Velký rozruch vzbudila novela zákoníku práce, kterou před měsícem přinesla vládě k projednání ministryně práce a sociálních věcí. Nejvíc se ovšem psalo o poměrně nevinných, kosmetických úpravách, které pravděpodobně zůstanou bez většího praktického dopadu. Příklad takového přifukování: zákoník práce by mohl napříště obsahovat ustanovení, které zaměstnavatelům nakazuje předcházet „riziku stresu spojeného s prací“. Nic víc, nic méně. Přesto jsme mohli číst o tom, jak nesmyslný je to požadavek, že některá zaměstnání jsou se stresem prostě spojená, že někde se právě za ten stres a jeho snášení platí – vezměme si reklamační oddělení – a konečně i to, že jsou na světě lidi, které stresuje samotný fakt, že musí do práce. A že by tedy bylo nesmyslné chtít po zaměstnavateli, aby zaměstnance stresu zbavil.
Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada.
Ponořte se do úsměvných příběhů Jiřího Traxlera!
Jiří Traxler: Hra na krvavé koleno
Skorohorory a halabalady
Budete se opravdu bát,… abyste udrželi kamennou tvář!
Jiří Traxler: Někdo to s holkama umí
Povídky z časů balení a kotrmelců pozadu
Prožijte krásné chvíle dospívání s humorem!
Bezesporu bylo. Jenže jak vidíme z formulace zákoníku – při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik je zaměstnavatel povinen vycházet ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí (...) předcházení riziku stresu spojeného s prací (...) – nic takového po zaměstnavateli nikdo nechce. Co je mimochodem například ještě skryto v příslušném paragrafu na místě, kde jsme právě pro stručnost psali jen tři tečky? Tak například: omezování vzniku rizik, odstraňování rizik u zdroje jejich původu, přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení působení negativních vlivů práce na jejich zdraví. Jistěže – jsou prostě zaměstnání, při kterých člověku něco hrozí, třeba pád cihly na hlavu. A málokdo se pozastavuje nad tím, že by zaměstnavatel měl myslet na to, jak to udělat, aby k náhlému styku cihly s krajinou lebeční docházelo pokud možno co nejméně. Ale nikdo se také příliš nepozastavuje nad tím, že velmi často nemůže zaměstnavatel udělat nic víc než zaměstnance poučit a dát jim podškrábnout papír, že byli poučeni. Pak už je všechno na nich.
Zdá se tedy, že tahle novinka v zákoníku práce je novinka zbytečná, akorát se trochu víc utratí za papír, až se to bude nově tisknout. A podobně zbytečný je třeba i další nový bod týkající se prevence rizik, totiž že zaměstnavatel má předcházet riziku násilí a obtěžování na pracovišti. Dost možná ano, stejně jako další cizelující novinky v zákoníku. Zákony pochopitelně nikdy nemůžou postihnout každou situaci, ve které se lidé ocitnou – chtít to po zákonech je bláhové a je to vlastně předběžné pohrdání prací soudů.
Minule jsme v rubrice Co si o tom myslíte? psali o nápadu zase jednou platit za odpady podle toho, kolik toho člověk vyhodí.
Upozorňovali jsme na to, že přesnější by bylo říkat, že člověk zaplatí podle toho, kolik toho vyhodí do popelnice. Protože za to, že vyhodíte pytel odpadků do lesa, se platí jen ve výjimečném případě, když vás při tom chytí. Knížku za nejlepší komentář bychom rádi poslali Ivanovi. Ale diskuzi doporučujemek pročtení celou, jsou v ní dobré argumenty a zejména zkušenosti lidí, kteří mají co do činění s řízením obcí, které jsou za odpadové hospodaření odpovědné.
Každopádně nejde o nic, co by si zasloužilo až takovou pozornost. Třeba v porovnání s tím, co novela zákoníku říká o práci na dohodu a dovolené. Dá se na tom přibrousit ostrovtip, jak prokazuje kdekdo, komu Michaela Marksová leží v žaludku. A to je tak všechno.
Tedy vlastně ještě něco – můžou si toho ustanovení všimnout zaměstnanci a můžou sami po svých zaměstnavatelích chtít, aby jim pomohli zavést to nebo ono antistresové opatření. Je spousta maličkostí, které dokážou udělat hodně. A je k tomu i dost vědeckých studií. Samozřejmě málokdo bude mít na to, aby zaměstnavatele přesvědčil, že by měl dát na výsledky odborné práce, která tvrdí, že mnohem lepších výsledků dosahují (protože jsou víc v pohodě) zaměstnanci, kteří mají při práci pěkný a působivý výhled. Ne každý prostě může přesunout kanceláře do podhůří Krkonoš a ne každý může probourat v dílně nové okno, kterým by soustružník pozvednuv hlavu od mašiny mohl spočinout okem na pasoucí se srnce. Ale prosadit si relaxační místnost, kam by se člověk mohl na pár minut zašít a vyčistit si hlavu, nebo příspěvek na pár kytek – protože je zjištěné, že i takováhle ptákovina má na člověka a jeho psychickou pohodu blahodárný dopad, to se dá. I s odvoláním na zákoník, proč ne. I když mnohem spíš by tomu mohly přispět výsledky zmiňovaných studií, které prokazují, že člověk, který je psychicky v pohodě, dělá víc a lepší práce.
Co si o tom myslíte vy? Je nové ustanovení zákoníku práce něčím, co by v něm mělo zůstat? Je to bič na zaměstnavatele? Nebo to prostě není nic proti ničemu, nula, která od nuly pojde a tak podobně? Jste na pracovišti ve stresu? Mohl by s tím zaměstnavatel něco dělat? Může takové ustanovení něco znamenat na pracovištích, kde si dnes nedokážou poradit s šikanou? Dejte nám vědět v diskuzi pod článkem, pro jednoho z vás máme nachystanou knížku z nakladatelství Grada.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)
Diskuze
1. 4. 2016 7:51 | Pratrik
Ve většině případů je samozřejmě výdělek na prvním místě, já osobně si zatím mohu trochu vybírat, i tam kde mi je dobře a to alespoň v mezích ovlivňovat. Co slyším od jiných, připadá mi, že uvádění do stresu je skoro denní chleba.
Doufám, že tento návrh projde.
31. 3. 2016 15:31 | Tarzan
Zobrazeny všechny 2 komentáře