do něj zabudovali malé řídicí centrum, které dokáže vyhodnotit x pokynů a podnětů. Ještě jsme si ale neřekli, co za podněty to bude:
Taková malá krabička samozřejmě může dostávat na dálku rozkazy. Může se s přibývajícím jarem zhasínat každý den dřív. Ale může také zaznamenávat, kdy kolem ní chodí lidé: pozná a zapamatuje si, kdy kolem ní chodí nejvíc lidí s mobilními telefony, které pátrají po připojení na wi-fi, na bluetooth. Například. A teď ten fór: představte si, že v každé lampě, kterou míjíte, je někdo, kdo o vás ledacos ví. A protože třeba ví, že rádi baštíte, dá vám vědět, že za pár kroků bude prima restaurace. Tedy – pokud ta prima restaurace za tu reklamu prima zaplatila.
– Je to možné?
– Je.
– A odkud sakra ten kandelábr bude vědět, jaký mám apetit?
Sami mu to řeknete, výměnou za drobné nebo větší pozornosti. Taková lampa vám totiž zdarma (rozumějte za informace, což je dnes tvrdá měna) dá třeba wi-fi, dá vám slot na paměťovou kartu, takže si vyfotíte zlatou Prahu, fotky u lampy přehrajete do svého webového skladiště, nasednete do turistického busu a s čistou kartou jedete turistickým busem fotit do Krumlova. A než vyjedete z města, lampy vědí o každém vašem pohybu.
Trochu to děsí.
Chtěli byste se taky pustit do podnikání a chybí vám pár drobných na rozjezd? Nebo byste radši z tohohle prohnilého světa odletěli někam do Amazonie, jen vám chybí pár drobných na odjezd?
Rozmýšlejte, jestli opravdu potřebujete půjčit a jestli budete umět bezpečně splatit. A neberte první, co ávm padne pod ruku, vybírejte. Pomůžeme vám a ušetříte, jako už ušetřila spousta jiných.
Říkáte, že ne, že nepovíte? Může být. Podívejte se ale schválně do svého chytrého telefonu (případně, pokud vzdorujete, požádejte někoho jiného, aby vám pověděl, jak to má on): kolik aplikací včetně baterky a stopek vaření vajec naměkko má přístup k telefonnímu seznamu, k esemeskám, k zaznamenávání polohy… Odevzdáváme informace, naprostá většina z nás, tiše, bez protestů a – považte – taky dost lacino.
Je to i tím, že nedoceňujeme hodnotu informací, které o sobě dáme. Pro nás mají pramalou, už proto, že když informaci někomu prodám, sám o ni nepřicházím, je moje v neztenčené velikosti, míře, kvalitě.
Nebo jiný příklad: kolik máte kartiček na slevy v obchodech? Myslíte snad, že si vás tou kartičkou chtějí připoutat, abyste chodili k nim a ne ke konkurenci? Myslíte si to správně.
Ale je tu ještě jedna věc: obchody tak získávají informace o tom, jak lidé nakupují. Jak a co nakupují všichni, co kupují starší pánové a co mladé paní a tak podobně. Možná si to neuvědomujete, ale vaše potraviny možná vědí, co budete mít pozítří k obědu.
V těch třech obchodech, od kterých mám věrnostní kousek plastu, jsem tak spokojený, že chci, aby znali mé nákupní návyky co nejlíp. Bylo by mi milejší, kdyby to věděl konkrétní pan prodavač za pultem, který by mě zdravil jménem, protože bydlí za rohem jako já a známe se. Že to ví nějaký systém vzadu, půl výpočetní mašina, půl člověk, mi přijde maličko strašidelné.
Ale pořád doufám, že si jednou všimnou, že v jednom z jejich obchodů, v tom u nádraží, si pravidelně kupuju jedno v lahvi. Do vlaku, na cesty. Že si všimnou a udělají jen kvůli mně s Českými drahami akci, a když se prokážu platnou jízdenkou, že bude k pivu druhé lahev zdarma. Lacino prodávám duši?
Nemám strach, že bychom se nějak bránili o sobě něco prozrazovat lucernám. Nebo něčemu jinému, co pokryje město bublinami wifin. Čest výjimkám.
Počkejte ale, až jednoho dne kandelábry dají své pidimozky dohromady a navzájem si o nás všechno povědí. Jeden vševědoucí supermozek z bambilionu malých. Váš pejsek zvedne nožku a rázem z něj bude uhel. Tak nějak začne konec naší civilizace.
Co si o tom myslíte vy? Jak draho prodáváte informace o sobě a svém soukromí? Kdo toho na vás ví hodně a komu se bráníte prozrazovat? Dokázal by obchoďák, kam chodíte, trefit váš příští nákup? Máte strach? Dostáváme férovou protihodnotu za informace, které dáváme v plen bůhvíkomu?
Pište do diskuze. Jeden zvlášť zajímavý příspěvek odměníme chytrou knížkou do Grady.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno